Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně, 24 (1915). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 382 s.
Authors:

K §§ 163. a 167. obč. zák. Důkaz nemanž. otcovství.


Dle souhlasného udání obou stran narodilo se nemanželské dítě dne 9. května 1914 a poslední soulož vykonána dne 7. července 1913. Žaloba dítěte o uznání otcovství a placení alimentů v I. instanci zamítnuta.
Důvody:
Žalující nemůže se dovolávati domněnky § 163. obč. zák., jelikož od soulože uplynulo 306 dní. Soudce vzal sice na základě — 72 —
svědecké výpovědi nemanž. matky a porodní báby za prokázáno, že se už asi v polovici dubna 1914 u matky dítěte dostavily porodní bolesti, avšak k této okolnosti nelze při domněnce §u 163. obč. z. bráti zřetel, an zákon slovem Entbindung míní oddělení dítěte od matky a ne jiné příznaky těhotenství.
Právní domněnka §u 163. obč. z. nevylučuje ovšem možnost, aby zplození přičítáno bylo i tomu, kdo s matkou obcoval v době, od které do zrození dítěte uplynulo snad něco více než 300 dnů; jest však věcí žalobce, aby prokázal, že i přes to, že uplynulo více dní, nemůže býti zploditelem nikdo jiný, než žalovaný.
Žalobce odvolává se v tomto směru na to, že matka měla tělesně jen se žalovaným co činiti a že i vývin dítěte v době porodu poukazuje na opožděný porod. Z toho však nelze s určitostí souditi na to, že žalovaný dítě zplodil, neboť dle § 157. obč. z. mohou jen znalci v oboru porodnictví po vyšetření matky a dítěte a po vyložení příčiny zvláštnosti případu, tvrzené zplození konstatovati.
Znalec ovšem ani dítě, ani matku po porodu neviděl; zjištěno toliko na základě výpovědi porodní báby a názoru soudcova, že matka jest dosti silné tělesné konstrukce a dle výpovědi téže svědkyně, že přišlo dítě na svět silné, že mělo silné kosti na hlavě, že bylo čisté, bez chloupků, barvy úplně bílé, s nehty a řasami očními hodně velikými.
Než znalec po osobním shlédnutí matky a aniž by měl zapotřebí shlédnouti též dítě, označil příznaky svědkyní u dítěte konstatované za obyčejné známky dítěte donošeného a uznal, že vzhledem na udání matky, že měla poslední čmýru asi v polovici června 1913, jest méně pravděpodobno, že by dítě pošlo ze soulože dne 7. července 1913 vykonané. Toto dobré zdání je dle náhledu soudcova pro spor rozhodné. Dle toho dopadl důkaz žalobcem vedený negativně a nelze tedy s určitostí říci, že žalovaný dítě zplodil, naopak výslechem znalce zdá se býti otřesena i důvěra ve správnost výpovědi matky, jinak dobrý dojem činící, jež nestačila tu již soudci ku zjištění, že neměla s jinými co činiti. —
V druhé instanci opakován výslech matky a slyšen jiný znalec, načež žalobě vyhověno.
Důvody:
Na základě výpovědi matky jako svědkyně a dobrého zdání nového znalce zjišťuje se, že nemanž. matka ani před 7. červencem 1913, ani později se žádným mužem v pohlavní styk nevešla, že tedy dítě narozené 9. května 1914 pochází ze soulože její se žalovaným dne 7. července 1913 vykonané. Výpověď matčinu má soud za věrohodnou již z toho důvodu, že ani sám žalovaný neuvedl žádných okolností, které by věrohodnost — 73 —
svědkyně nějak zviklaly, a otcovství jen z toho důvodu popírá, že se dítě narodilo o několik dnů později, než stanoví zákonná domněnka §u 163. obč. z.; avšak soud odvolací přihlížeje k dobrému zdání nového znalce, který připustil možnost, že dítě mohlo vzejíti přes opožděný porod ze soulože dne 7. července 1913 vykonané, došel ku přesvědčení, že pouze žalovaného dlužno pokládati za nemanželského otce, když jest zjištěno, že nemanželská matka s nikým jiým tělesného styku neměla.
Znalec lékařství připustil, že těhotenství do 300 dnů od soulože bývá dosti častým (až 16% všech porodů) a připustil, že i delší doba než 320 dnů pro těhotenství jest možná a v daném případě, přihlížeje ku dni soulože a k poslední čmýře připustil, že dítě může pocházeti ze soulože ze dne 7. července 1913, poněvadž jest možno, že oplození vajíčka nastalo teprve po souloži a sice vajíčka, jež oddělilo se následkem budoucí, červencové čmýry, jež se již nedostavila.
Ostatně již sama úvaha, že oplodnění matky může se státi pouze přivedením semene mužova a že toto předpokládá soulož, mluví pro to, že jen žalovaný může býti považován za otce dítěte, poněvadž jest zjištěno, že nemanželská matka pouze se žalovaným obcovala, a to posledně dne 7. července 1913.
K dovolání žalovaného potvrdila III. instance rozhodnutí odvolacího soudu.
Důvody:
Dovolání, opírající se o důvody § 503. čís. 2. a 4. s. ř., je neodůvodněno. Nezakládá žádnou vadu řízení, nebylo-li na přetřes vzato jak vyvinuté tělesné konstrukce nezletilá žalobkyně jest a jedná-li se po případě o abnormálně vyvinuté dítě, poněvadž v druhé instanci vyslýchaný znalec udal, že vyvinutost dítěte v době porodu, jak dosvědčeno bylo bábou, nepadá na váhu.
Bezpodstatným jest také tvrzení, že odvolací soud měl provésti důkaz výslechem stran o tom, co jedné neb druhé straně o kritické době jest známo, poněvadž žalovaný byl by prý s to uvésti při svém výslechu jako strana skutečnosti, o kterých se dověděl teprve po vydání rozsudku prvého soudu, ba po podání odvolacího sdělení, krátce před druhým rokem odvolacím. Nepřihlížejíc k tomu, že vzhledem k okolnosti, že shodným přednesem stran je na jisto postaveno, že den 7. července 1913 byl dnem poslední soulože, že proto by bylo další dokazování zcela bezúčelné, je důkaz výslechem stran, jako každý jiný důkaz, připuštěn jen o tvrzených a sporných skutečnostech, účelem důkazu toho není však, by poskytl jedné neb druhé straně příležitost, by teprve při svém výslechu tvrdila nové skutečnosti. — 74 —
Právě tak není ospravedlněn dále uplatňovaný důvod dovolací §u 503. čís. 4. s. ř. Především musí zůstati zcela bez úvahy s tohoto hlediska přednesené, ostatně žádnými konkrétními okolnostmi skutkovými nepodepřené pochybnosti dovolání proti věrohodnosti výpovědi matky dítěte, poněvadž odpor proti oceňování průvodů je v řízení dovolacím zcela nepřípustným.
Dlužno však vžiti za nepochybně dáno, že bez soulože není žádného oplodnění, bez tohoto pak žádného těhotenství a žádného porodu, zejména když v povolaných kruzích namnoze na přetřes braná otázka možnosti oplodnění jinou cestou, nežli souloží, nemůže přijíti zde v úvahu, ježto tu schází jakýkoli skutkový podklad pro takovýto předpoklad.
Domněnka v § 163. ob. z. obč. stanovená není v daném případě arci dána, poněvadž dítě přišlo na svět teprve po uplynutí kritické doby zákonem určené. Tím byl důkaz otcovství pro žalobkyni ztížen, nikoliv však znemožněn.
Bezvadně učiněná zjištění soudu odvolacího, že žalovaný souložil s matkou dítěte dne 7. července 1913 a že matka dítěte ani před tímto dnem, ani po něm se žádným jiným mužem tělesně neobcovala, činí závěr soudu odvolacího, že žalobkyně narozená dne 9. května 1914, pošla ze soulože dne 7. července 1913 vykonané, veskrze správným, a jeví se býti důkaz o otcovství podán, zejména když schází v zákoně jakákoliv opora pro to, že tento důkaz by se směl provésti jen cestou v § 157. ob. z. obč. předepsanou.
(Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 12. ledna 1915, č. Rv III 1450/14 / 1.) Dr. K. Havelka.
Citace:
K § 163. a 167. obč. zák. Důkaz nemanž. otcovství. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 2, s. 89-92.