K pojmu „události v dopravě železnice parou provozované, po rozumu § 1. zák. ze dne 5. března 1869, č. 27 ř. z. a vlastního zavinění poškozeného.

F. S., zednický mistr z B. v Prusku, vraceje se z jedné z častých svých cest tuzemských domů, utrpěl na stanici bohumínské úraz tím způsobem, že bavě se bezprostředně před odjezdem svého vlaku — v jehož přímém berlínském voze byl již od Svinova přijel,, místo podržel a dále jeti mínil — a to nikoliv u tohoto vozu (připjatého vždy a i tehdy na konec vlaku), nýbrž v blízkosti lokomotivy,, se železničním zřízencem — nevyhnul mimojedoucímu ručnímu vozíku — 348 —
se zavazadly vysoko naloženému, se kterého v tom okamžiku spadl kufr jemu na prsa.
Proti žalobě podané jím na c. k. železn. erár o náhradu škody na základě zákona z r. 1869 namítala fin. prokuratura především, že nejde tu o žádnou » událost v dopravě« ve smyslu tohoto zákona, jehož podnětem a tedy i nutným rekvisitem jeho použití se všemi jeho důležitými proeessualními důsledky — především přesunutím břemene průvodního — jest zvláštní a zvýšené nebezpečí parní síly při dopravě železniční používané, se kterou úraz resp. příhoda jej zavinivší není v nižádné, sebe vzdálenější příčinné souvislosti — nemajíc vůbec ani nic typicky železničního do sebe a mohouc se stejným způsobem přihoditi i kdekoliv jinde, na ulici atd. Kromě toho pak namítala in eventum i vlastní zavinění žalujícího, plynoucí z jeho zbytečného prodlévání na chodníku notoricky a i jemu dobře známé rušné pohraniční stanice bezprostředně před odjezdem vlaku a daleko od vlastního vozu, zejména však z nedostatku nejobyčejnější pozornosti (§ 1297. obč. z.) věnované, lépe nevěnované nejbližšímu okolí a nebezpečí, t. j. blížícímu se vysoko naloženému ručnímu vozíku se zavazadly.
Žalobě všecky tři stolice vyhověly.
Z důvodů II. stolice:
Jelikož nutno zavazadla z místnosti přijímací ke vlakům dovážeti ručními vozíky, žádá obyčejná opatrnost, poněvadž na peróně zdržovati se nutno resp. dovoleno i cestujícím, aby se to dělo tak, aby nemohla zavazadla za tohoto dovozu s vozíků spadnouti, poněvadž by tím bezpečnost cestujících po peróně se pohybujících byla ohrožena. Spadne-li tedy zavazadlo s vozíku, není to obyčejnou, s pravidelnou dopravou nutně souvisící příhodou, nýbrž něčím abnormálním, řádnou dopravu rušícím, čemu I. stolice právem přiložila ráz »události«.
Doprava zavazadel náleží vedle dopravy osob k dopravním úkolům dráhy; jest upravena v oddílu IV. provozovacího řádu železničního. Ježto přívoz zavazadel od příjemný ke vlaku jest nutným opatřením, bez něhož by doprava zavazadel vlaky nebyla možná, týče se dopravy, a událost při tomto přívozu sluší pokládati za událost v dopravě železniční.
Že přívoz zavazadel, z nichž jedním žalobce byl poraněn, neděl se k jeho vlaku, nýbrž k jinému, neruší této souvislosti s dopravou železniční, a jest tedy zcela nerozhodno.
Názoru, že úraz žalobcův nespadá pod ustanovení zák. ze dne 5. března 1869 č. 27. ř. z., protože nebyl způsoben zvláštním nebezpečím souvisícím s použitím parní síly, nýbrž přihoditi se mohl žalobci také všude jinde, kde se pohybuje mnoho lidí a vozů — nelze — 349 —
přisvědčiti. Ve znění zákona: »událost v dopravě železnice parou provozované« (»eine Ereignung im Verkehre einer mit Anwendung von Dampfkraft betriebenen Eisenbahn«) nedochází k výrazu, že jen takové události míní, jež souvisí bezprostředně s používáním páry. Zákon spíše chce chrániti proti následkům nebezpečí, jež plynou z provozování železnice parou, ať příčinou těchto nebezpečí jest bezprostřední mohutnost páry, či jen vzdálenější souvislost s používáním páry.
Používání síly živelní umožňuje současnou dopravu1 velikého množství osob a nákladů, zařízení dopravní působí, že na chodnících nádražních před odjezdem vlaků na obmezeném místě mnoho lidí se sejde a že mezi nimi doprava zavazadel ke vlakům díti se musí. Rychlost dopravy a nutnost, provésti dopravu zavazadel přes chodníky ke vlakům v době mezi podáním jich a odjezdem vlaků, nutí zřízence železniční ke spěchu. Z toho plynou zdroje nebezpečí, jakých není u jiných prostředků dopravních buď vůbec, nebo ne tou měrou, nýbrž jež souvisí s používáním hybné síly parní.
V tom, že žalobce ve stanici, kde následkem celní prohlídky a sestavování vlaku byla delší zástavka, opustil vůz a vyšel na chodník, nelze spatřovati nedostatku pozornosti, jemu dle § 1297. obč. z. uložené, protože to nebylo zakázáno a žalobce ani nemohl předpokládati, že se tím v nějaké nebezpečí vydává. Žalobce tvrdí, že se mu úraz stal v blízkosti lokomotivy, když se ptal železničního zřízence, je-li to jeho (žalobcův) vlak. Svědek S. praví, že s vysoko naloženého ručního vozíku náhle spadl kufr žalobci na prsa. Z těchto výpovědí neplyne, že by snad kufr byl spadl proto, že vozík do žalobce vrazil — také ne, že vozík nejel tak daleko, že by při náležitém naložení kufr nebyl mohl na žalobce spadnouti. Není tedy také dokázáno, že by žalobce, aby nebezpečí ušel, byl měl vozíku vyhnouti, a nebylo-li spíše spadnutí zavazadla zaviněno jeho neúčelným naložením a otřesem vozíku. Důkaz, že žalobce svůj úraz sám zavinil nevyhnuv vozíku, nelze tudíž pokládati za provedený.
Důvody III. stolice:
Za událost v dopravě po rozumu §u 1. zák. ze dne 5. března 1869 č. 27. ř. z. sluší pokládati každou příhodu v dopravě železniční — 350 —
od pravidla se uchylující, která je způsobilá člověka poraniti nebo zabiti, a to bez rozdílu, souvisí-li bezprostředně s používáním páry či byla-li způsobena jen nepřímo provozováním železnice parou. K dopravě patří všecka opatření a úkony, jichž třeba, aby osoby a náklady k dopravě převzaté bezpečně a včas dopraveny byly. Pojem »dopravy« obsahuje tudíž i přihotovení prostředků dopravních, vstupování a vystupování, nakládání a skládání zboží a jiné podobné technické úkony. Všecky události, jež se přihodí při nebo za výkonu služby dopravní železničními zřízenci, jsou v příčinném, třeba i jen vzdáleném poměru se zvláštními nebezpečími dopravy železniční, jsou tedy událostmi v dopravě.
Nelze tedy pochybovati o tom, že úraz žalobcův, způsobený spadnutím zavazadla s vozíku, tudíž jistě abnormální mimo osobu poškozeného nastalou příhodou, sluší pokládati za způsobený událostí v dopravě železniční.
O nějakém vlastním zavinění žalobcově, které žalovaný chce spatřovati v tom, že žalobce svůj vůz opustil a na peróně se zdržoval, nemůže býti řeči, poněvadž tím žalobce užil jen práva každému cestujícímu za delší zástavky ve stanici příslušícího.
(Rozhodnutí nejvyšš. soudu ze dne 3. listopadu 1915, č. Rv III 166/15 / 1.)2 Dr. Peka.

Pozn. zas. Tak nutno překládati slovo »Beforderung« — stejně jako německé »Verkehr«, pro něž přesnější výraz »obchod« bohužel asi již nenávratně jest ztracen ku překladu něm. »Handel«, jež by správněji slušelo překládati »tržba«. Co nejpřesněji ovšem lišiti dlužno — ač bohužel ani soudy a právníci, ani po česku ani po němečku tak vždycky nečiní — slova a pojmy »provozování dráhy« (»Betrieb«) a doprava železniční* (»Verkehr«). Onen, jak známo, jest značně širší tohoto; onen obsahuje všecku výdělečnou činnost dráhy se všemi jejími náležitostmi, tento jen dopravu osob a zboží s místa na místo (»Beförderung«).
Pozn. zas. Rozhodnutí toto příkře odporuje celé řadě rozhodnutí nejv. soudu z posledních let. Uvádím z nich pouze tato:Rozh. ze dne 24. ledna 1907 č. 19916 (Röll XXI. 11.): »Unter Eisenbahnverkehr können nur diejenigen technischen Funktionen verstanden werden, die sich unmittelbar auf die Aktivierung und gesicherte Funktionierung der zum Zwecke der Beförderung von Personen und Gütern erforderlichen motorischen Kraft und auf die Durchführung dieser Beförderung an sich beziehen. Nur bei diesen Funktionen kommt die dem Eisenbahnverkehre inhaerierende, durch die Wirksamkeit gewaltiger dem Verkehre dienstbar gemachter Naturkräfte hervorgerufene Gefahr in Betracht, die allein es war, welche den Gesetzgeber veranlaßte, durch Schaffung des Haftpflichtgesetzes und die darin ausgesprochene Überwälzung der Beweislast auf die Eisenbahnunternehmung das Publikum gegen die nachteiligen Wirkungen der Verwendung solcher Naturkräfte zu schützen.«Rozh. ze dne 17. července 1907 č. 9412 (Röll XXI. 83.):». . . Denn nur die mit der Anwendung der Dampfkraft verbundenen Gefahren sind das Motiv für die Statuierung eines bahns. Verschuldens im Falle einer Kórperverletzung. Die Voraussetzung ist daher, daß die Beschädigung mittelbar oder unmittelbar auf Anomalien des Betriebes zurückzufuhren ist, welche sich bei Anwendung der Dampfkraft ais bewegenden Kraft ergeben.«Rozh. ze dne 5. ledna 1909 č. Rv V 2593 (Röll XXIII. 2.): ». . . Ein weiteres Erfordernis ist aber, daß die Ereignung mit den dem Eisenbahnverkehre eigenen Gefahren im Zusammenhange stehe . . . Das Herunterfallen eines Gepäckstuckes von dem uber den Reisenden angebrachten Gepäckshalter ist nicht nur dem Eisenbahnverkehre eigentümlich. Derartiges kann auch bei Fahrten mit Omnibussen und ähnlichen Fahrzeugen geschehen und steht mit den Gefahren der mit Dampf betriebenen Eisenbahnen in keinem Zusammenhange. Bei dieser Sachlage schließt der Abgang einer Ereignung im Verkehre die Anwendung des Haftpflichtgesetzes in inhaltlicher Beziehung a u s.«Rozh. ze dne 12. července 1910 (Röll XXIV. 80.): ». . . Unter Eisenbahnverkehr — im Entgegenhalte zu dem viel weiteren Begriffe des gesamten Eisenbahn betriebes, welcher sich nicht nur auf die Beforderung von Personen und Waren mittels motorischer Kraft, sondern nach auf andere damit zusammenhangende, jedoch von der motorischen Kraft unabhangige und auch bei anderen Betrieben vorkommende Geschäfte erstreckt — können nur jene techn. Funktionen verstanden werden, welche sich unmittelbar auf die Aktivierung und gesicherte Funktionierung der zur Beförderung erforderlichen motorischen Kraft und die unmittelbar damit zusammenhangenden Tätigkeiten, insoweit dieselben durch die Anwendung der motorischen Kraft beeinflußt werden, erstrecken.«

Citace:

K pojmu „události v dopravě železnice parou provozované“ po rozumu § 1. zák. ze dne 5. března 1869, č. 27 ř. z. a vlastního zavinění poškozeného.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 8, s. 365-369.