Příspěvek ku § 149. nového konkursního řádu zavedeného císařským nařízením ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z.

Protokolovaný obchodník N. v S. vypůjčil si ze spořitelny města S. 10000 K, kterážto zápůjčka s přísl. dle dlužního úpisu ze dne 24. února 1910 vtělena byla na jeho usedlost v S.
Asi 2 léta na to upadl N. v konkurs, který ukončen byl nuceným narovnáním (§ 207. starého k. ř.).
Spořitelna města S. ke konkursu sice přihlásila svou pohledávku, avšak nepřistoupila k nucenému narovnání.
N. odstěhoval se později do 2., zůstal však knihovním vlastníkem shora uvedené usedlosti.
V prosinci 1914 podala spořitelna na N. jako majitele usedlosti té žalobu na zaplacení 10000 K.
Žaloba jest označena v hlavě jako »hypotekární žaloba«. V ději žalobním uvádí se, že dle dlužního listu zapůjčila žalobkyně žalovanému 10000 K a že se svolením žalovaného bylo pro pohledávku tu vloženo zástavní právo na nemovitosti čís. .. v S.
Dále žádá se v žalobě za knihovní poznamenání žaloby na řečené realitě, čemuž bylo také vyhověno a poznamenání žaloby provedeno.
Dle žádosti žalobní navrhuje se pouze, aby žalovaný byl povinným uznán zaplatiti žalobkyni obnos 10000 K s přísl. a útraty sporu do 14 dnů pod exekucí.
Při ústním jednání namítal žalovaný místní a předmětnou nepříslušnost soudu, poněvadž žalovaný nemá svého řádného bydliště v obvodu Okresního soudu v S., nýbrž v 2., a protože předmět rozepře přesahuje sumu 10000 K.
Ve věci samé navrhl žalovaný zamítnutí žádosti žalobní, poněvadž žalovaný učiniv r. 1912 úpadek, nuceně se vyrovnal se svými věřiteli a žalující spořitelna, ačkoliv přihlásila svou pohledávku ke konkursu, nepřistoupila k nucenému narovnání.
Prvý soudce nevyhověl námitce nepříslušnosti a odsoudil žalovaného jako majitele usedlosti čís. . . v S. ku zaplacení zažalovaných 10000 K s příslušenstvím pod exekucí.
Odvolání žalovaného zamítnuto krajským soudem v Uh. H. jako soudem odvolacím, a to jak pokud rozsudkem nebylo vyhověno námitce nepříslušnosti soudu dovolacího, tak i ve věci samé, a rozsudek prvního soudce byl potvrzen. — 181 —
Dovolání žalovaného nejvyšší soud částečně vyhověl v tom směru, že rozsudek soudu odvolacího potvrdil s tím obmezením, že exekuce smí býti vedena toliko na nemovitost dům čís. vl. č v S.
Žalující strana byla povinnou uznána nahraditi žalovanému polovici útrat řízení odvolacího a dovolacího.
Odůvodnění:
Žalovaný opírá své dovolání o dovolací důvody čís. 2., 3. a 4. § 503. c. ř. s.
Pokud dovolání bére v odpor usnesení týkající se námitky nepříslušnosti, směřuje proti souhlasným usnesením předchozích stolic a jest tudíž dle § 528. c. ř. s. nepřípustným.
Ve věci sarné nebylo dovolání vyhověti a v odpor vzatý rozsudek bylo potvrditi, avšak s tím obmezením, že exekuce smí býti vedena jen na nemovitost dům čís. . . vl. č. . . . . v S, na které jest zažalovaná pohledávka zjištěna právem zástavním. Právem pokládal soud odvolací tuto žalobu za žalobu hypotekární, ježto byla jako taková v nadpise výslovně označena, její obsah neodporoval tomuto pojetí a poněvadž žalující strana učinila návrh na knihovní pozámku žaloby, jemuž bylo také vyhověno. Bylo zde toliko nedopatření žalující strany, jež měl soud při vynesení rozsudku opraviti, a to v tom směru, že žalobní prosba zněla, že žalovaný jest povinen zaplatiti zažalovanou pohledávku pod exekucí, kdežto ve skutečnosti bylo obmeziti exekuci toliko na zatíženou nemovitost.
Za tohoto právního stavu odpadlo zkoumání námitky žalovaného, že jako protokolovaný obchodník upadl v roce 1912 do konkursu, k němuž také žalobkyně přihlásila svou pohledávku, a že konkurs byl skončen nuceným narovnáním, a že prý úpadce byl dle § 223. konk. řádu sproštěn závazku, aby svým věřitelům dodatečně nahradil schodek, který utrpěli, lhostejno zda své pohledávky přihlásili a zda souhlasili s narovnáním čili nic.
Vzhledem k §u 225. starého konk. řádu (§ 149. nového konkursního řádu, zavedeného císařským nařízením ze dne 10. prosince 1914 č. 337. r. z.) bylo v daném případě nucené narovnání bezvýznamným pro rozsah platební povinnosti žalovaného, ježto zde byla žaloba hypotekární a ježto práva věřitelů, majících nárok na oddělené uspokojení, nebyla dotčena narovnáním. Zjišťovali ustanovení nuceného narovnání bylo by bývalo jen v tom případě nutným, kdyby se bylo jednalo o osobní žalobu na zaplacení obnosu zápůjčky 10000 K, za kterouž však tuto žalobu nebylo pokládati.
Proto bylo v odpor vzatý rozsudek potvrditi, avšak s tím obmezením, že na základě jeho lze vésti exekuci toliko na nemovitost zatíženou právem zástavním pro dluh žalovaného. — 182 —
V tomto obmezení možnosti exekuce jest úspěch dovolání žalovaného; tento úspěch odůvodňuje také přiřknutí polovice útrat (druhé a třetí stolice žalovanému (§ 43. a 50. c. ř. s.).
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 7. dubna 1915, Rv III 47/15 / 1.) Dr. Adolf Procházka.

Citace:

Příspěvek ku § 149. nového konkursního řádu zavedeného císařským nařízením ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 4, s. 198-200.