O žalobách dle § 35. odst. 2. ex. ř. u obchodního, jako sborového soudu exekuci povolivšího podaných — i když předmět rozepře nepřesahuje 100 K — jest řízení pro sborové soudy zahájili.
Rozepře sama však není bagatelní, a odvolání z rozsudku v takovém sporu vydaného nepodléhá obmezení §u 501. c. s. ř. na důvody zmatečnosti dle § 477. 1. až 7. c. s. ř.

C. k. vrchní zemský soud v království Českém nevyhověl odvolání žalovaného do rozsudku c. k. obchodního soudu v Praize, jímž uznáno právem, že exekuční návrh žalovaného na pokračování v exekučním řízení pro náklady 19 K 05 h jest nepřípustným (§ 35. ex. ř.).
Důvody:
Předmětem sporu, o nějž běží, byla otázka, je-li žalovaný oprávněn pokračovati v exekuci proti žalobci zavedené pro 1500 K s přísl. ještě potom, když vymáhaný dluh byl zaplacen, vymáhající věřitel ku zrušení exekuce nesvolil a za vyjádření náklady účtoval a tyto jemu soudem exekučním na 19 K 05 h ustanoveny byly.
Dle § 57. j. n. jest obnos těchto nákladů pro posouzení hodnoty předmětu sporného směrodatným.
Následkem toho byl tento spor dle předpisu § 453. c. s. ř. a novely z 1. června 1915 čís. 118. čl. VI., odst. 26., sporem bagatelním, při němž platí předpisy § 448. a násl., a ohledně odvolání ustanovení § 501. c. ř. s. — 358 —
Poněvadž odvolatel žádný ze zmatků v § 501. c. ř. s. neprokázal a přezkoumání věcného rozhodnutí v řízení tomto odvolacímu soudu nepřísluší, nebylo jeho odvolání vyhověti a to dle § 473. c. ř. s. v zasedání neveřejném.
C. k. nejvyšší soud stížnosti žalovaného vyhověl, usnesení v odpor vzaté zrušil a soudu odvolacímu nařídil, aby se odvoláním žalovaného po zákonu obíral, nedbaje uplatňovaného důvodu odkazovacího.
Důvody:
Věci bagatelní ve smyslu § 501. c. ř. s. jsou takové rozepře,, jež ve stolici prvé projednány byly, oneb aspoň projednány býti měly dle zvláštních ustanovení pro řízení ve věcech bagatelních. Jakožto stolice prvá může ve věcech bagatelních — nehledě ku výslovně odchylným ustanovením zákonným — fungovati pouze soud okresní.
To vyplývá zcela nepochybně jak z vývodů zákona, tak i z positivních předpisů zákonných samých. Dle materialií ku civilnímu řádu soudnímu (mat. I., str. 344) navrhovala vládní osnova, »aby nynější řízení bagatelní převedeno bylo na podklad obyčejného řízení před soudy okresními a aby v zákoně jen ony body byly zvláště označeny, ve kterých platiti má něco od jinakého řízení před soudy okresními odchylného, týká-li se rozepře hodnoty do výše 50 zl.«
Dle toho není řízení ve věcech bagatelních, jak upraveno je v §§ 448.—452. c. ř. s., zvláštním druhem řízení, jehož by bylo užívati bez ohledu na to, jde-li o rozepři zahájenou u soudu sborového či o rozepři před soudem okresním. §§ 448.—452. c. ř. s. zjednodušují spíše jen řízení před soudem okresním pro případ, že předmět rozepře nepřesahuje hodnoty 100 K, i obsaženy jsou v třetím díle soudního řádu civilního, jenž upravuje řízení před soudy okresními. Před soudy sborovými jedná se dle ustanovení druhého dílu civilního řádu soudního, jenž v žádném ve svých ustanoveních neodnáší se k řízení bagatelnímu (§§ 448.—452. c. ř. s.). Z toho plyne, že v řízení před soudy úborovými předpisy posléze dotčené neplatí. Tomu je tak dle § 7. a) jur. nor. i tehdy, nastupuje-li v rozepři o předmět v hodnotě do 2500 K u soudů sborových samosoudce, neboť dle právě uvedeného ustanovení zákonného má soudce takový jednati a rozhodovati dle předpisů pro řízení před soudy sborovými stolice prvé.
Že předpisů o řízení bagatelním může býti používáno jen u soudů okresních, plyne zcela zřetelně z obou odstavců § 453. c. ř. s. Dle odstavce prvého má býti při změně žaloby, přesahující hranici § 448. c. ř. s., jednáno a rozhodováno dle předpisů platících jinak — 359 —
pro řízení před soudy okresními a dle odst. 2. dlužno, byla-li omezením žádání žaloby podané u soudu okresního snížena výše neb hodnota předmětu rozepře nad nebo pod hranici označenou v § 448. c. ř. s., rozepři od okamžiku toho projednávati a rozhodovati dle předpisů pro řízení ve věcech bagatelních.
Předpisy čl. XIV. úvoz. zák. k jur. normě stanoví, nač ostatně zcela nepochybně poukazují motivy k tomuto místu zákona (mat. I.. str. 616), výjimku pro věci náležející před soud okresní, jež však následkem ustanovení § 79. jur. nor. musí býti zadány u sborového soudu stolice prvé, neb dle § 94., odst. 2., jur. nor. u soudu takového zadány býti mohou a nepřesahují hranice vytčené v § 448. c. s. ř., i nemůže jakožto předpis výjimečný vykládán býti extensivně.
Že zákonodárce rovněž stojí na stanovisku, že předpis čl. XIV. úvoz. zák. k jur. nor. je předpisem výjimečným, jehož nelze rozšiřovati na případy jiné, projevil zřetelně vydávaje novelu o úlevě soudům, v níž ve zmíněný článek pojata slova »nebo dle § 94., odst. 2., jur. nor. zadány býti mohou«. Neboť tím ukázal, že ustanovení tohoto článku může býti používáno na rozepře zadané ku sborovým soudům prvé stolice dle § 94., odst. 2. jur. nor., nikterak však na veškery záležitosti, náležející před soudy sborové.
Pro všecky jinaké právní záležitosti, jež by dle své hodnoty náležely před soud okresní, dle zvláštních ustanovení o příslušnosti však vzneseny býti musí na soud sborový stolice prvé, platí tedy zcela bez výjimky pravidlo, že o nich jednáno a rozhodováno býti musí dle předpisů vydaných pro řízení před sborovými soudu stolice prvé (II. díl civilního řádu soudního).
Nevztahuje se tedy na ně ustanovení § 501. c. s. ř. i nemůže při nich býti řeči o omezení odvolání na důvody zmatečnosti dle § 477. c. s. ř., 1. až 7.; je naopak proti rozsudkům vydaným sborovým soudem v případech takových přípustno odvolání v téže míře, jako ze kteréhokoliv jiného rozsudku vyneseného v řízení před sborovými soudy stolice prvé.
V případě přítomném byla žaloba na prohlášení exekuce za nepřípustnu dle § 35., odst. II. ex. ř., právem zadána k soudu obchodnímu jakožto soudu exekuci povolivšímu. Poněvadž nejde o výjimečný případ čl. XIV. úvoz. zák. k jur. nor., mělo býti zahájeno řízení předepsané pro soudy sborové, rozepře sama není věcí bagatelní, odvolání z vydaného rozsudku nepodléhalo omezení § 501. c. s. ř., i nemělo býti tedy naprosto odmítáno.
Dle toho slušelo vyhověti stížnosti přípustné dle § 519. c. s. ř.
(Rozh. nejv. soudu ze dne 14. září 1915, č. R II 553/15 / 1).
Hamberger.

Citace:

O žalobách dle § 35. odst. 2. ex. ř. u obchodního, jako sborového soudu exekuci povolivšího podaných – i když předmět rozepře nepřesahuje 100 K – jest řízení pro sborové soudy zahájiti.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 8, s. 375-377.