Ve sporu úrazovny s podnikatelem vedle § 45., odst. 1. úraz. zákona zahájeném mají se soudy omeziti jen na řešení otázky, zda-li podnikatel přivodil úraz úmyslně neb hrubým zaviněním. 1

Rolník A. neopatřil svou mlátičku tak, jak nařizuje výnos místodržitelství pro král. České ze dne 22. března 1907, č. 33 zemsk. zák. pro Čechy, čímž se stalo, že dělník B. při mlácení zaměstnaný — 129 —
přišel k úrazu, který měl v zápětí amputování pravé ruky jeho, A. byl po té pro přestupek § 335. z. tr. právoplatně odsouzen.
Úrazovna přiznala B-ovi pro úplnou nezpůsobilost k práci a k výdělku dle § 6., lit. b) úraz. zák. 60% ročního výdělku jeho, kterýžto důchod mu vyplácí. I vznesla na A. žalobu na zaplacení uhražovacího kapitálu ve smyslu odst. 3. § 45. úraz. zák. Námitky a hájení se žalovaného zřejmý jsou
z důvodů
třetí stolice, která nevyhověla dovolání A-ově a tím oba nižší rozsudky, žalobě vyhovující, potvrdila. Důvody ty zní v podstatětakto:
Dovolání opírá se o revisní důvody č. 2. a 4. §u 503. c. s. ř.
Vadným prý jest řízení u odvolacího soudu z té příčiny, že skutkové základy obrany dovolatele znějící v ten smysl, že
1. se úraz nepřihodil bezprostředně při použití mlátičky;
2 . měl na úrazu spoluvinu poraněný;
3. byla mlátička zakoupena více let před vydáním místodržitelského výnosu a také již používána;
4. poraněný jest již toho času způsobilým k práci a výdělku a přisouzený důchod příliš vysoký;
5. úraz nebyl způsoben hrubým zaviněním žalovaného — nebyly probrány a že nebyly o nich důkazy provedeny.
Právem však zamítl také odvolací soud všecky příslušné průvodní návrhy k č. 1. a 4., poněvadž k č. 1. a 4. nenáleží soudu, aby se v této právní rozepři dle § 45. zák. o úraz. pojištění zabýval ještě jednou těmito otázkami, rozhodnutými již v řízení administrativním.
Že se úraz přihodil při provozování mlátičky, tudíž při podniku povinném k pojištění dle úrazového zákona, a že poraněného dlužno pokládati za dělníka, pojištěného proti následkům úrazů, přiházejících se při provozování podniku, dle předpisu zákona o úrazovém pojištění, bylo již právoplatně rozhodnuto (§ 36. cit. zák.) na základě vyšetřování provedeného se strany politického úřadu (§ 31.) úrazovou pojišťovnou, to jest ústavem zřízeným ku splnění sociálně, politických úkolů, opatřeným zvláštními výsadami, podléhajícím politickému dohledu (§ 48.) a poukázaným na spolupůsobení úřadů politických (§ 50.). Tímto ústavem, kterýž jest povinen jednati z moci úřední a hájiti zájmy všech účastníků, tudíž také podnikatelů (§ 10.), byl vzhledem k prokázané úplné nezpůsobilosti poraněného k výdělku jeho nárok na odškodnění stanoven rovněž definitivně (§§ 6., 36.).
Přezkoumání těchto předpokladu nároku poraněného na náhradu škody není vyhraženo v právní rozepři, zahájené dle § 45. zák. vzpomenutého pojišťovnou proti podnikateli soudům, poněvadž § 45. odst. 1. vyslovuje kategoricky, že jest podnikatel povinen, přivodil-li — 130 —
úraz úmyslně neb hrubým zaviněním, nahraditi pojišťovně veškero odškodné, kteréž má a bude pojišťovna dle tohoto zákona o úrazovém pojišťování vypláceti.
Objem tohoto odškodnění (ručení) nelze tudíž znovu stanovití soudem, tento objem jest již dán nálezem ústavu, jako veřejného orgánu státní správy, pokud se týče rozhodčího soudu, jehož snad bylo dovoláno.
Na tom nemohou soudy ničeho měniti, tak že jim také nepřísluší přezkoumání v tom směru, odpovídá-li úrazový důchod změněným poměrům oprávněné osoby. Rozebírání a rozhodování o souboru všech shora uvedených otázek, kteréž vůbec mohou přijíti v úvahu při posouzení okolností, je-li zde podnik, podléhající pojištění, dlužno-li úrazem stiženého pokládati za osobu pojištěnou dle § 1. cit. zák., stihl-li jej úraz v činnosti, směřující k potřebám podniku, pokud se týče v postavení, do kteréhož se dostal svým poměrem služebným, jaké nároky na odškodnění mu přísluší — jest také proto v této právní rozepři řádným soudům odňato.
Při tomto úplně samostatném náhradním nároku dle §u 45., kterýž nelze odvozovali z obecného práva soukromého, záleží jen na tom, byl-li úraz způsoben »úmyslně nebo hrubým zaviněním« podnikatele, jeho zákonného zástupce aneb jeho orgánu, a řešením této otázky jsou ovšem povinny soudy se zabývati.
K č. 2. Má-li poraněný na úrazu spoluvinu, jest v této právní rozepři, v níž se poraněný nejeví jako osoba ručením povinná, zcela nerozhodno, poněvadž vzhledem k odsouzení žalovaného pro přestupek §u 335. z. tr. nedbalost poškozeného žalovaného neomlouvá a není pro něho důvodem trestnost vylučujícím. Jinak dlužno ještě vytknouti, že ustanovení §u 45., odst. 1. ibidem poskytlo ústavu náhradní nárok, úplně neodvislý od případného spoluzavinění třetích osob, a že tudíž podnikatel zásadně nemá možnosti, odkázati ústav na třetí osobu. Ostatně bylo by dlužno také v případě zásadního připuštění této námitky použiti ustanovení §§ 1301. a 1302. posl. věta ob. z. obč., z nichž by bylo lze odvoditi solidární ručení žalovaného.
K č. 3. Shora vzpomenutý místodržitelský výnos v §§ 1. a 2. vydal všeobecný příkaz, aby součástky mlátičky, ohrožující tělesnou bezpečnost (žentour, válce a pod.), byly přikryty, a nevyňal z tohoto příkazu, pokud se týče zákazu ani mlátičky, dříve již používané, tak že také k této okolnosti nebylo lze přihlížeti.
K č. 5. Rozebírati a zjišťovati znovu příčinu úrazu jevilo se vzhledem k tomu zbytečným, že jest zde právoplatný rozsudek soudu trestního, dle něhož byl žalovaný přestupkem §u 335. vinným uznán.
Pominutí důkazů v tomto směru bezvýsledně nabídnutých nemůže sjednati nutného podkladu k účinnému uplatňování důvodu č. 2. §u 503. c. s. ř. Není ho tedy tuto. — 131 —
Výrazy »úmyslně neb hrubým zaviněním« nejsou sice běžný ob. zákonu občanskému, nepochybně jest však jimi mímíněno totéž, co obecný zákon obč. označuje výrazy »úmysl a nápadná bezstarostnost (§§ 1324. a 1331.). Toto hrubé zavinění, pokud se týče tato nápadná bezstarostnost, jsou však zjištěny na základě trestního rozsudku a jeho odůvodnění, kteréž důvody zjišťují nedbalost, trestnou dle zákona trestního, zjišťují přestoupení veřejně vyhlášených předpisů přikazujících a zakazujících, jež mají za účel zameziti ohrožení tělesné bezpečnosti a kteréž důvody dávají žalovanému za vinu vážné tělesné poranění pojištěného dělníka (§ 268. c. s. ř.), čímž právě byl sjednán předpoklad tohoto nároku na odškodnění oproti podnikateli.
Konečně jest nutno vytknout i, že placení hodnoty kapitálové ve smyslu ustanovení § 45. odst. 3. nemá povahy definitivního odbytného, nýbrž ráz ocenění důchodu ve zjištěném obsahu jeho. Nastane-li tudíž o takových případech novým zjištěním zvýšéní2 aneb snížení důchodu, není překážky, aby došlo v poměru k tomu k dodatečné náhradě se strany podnikatele, pokud se týče k vrácení se strany úrazové pojišťovny. V té příčině naznačuje § 39. cit. zák. podnikateli cestu, kterouž se dáti má.
Není zde tedy také odvolacího důvodu druhého a slušelo dovolání zamítnouti.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 1915, č. j. Rv II 1456/14 / 1.) Flieder.

Pozn. zas. Jak jsem se ve spisovně nejv. soudu přesvědčil, rozhoduje nejv. soud v těchto otázkách stále ve smyslu uvedeném.)
Zvýšení v našem případě nemůže ovšem nastati, poněvadž poškozenému vyměřen důchod v nejvyšší míře zákonem dopuštěné.

Citace:

Ve sporu úrazovny s podnikatelem vedle § 45., odst. 1. úraz. zákona zahájeném mají se soudy omeziti jen na řešení otázky, zda-li podnikatel přivodil úraz úmyslně neb hrubým zaviněním.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 3, s. 146-149.