Vůči osobám k válečné službě povolaným přípustná jest exekuce k zajištění na základě vykonatelného exekučního titulu neb titulu v § 371. ex. ř. vytčeného, dosud nevykonatelného, i bez osvědčení nebezpečí v § 370. ex. ř. vyžadovaného.

Úvaha.
Základem exekuce k zajištění jest předpis §u 370. e. ř., který mimo jiné též stanoví, že na základě konečných rozsudku civilních soudů tuzemských, dříve nežli právní moci nabudou nebo nežli uplyne lhůta k plnění stanovená, možno povoliti provedení úkonů exekučních, osvědčí-li se soudu, že by bez nich dobytí peněžité pohledávky soudně přiřčené bylo zmařeno neb značně stiženo.
Účelem tohoto ustanovení jest ochrana věřitele, aby se zajistiti mohl ještě dříve, než jeho pohledávka stane se vykonatelnou, splatnou.
Zcela jiného rázu jest zajišťovací exekuce, jakou má na mysli § 6. cís. nařízení ze dne 29. července 1914, č. 178 ř. z.
Z důvodů veřejnoprávních, nouzí válečnou vyvolaných, z ohledů na osoby vojenské v §u 1. onoho cís. nařízení vypočtené, nedopouští se povolení uhražovací exekuce pro peněžité pohledávky ani pak, když příslušný exekuční titul (rozsudek, platební příkaz, smír, usnesení a pod.) nabyl právoplatnosti, stal se vykonatelným a když ona pohledávka nepodléhá ani více poshovění.
Tato zajišťovací exekuce na rozdíl od oné chrání dlužníka, dokud ve válečné službě se nalézá. Liší se tudíž od zaj. exekuce v §u 370. e. ř. uvedené svým základem, účelem; zavedena jest zvláštním zákonným předpisem, tak že nelze předpoklady oné též vztahovati na tuto. Nemá tudíž pro ni též významu požadavek osvědčení nebezpečí tam požadovaný.
Nežádá-li exekuční řád v případech §u 371. č. 1. e. ř. (v novém znění), tedy tam, kde proti potvrzujícímu rozsudku soudu odvolacího podáno bylo odvolání, kde tudíž rozsudek ještě právní moci nenabyl, osvědčení nebezpečí, tím méně možno žádati osvědčení rakové, když rozsudek stal se právoplatným, vykonatelným a kde také již příročí bylo minulo. Bude takového osvědčení tím méně třeba. — 137 —
Poněvadž uvedený § 6. obsahuje ve prospěch dlužníka ještě další omezení výkonu exekuce na věci movité, čímž zájmy jeho dostatečně chrání.
Tím jest tudíž shora uvedená právní zásada odůvodněna.
Plenární usnesení nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 1915, k R I 915/14, R II 1058/ a R III 405/14.1 Flieder.

K zamezení každé pochybnosti nutno vytknouti, že se tato právní věta nevztahuje k oněm zajišťovacím exekucím, o kterých se zmiňují cis. nařízení o příročích, tedy § 22. odst 3. posledního všeobecného příročí ze dne 25. ledna 1915, č. 18. ř. z. Dle § 14. odst 1. cís. nařízení ze dne 25. ledna 1915, č. 19 ř. z. o příročí pro dlužníky v Haliči a Bukovině bydlící nelze pro poshověné soukromoprávní peněžité pohledávky ani exekuci k zajištění povoliti. Jen povolení próz. opatření jest tu přípustno (odst. 3.). Že toto plenární usnesení nebylo zařáděno do knihy judikátní, asi tím se vysvětliti dá, že jeho aktuálnost a význam po ukončení války pomine, že tedy jeho platnost je jaksi časověomezena.

Citace:

Vůči osobám k válečné službě povolaným přípustna jest exekuce k zajištění na základě vykonatelného exekučního titulu neb titulu v § 371. ex. ř. vytčeného, dosud nevykonatelného, i bez osvědčení …. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 3, s. 154-155.