K výkladu ustanoveni § 528. c. ř. s.

V exekuční záležitosti vymáhající věřitelky A. proti dlužnici B. ustanovil soud exekuční odměnu vnuceného správce C. obnosem 5100 K a náklad, jejž mu dlužno hraditi, obnosem 328 K.
Na stížnost obou stran určil rekursní soud v B honorář vnuceného správce, včítaje v to hotové výlohy, dohromady obnosem 5000 K.
Dovolací stížnosti vymáhající věřitelky a vnuceného správce proti tomuto usnesení nejvyšší dvůr soudní zavrhl.
Důvody:
Dovolací stížnosti jich jsou nepřípustné proto, že potírají usnesení — 134 —
soudu druhé stolice, jež se týče nákladů vnucené správy (§ 527. odst. 1. c. ř. s. a § 78. ex. ř.).
O tom, že předpis § 527. odst. 1. c. ř. s., který dovolací stížnosti ohledně útrat prohlašuje za nepřípustné, se nevztahuje snad, jedná-li se o správu vnucenou, toliko na útraty v §u 74. ex. ř. vytčené, nýbrž zejména také na nároky správce vnuceného (§ 113. ex. ř.), nelze pochybovati, poněvadž odměna za jeho správu a náklady na správu, jím předem hražené, spadají pod pojem útrat, které zatěžují podstatu exekuční. Že tendence zákonodárství se shoduje s tímto názorem, vyplývá z obdobného ustanovení §u 125., odst. 1. a 2. konk. ř. Ustanovení to výslovně předpisuje, že o nárocích správce podstaty na náhradu hotových výloh a na odměnu za námahu rozhoduje konkursní komisař, že proti tomu lze si stěžovati u soudu konkursního, který však rozhoduje konečně.
Dovolací stížnost vymáhající věřitelky je nad to nepřípustná, protože rozhodnutí nižších soudů jsou souhlasná v ten rozum, že obě vyslovují, že správci vnucenému nepřísluší méně než obnos 5000 K
Důsledkem shora vytčených úvah slušelo obě stížnosti dovolací zavrhnouti.
(Rozh. c. k. nejv. soudu ze dne 23. března 1915, R III 56/15 / 1.)

Citace:

K výkladu ustanovení § 528. c. ř. s.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 3, s. 151-152.