použiti jednotlivé instance vždy onoho nařízení, které platí právě v době soudcovského výroku.

Obchodní soud v P. rozsudkem ze dne 10. října 1914, Cw IV a 136/14/12, zrušil platební šekový rozkaz ze dne 17. září 1914, Cw IV a 136/14/4, jímž žalovanému B-ovi nařízeno bylo, aby jako vydatel šeku ze dne 10. srpna 1914 zaplatil žalobci A-ovi zažalovaný šekový obnos 1220 K s 6% úroky ode dne 13. prosince 1914 a útraty 31 K 95 h.
Důvody:
Obě strany souhlasí v tom, že žalovaný vydal dne 21. března 1914 zažalovaný šek žalobci A-ovi prostřednictvím C-ovým, když jej dnem vystavení 10. srpna 1914 opatřil a podepsal, a to k vůli splatnosti a možnosti presentování u poštovní spořitelny.
Dle toho povstala pohledávka dnem 21. března 1914, a den vystavení má ten význam, že má býti pohledávka dne 10. srpna 1914 splatnou. Jde tedy o pohledávku, která se do dne vynesení rozsudku, t. j. do 10. října 1914 dle § 1. cis. nař. ze dne 27. září 1914, čís. 261. ř. zák., splatnou nestala a jeví se proto žaloba předčasnou. Vrchní soud zemský na odvolání žalobcovo ponechal platební rozkaz šekový v platnosti.
Důvody:
Rozhoduje udání místa, den, měsíc a rok, kdy šek vydán byl; ten jest na šeku uveden dnem 10. srpna 1914 a den tento sluší dle § 2. čís. 3. zákona o šeku ze dne 3. dubna 1906 čís. 84. ř. z. považovali za den, kterým pohledávka vznikla, a rozhoduje tedy ohledně příročí pro soukromoprávní pohledávku peněžitou jak dle cís. nař. ze dne 13. srpna 1914 čís. 216. ř. z., tak i dle cís. nař. ze dne 27. září 1914 čís. 261. ř. z., jako den vzniku ten den, který v šeku jako den vydání byl uveden.
Na šekovou tuto pohledávku, která po 1. srpnu 1914 vznikla, předpisů o příročí pohledávek dle § 1. citovaných nařízení užiti nelze. Žalovaný nemůže se účinně dovolávati právního poměru, který tvořil mezi ním a majitelem šeku základ pro vydání šeku.
V příčině té platí předpis § 19. zák. ze dne 3. dubna 1906 čís. 84. ř. zák., který rozeznává nárok z práva postihového ze šeku od nároku z původního právního jednání a ponechává majiteli šeku, nebylo-li něco umluveno, právo volby, aby se domáhal nároku ze šeku buď postihem ze šeku, aneb vrátě šek z právního poměru vydání šeku za základ sloužícího.
Žalobce volil první způsob vymáhání svého nároku, a nemůže Se žalovaný dovolávati nároku z poměru vydání šeku za základ sloužícího, neboť vystavením šeku v březnu 1914 s datem pozdějším — 81 —
podvolil se důsledkům s vydáním šeku spojeným předem v té době,kdy úpis jeho povahy šeku nabude a musí tedy závazek svůj plniti; tak, jak byl dle právního poměru a stavu v době, kdy závazek šekový vznikl.
Vznik pohledávky šekové nastal 10. srpna 1914, na kteréžto pohledávky zákonné příročí dle cit. cis. nařízení se nevztahuje.
Jsou tedy námitky proti platebnímu příkazu, které se zakládají pouze na nastalém příročí, neodůvodněny a bylo odvolání změnou v odpor vzatého rozsudku vyhověti.
C. k. nejvyšší soud dovolání žalované strany vyhověl a rozsudek změnil v ten způsob, že platební příkaz šekový jen ohledně polovice šekového obnosu, tedy 610 K s 6% úroky z celého šekového obnosu 1220 K od 13, srpna 1914 až do 14. prosince 1914 ponechal v platnosti, jinak jej však zrušil a žalobu ohledně další žádosti prozatím zamítl.
Útraty všech tří instancí byly navzájem zrušeny.
Důvody:
Dovolání opírajícímu se o do volací důvod nesprávného právního posouzení věci nelze upříti částečného oprávnění.
Rozhodnou pro spor je v daném případě jen otázka, zda žalobní šek, který strany, jak je nepopřeno, vystavily již dne 21. března 1914, jejž však ve srozumění opatřily proti pravdě pozdějším datem 10. srpna 1914, stělesňuje soukromoprávní pohledávku peněžitou; která povstala před 1. srpnem 1914 nebo po 1. srpnu 1914, neboť dle § 1., odst. 1., všech dosud vydaných cis. nařízení o příročí jsou podrobeny příročí jen ony soukromoprávní pohledávky peněžité včetně pohledávek ze směnek a šeků, které povstaly před 1. srpnem 1914, všechny později povstalé takovéto pohledávky jsou proto z příročí veskrze vyňaty.
Otázka, kdy pohledávka směnečná, pokud se týče šeková, vzniká, může býti všeobecně spornou — theorie kreační, smluvní, po případě dalšího postupu — pro oblast práva o příročí je zcela nepochybně rozřešena. Z ustanovení § 1. odst. II. druhého, (§§ 8. a 14: odst. I. třetího, a §§ 8., 10. a 17. odst. I. čtvrtého nařízení o příročí vychází totiž jasně na jevo, že rakouské právo o příročí stojí na stanovisku theorie kreační a pohlíží na den vystavení papíru současně jako na den vzniku pohledávky. Neboť kdežto tam, kde se mluví všeobecně o vzniku soukromoprávních pohledávek (§ 1., odst. I.), užívá se všeobecně výrazu »vzniklé« (entstandene), jest volen v citovaných místech zákona, pojednávajících zejména o směnkách a šeku, zvláštní výraz »vydané« (směnky a šeky — ausgestellte Wechsel und Seheks), a ustanovuje se zejména v § 14. odst. I. třetího a v § 17. odst. I. čtvrtého nařízení o příročí — 82 —
výslovně, že na základě směnek nebo šeku, které vydány byly před 1. srpnem 1914 a splatnými se staly po 31. červenci 1914, jsou přípustný žaloby jen ohledně Obnosu dle § 1. z příročí vyňatého.
Jedná se proto jen o to, který den v daném případě pokládati sluší za den vydání a tudíž také za den vzniku žalobního šeku, jejž strany úmyslně a ve srozumění opatřily pozdějším datem, zda-li totiž den, kterého byl šek skutečně vyplněn, či ten, který v šeku, byť i proti pravdě, udán byl jakožto den vydání jeho.
I tuto otázku dlužno — to musí se i zde předeslati — řešiti ne tak se stanoviska práva šekového, jako se stanoviska práva o příročí; neboť jen o to jedná se v tomto sporu, zdá zažalovanou pohledávku považovati dlužno za posečkanou či nikoliv. Z ustanovení šekového zákona přichází zde v úvahu jen ustanovení § 20. čís. 6., dle kterého v daném případě může žalovaný proti žalobci jakožto bezprostřednímu smluvníku za obdobného použití čl. 82. sm. ř. uplatňovali námitkou také onu část smlouvy, která není z papíru patrnou, ve hmotném právu je však odůvodněna. I když se tudíž také připustí, že udání dne vystavení patří dle § 2. čís. 3. šekového zákona k podstatným náležitostem šeku a že v daném případě nemohla se před 10. srpnem 1914 ze žalobního šeku uplatňovati žádná práva, nelze přece v daném případě v poměru mezi spornými stranami, které na nesprávném datování šeku byly ve srozumění účastny, nepřihlížeti k nepopřené zjištěné skutečnosti, že žalobní šek byl ve skutečnosti již dne 21. března 1914 vydán a že byl pozdějším datem 10. srpna 1914 jen proto opatřen, aby nemohl stati se před tímto dnem splatným. Je-li však to pravým dějem skutkovým, pak dlužno také v otázce posečkání za to míti, že za den vydání a tudíž také za den vzniku šekové pohledávky žalobcovy považovati dlužno nikoliv den v papíru proti pravdě udaný, nýbrž jen den, kterého byl šek skutečně vystaven. Tomuto výkladu nasvědčuje zejména zákonodárný důvod a účel předpisu o příročí, dle kterého zásadně podléhali mají příročí jen soukromoprávní pohledávky peněžité, které povstaly před 1. srpnem 1914, kterýžto důvod a účel spočívá nepopiratelně v tom, že jen ten, kdož uzavírá smlouvu po 1. srpnu 1914, čině tak v plném vědomí úplného převratu hospodářských poměrů, přivoděného vypuknutím války a následkem toho musí si býti jasně vědom toho, bude-li moci také za těchto poměrů splnili převzaté závazky, nezasluhuje ochrany příročí, že však na straně druhé všechny soukromoprávní závazky, které někdo před sběhem těchto nikým nepředvídaných událostí na se vzal, požívati mají zásadně ochrany příročí.
Žalovaná pohledávka šeková podléhá, protože povstala ve skutečnosti již před 1. srpnem 1914, ustanovením práva o příročí. Poněvadž však nařízení o příročí vydaná postupně po sobě v zájmu veřejném a všeobecném vyhovovati mají dočasným hospodářským — 83 —
poměrům doby, pro kterou vydána byla, a ježto vyžadují jakožto jus cogens, by k nim soudové ihned přihlíželi, mají v otázce příročí také v řízení opravném použiti jednotlivé instance vždy onoho nařízení, které platí právě v době soudcovského výroku dočasné instance.
Následkem toho dlužno také v daném případě položití rozhodnutí dovolaného soudu za základ nikoliv nařízení o příročí, které platilo v době podání žaloby šekové neb v době vydání rozsudku v prvé instanci, nýbrž nyní platné čtvrté nařízení o příročí ze dne 25. listopadu 1914, čís. 321. ř. z.
Dle § 1. tohoto nařízení je však nyní z příročí vyňato již 50% zažalované pohledávky, z kterých 25% splatno bylo dne 14. listopadu 1914 a dalších 25% dne 14. prosince 1914 s úroky z celé nezapravené pohledávky jdoucími až do těchto dnů placení. V tomto rozsahu náleželo proto platební rozkaz šekový obchodního soudu ponechati v platnosti, v ostatním však se zřetelem na zákonné příročí zrušiti a žalobu ohledně dalšího žádání pro tentokráte zamítnouti, a to proto, poněvadž dle § 17., odst. I., čtvrtého nařízení o příročí na základě směnek neb šeků, které vystaveny byly před 1. srpnem a po 31. červenci 1914 staly se splatnými, jsou přípustný žaloby jen ohledně obnosu vyňatého dle § 1., odst. 2. a 3., z příročí.
Ve věci měl žalobce úspěch pouze do polovice nároku; druhou polovicí zvítězil žalovaný. Slušelo tudíž dle § 43., odst. 1. c. ř. s., veškery útraty na vzájem zrušiti. Hamberger.

Citace:

Pohledávka ze šeku, jejž strany před 1. srpnem 1914 vydaly avšak ve srozumění po 1. srpnu 1914 datovaly, vznikla ve skutečnosti dnem vydání a podléhá ustanovením o příročí.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 2, s. 97-101.