Rakouskému zákonu občanskému jest neznámo nabytí vlastnictví za účelem zajištění pohledávek, t. j. tak zv. převod vlastnictví ku zajištění (Sicherungsübereignung).

Žalující strana excinduje zásoby kamenů, zabavených žalovanou u X., tvrdíc, že nabyla vlastnictví ku předmětům těm na zákládě — 298 —
komisionářské smlouvy, dle níž jí X. svěřili komisionářský prodej veškerých jimi vyrobených kamenů. Zabavené kameny byly již žalobkyni odevzdány a byly seznamy odebraného kamene opatřeny vždy doložkou, že kameny stávají se majetkem žalobkyně. Zmíněná smlouva komisionářská byla později (20. února 1914) doplněna úmluvou mezi žalobkyni a X., že odebrané kameny přecházejí do vlastnictví žalobkyně.
Nejvyšší soud zamítl žalobu z těchto
důvodů:
S názorem odvolacího soudu o nabytí vlastnictví ke kamenům, v žalobě označeným, nelze souhlasiti.
Rakouský zákonník občanský nezná žádného nabytí vlastnictví za účelem zajištění pohledávek, t. j. tak zvaného převodu vlastnictví ku zajištění, neboť jakmile strany měly jednou na zřeteli zajištění pohledávky, jež mělo býti uskutečněno přechodem vlastnictví, tedy chtěly transakci, jež zásadně a dle svého hospodářského významu měla sloužili pouze zajištění, pak běží pouze o smlouvu na oko dle §u 916. obč. zák., již sluší posuzovati dle její pravé povahy, t. j. jako smlouvu zástavní.
Totéž stanovisko zaujímá v podstatě nový konkursní řád, ježto v §u 19. tak zvanému převodu vlastnictví ku zajištění nepřiznává plný účinek nabytí vlastnictví, nýbrž nároky z něho plynoucí pokládá toliko za oddělné a nikoli za nároky na vyloučení. Je-li tomu tak, pak prohlášení vůle, směřujícímu zevně ku nabytí vlastnictví, nelze přikládati právního účinku nabytí vlastnictví.
Dle předpisů obč. zák. (§§ 380., 424., 1461.) může se vlastnictví — nepřihlížejíc k výjimce mimořádného vydržení, jež zde nepřichází v úvahu, nabýti pouze na základě platného titulu.
Komisionářská smlouva mezi stranami uzavřená, jež pozdější smlouvou ze dne 20. února 1914 — nepřihlížejíc k ujednání přechodu vlastnictví — nedoznala žádné změny, nemůže se pokládati za takový platný titul, jak to již vyloženo v rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 1915, Rv III 119/14.1 — 299 —
Čl. 376. obch. zák., který mluví pouze o právu komisionáře, vstoupiti jako kupec neb prodatel, nepřichází zde v úvahu, ježto přece nebylo vůbec ani tvrzeno, že žalobkyně zmíněné kameny koupila.
Zjistil-li tedy i odvolací soud skutečné odevzdání dotyčných kamenů žalobkyni, nenabyla tato přece jen vlastnického práva pro nedostatek platného titulu.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 21. září 1915, č. j. Rv III 145/15 / 1.) —x.

Základem obdobného exscindačního sporu byla stejně znějící komisionářská smlouva mezi žalobkyni a Y. I zde byly kameny věřitelem Y—a zabaveny a nejvyšší soud se vyslovil o právním poměru mezi žalobkyni a Y.: „Právní poměr mezi Y. a žalobkyni jest označen výslovně jako komisionářská smlouva, prvnější jest jmenován výslovně jako komitent („svěřil jsem Vám komisionářský prodej“), poslednější pak komisionářem. Z vymezení oboustranných práv a povinností a zvláště též z ustanovení, že má žalobkyně nésti deleredere jest patrno, že se nejednalo o smlouvu kupní, nýbrž o zřízení ústřední prodejny pro dlaždicí kameny, jíž Y. odevzdal své výrobky k prodeji za určitých podmínek a byl oprávněn bráti na ně až do 8/10 odhadní ceny zálohou zápůjčky (čl. 360. obch. z.). Z toho jest patrno, že žalobkyně neprokázala žádného právního důvodu pro vlastnické právo, na nějž si činí nárok. Žalobkyně neměla též žádného zájmu, by nabyla vlastnictví ke kamenům, ježto byla za svou činnost jako komisionář dostatečné kryta kaucí komitentů, jakož i tím, že neměla vliv na stanovení odhadní ceny a že nedávala zápůjček na celou cenu zboží, nýbrž jen do 8/10 ceny.

Citace:

Rakouskému zákonu občanskému jest neznámo nabytí vlastnictví za účelem zajištění pohledávek, t. j. tak zv. Převod vlastnictví ku zajištění (Sicherungsübereignung).. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 7, s. 315-317.