Návrh na nařízení obchodního dozoru, dle § 1. cís. nař. ze dne 17. září 1914, čís. 247 ř. z. múže také časové následovati po návrhu na zahájení konkursu a je návrh ten včasným, byl-li učiněn před rozhodnutím o návrhu na uvalení konkursu.
V případe tom sluší rozhodování o poslednějším návrhu odložiti.

C. k. obch. soud v Praze odložil usnesením ze dne 22. března 1915, S 12/15/13, rozhodnutí o návrhu dne 11. března 1915 firmou S. podaném, aby na jmění firmy H. uvalen byl konkurs, až do pravoplatného rozhodnutí o návrhu poslednější firmy dne 22. března 1915 na zřízení obchodního dozoru na její jmění.
C. k. vrchní soud pro království České jako soud rekursní ku stížnosti věřitelově usnesením ze dne 6. dubna 1915, R IV 161 /15/18, rozhodnutí první instance změnil a návrh dlužníkův na odložení rozhodnutí toho zamítl.
C. k. obchodní soud v Praze důsledkem toho usnesením ze dne 7. dubna 1915, S 12/15/19, na jmění firmy H. uvalil konkurs.
C. k. nejvyšší soud vyhověl revisnímu rekursu dlužníkovu, v odpor vzaté usnesení změnil a usnesení prvního soudu obnovil.
Důvody: Že konkursní řád neobsahuje žádného ustanovení o tom, že návrh dlužníkův na zřízení dozoru nad jeho obchodováním by měl odkládací účinek vůči návrhu věřitelovu, aby zahájen byl konkurs nad jměním dlužníkovým, jest pochopitelno, poněvadž takové ustanovení nenáleží do konkursního řádu. Neníť také obsaženo v konkursním řádu podobné ustanovení ohledně návrhu na zahájení řízení vyrovnávacího na místo konkursu.
§ 1. odst. 1. cís. nař. ze dne 17. září 1914, čís. 247 ř. z., nařizuje zcela všeobecně, že dlužník může za určitých podmínek, vyžadovaných ku zahájení konkursu, k odvrácení konkursu navrhnouti, aby zřízen byl dozor nad jeho obchodováním. Až do kterého okamžiku je oprávněn učiniti takový návrh, se nepraví.
Avšak ze všeobecného obratu »na odvrácení konkursu« dlužno vyvozovati, že to smí učiniti až do okamžiku skutečného zahájení konkursu. Neboť až dotud hrozí nebezpečí, že konkurs zahájen bude. Věřitelé, kteří v tomto případě navrhli zahájení konkursu, popírají to neprávem ve své stížnosti a vyvozují nesprávně z ustanovení §u 6. cís. nař. ze dne 17. září 1914, čís. 247 ř. z., dle něhož nemůže po nařízení obchodního dozoru pro pohledávku proti dluž- — 264 —
niku nad jeho jměním býti zahájen konkurs, závěr a contrario, že návrh na zavedení obchodního dozoru nemůže staviti vyřízení návrhu na zahájení konkursu. Jedině přípustný závěr a contrario jest toliko, že před nařízením obchodního dozoru pro pohledávku proti dlužníku může býti zahájen konkurs nad jeho jměním.
Tím však není ničeho získáno pro tvrzení, že návrh na zavedení obchodního dozoru staví vyřízení návrhů na zahájení konkursu, není řešena otázka, zda staví se vyřízení, návrhu na zahájení konkursu. Právě tak neodůvodněným jest závěr rekursního soudu, že ze zmíněného ustanovení § 6. ve spojení s § 71. konk. řádu plyne, že pokud nebyl nařízen obchodní dozor, musí býti neprodleně vyhověno návrhu věřitelovu na uvalení konkursu. Neboť v protivě k § 70. konk. řádu, dle něhož na návrh dlužníkův jest ihned zahájiti konkurs, nepraví § 71. konk. ř. ničeho o okamžitém zahájení konkursu, vychází-li návrh od věřitele. Naopak musí v tomto případě předcházeti vyhledávání, a jest v každém případě zahájení konkursu přípustno teprve tehdy, když není jiné zákonné překážky. Tomu však zde tak jest, ježto před skutečným zahájením konkursu byl dlužníkem na odvrácení konkursu učiněn návrh, aby nařízen byl dozor nad jeho obchodováním.
Za těchto okolností nebylo by vlastně vůbec třeba použiti analogicky ustanovení § 1., odst. 4. vyrovn. ř., ježto přece dlužno pro úplnost vůči názoru věřitelů, navrhujících uvalení konkursu, a soudu rekursního s dlužníkem souhlasili v tom, že není závady, aby tohoto ustanovení bylo analogicky použito.
Zavedení obchodního dozoru a řízení vyrovnávací mají tolik styčných bodů, že musí býti pokládána za zcela spřízněné právní ústavy, pročež je v každém případě pochybno vylučovati analogické použití ustanovení jednoho právního ústavu na druhý. Tak mají oba právní ústavy stejný účel, totiž odvrátili konkurs. Právě tak jsou také stejné podstatné účinky zahájení řízení na právní jednání dlužníkova u obou právních útvarů, jak jasně na jevo vychází ze srovnání § 5. cís. nař. ze dne 17. září 1914, čís. 247 ř. z., s jedné strany a § 8. vyrovn. ř. s druhé strany.
V § 1., odst. 4. vyrovnávacího řádu praví se výslovně, že dlužník tehdy, když některý věřitel navrhl prohlášení konkursu, může navrhnouti zahájení řízení vyrovnávacího, dokud soud ještě nerozhodl o návrhu věřitelově. Tím jest tudíž poměr mezi řízením vyrovnávacím a konkursem upraven v tom směru, že řízení vyrovnávací má přednost. Ježto, jak již bylo prokázáno, není vyloučeno analogické použití tohoto předpisu vyrovnávacího řádu na nařízení o obchodním dozoru, dlužno míli za to, že také návrh na zřízení obchodního dozoru má přednost před návrhem na uvalení konkursu. Že ve vyrovnávacím řádě jest obsaženo výslovné ustanovení — 265 —
ohledně poměru mezi vyrovnávacím řízením a konkursem, souvisí zajisté s dějinami vzniku tohoto nařízení.
Vůči požadavku s mnohých stran projevenému, aby zahájení řízení vyrovnávacího bylo přípustno také na návrh některého věřitele, bylo ustanoveno, že návrh na zahájení vyrovnávacího řízení smí vycházeti toliko od dlužníka. Z důvodu techniky zákona, aby odstraněna byla každá pochybnost snad vzcházející o okamžiku, až do kterého smí býti učiněn návrh, aby zahájeno bylo vyrovnávací řízení, bylo tedy stanoveno, že se to smí státi až do rozhodnutí soudu o návrhu věřitelově. Kdyby se byl zákonodárce rozhodl pro druhou alternativu a prohlásil přípustným zahájení řízení vyrovnávacího také na návrh některého věřitele, pak bylo by zajisté všeobecné ustanovení prvního odstavce § 1. vyrovn. ř., že zahájení vyrovnávacího řízení může býti navrženo na »místo konkursu«, ve spojení s ustanovením § 10., odst. 1. vyrovn. ř., dle něhož po zahájení řízení nemůže na jmění dlužníka býti zahájen konkurs, postačilo, aby naznačilo, že návrh na zahájení řízení vyrovnávacího může časově následovati po návrhu na uvalení konkursu, jen když byl učiněn před rozhodnutím o tomto návrhu.
Návrh, aby zřízen byl dozor nad obchodováním dlužníkovým na »odvrácení konkursu«, jest však dle § 1. cís. nař. ze dne 17. září 1914, čís. 247 ř. z., přípustný jak se strany dlužníka, tak i se strany některého věřitele, a může podle § 6. tohoto nařízení po nařízení obchodního dozoru býti zahájen konkurs nad jměním dlužníkovým. Dlužno tudíž míti za to, že návrh na nařízení obchodního dozoru může také časově následovati po návrhu na zahájení konkursu, jen byl-li učiněn před rozhodnutím o návrhu na uvalení konkursu.
(Rozhod. nejv. soudu ze dne 4. května 1915, č. R II 314/15 / 1.) Hamberger.

Citace:

Návrh na nařízení obchodního dozoru dle § 1. cís. nař. Ze dne 17. září 1914, čís. 247 ř. z. může také časově následovati po návrhu na zahájení konkursu a je návrh ten včasným, byl-li učiněn před … . Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 6, s. 281-283.