Soudu, jenž dle ustanovení čl. VI. čís. 14 cís. nařízení ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. z., resp. § 261 s. c. ř. se v řízení směnečném usnáší o přikázání reci soudu příslušnému, nelze se usnášeli současné o zrušení platebního příkazu.

Ve směnečné právní záležitosti A. proti B. o zaplacení obnosu 3000 K vyhověl obchodní soud v P. námitce nepříslušnosti místní, platební příkaz zrušil, žalobce k náhradě útrat sporu odsoudil a spornou záležitost postoupil krajskému soudu v N. jako soudu příslušnému.
Vrchní zemský soud rekursu žalobcovu potud vyhověl, že vyslovené zrušení platebního příkazu směnečného z usnesení v odpor vzatého vyloučil.
Nejvyšší soud dovolací stížnosti žalovaného nevyhověl.
Důvody:
Žalovaný pokládá se za stižena usnesením rekursního soudu potud, pokud jím za změny usnesení první stolice zamítnut byl návrh na zrušení směnečného platebního příkazu.
Broje proti usnesení v odpor vzatému vychází žalovaný ze stanoviska, že jednak ustanovení článku VI. čís. 14. cís. nař. ze dne 1. června 1914 čís. 118. ř. z. nelze použiti v řízení ve sporech směnečitých, — 135 —
a že s druhé strany také, použije-li se citovaného ustanovení na daný případ, měl býti zrušen platební příkaz, vydaný obchodním soudem v P.
S tímto právním názorem žalovaného nelze však v žádném z obou směrů souhlasiti. Řízení ve sporech směnečných jest ovšem zvláštním řízením, avšak jen v tom smyslu, že se odchyluje od předpisů platných pro řádné řízení jen pokud jde o ustanovení §§ 555. až. 559. c. ř. s., jednotlivě vypočítaná. V ostatním dlužno také na řízení směnečné použiti předpisů obsažených v díle I. (všeobecná ustanovení), II. (řízení před soudy sborovými prvé stolice), IV. (opravné prostředky) a V. (žaloba pro zmatečnost a za obnovu) civilního soudního řádu.
Ježto řízení o námitce nepříslušnosti soudu nedoznalo v druhém oddílu VI. dílu c. ř. s. žádné zvláštní úpravy (§ 553. c. ř. s., který upravuje pouze obsah výroku rozsudkového, nevylučuje, aby rozhodnuto bylo o námitce nepříslušnosti soudu, o které jednáno bylo odděleně, ve formě usnesení), platí také pro řízení \e sporech směnečných ustanovení § 261. s. c. ř. a důsledně rovněž ustanovení šestého odstavce připojeného témuž §u článkem VI. čís. 14. cit. cís. nař. Opačný názor žalovaného jest tudíž právně mylný.
Rozebrati sluší ještě otázku, zda současně s přikázáním věci příslušnému soudu obchodním soudem v P. bylo se usnésti na zrušení platebního příkazu, vydaného týmž soudem.
Platební příkaz vydaný o směnečné žalobě jest soudním platebním mandátem, jehož nelze opravným prostředkem bráti v odpor. Žalovaný může sice dosáhnouti zrušení tohoto příkazu, podá-li proti němu námitky, nemůže však dosíci zamítnutí žaloby, jež vydáním platebního příkazu jest konečně vyřízena. Námitky podané žalovaným proti směnečnému platebnímu rozkazu jeví se tudíž co do své podstaty, ježto nemohou směřovati (§ 553. s. c. ř.) k zamítnutí žalobní prosby, nýbrž jen ke zrušení platebního příkazu, jako pravá žaloba (tak zvaná žaloba odpůrci), pro kterou však, aby uvarováno se bylo zbytečné těžkopádnosti a nákladnosti řízení, není předepsána forma žaloby — a tak bylo umožněno, aby o ní bylo rozhodnuto u připojení a za pokračování v dosavadním řízení. Z toho vyplývá však, že v daném případě soud, kterému dle § 261. c. ř. s. právní záležitosti byla postoupena k příslušnému rozhodnutí, nebude míti rozsuzovati o směnečné žalobě a prosbě v ní žalobcem položené, nýbrž pouze o návrhu žalovaného, obsaženém v námitkách, tedy o tom, zda platební příkaz soudem postupujícím vydaný se zachovává v platnosti či zrušuje (§ 553., 559. c. s. ř.). Možnost, alby toto rozhodnutí učinil, byla by však tomuto soudu odňata usnesením soudu přikazujícího, vyslovujícím zrušení platebního příkazu,
Konečně nejsou také pochybnosti žalovaným vyslovené proti přípustnosti zrušení platebního příkazu jiným soudem než oním, kterým — 136 —
příkaz vydán byl, za tohoto stavu věci proto odůvodněny, poněvadž z citace § 138. c. ř. s. v odstavci 6. §u 261. c. ř. s. jasně a zřetelně lze poznati, že podle úmyslu zákona má býti soud, jemuž právní záležitost byla přikázána, pokládán za totožný se soudem přikazujícím, jinými slovy, že řízení druhého soudu procesně se má připojiti k řízení soudu přikazujícího v tom stavu, v jakém se před tímto soudem nalézalo.
(Rozh. nejv. soudu ze dne 12. října 1914, č. R II 797/14 / 1.)
Hamberger.

Citace:

Soudu, jenž dle ustanovení čl. VI. čís. 14 cís. nařízení ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. z., resp. § 261 s. c. ř. se v řízení směnečném usnáší o přikázaní věci soudu příslušnému, nelze se …. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 3, s. 152-154.