Ode dne příklepu náleží vydražiteli dle § 156. ex. ř. veškeré plody a příjmy, tedy i pachtovné, teprve později splatné a sice zcela.

Skutkový děj:
Nesporno jest, že v exekuční věci proti M. R. při exekuční dražbě vl. č. 45, 46, 53 atd. v O. knihovně M. R. připsaných, vydražila žalobkyně více vložek, jež jí byly dne 2. června 1913 do vlastnictví přiklepnuty.
Nesporno jest, že pozemky některé ve vl. těchto byly více osobám propachtovány a že pachtovné bylo splatno teprve dnem 1. října 1913 v celém obnosu a že v době příklepu zaplaceno nebylo.
Nesporno jest, že dražební podmínky odpovídaly zákonným předpisům řádu, zejména že předpis § 156. ex. ř. pojat byl do nich a že příklep, kterým uvedené nemovitosti byly žalobkyni přiklepnuty, stal se pravoplatným.
Konečně jest nesporno, že usnesením kraj. soudu v N. J. ze dne 9. června 1913 pro žalovanou k návrhu jejímu pro její vykonatelnou pohledávku zabaveno bylo zejména i pachtovné z uvedených vložek M. R. proti pachtýřům jich příslušejících a že pak usnesením c. k. okr. soudu ve Z. ze dne 23. srpna 1913 bylo poukázáno žalované ku vybrání.
Žalobkyně dovolávajíc se, že jí pachtovné z vydražených pozemků přísluší zcela, navrhla, aby exekuce žalovanou proti M. R. vedená zabavením pachtů a poukázáním jich ku vybrání byla oproti ní za nepřípustnou uznána, aby žalovaná byla povinna to uznati a pachty z exekuce vyloučiti.
Žalovaná uznavši, že přísluší žalobkyni kvóta pachtovného po dnu příklepu z pachtovného vypadající, tedy třetina, navrhla ohledné zbytku zamítnutí žaloby.
Ve všech třech instancích bylo vyhověno žalobě.
Z důvodů 1. instance:
Dle ustanovení § 156. ex. ř., jež pojato bylo i do dražebních podmínek, náleží vydražiteli dnem, kterého příklep se stal, všecky plody a důchody nemovitosti. Že pachtovné a nájemné patří k důchodům těm, o tom nelze pochybovati. Příklep uvedených nemovitostí, z nichž pachtovné plyne, stal se pravoplatným a žalobkyně nabyla vlastnictví k nim.
Vlastnictví vydražitelovo jest knihovně chráněno poznámkou uděleného příklepu a tato má uváděti výsledky dražby u veřejnou známost, chrání vydražitele před zápisy, vymoženými proti exekutu a tudíž před třetími vůbec. Exekut pozbývá udělením příklepu vlastnictví k prodané nemovitosti a to pod podmínkou, že vydražitel dražební podmínky splní. Exekutu nepatří tedy výnos z prodané nemovitosti, tento připadá dle § 156. ex. ř. vydražiteli a jen zruší-li — 32 —
se příklep neb pozbude-li pravoplatně účinku povolením opětné dražby nebo přijetím předražku, připadá rozvrhové podstatě dle § 215. ex. ř.
Nelze pak přehlédnouti, že vydražitel draží nemovitost v tom stavu, v jakém táž jest v době dražby, a jest-li z jedné strany po době příklepu musí nésti nebezpečí vydražené nemovitosti, jest toto naopak tím vyváženo, že on má právo na plody a důchody, jež z nemovitosti vydražené plynou po době příklepu.
Předpisy pak § 119. ex. ř. určují, které užitky a důchody náleží k výtěžkům a praví se tu výslovně, že k nim patří důchody v čase po odevzdání nemovitosti správci již dospělé, avšak dosud nevybrané, jakož i důchody, které dospějí teprve po odevzdání nemovitosti správci. Že by se tu měly děliti důchody dospívající po odevzdání v ten způsob, že část těchto důchodů před odevzdáním dospělá měla by připadnouti dlužníku a část po odevzdání dospělá pro massu, o tom zmínky se tu neděje a nelze proto říci, že by do massy pojati se měla jen kvóta, vypadající na čas po odevzdání nemovitosti správci.
Vyslovena tu tedy zásada, že den, kdy jsou plody a důchody splatný, jest rozhodným, komu ony náležeti mají. To pak, co uvedeno bylo, platí i při nucené dražbě v případě, o nějž tuto jde.
Že z výtěžku rozdělovači massy v nucené dražbě zapravují se daně, nároky na roční důchody, výživné a jiné opětující se platy, předem plnění až do dne příklepu zadrželá, má svou oprávněnost v positivních předpisech §§ 216. a 219. ex. ř., rozšíření jich na náš případ užiti nelze vzhledem k předpisu § 156. ex. ř. o přechodu plodů a důchodů.
Ježto pachtovné v daném případě splatno bylo teprve po příklepu, dlužno říci, že pachtovné patří vydražitelce a to celé, nikoliv exekutu, neboť tento pozbyl dnem příklepu svého disposičního práva, nakládati s nemovitostí jakýmkoliv způsobem, zejména když příklep stal se pravoplatným; on jedině participuje na případném zbytku po uspokojení věřitelův.
Odvolací soud odkázal na případné odůvodnění 1. instance a dodal: Pravoplatným udělením příklepu pozbývá dlužník vlastnictví exekučně prodané reality a vydražitel nabývá vlastnictví závislého od splnění podmínek dražebních (§ 237. ex. ř.). Vydražiteli připadají ode dne příklepu veškeré plody a důchody nemovitosti; mezi důchody spadají nesporně také nájemné a pachtovné, tedy veškeré důchody, jež po příklepu stanou se splatnými, nehledě k tomu, na kterou dobu se vztahují a zda se platí pozadu, připadají vydražiteli; vždyť v době splatnosti již není dlužník vlastníkem vydražené reality, vlastníkem se stal vydražitel (§ 330. obč. z. a §§ 119., 156. ex. ř.); dělení tu proto nenastává. Kdyby pachtovné se platilo napřed a bylo splatné před příklepem, nenastalo by také dělení pachtovného — 33 —
následkem zásad ustanovení § 330. obč. z. a § 156. ex. ř. a nepřipadla by vydražiteli částka pachtovného za dobu po přiklepli; rozhodnou pro to, komu připadá pachtovné, jest doba jeho splatnosti; tomu nasvědčuje také ustanovení § 119. ex. ř.
Nejvyšší soudní dvůr připojil se prostě k právním názorům stolic nižších.
(Rozh. ze dne 13. května 1914, č. j. Rv III 57/14 / 1.)
Soudce Adam.

Citace:

Ode dne příklepu náleží vydražiteli dle § 156. ex. ř. veškeré plody a příjmy, tedy i pachtovné, teprve později splatné a sice zcela.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 1, s. 49-51.