Místní Školní radu sluší — pokud běží o majetkoprávní záležitosti — pokládati pouze za správce cizího majetku a nikoli za nositele jmění vlastního a tudíž také ne za právnickou osobu; nemůže tedy býti stranou a není proto ani způsobilou ke sporní.

Okresní soud rozhodl o žalobě V. D., jako předsedy místní školní rady v S., proti M. F. meritálně. Krajský soud odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva a prohlásil dosavadní jednání za zmatečné. Nejvyšší soud nevyhověl stížnosti a doplnil usnesení odvolacího soudu v tom směru, že se také rozsudek prvé stolice zrušuje jako zmatečný. — 307 —
Důvody třetí stolice:
Důvody, jež odvolací soud uvedl v usnesení v odpor vzatém, nemohou arciť ospravedlniti, že řízení prvé stolice bylo zrušeno a že žaloba byla zamítnuta.
Odvolací soud domnívá se především, že uplatňování nynějšího žalobního nároku řádným pořadem práva není přípustno a že naopak věc přísluší správním úřadům. Tento názor jest mylný. Proti M. F. uplatňuje se pohledávka z náhrady škody a nárok na ni jest odůvodňován tím, že žalovaný ve své vlastnosti jako bývalý předseda místní školní rady v S. jednal proti své povinnosti. Nároky z důvodu náhrady škody jsou dle §u 1338. obč. z. soukromými právy, jež sluší uplatňovati u řádného soudce. V obor platnosti tohoto místa zákona spadají též žaloby na náhradu škody proti členům místní školní rady, vznesené pro úřadování nesrovnávající se s povinností, ježto zde není žádného zákona, který by byl v tomto směru ustanovil nějakou výjimku.
Za druhý důvod pro své rozhodnutí udává odvolací soud, že správnímu úřadu přísluší při nejmenším řešiti otázku, dlužno-li žalovanému při správě jeho úřadu přičítati porušení povinnosti, tudíž zavinění. Je-li nárok žalobou dobývaný soukromoprávním, jest soudce též oprávněn pojati do jednání prejudicialní právní poměry veřejnoprávní povahy a rozhodnouti o tom, existují-li čili nic. Je-li ohledně takové procesuální předběžné otázky u správního úřadu řízení již v proudu, může býti spor přerušen (§ 190. c. ř. s.). Leč kdyby i byl případ takový, že by výlučně správnímu úřadu příslušelo řešiti spornou předběžnou otázku, nemohlo by rozhodnutí přece zníti na zrušení soudního řízení a odmítnutí žaloby, nýbrž musil by se, nedojde-li ku přerušení, vynésti rozsudek ve věci samé, zamítající žalobu toho času.
Přes to dlužno žalobcově stížnosti odepříti úspěchu.
V. D. nežaluje vlastním jménem, nýbrž, jak dokazuje rubrum a podpis žaloby, jako zástupce místní školní rady v S.; dle toho žádá také, aby byl žalovaný odsouzen zaplatiti jemu (D.), pro místní školní radu v S. Dlužno tedy setrvati na tom, že se má za žalující stranu pokládati místní školní rada v S. Na otázku, kterou za tohoto stavu věci sluší uvésti na přetřes z moci úřední (§ 6., odst. 1. c. ř. s.), má-li totiž místní školní rada povahu právnické osoby, nutno, odpověděti záporně.
Z četných míst zákona, z nichž jako příklady buďtež uvedeny § 10. zákona ze dne 25. května 1868, č. 48 ř. z., a §§ 1., 9. a 11. moravského zákona zemského ze dne 12. ledna 1870, č. 3. zem. zák., plyne, že místní školní rada jest autonomním orgánem veřejné správy, školním úřadem, kterému přísluší — 308 —
funkce, uvedené v §u 9. zmíněného zemského zákona. Není právě tak jako asi okresní školní rada neb zemská školní rada (§ 10. citovaného říšského zákona), nositelem vlastních práv majetkových neb soukromoprávních závazku. To dokazují nejpádněji §§ 41. a 42. zemského zákona moravského na úpravu zřízení, udržování a návštěvy veřejných národních škol ve znění zákona ze dne 27. listopadu 1905, č. 4. zem. zák. z roku 1906. Dle §u 41., odst. 3. cit. zák., má místní školní rada každoročně sestaviti rozpočet o výlohách, jež bude školní obcí zapraviti, a o příjmech pro školní obec docházejících. V §u 42., odst. 6. a 8. cit. se ustanovuje, že v případě liknavosti místní školní rady může nadřízená okresní školní rada sestaviti rozpočet školní obce, jakož i po zajištění prostředků v zastoupení opatřili potřebné na účet školní obce, aneb po rozpuštění liknavé místní školní rady ustanoviti ku provedení opatření, místní školní radě náležejících, školního administrátora (školního sekvestra), kterému až do nového zvolení místní školní rady náleží zastupovati školní obec, zvláště též pokud se týče jejích hospodářských záležitostí.
Sluší-li však dle řečeného místní školní radu, pokud běží o majetkoprávní záležitosti, pokládati pouze za správce cizího jmění a nikoli za nositele vlastního jmění, a tudíž také ne za právnickou osobu, pak nemůže býti též stranou a důsledně není ani způsobilá ke sporu. Taková procesuální vada činí řízení jí postižené zmatečným, a dlužno k ní v každém stavu rozepře z moci úřední přihlížeti (§§ 6., odst. 1., a 7., odst. 1. c. ř. s.).
Doplnění rozhodnutí z moci úřední v tom směru, že se také rozsudek prvého soudce odstraňuje jako zmatečný, bylo nutné, ježto zákon rozlišuje pojmy řízení a rozsudek (viz úvodní slova §u 477. c. ř. s.).
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 8. června 1915, č. j. R III 112/15 / 1.) —x.

Citace:

Místní školní radu sluší – pokud běží o majetkoprávní záležitosti – pokládati pouze za správce cizího majetku a nikoli za nositele jmění vlastního a tudíž také ne za právnickou osobu;. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 7, s. 324-326.