Ručení eráru za škodu; příspěvek k výkladu §§ 1297. a 1315. obč. zák.

O. S. byl ve školním roce 1912/13 přijat za suplujícího učitele na c. k. české reálce v B. Když ku konci vyučovací hodiny dne 20. září 1912 v kreslírně tabuli tam se nalézající a k účelům vyučování určenou dolů stahoval, by žákům na ní něco předepsal, sřítila se naň tabule i s kostrou, porazila jej k zemi, následkem čehož utrpěl poranění na hlavě a nervový chodk.
O žalobě O. S-ě, vznesené proti c. k. eráru o náhradu škody, nalezl sborový soud I. stolice právem, že nárok žalujícího na náhradu škody, vzešlé jemu oproti c. k. eráru úrazem ze dne 20./9. 12 utrpěným, pozůstává co do důvodu po právu.
Důvody:
Hledě k okolnosti, že dle nepopřeného udání obou stran žalobce 20. září 1912 v kreslírně c. k. české státní reálky úraz utrpěl tím, že spadla na něho školní tabule s rámem, čímž tvrzený žalobcem úraz i příčinná souvislost jeho se spadnutím tabule jsou prokázány, jest potřebí k posouzení nároku žalobcova pouze zkoumati, zda žalovaný erár úraz ten a způsobenou jím tedy škodu zavinil, neboť dle § 1295. obč. zák. jen v tom případě, když někdo škodu zavinil, může po něm poškozený náhradu žádati.
Jak jednak z nepopřeného žalovaným udání, jednak ze soudního nálezu o místním ohledání ze dne 22. září 1912, konaného v trestní věci, a z nálezu Františka D. ze dne 26./9. 1912 na jevo jde, byla dotyčná dvojitá tabule resp. kostra její, v níž se tabule na kladkách svisle na lánech pohybovala, vážící celkem 4 q, ku zdi už původně nedostatečně před 9 lety připevněna. Kostra tabule totiž připevněna byla pouze na vrchu nedostatečnými skobami, které ku kostře drátěnými slabými hřebíky byly přibity (následuje podrobnější popsání přibité kostry). Dle dobrozdání znalců v rozepři této slyšených nabyl soud přesvědčeni, že kostra tabule, přes 4 q těžká, má býti přibita ke zdi silnějšími skobami, nad to aby použito bylo ztužovacího materiálu a skoby aby připevněny byly k rámu šrouby a — 170 —
nikoli pouze slabými hřebíky, a mimo to, že rám má býti připevněn ke zdi též po stranách.
Než o toto původní připevnění tabule o sobě zde nejde, ježto jednak erár jako stavebník použil k tomu po řádném ofertním řízení oprávněných k tomu živnostníků a tabule také po 9 let, jak svědkem E. dokázáno, bezvadně fungovala.
Prokázané hoře nedostatečné upevnění však padá v tomto sporu — hledě ku nastalému úrazu — z jiné příčiny na váhu.
Jak obecná zkušenost učí a jak též nálezem znalců dotvrzeno, uvolňují se časem skoby do zdi zaražené a hřebíky do otvorů hlavic vbité následkem otřásání, povstalého vytahováním a stahováním tabulí, a má proto čas od času správnost připevnění skob a hřebíků buď stolářem, či zámečníkem neb orgánem, který má technický dozor nad udržováním ústavu, zkoumána býti. Nejdeť tu o lehký předmět, jenž spádná, by neublížil zdraví lidskému, nýbrž jedná se o tabuli a kostru přes 4 q těžkou, kterážto tíže tvrdého předmětu při pádu na člověka notoricky značně jeho tělesnou integritu poškozuje, ne-li smrt přivodí.
Přezkoumávání toto má soud vzhledem na bezpečnost žáků v kreslíme zaměstnaných, jakož i vzhledem na bezpečnost učitelů při tabuli zaměstnaných za nutné, zvlášť anať kostra s tabulí byla nedostatečně připevněna a tato nedostatečnost dle dobrozdání znalců při prozkoumávání odborníkem musila by býti ihned zpozorována a odstraněna.
Takové prozkoumání pak žalovaným ani tvrzeno, neřku-li dokázáno nebylo a proto nebylo se strany žalovaného užito té pozornosti, které za obyčejných poměrů užiti jest a užiti lze (§ 1297. obč. zák.), i musí proto erár za toto nedopatření náhradou škody povinným uznán býti (§ 1294. 1. c.).
Námitka žalovaného, že každoročně, zvláště o velikonocích r. 1912 celé vnitřní zařízení kreslírny, též oné tabule odborníkem, totiž zkušeným stolařským mistrem K . . . em prozkoumati dal a že též školník T. ji o prázdninách posunoval a ničeho vadného neshledal a erár proto za škodu neručí, jsa pouze k výběru osoby způsobilé zavázán (§ 1311. a 1315. obč. zák.), nebyla v tomto rozsahu prokázána.
Slyšení v tom směru svědkové potvrdili sice, že tabuli zdola pozorovali a odklonu ode zdi nepostřehli, že školník tabuli při čištění posunoval nahoru — dolů, též stolař K. tabulí posunoval a díval se — ovšem zdola — zda sloupy ode zdi neodstávají, žádný z nich nic nápadného nepostřehl, ale nahoru na římsu kostry tabule nikdo z nich se nepodíval a pevnost skob a hřebíků nezkoumal, ředitel pro svůj vysoký věk a stolař K. dle svého seznání proto ne, že sloupy ode zdi neobstávaly a jemu to nenapadlo, podívati se, zda kostra je dobře připevněna, a jednak neučinil tak také proto, že nebyl — 171 —
nikým upozorněn, aby to zkoumal. Ředitel i stolař K. nadto potvrdili, že bývá K. každoročně do reálky zván, aby vnitřní zařízení, tedy i kreslírnu a tabule prohlédl a dal návrh na potřebné opravy, a že pak koncem roku inženýr od c. k. místodržitelství prohlédne předměty, jichž oprava byla navržena.
Z toho jde, že všeobecný příkaz, daný mistru K-ovi, směřoval jen k soupisu a provedení oprav na poškozených předmětech, a že nebylo mu zvláště uloženo, tím méně jím předsevzato přezkoumání správnosti připevnění tabulové kostry, neb ohledání skob a hřebíků je připevňujících co do bezpečnosti jejich a přezkoumání, zda stálým pohybováním tabulí a tím nutně povstalým otřásáním skoby neb hřebíky nepovolily, neb jinými vlivy změna nepříznivá nenastala a tím bezpečnost osob u tabule zaměstnaných ohrožena není.
Dle dobrozdání znalců jest sice stolař K. způsobilým jako stolařský mistr přezkoumati správnost tabule, avšak ve skutečnosti on skoby a hřebíky neprohlížel. Nedopatřením v opomenutém prozkoumání bezpečnosti řečené kostry dlužno erár v tomto případě tím více zodpovědným činiti, že dle svědectví ředitelova docházívá ročně do reálky inženýr z technického oddělení přezkoumávat správnost navržených oprav, a jest na snadě, že takovému technickému odborníkovi dle jeho odborného vysokého vzdělání musí býti otřásání tabulí a tím uvolnění jejího připevnění a ostatní výše uvedené nedostatky kostry známy, a bylo by bývalo přímo nutným, po devítiletém užívání této tabule její připevnění a bezpečnost důkladně přezkoumati, při čemž by nedostatečnost drátěných hřebíků, jich vadné zaražení atd. musilo býti zpozorováno, odstraněno a tím spadnutí tabule zažehnáno.
Jakkoli dle instrukce ředitelovi školy náleží o bezpečnost budov a inventáře pečovati, nelze z toho dovozovati, že by jemu jako neodborníku v živnosti truhlářské a ve stavitelství bylo lze činiti výtku, že sám skoby a hřebíky neprohlížel; vždyť jednak pro neodbornost vady ty snad by nebyl ani poznal, a pak spoléhati musil, že naddozorčí technický orgán dle podstaty úřadu toho co do bezpečnosti zařídí, čeho třeba, zvláště jelikož zvenčí a zdola u tabule ničeho nápadného nebylo pozorovati.
Námitka, že tabule již 9 let bezvadně fungovala a proto o bezpečném upevnění svědčila, selhává, jak nastalý úraz dosvědčuje; naopak ono dlouholeté užívání tabule právě pro stálé otřásání atd. mělo býti pohnutkou k pečlivému prozkoumání skob i hřebů a celého způsobu připevnění co do trvanlivosti a bezpečnosti.
Jest samozřejmo a obecnou zkušeností dotvrzeno, že těžší předměty, jež se posunují neb za podklad jiných předmětů slouží, jako lifty, osy dopravních vozů, mosty a pod., neméně i předměty na budovách, ve stropu a pod. zavěšené, jako: štíty, lustry atd. během — 172 —
času co do pevnosti uvolněním připevňovacích částic, otřesy pohybů, též okysličováním, velkým suchem neb vlhkem trpí vyvikláním, řezem, spuchřením a podobnými nepříznivými proměnami, čímž přirozeně časem pevnost a bezpečnost jich mizí a nutně ku prozkoumání jich bezpečnosti nutká.
Dle dobrozdání znalců může se tabulí při řádném upevnění i zatřepati, zvlášť jelikož žáci v nepřítomnosti učitele s tabulí manipulují.
Prokázánoť tím zavinění eráru nedopatřením přezkoumání, podmiňujícího spadnutí tabule, a proto dle § 1295. obč. z. uznáno, že nárok žalobcův na náhradu co do důvodu pozůstává po právu.
Na odvolání žalovaného potvrdil vrchní soud rozsudek prvé stolice.
Důvody:
Názor prvého soudu, že o původní upevnění tabule o sobě nejde, ač tato osudná dvojitá tabule již původně před 9 lety nedostatečně byla připevněna, není správný. Jest sice pravda, že právnické osoby mají z pravidla stejná práva a povinnosti jako osoby fysické, dlužno však právo a povinnosti differencovati dle toho, o jakou osobu se jedná, jaký jest její obzor, jaký je rozsah jejího podniku a jaký byl konečně účel budovy k používání obecnému odevzdané. Již podle těchto úvah všeobecných není pochyby, že erár jako majitel a vydržovatel školní budovy nemůže býti postaven na roven obyčejnému domácímu pánu. Rozdíl mezi nimi jest zjevný již z toho, že erár má celou řadu všestranných odborníků, kterým nejen bylo možno, nýbrž i náleželo důkladně přezkoumati, odpovídá-li stavba i s vnitřním zařízením všem požadavkům a nebylo-li zvláště ničeho opomenuto ku zabezpečení jistoty lidí. Přísnější toto měřítko pro žalovaný erár jako majitele budovy jest tím oprávněnější, že se jedná o budovu školním potřebám sloužící, kterou rok co rok navštěvuje mnoho žáků a ve které vyučuje celá řada profesorů.
Z toho vysvítá zvýšená povinnost diligenční, bezpečnost těla v první řadě zajišťující. Této povinnosti diligenční mohl však žalovaný erár, maje po ruce celou řadu odborníků, snadno dostáti a nevybočuje tato povinnost z mezí píle a pozornosti od osob obyčejných schopností požadované.
Diligence není přece v každém případě a u každého stejná.
S tohoto hlediska náleželo zajisté eráru a representantům jej zastupujícím, nežli byla budova do užívání školního převzata, důkladně se přesvědčiti, odpovídá-li veškero vnitřní zařízení všem požadavkům, zvláště bezpečnosti těla žáků a učitelů.
Při důkladném prozkoumání tabule nebyla by tato mohla býti převzata ve stavu, v jakém hned původně se nalézala. Neboť — 173 —
místní ohledání a nálezy znalců odhalily nedostatky a vady již při původním připevnění tabule tu byvší, a to takové, že již hned z počátku nemusily zůstati nepovšimnuty; tabule s těmi nedostatky neměla býti erárem přijata a nemělo dovoleno býti používati jí, dokud nebyla důkladně opravena.
Jest ovšem pravda, že erár použil ke stavbě zkušených odborníků, tím však nevyváži z povinnosti mu náležející, prozkoumati práci mu dodanou co nejdůkladněji, zvlášť když se jednalo o zařízení určené na dlouhou dobu k veřejnému užívání žactvem i sborem učitelským. Eventuální opomenutí těchto odborníků stihá erár, jehož zavinění dle § 1297. obč. zák. vysvítá již z toho, že při vynaložení jemu a jeho representantům možné obyčejné péče mohla býti odčiněna již původně stávající nedbalost.
Tato nepozornost již při převzetí byla pak dalším postupem času jaksi ustálena. Žalovaný erár mohl a měl ještě na vady tu jsoucí přijíti, nežli živnostníky při stavbě zaměstnané propustil ze závazku a kauce jim vrátil.
Však ani tehdy, ani později nebyla věnována pozornost upevnění tabule.
Další nedůkladnost v provádění dozoru zavinila, že ani během další doby více než 9 let nebyla věnována pozornost tomu, není-li tabule nebezpečna, ačkoliv důkladný dozor musil žalovanému eráru odkrýti vady již z počátku tu byvší, které postupem času dozajista se jen stupňovaly a které ostatně již z těžké pohyblivosti zmíněné tabule byly zjevný.
Toto opomenutí řádného dozoru zakládá i nadále zavinění žalovaného eráru a následkem toho i jeho ručení za úraz žalobcův.
Dle stanoviska tohoto, které, co se týče závazku z nedostatečnosti připevnění, od náhledu prvého soudu poněkud se odchyluje, s ním však se zase, a to alespoň v následcích nedůkladného dozoru, kryje, netřeba vlastně zabývati se námitkami odvolatele proti ocenění důkazů, jelikož zavinění již zjištěné ospravedlňuje nárok žalobcův a důsledně i výrok soudu prvého. Jen tolik třeba říci, že prozkoumání celého vnitřního zařízení odborníkem K-em nestačí, aby erár mohl býti sproštěn následků nedůkladného dozoru výše vytčeného, neboť nehledě k tomu, že toto prozkoumání s výsledkem se minulo, že dále, jak Fr. K. sám připouští, prozkoumání jeho bylo nedostatečné, záleží zavinění eráru v tom, že důkladná prohlídka tabude již původně byla opomenuta, že tabule byla i nadále ponechána v původně nedostatečně upevněném stavu, ač jednalo se o očividné vady.
Jest proto lhostejno, může-li Fr. K. považován býti za representanta eráru, ředitelem ustanoveného, byl-li rozkaz jemu udělený všeobecný, aneb postrádal-li specielního příkazu také ku prozkoumání bezpečnosti připevnění tabule, ježto míra zavinění žalovaného — 174 —
eráru neřídí se podle objemu příkazu K-ovi uděleného, nýbrž podle konečného effektu, záležejícího v tom, že další nedůkladnost dozoru trvala.
Nepadá proto na váhu, zavinil-li K. škodu vlastně sám a snažil-li se užším výkladem příkazu ředitelova zodpovědnost se sebe aspoň částečně svaliti.
Poukaz na § 1299. obč. zák. jest bezvýznamný, jelikož nejde o poměr příslušných živnostníků k eráru, je ku práci zjednavšímu, nýbrž o objektivní effekt jejich činnosti, který úraz žalobcův přivodil a zavinil a za který erár právem ručí.
Na dovolání žalovaného eráru nejv. soud rozsudek změnil v ten smysl, že nárok žalobcův na náhradu škody utrpěné nehodou dne 20./9. 1914 co do důvodu po právu nestává.
Důvody III. stolice:
Dovolání, jež se opírá o důvod dle § 503. č. 4. c. s. ř., nelze odepříti oprávnění.
Soud odvolací vychází z toho, že stát jako vlastník a vydržovatel školní budovy nemůže býti stavěn na roven obyčejnému »domácímu pánu«, ježto má k ruce celou řadu odborníků, kteří jsou s to, přezkoumávati, zda budova a její vnitřní zařízení činí zadost všem požadavkům, jmenovitě ohledně tělesné bezpečnosti.
Jestliže se po státu požaduje, aby toto přezkoumání dal také předsevzíti, tu nepřevyšuje prý to míru v §u 1297. obč. zák. předepsané normální bedlivosti; neboť tato bedlivost není prý v každém případě a u každého stejná, a musí býti tím větší, čím vyšší je stupeň vzdělání, čím rozsáhlejší je podnik.
Tento náhled jeví se při bližším pozorování právně mylným. Činí především stupeň potřebné bedlivosti závislým na intensivnějším aneb rozsáhlejším předmětu jejího osvědčování. To se příčí předpisu uvedeného zákonného ustanovení, dle něhož tvoří pochybení zanedbání onoho stupně píle a bedlivosti, jejž může vynaložiti každý při obyčejných schopnostech. Tím zákon odepřel pro pravidlo požadavek kromobyčejné bedlivosti: chce, aby se používalo měřítka průměrného.
Arci nemusí toto za různých dob, na různých místech, za rozdílných kulturních a všeobecných hospodářských podmínek býti vždy totéž; ale na témž místě a v tutéž dobu, za týchž předpokladů musí přiměřené měřítko objektivně býti stejné.
Toho času nelze pak a za daných všeobecných poměrů nikomu vytýkati zanedbání v životě obvyklé bedlivosti, jestliže provádění staveb a prací udržovacích svěří oprávněným k tomu řemeslníkům a na ně spoléhá. Není tudíž nikdo a též ne stát povinen, odbornými orgány na takto objednané práce dohlížeti a dávati je přezkoumali. — 175 —
Zařídí-li se takové přezkoumání, nesmí se to posuzovali se stanoviska nějakého závazku státu; podle zkušeností bývají tu směrodatnými rozličné jiné pohnutky a hlediska.
Z těchto úvah plyne také, že případné pochybení přezkoumávajících snad úřadů — nehledě ani k otázce, zda stát vůbec mimo smlouvu ručí za takové pochybení — v případě přítomném nemůže přicházeti v úvahu.
Soud odvolací přehlíží též, že státu v jeho vlastnosti jako majiteli stavby a jejímu udržovateli ve skutečnosti ukládá onen nadobyčejný stupeň píle a bedlivosti, jímž jest dle § 1299. obč. zák. povinován pouze ten, kdo se veřejně zná k nějakému umění, nějaké živnosti neb řemeslu.
Státu, který neobstarával stavbu a vnitřní zařízení reálné školy ve vlastní režii, dalo by se přičítati zavinění tenkrát, kdyby byl nezkušenost živnostníka znal, aneb při obyčejné pozornosti znáti mohl.
Zjištěno jest však, že původní pořízení tabule, jejíž pád způsobil tělesné poškození žalobcovo, bylo svěřeno zkušeným odborníkům, jichž jakost byla bezvadná, že dále truhlářský mistr Fr. K. jest způsobilý přezkoumávati pevnost tabule a že každoročně dostával příkaz, aby prohlédl vnitřní zařízení školy a seznamenal nutné opravy. Tento příkaz nebyl nepostačitelný, ježto odborná prohlídka týkati se má také vyzkoušení pevnosti tabule, a vůbec Fr. K. dle svého udání skutečně provedl tuto zkoušku, arci nedostatečně.
Ježto nějakého zavinění strany žalované zde tudíž není, bylo dlužno jejímu dovolání vyhověti.
(Rozh. c. k. nejv. soudu ze dne 9. prosince 1914, Rv III 438/14 / 1.) Šimeček.

Citace:

Ručení eráru za škodu: příspěvek k výkladu §§ 1297. a 1315. obč. zák.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 4, s. 187-193.