Oběžník Ústřední sociální pojišťovny ze dne 5. října 1926, č. 19, o vymáhání pojistného zálohou.

Některé nemocenské pojišťovny s poukazem na odstavec 2, § 161, zákona čís. 221/1924 Sb. z. a n. žádají, aby zaměstnavatelé platili pojistné k prvnímu dni kalendářního měsíce zálohou ve výši předepsaného pojistného za minulé měsíce. Zaměstnavatelé poukazujíce na instrukce Ústřední sociální pojišťovny ze dne 24. července 1926, č. j. 660/S — 26, zpěčují se těmto žádostem vyhověti.
Ústřední sociální pojišťovna má za to, že vymáhání záloh na pojistné není odůvodněno ustanovením § 161 zákona číslo 221/1924 Sb. z. a n., a že nemá praktické ceny, ježto k vymáhání pojistného jest podle § 175 zákona třeba vydání platebního výměru.
Ústřední sociální pojišťovna sice uznává, že z ustanovení odstavce 2, § 161 zákona lze vyvoditi, že zaměstnavatelé mají platiti úroky ode dne splatnosti pojistného, t. j. od prvého dne následujícího kalendářního měsíce, ale ježto kontokorentní vyúčtování předpisu a platby pojistného pro nemocenské i invalidní pojištění působilo by nemocenským pojišťovnám i Ústřední sociální pojišťovně veliké obtíže, prohlašuje úpravu oznámenou svazům nemocenských pojišťoven výnosem ze dne 24. července 1926, číslo 660/S — 26 za závaznou pro všechny nemocenské pojišťovny.
Tím se však nevylučují úmluvy nemocenských pojišťoven s jednotlivými zaměstnavateli o poskytování záloh na pojistné. To platí zejména u dočasných podniků a u zaměstnavatelů v placení pojistného liknavých.

Citace:

Oběžník Ústřední sociální pojišťovny ze dne 5. října 1926, č. 19, o vymáhání pojistného zálohou.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1926, svazek/ročník 7, s. 551-552.