zaměstnavatel«.

Pojistné příspěvky nemocenské za osoby zaměstnané na arcibiskupských statcích diecése olomoucké nelze předpisovati ústřednímu ředitelství arcibiskup statků v Kroměříži. Podle § 33 nem. zák. jest zaměstnavatel zavázán platiti pojistné příspěvky za osoby jím zaměstnané podléhající nemocenské pojistné povinnosti. Kdo je zaměstnavatelem stanoví § 4 n. z. ve znění novely z 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n. (jenž vzhledem к období příspěvkovému cd roku 1919 do roku 1922 v tomto sporném případě jedině přichází v úvahu), jenž stanoví: »Zaměstnavatelem podle tohoto zákona jest osoba, na jejíž účet jest provozován podnik nebo hospodářství.« Může tedy zaměstnavatelem býti jen »osoba«, t. j. subjekt způsobilý býti středem práv a závazků, čili subjekt, mající způsobilost právní (osobnost). O takovéto osobnosti nelze mluviti u ústředního ředitelství arcibiskupských statků, poněvadž je lze považovati jen za soubor administrativních zařízení, sloužící správě arcibiskupského jmění, ale nikdy za osobu, která by mohla býti samostatným subjektem práv a právních závazků. Pak ovšem nedostává se předpokladu pro použití §§ 4 a 33 n. z. na zmíněné ředitelství, protože toto nemůže býti pokládáno za zaměstnavatele ve smyslu cit. § 4 n. z. (Nález Nejv. správ. soudu z 9. dubna 1926, č. 7558/26.)

Citace:

K § 4 n. z. z r. 1888 ve znění zák. č. 168/19. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1926, svazek/ročník 7, s. 440-440.