Pracovní smlouva řidičů z povolání.

Poslední číslo III. roč. »Aktualit čsl. práva automobilového«, jímž tento dobrý specielní časopis zaniká, přineslo článek vrch. r. Dra Cikharta »O pracovní smlouvě řidičů z povolání«, z něhož uvádíme:
»Pracovní smlouva řidičů z povolání zakládá se na ustanoveních obč. zákona a dále zákona o 8hod. pracovní době a konečně na § 114 vládního nařízení č. 203/1935, vydaného ku provádění zákona o jízdě motorovými vozidly č. 81/1935.
Řidič automobilů zásadně bere na sebe vykonávati všechny práce spojené předem s obsluhou automobilu. Sem patří povinnosti řidiče uložené již zákonem č. 81/1935 a vládním nařízením č. 203/35 každému řidiči, tedy i majiteli auta.
Podle § 109 nařízení č. 203/1935 je každý řidič povinen před použitím motorového vozidla k jízdě se přesvědčiti, že všechny důležité součástky vozidla jsou v pořádku. Tato povinnost ovšem tím více se ukládá řidiči najatému, kterému zaměstnavatel vozidlo svěřil.
Řidič jest dále povinen udržovati svěřený vůz v čistotě a v nejlepším pořádku a před škodou jej chrániti. Řidič musí dbáti toho, aby v garáži, ve které jest vozidlo uschováno, nestala se na vozidle žádná škoda. Z toho důvodu ukládají někteří zaměstnavatelé do pracovní smlouvy řidičů závazek, že se postarají o to, aby v garáži se nekouřilo, aby zde nebyly pohozeny hořlavé látky, které by mohly i při malé neopatrnosti způsobiti oheň, a aby garáž byla vždy řádně uzamykána. Pokud jde o povinnosti řidiče z povolání při jízdě, tu musí řidič z povolání zachovávati předpisy, jak jsou nařízeny zákonem č. 81/1935 v oddílu 7. (Bezpečnostní předpisy pro jízdu motorovými vozidly) v §§ 38—44 a dále v §§ 106—118 prováděcího nařízení. Sem však také patří předpisy řádu silniční policie i předpisy uličního a jízdního řádu pro hlavní město Prahu...
V podnicích živnostenskému řádu podrobených nebo po živnostensku provozovaných nesmí skutečná pracovní doba zaměstnanců trvati déle než 8 hodin ve 24 hod. nebo nejvýše 48 hodin týdně. V rámci 48hodinné pracovní doby týdenní je možno stanoviti délku pracovní doby libovolně dohodou zaměstnavatele se zaměstnanci. Může tedy denní pracovní doba býti delší, aniž by byla prací přes čas, jen když celková týdenní doba pracovní nepřesahuje 48 hodin. Další jest ustanovení § 114 nařízení č. 203 z r. 1935, v kterém jsou zejména stanoveny přestávky v práci, že nejdéle po pěti hodinách nepřetržité práce musí se poskytnouti řidiči přestávka aspoň 1/4 hodiny; nejdéle po 3 hodinách nepřetržitého řízení motorového vozidla odpočinek 10—15 minut. Do pracovní doby se započítávají všechny úkony spojené se řízením, ošetřováním a udržováním vozidel, rovněž tak pracovní úkony určené zvláštními příkazy.
U řidiče najatého k osobním službám zaměstnavatele může býti prodloužena pravidelná pracovní doba až na 12 hodin denně. Hodiny, které převyšují 48 hodin týdně, nejsou pro ně prací přes čas a nemusí se za ně zvláště platiti. Noční práce těchto zaměstnancův najatých k osobním službám, je dovolena jen výjimečně, jde-li jen o případy ojedinělé, nepravidelně se vyskytující. Tato noční práce nemusí býti zvláště odměňována (srovnej rozhodnutí sbírky Vážný č. 10 076).
Pokud jde o nedělní klid těchto řidičů najatých k osobním službám, mají tito míti aspoň jednou týdně nerušený klid 18 hodin, který má zpravidla připadnouti na neděli. Je-li třeba pracovati v neděli, musí se zaměstnanci poskytnouti náhradní odpočinek všedního dne...
Výpovědní lhůty zákonné jsou uvedené v § 1159 a), b), c) obč. z. Pravidelná výpovědní lhůta jest při smlouvě řidičské 14denní, když nebyla touto smlouvou od počátku určená do doby kratší, nebo případně delší; v těchto případech ovšem končí služební poměr projitím doby.

Citace:

Pracovní smlouva řidičů z povolání.. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1938-39, svazek/ročník 3, s. 83-84.