Č. 10312.

Zdravotnictví. — Zaměstnanci veřejní: * Za účinnosti vl. nař. č. 187/1929 Sb. o některých přesunech působnosti ministerstev na úřady zemské jsou k ustanovování státních obecních a obvodních lékařů příslušný výlučně zemské úřady.
(Nález ze dne 28. ledna 1933 č. 17.287/32.)
Věc: MUDr. Hynek V. v T. (adv. Dr. Ludvík Souček z Prahy) proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (za zúč. MUDr. Karla B. v T. adv. Dr. Arnošt Engel z Prahy) o obsazení místa státního obvodního lékaře.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podle výnosu žal. úřadu z 11. listopadu 1929 byl vypsán souběh na místo státního obvodního lékaře pro zdravotní obvod T., jehož se súčastnili dva žadatelé: MUDr. Karel B., soukromý lékař v T., a dále st-l, rovněž soukromý lékař v T. Rozhodnutím žal. úřadu z 20. března 1930 bylo propůjčeno služební místo státního obvodního lékaře v T. MUDru Karlu B. v T., prozatím na dobu tří let.
Proti tomuto rozhodnutí podává st-l stížnost pro nezákonnost. Stížnost uplatňuje jednak, že žal. úřad podle § 37 vl. nař. č. 24/23 Sb. nebyl příslušný k obsazení onoho místa, jednak, že proti ustanovení § 34 cit. vl. nař. nebylo dbáno přednostního nároku st-lova na propůjčení onoho místa, poněvadž za stejných jinak podmínek měl míti st-l přednost před Drem Karlem B.
Maje rozhodovati o stížnosti musel nss nejprve přihlédnouti k návrhu zástupce zúčastněné strany, aby stížnost byla odmítnuta jako nepřípustná podle § 3 lit. f) zák. o ss. Návrhu tomu nemohl nss přiznati důvodnost, neboť st-l spatřuje v ustanovení zúčastněné strany státním obvodním lékařem v T. porušení svých subj. nároků na místo to. Nejde tedy o případ § 3 lit. f) zák. o ss a slušelo uznati stížnost přípustnou.
Přecházeje na předeslanou námitku stížnosti o nepříslušnosti žal. úřadu, zkoumal nss, bylo-li nař. rozhodnutí vydáno příslušným úřadem. V tom směru uvážil:
Zákon z 15. dubna 1920 č. 332 Sb., jímž převzal stát výkony zdravotně-policejní, slíbil v § 8, že úprava právních poměrů státních lékařů v oboru zdravotní policie provedena bude podle zásad pro úředníky státní s obdobnou kvalifikací, obsažených v zákonu z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. o služebním poměru státních úředníků a státního služebnictva a nařízeních k němu vydaných V § 9 ustanovil způsob, jakým se má provésti převzetí obecních a obvodních lékařů do státní služby, při čemž označil min. zdrav, za orgán, u něhož se mají podávati žádosti za ustanovení státním lékařem pro výkon zdravotní policie podle tohoto zákona. Co do otázky, jakou formou jest prováděti ustanovení těchto lékařů ve státní službě zdravotní, neměl zák. č. 332/20 positivní normy. Z toho však, že recipoval v principu pro úpravu právních poměrů uvedených lékařů ustanovení služební pragm. úřednické, lze důvodně míti za to, že státní lékaři pro výkon zdravotní policie podle zák. č. 332/20 měli býti ustanovováni jednostranným aktem úřadu pro správu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Legislativní myšlenka zák. č. 332/20 o základu služebního poměru státních lékařů pro výkon zdravotní policie podle tohoto zák. byla však podstatně změněna zákonem ze 13. července 1922 č. 236 Sb. ve znění zák. č. 405/22 Sb. Tento určil v § 8 odst. 1 a 2, že do té doby, než bude možno provésti ustanovení § 8 zák. č. 332/20, stanoví se požitky obecních a obvodních lékařů smlouvou služební, kterou s každým z nich sjedná min. zdrav, nebo úřad tímto min. k tomu určený, jakož i že smlouvou budou se říditi i jiné služební poměry těchto lékařů, pokud nebudou upraveny instrukcí služební. Podle tohoto ustanovení prohlašuje tedy zákon »služební smlouvu« za právní jednání, kterým se zakládá a upravuje veřejnoprávní služební poměr státních obvodních lékařů (srov. nál. Boh. A 6671/27) a je smlouva ta jediným, zákonu známým prostředkem založení služebního a právního poměru toho.
Co do otázky pravomoci k sjednávání uvedených smluv určil § 8 cit. zák. č. 236/22, že je k němu povoláno min. zdrav, nebo úřad tímto min. k tomu zmocněný. Jak patrno z materialií k tomuto zákonu (srov. Vlád. návrh zák., Tisk 3676/1922), byla pravomoc uzavírati smlouvy služební vyhražena min. zdrav, pro prvou dobu účinnosti zákona s tím, že »po ustálení prakse může býti k tomu zmocněn úřad jiný.«
Ve shodě s předeslaným ustanovením zákona o příslušnosti k uzavírání služebních smluv určil § 37 odst. 3 vl. nař. z 11. ledna 1923 č. 24 Sb. o úpravě výkonu služby zdrav.otně-policejní, že smlouvu služební sjedná min. zdrav., pokud nebude k tomu zmocněn úřad II. stolice, čili jinými slovy, že pravomoc min. zanikne, jakmile k uvedenému zmocnění dojde. Správnost tohoto výkladu podporuje znění § 36 cit. nař., které upravujíc blíže způsob provádění soutěže na uprázdněná místa obecních a obvodních lékařů stanoví, že jest min. zdrav, předložití výsledek soutěže jen, pokud k sjednání smlouvy služební nebude příslušným úřad jmenovaný v § 37, t. j. úřad II. stolice.
Tento právní stav co do příslušnosti k sjednávání služebních smluv nebyl dotčen ani zákonem z 24. června 1926 č. 105 Sb. o platových poměrech státních, obecních a obvodních lékařů, ani vl. nař. ze 17. března 1927 č. 23 Sb. Naopak § 1 posléz cit. vl. nař. výslovně praví, že služební poměr obvodních lékařů jest založen na služební smlouvě, kterou s nimi písemně sjedná min. zdrav, neb úřad jím k tomu zmocněný. Ježto k řečenému zmocnění nedošlo, bylo i po vydání zák. č. 105/26 resp. vl. nař. č. 23/27 příslušným ke sjednání individuelních smluv jako základu služebního poměru státních obecních a obvodních lékařů po provedené soutěži jedině min. zdrav.
Změnu přivodilo teprve vl. nař. z 18. prosince 1929 č. 187 Sb. o některých přesunech působnosti ministerstev na úřady zemské, jež vydáno bylo na základě § 8 odst. 1 č. 3 zák. o organisaci politické správy: ze 14. července 1927 č. 125 Sb. Podle přílohy tohoto nař. přeneseno bylo ve věcech zdravotně-policejní služby sjednání služebních smluv se státními obecními (městskými) a obvodními lékaři ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 236/22, § 35 odst. 2 vl. nař. č. 24/23 a § 1 vl. nař. č. 23/27 z působnosti min. zdrav, na zemské úřady. Nařízení to nabylo podle § 3 účinnosti dnem 15. ledna 1930 a staly se tedy tímto dnem zemské úřady výlučně příslušnými k sjednávání služebních smluv se státními obecními (městskými) a obvodními lékaři. Působnost min. zdrav, přestala proto v tom směru uvedeným dnem.
Poněvadž dále ustanovení státního obvodního lékaře lze podle toho, co předesláno, provésti toliko uzavřením služební smlouvy s ním, sjednání smlouvy ode dne 15. ledna 1930 náleží však do výhradně příslušnosti zemských úřadů, nebyl žal. úřad dne 20. března 1930, kdy učinil nař. rozhodnutí, k němu příslušný. Slušelo proto rozhodnutí to zrušiti ve smyslu § 7 zák. o ss., aniž bylo nss-u lze zabývati se meritem věci.

Citace:

Č. 10312. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 395-397.