Č. 10286.

Zaměstnanci veřejní: Pro rozsah nároku státního zaměstnance na přídavek přiznaný mu podle § 196 odst. 7 zák. č. 103/26 vládou je rozhodným obsah usnesení vlády, nikoliv obsah (nepřesného) intimátu příslušného ministerstva.
(Nález ze dne 20. ledna 1933 č. 611).
Věc: Antonín N. v B. proti ministerstvu vnitra o ponechání osobního přídavku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l byl jako četnický nadporučík výkonný k 1. lednu 1926 převeden do platu podle zák. č. 103/26 a to do 8. platové stupnice, e) stupně 17.400 Kč se 2 náslužnými přídavky po 1.500 Kč, celkem 20.400 Kč. Proti tomuto převodu vznesl 6. srpna 1926 námitky.
Dříve než námitky byly vyřízeny, byl na základě provedené superarbitrace z 24. listopadu 1926 jako trvale neschopný k jakékoli službě v četnictvu výnosem min. vnitra z 30. prosince 1926 přeložen podle § 5 bodu 2. zák. č. 153/23 do trvalé výslužby dnem 1. února 1927 a byly mu výnosem z 24. ledna 1927 vyměřeny podle zák. č. 153/23 a 103/26 zaopatřovací požitky podle služební doby započítatelné pro výměru výslužného k poslednímu dni měsíce ledna 1927, celkem 49 roků 2 měsíců a 25 dnů (včetně válečných let 1914/1918) a to: výslužné 22.500 Kč, rovnající se 100% pensijní základě (služné 17.400 Kč 8. platové stupnice e) stupně se 2 náslužnými přídavky po 1.500 Kč a četnický přídavek 2.100 Kč) a výchovné 3.000 Kč (pro syny Antonína a Josefa).
Protože výslužné st-lovo bylo o 1.800 Kč nižší, nežli by st-li příslušelo při stejné služební době, kdyby byl zůstal vrchním četnickým strážmistrem (služné 22.200 Kč 9. stupně I. platové stupnice, četnický přídavek 2.100 Kč), domáhal se st-l podáním z 21. ledna 1928 u min. vnitra zařádění do 7. platové stupnice a vyměření odpočivných požitků podle služného této platové stupnice se zpětnou platností od 4. prosince 1926.
K návrhu min. vnitra z 10. května 1928 za souhlasu min. fin. byl však st-li povolen rozhodnutím vlády z 24. května 1928 ve smyslu ustanovení § 196 odst. 7 plat. zák. »v zájmu vyrovnání jeho pensijní základny« osobní, do pense započítatelný přídavek v roční částce 1.800 Kč, počínajíc dnem přeložení do trvalé výslužby, t. j. dnem 1. února 1927.
Toto rozhodnutí vlády intimovalo min. vnitra st-li výnosem ze 4. července 1928 takto: »K Vaší žádosti z 21. ledna 1928 povolila Vám vláda rozhodnutím z 24. května 1928, počínajíc dnem Vašeho přeložení do trvalé výslužby, t. j. od 1. února 1927, osobní do pense započítatelný přídavek roční i.800 Kč.« Současně týmž výnosem vyměřilo min. vnitra st-li dodatkem k výnosu z 30. prosince 1926 nové výslužné částkou ročních 24.300, t. j. 100% pensijní základny rovnající se služnému 8. platové stupnice e) stupně 17.400 Kč se 2 náslužnými přídavky po 1.500 Kč, četnickým přídavkem 2.300 Kč a osobním, do pense započítatelným přídavkem 1.800 Kč, a výchovné ročních 3.000 Kč a dodalo: »Vaši stížnosti z 21. ledna 1928, kterou se domáháte přiznání výslužného z pensijní základny vyplývající z vyšší platové stupnice, se vzhledem k ustanovení § 6 odst. 1 zák. č. 153/23 a § 154 zák. č. 103/26 nevyhovuje. Služné vyšší platové stupnice nelze Vám přiznati, poněvadž jste byl dnem 1. února 1927 přeložen do trvalé výslužby a nelze Vám tudíž více propůjčiti systemisované služební místo žádané stupnice.«
Přihlížejíc k nál. Boh. A 8080/29 a výnosu min. vnitra ze 7. srpna 1929 převedlo zemské četnické velitelství v Brně výměrem z 10. října 1929 st-le k jeho námitkám do platového převodu podle zák. č. 103/26 k 1. lednu 1926 do platů 8. platové stupnice e) stupně se 3 náslužnými přídavky, takže se jeho pensijní základna zvýšila o jeden náslužný přídavek ročních 1.500 Kč. Vzhledem k tomu stanovilo min. vnitra výnosem z 11. ledna 1930 st-li dodatkem k výnosu z 30. prosince 1926 znovu odpočivné platy od 1. února 1927, a to výslužné ročních 24.300 Kč, rovnající se 100% pensijní základě (služné 8. platové stupnice e) stupně 17.400 Kč se 3 náslužnými přídavky po 1.500 Kč, s četnickým přídavkem 2.100 Kč a osobním, do pense započítatelným přídavkem 300 Kč), pak výchovné ročních 3.000 Kč.
Podáním z 3. března 1930 žádal st-l, odvolávaje se na ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 287/24 o novou úpravu svých odpočivných požitků tak, aby mu osobní přídavek 1.800 Kč povolený vládou byl ponechán celý vedle 3 náslužných přídavků jako součást pensijní základny. Dovozoval, že povolení uvedeného přídavku nedoznalo žádným novým rozhodnutím vlády změny nebo zrušení a že platí proto přídavek ten jako dále povolený i při pozdější změně pensijní základny. Změna povoleného přídavku nemohla by prý nastati se zpětnou účinností ode dne pensionování.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. vnitra tomuto podání z těchto důvodů: »Novým převodem do služebních platů podle zák. č. 103/26 se Vaše pensijní základna zvýšila o další náslužný přídavek, t. j. o 1.500 Kč ročně. Vzhledem k tomu, že rozhodnutím vlády z 24. května 1928 byl Vám ve smyslu ustanovení § 196 odst. 7 plat. zák. osobní do pense započítatelný přídavek v roční částce 1.800 Kč povolen v zájmu vyrovnání pensijní základny, musil Vám tento přídavek býti snížen o částku, o niž se Vaše pensijní základna v důsledku nového převodu do platů podle zákona platového zvýšila, t. j. o 1.500 Kč.«
Rozhoduje o stížnosti vznesené do tohoto rozhodnutí, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost založena jest ve své podstatě na názoru, že žal. úřad nebyl oprávněn měniti usnesení vlády z 24. května 1928 o udělení osobního přídavku v tom znění, jak mu bylo sděleno výnosem min. vnitra ze 4. července 1928, poněvadž tento výnos vešel v moc práva a st-l měl proto nárok, aby mu osobní do pense započítatelný přídavek ročních 1.800 Kč byl zachován, i když novým převodem zvýšila se jeho pensijní základna. Námitka není důvodná.
Podle § 196 odst. 7 plat. zák. č. 103/26 je vláda zmocněna, aby vhodnými opatřeními vyrovnala, kde by to bylo odůvodněno dosavadními platovými poměry, případné platové nesrovnalosti, které při převodu do platů podle tohoto zákona vznikly. Jakého druhu »vhodná opatření« mají býti, zákon sám neurčil, a má tedy vláda možnost voliti způsob opatření těch. Může tedy vláda odstramovati řečené nesrovnalosti také individuelními správními akty a je její věcí, jaký obsah aktům těm dá a jakými podmínkami bude vázati výhody poskytované tomu kterému státnímu zaměstnanci. Tkví proto právo toho kterého státního zaměstnance na výhodu (osobní přídavek) poskytnutou vládou podle § 196 odst. 7 plat. zák. svými kořeny v dotčeném usnesení vlády a je obsah tohoto správního aktu jejího rozhodným při řešení otázky, jakého rozsahu je právo to. Je sice pravda, že řádnost správního procesu vyžaduje, aby úřady, intimujíce usnesení vlády straně, dbaly přesně obsahu jeho a sdělily se stranou všechny eventuelní součásti správního aktu toho, zejména pokud se dotýkají přiznaného práva. Z povahy intimátu jako aktu osvědčujícího toliko existenci a obsah vládního usnesení však plyne, že intimát nemůže založiti více práv než usnesení samo a že při nesouhlasu intimátu s usnesením je rozhodným toliko usnesení to.
Jak patrno ze správních spisů, povolila vláda usnesením z 24. května 1928 st-li »ve smyslu § 196 odst. 7 plat. zák. č. 103/26 v zájmu vyrovnání jeho pensijní základny osobní, do pense započítatelný přídavek ročních 1.800 Kč počínajíc dnem jeho přeložení do trvalé výslužby«, t. j. dnem 1. února 1927. Toto rozhodnutí bylo st-li intimováno výnosem min. vnitra ze 4. července 1928 takto: »K Vaší žádosti z 21. ledna 1928 povolila Vám vláda rozhodnutím z 24. května 1928 počínajíc dnem Vašeho přeložení do trvalé výslužby, t. j. od 1. února 1927, osobní, do pense započítatelný přídavek částkou roční 1.800 Kč.« Ze srovnání intimátu s usnesením vlády vysvítá, že intimát nesdělil se st-lem pravý a úplný obsah vládního aktu a že vynechal podstatnou součást jeho.
Z tohoto vadného intimátu nemohl však st-l podle toho, co předesláno, nabýti práva na osobní do pense započítatelný přídavek, který nebyl nijak omezen, protože právním základem materielního nároku st-lova (causa efficiens) na přídavek ten byl správní akt vlády z 24. května 1928, t. j. usnesení vlády, nikoli intimát. Právní nárok st-lův na osobní do pense započítatelný přídavek bylo lze posuzovati podle cit. intimátu toliko potud, pokud nebylo zjištěno, že jest v rozporu s usnesením vlády. Zjistil-li však žal. úřad, když rozhodoval o st-lovu podání z 3. března 1930, že intimát prve citovaný nekryje se s vůlí vlády, jak došla výrazu v usnesení z 24. května 1928, nemohl býti vázán zněním intimátu a musil přihlédnouti při posuzování sporného nároku k správnímu aktu, nárok založivšímu. Otázka, zda tento správní akt má skutečně obsah, jak jej nař. rozhodnutí uvádí, jest otázkou skutkovou, kterou může nss přezkoumávati jen v mezích § 6 zák. o ss. V tom směru jest ze správních spisů zřejmo, že zjištění žal. úřadu má ve spisech dostatečný podklad, a že vláda skutečně povolila st-li onen přídavek »ve smyslu § 196 odst. 7 plat. zák. v zájmu vyrovnání pensijní základny.«
Ale potom přestal býti obsah intimátu o udělení osobního do pense započítatelného přídavku autoritativním osvědčením správního aktu, jehož se dovolával, a nemohl založiti práva, kterých podle usnesení vlády z 24. května 1928 vůbec nebylo. St-li nebyl udělen osobní do pense započítatelný přídavek částkou ročních 1.800 Kč bez jakéhokoli omezení, jak zněl kusý výnos min. vnitra ze 4. července 1928, nýbrž právě jen za účelem (v zájmu) vyrovnání jeho pensijní základny. Z toho plyne, že jakmile nastalo zvýšení (vyrovnání) pensijní základny, přestal v stejném poměru účel, k vůli němuž byl přídavek udělen, a musil býti proto přídavek snížen. Nemá tedy stížnost pravdu, domnívá-li se, že žal. úřad měnil neoprávněně usnesení vlády z 24. května 1928, a je celá argumentace její lichou.
Jak dolíčeno, nešlo v daném případě o změnu řádně povoleného osobního přídavku a není potom ovšem vadou, tím méně vadou podstatnou, že žal. úřad nepřihlédl k námitce st-lova podání ze 3. března 1930, že případná změna povoleného přídavku nemohla nastati se zpětnou účiností ke dni pensionování.

Citace:

Č. 10286. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 327-331.