Č. 10415.

Jazykové právo. — Samospráva obecní: O jazykové úpravě obecní pečeti a orientačních nápisů na obecních cestách.
(Nález ze dne 14. března 1933 č. 16.817/32.)
Prejudikatura: Boh. A 9003/31, CCCLXV/29 a j.
Věc: Obec Č. proti ministerstvu vnitra o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Osp v Ústí n./L. uložila výnosem z 5. května 1926 obci Č., aby podle ustanovení čl. 81 a 82 jaz. nař. č. 17/26 vydávala své vyhlášky vždy také v jazyku českém, aby si bezodkladně opatřila, pokud se tak již nestalo, obecní pečeť se slovní výplní stejných rozměrů a stejné úpravy v jazyku státním, jako v jejím jazyku jednacím a výlučně ji užívala, aby podle čl. 81 posled. odst. jaz. nař. č. 17/26 opatřila všechny orientační nápisy na cestách a silnicích obci náležejících neb jí udržovaných v německém jazyku též nápisy v čsl. jazyku a to na prvém místě a aby o provedení příkazu podala do 14 dnů zprávu.
Tento příkaz byl rozhodnutím zemské správy politické ze 4. dubna 1927 potvrzen z těchto důvodů: »Č1. 81 odst. 6 jaz. nař. ukládá obcím povinnost opatřiti orientační tabulky též s textem v jazyce státním, a to na prvém místě bezpodmínečně, a byl tudíž nař. příkaz vydán v souhlasu s tímto právním předpisem. Pokud pak se jedná o jazykovou úpravu a užívání pečeti, byl nař. příkaz vydán v souhlasu s ustanovením čl. 82 odst. 2 věty 1. jaz. nař., podle něhož nesmí býti obecní pečeť v obcích, v nichž je aspoň 20% státních příslušníků jazyka čsl., tedy i v obci Č., bez slovní výplně stejných rozměrů a stejné úpravy v jazyku státním, jako je výplň v jazyku německém.«
Dalšímu odvolání min. vnitra nař. rozhodnutím nevyhovělo z důvodů rozhodnutí zsp-é.
Stěžující si obec cítí se příkazem, potvrzeným tímto rozhodnutím, dotčena ve svých jazykových právech, pokud jí ukládá, a) aby i na jednojazyčné německé písemnosti obce používala dvojjazyčné obecní pečeti a b) aby všechny orientační nápisy na cestách a silnicích obci náležejících neb jí udržovaných opatřila též českým textem na prvém místě. Stěžující si obec se totiž domnívá, že ustanovení čl. 82 odst. 2 a 31 odst. 6 nejsou ustanoveními § 8 odst. 1 jaz. zák. kryta a jsou proto neplatná. — Toto stanovisko stížnosti nemůže nss sdíleti. Pokud jde o námitku neplatnosti ustanovení čl. 82 odst. 2 jaz. nař., sluší podotknouti, že žal. úřad recipoval pro své rozhodnutí důvody rozhodnutí úřadu II. stolice. Rozhodnutí to dovolalo se pak toliko ustanovení věty 1. odst. 2 čl. 82 jaz. nař. a může tudíž jen otázka platnosti tohoto předpisu býti předmětem kognice nss-u (arg. § 6 zák. o ss). O otázce té uvážil pak nss takto:
Usnesením adm. plena nss-u Boh. A CCCLXV/29 bylo vysloveno, že duchem jaz. zák. jest rozuměti zásady, které lze z jaz. zák. získati abstrakcí. Takovou zásadou je také zásada preponderance státního jazyka. Ovšem ustanovení jaz. nař., které se dá odůvodniti jen zásadou preponderance státního jazyka, není podle cit. usnesení v duchu jaz. zák. Než z ustanovení jaz. zák. vyplývá též, že nebylo úmyslem zákonodárcovým poskytnouti jazykové právo jakékoli národní menšině a vždy jen v stejné míře. Tak přiznává se v jaz. zák. určité jazykové právo národní menšině teprve tehdy, jestliže je v tom kterém správním okrsku (soudním okresu) zastoupena příslušníky jsoucími státními občany čsl. v počtu činícím aspoň 20% obyvatelstva okrsku (arg. § 2 odst. 2 a § 3 odst. 4). V odst. 3 § 2 jaz. zák. připouští se pak možnost, aby menšinové jazykové právo, normované v předchozím odstavci, bylo cestou nařizovací rozšířeno v tom směru, aby příslušníkům národní menšiny dostávalo se vyřízení jen v jejich jazyku. Ovšem ve kterých případech moc nařizovací tohoto zmocnění smí použiti, výslovně nestanoví. Přihlíží-li se však k tomu, že jaz. zákon je ovládán vůdčí zásadou (myšlenkou), aby jazyk čsl. jako státní oficielní jazyk republiky došel náležitého uplatnění a významu jak u úřadů státních, tak u úřadů autonomních atd. (arg. §§ 1, 3 a 8), lze zmocnění odst. 3 § 2 rozuměti jedině v tom smyslu, že ho státní moc nařizovací může právem použiti a jazykové právo národní menšiny rozšířiti na míru tam stanovenou (vydávání vyřízení pouze v jazyku národní menšiny) jen v těch případech, ve kterých příslušníci národní menšiny vystupují ve správním okrsku podle odst. 2 § 2 jaz. zák. v takové početní síle, že vydávání vyřízení též v jazyku státním nemělo by podstatného významu, ježto příslušníků jazyka státního v okrsku tom buď vůbec není, aneb jsou v něm jen v počtu, jenž je nepatrným zlomkem počtu příslušníků národní menšiny v okrsku tom.
Vysvítá tedy z ustanovení jaz. zák., že zákonodárce — normuje jazykové právo národních menšin — sledoval též zásadu početnosti. Touto zásadou je však ovládán i předpis věty 1 odst. 2 čl. 82 jaz. nař., stanoví-li, že v obcích, v nichž je aspoň 20% státních příslušníků jazyka čsl., tedy v obcích, jež nejsou obývány příslušníky národní menšiny v té početní síle, aby státní příslušníci jazyka čsl. v nich nedosahovali 20% počtu obyvatelstva, nesmí se používati obecní pečeti bez slovní výplně stejných rozměrů a stejné úpravy v jazyku státním. Je tedy předpis věty 1. odst. 2 čl. 82 jaz. nař. vydán v duchu jaz. zák. — a stížnost neprávem brojí proti nař. rozhodnutí z důvodu, že předpis ten je neplatný. V nál. Boh. A 9003/31 vyslovil pak nss a zevrubně odůvodnil právní názor, že předpis čl. 81 odst. 6 vl. nař. č. 17/26, podle něhož orientační nápisy na silnicích a cestách mají býti vždy v jazyku státním a to na prvém místě, jest kryt ustanovením odst. 1 § 8 jaz. zák. Na právním názoru v tomto nálezu vysloveném setrvává nss i v tomto případě.

Citace:

Č. 10415. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 653-655.