Č. 10308.

Policejní právo trestní: * V trestním řízení policejním není úřadu rozhodujícímu o odvolání z trestního nálezu uložena povinnost přihlížetí k promlčení policejního přestupku z povinnosti úřední, není-li o tom výslovné normy jako v uh. pol. trestním řádě č. 65000/1909 (§ 204 č. 3).
(Nález ze dne 27. ledna 1933 č. 1303.)
Věc: Miloš St. v P. (adv. Dr. Jos. Skokan z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o trestní nález pro přestupek zákona o zubním lékařství a zubní technice.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Trestním nálezem magistrátu hl. města Prahy z 15. dubna 1930 byl st-l uznán vinným přestupkem § 5 zák. ze 14. dubna 1920 č. 303 Sb., jehož se dopustil tím, že použil na poukázce Léčebného fondu veřejných zaměstnanců k zubnímu lékaři, vydané Františku V., razítka s označením: »Zubní lékař« Miloš St., zkouš. zubní technik, soudní znalec Odsouzen byl podle § 7 cit. zák. k pokutě 1000 Kč, po případě do vězení na 3 měsíce. Současně byl upozorněn, že v případě opakování bude vyslovena ztráta koncese. Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno. Ve stížnosti k nss podané tvrdí st-l, že použití označení jako zubní lékař nezakládá přestupek § 5 zák. č. 303/20, který trestají podle § 7 politické úřady, nýbrž že osobování si tohoto označení s úmyslem klamati zakládalo by skutkovou podstatu činu trestného podle § 201 lit. d) resp. § 461 trest. zák. a že k potrestání byly by příslušný řádné trestní soudy. Než úmysl klamati tu nebyl a není tu tedy skutkové podstaty zločinu resp. přestupku těchto zákonných ustanovení.
Po této stránce dlužno konstatovati, že skutkovou podstatu trestního činu, pro který byl st-l trestán, spatřovaly politické úřady jedině ve skutečnosti, že st-l jako zubní technik použil jiného označení při provozování své živnosti, nežli onoho, které je v § 5 zák. č. 303/20 prohlášeno za jedině přípustné označení pro osoby provozující živnost zubních techniků, takže užívání nějakého jiného označení není přípustno, a to ani vedle označení zákonem dovoleného. K podstatě trestního činu podle cit. ustanovení trest. zák. bylo by třeba úmyslu někomu způsobiti škodu.
St-l brání se proti potrestání také námitkou, že přestupek, pro který byl odsouzen, je promlčen a že k tomuto promlčení mělo býti pozíráno z povinnosti úřední. Ani tuto námitku nelze uznati důvodnou.
Je pravda, že podle § 4 min. nař. ze 3. dubna 1855 č. 61 ř. z. vyšetřování a trestání policejních přestupků — o jaký tu jde — odpadá, uplynuly-li od doby, kdy přestupek byl spáchán, tři měsíce, aniž bylo trestní řízení zavedeno. Je také pravda, že z obsahu této normy se podává, že k okolnosti té jest přihlížeti z povinnosti úřední. Než tato povinnost je uložena toliko úřadu, který je povolán k zahájení trestního řízeni a vydání trestního nálezu. Zanedbal-li ji, má strana právo domáhati se pořadem instančním nápravy; neučinila-li tak, nemá úřad rozhodující o odvolání povinnost, — není-li o tom výslovné normy jako v uh. pol. trestním řádě č. 65000/1909 (§ 204 č. 3) —, aby i on přezkoumal trestní nález v tomto směru, není-li v něm brán v odpor. Proto není nezákonným, že druhá stolice, před níž taková námitka uplatněna nebyla, k promlčení nepřihlížela.

Citace:

Č. 10308. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 385-386.