Č. 10428.

Zaměstnanci veřejní: Zápočet soudcovského přídavku podle zák. č. 290/24 Sb. do pensijní základny?
(Nález ze dne 19. března 1933 č. 4682.)
Prejudikatura: Srovn. Boh. A 7745/29, 7843/29.
Věc: Dr. Ludvík G. v P. proti ministerstvu spravedlnosti o započteni soudcovského přídavku podle zák. č. 290/24 Sb. do pensijní základny.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podle výnosu min. sprav, z 23. srpna 1921 byl st-l rozhodnutím presidenta republiky z 14. srpna 1921, jako rada vrchního soudu s titulem a hodností vicepresidenta krajského soudu dán na trvalý odpočinek, na kterýž odešel dnem 1. října 1921. Výnosem min. sprav, z 8. září 1921 bylo mu povoleno požívati odpočivné požitky v cizině (v Polsku) s podmínkou, že výplata jich se bude díti v tuzemsku. Podáním z 15. dubna 1925 žádal na základě ustanovení § 6 zák. č. 287/24, aby mu byly povoleny odpočivné požitky podle tohoto zák. Výměrem z 25. září 1925 povolilo min. sprav, v dohodě s min. fin., aby st-li počínajíc od 1. října 1925 byly přiznány výhody, plynoucí ze zák. č. 287/24 na dobu jednoho roku s vyloučením drahotních požitků na členy rodiny. Výnosy z 3. září 1926, z 14. září 1927 a z 17. července 1928 povolilo pak min. sprav, v dohodě s min. fin. výhodu, poskytnutou výnosem z 25. září 1925 st-li vždy do odvolání a nejdéle na dobu jednoho dašího roku a tedy postupně až do 30. září 1929 a povolilo taktéž v dohodě s min. fin. výnosem z 30. července 1929, aby výhoda ta byla st-li ponechána do odvolání. V důsledku hořeních výnosů byly st-li od 1. října 1925 poukazovány odpočivné požitky, upravené podle zák. č. 287/24, a to výslužné ročních 26.010 Kč a doplňovací přídavek ročních 909 Kč a to podle norem zák. č. 394/22.
V podáni z 24. května 1929 domáhal se nato st-l, aby mu byly upraveny odpočivné požitky podle zásad nál. Boh. A 7843/29 a aby mu od 1. ledna 1925 byl vpočten do pensijní základny soudcovský přídavek podle zák. č. 290/24 a aby mu nedoplatek za uplynulou dobu byl poukázán.
Žádosti této nevyhovělo presidium vrch. soudu v Brně výměrem z 12. května 1930 a to v podstatě z důvodu, že soudcovský přídavek podle zák. č. 290/24 dlužno posuzovati jako požitek plynoucí z úpravy odpočivných požitků podle zák. č. 287/24, ježto jedině tento zákon ve spojení s platovým zákonem č. 103/26 umožnil, aby na soudcovský přídavek soudců odešedších do výslužby před 1. lednem 1925 při výměře odpočivných požitků byl brán zřetel. Podle § 6 zák. č. 287/24 nepříslušejí však výhody plynoucí z úpravy odpočivných požitků podle tohoto zák. osobám, které se trvale nebo dočasně zdržují v cizině. Výjimky může zcela nebo z části povoliti ve zvláštních zřetele hodných případech ústřední úřad v dohodě s min. fin. A ježto st-l odešel do výslužby před 1. lednem 1925 a zdržuje se od svého odchodu do výslužby trvale v cizině, nemá podle cit. ustanovení nároku na vpočtení soudcovského přídavku do pensijní základny a na úpravu z toho vyplývající.
Do výměru toho podal st-l stížnost z 7. června 1930, kterouž zamítl žal. úřad nař. výnosem z důvodu napadeného výměru presidia vrch. soudu v Brně a dodal: Použití § 6 zák. č. 287/24 je na místě a nelze též uznati důvodnou námitku st-lovu, že výhoda zák. č. 287/24 byla mu už povolena. Povolení ono přihlíželo k odpočivným platům, náležejícím st-li podle tehdejšího stavu: soudcovský přídavek podle zák. č. 290/24 nebyl však v platech těch zahrnut, ježto zásadní otázka započítávání soudcovského přídavku do pensijní základny vůbec, specielně pak u soudců odešedších do výslužby před 1. lednem 1925, byla kladně vyřešena teprve později. Mimo to jest povolující rozhodnutí podle výnosu ze 3. září 1926 a dalších výnosů v téže věci vydaných dáno do odvolání, takže kdykoliv může býti odňato, tím spíše tedy rozsahově omezeno. Nelze se proto rozhodnutí oněch dovolávati.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí vznesené uvážil nss takto:
Stížnost stojí v zásadě na stanovisku, že st-li byly přiznány výhody zák. č. 287/24 výnosem min. sprav, z 25. září 1925 s jedinou výhradou drahotních přídavků pro členy rodiny a to od 1. ledna 1925, a že proto je nezákonným výrok žal. úřadu, odpírající upraviti odpočivné požitky st-lovy vpočtením soudcovského přídavku podle zák. č. 290/24. Ve výnosu tom není prý vysloveno, že se výhoda nemá vztahovati na některý zákon, zejména ne na zákon č. 290/24, který v té době byl již v platnosti. Nss neuznal stanovisko stížnosti důvodným.
St-l žádal podáním z 15. dubna 1925, »aby min. sprav, ve shodě s min. fin. povolilo a nařídilo, by mu zaopatřovací požitky byly vyměřeny a vypláceny ve smyslu zák. č. 287/24. Výnosem z 25. září 1925 povolilo výjimečně min. sprav, v dohodě s min. fin., aby st-li počínajíc 1. říjnem 1925 byly přiznány »výhody, plynoucí ze zák. č. 287/24« na dobu jednoho roku s vyloučením drahotních přídavků pro členy rodiny. V této době mohly záležeti výhody ty zřetelem na ustanovení § 1 odst. 1, §§ 3 a 5 tohoto zák. v tom, že se odpočivné požitky státních úředníků, tudíž i soudců, upravily podle pensijních základen, vyplývajících z aktivních požitků služebních platných dne 1. ledna 1925, že se zvýšila výměra příspěvků na výchovu dětí a že obdrželi uvedení úředníci jednotné drahotní přídavky a přídavky na děti podle zák. č. 394/22. Mohl proto také výnos min. sprav, z 25. září 1925 pojmem »výhody plynoucí ze zák. č. 287/24« rozuměti jenom tato zvýšení pensijních požitků, ovšem pokud z nich určité části sám nevyloučil. Jak nss vyslovil v nál. Boh. A 7745/29, vešlo ustanovení § 5 zák. č. 290/24, kterým se upravují platové poměry soudců z povolání, v platnost se zpětnou účinností k 1. lednu 1925 teprve platovým zákonem č. 103/26, tedy 1. lednem 1926. I když, jak nss vyslovil v nál. Boh. A 7843/29, je při úpravě pensijních požitků ve smyslu § 1 odst. 1 zák. č. 287/24 přihlížeti také k soudcovskému přídavku ve smyslu §§ 3 a 5 zák. č. 290/24, jako součásti aktivních požitků služebních započítatelné do pensijní základny, netvořil přece přídavek ten součást pensijní základny a tedy »výhodu« § 1 zák. č. 287/24 v době vydání uvedeného výnosu min. sprav, z 25. září 1925, neboť v době té nebyl tu ještě platový zákon č. 103/26, který teprve uvedl § 5 zák. č. 290/24 v účinnost. Nemohl proto cit. výnos min. sprav, z 25. září 1925 přiznati svým zněním výhodu, v níž by obsaženo bylo právo st-lovo také na vpočítání soudcovského přídavku do pensijní základny. Nepřiznal-li výhodu takto kvalifikovanou citovaný výnos z 25. září 1925, nemohly ji zaručovati ani další výnosy žal. úřadu, jimiž byla — jak se v nich doslova praví — »výhoda poskytnutá výnosem z 25. září 1925 ponechána nadále do odvolání, nejdéle na dobu jednoho roku«. Dělo se tak po každé na žádosti st-lovy z 21. června 1926, ze 16. června 1927, z 10. června 1928 a ze 14. června 1929, které podle svého obsahu se domáhaly prostého prodlužování výnosu z 25. září 1925, a ač byly podávány, vyjímajíc prvou již za účinnosti zák. č. 103/26, ani slovem nenaznačovaly, že by st-l měl nárok na to, aby odpočivné požitky jeho byly zvýšeny o soudcovský přídavek resp. aby tento byl vpočten do pensijní základny jeho. Ostatně šlo ve výnosu z 25. září 1925 o výjimku ze zásady zák. č. 287/24, že státní úředník-pensista nemá nárok na výhodu zvýšení pense ve smyslu zák. toho, a sluší proto uvedený výnos vykládati striktně.
Nemá proto stížnost pravdu, má-li za to, že st-l nabyl z konkrétního aktu žal. úřadu nárok na přiznání výhody vpočtení soudcovského přídavku do pensijní základny.

Citace:

Č. 10428. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 680-682.