Č. 10250.

Učitelstvo (Slovensko): 1. O kompetenci k provádění disciplinárního řízení proti učiteli církevní školy ludové podle § 22 zák. čl. XXVII:1907. — II. O skutkové podstatě disc. přečinu podle § 22 bodu 1 lit. c) a h) cit. zák.
(Nález ze dne 7. ledna 1933 č. 9372/30.)
Věc: Josef M. ve Š. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o disciplinární řízení.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l, učitel řím. kat. ludové školy ve Š., byl rozsudkem zemského úřadu v Bratislavě z 22. června 1929 uznán vinným disciplinárního přečinu podle § 22 bodu 1 lit. c) a h) zák. článku XXVII:1907, kterého se dopustil tím, že dne 20. srpna 1922 v řím. kat. kostele ve Š. na Ostrově samovolně hrál na varhany píseň »Hol vagy István király, téged Magyar kiván...«, čímž projevil svoje protistátní smýšlení a hrubou neposlušnost proti nařízení nadřízených úřadů, a byl odsouzen pro tento přečin podle bodu 4 lit. b) cit. § k peněžité pokutě 500 Kč.
Odvolání z rozsudku toho referát min. škol. v Bratislavě rozhodnutím z 20. prosince 1929 vyhověl potud, že st-le osvobodil od obžaloby podle lit. h) bodu 1 § 22 zák. čl. XXVII:1907 a snížil mu disc. trest na 100 Kč, v ostatním však odvolání zamítl a rozsudek zem. úřadu v Bratislavě potvrdil.
Stížnost, podaná na toto rozhodnutí, vytýká především, že žal. úřad neoprávněně si přisvojil kompetenci, ač je z ustanovení § 23 odst. 1 cit. zák. čl. a prov. nař. býv. uh. kr. min. vyuč. č. 76.000/1907 V. K. M. jasno, že v daném případě žal. úřad měl provedení disc. řízení uložiti církevní vrchnosti a jen tehdy, kdyby tato neuposlechla anebo provedla řízení nedostatečně, mohl ve smyslu odstavce 4. téhož § zakročiti ve vlastním oboru působnosti.
Výtka tato není důvodná.
Ze správních spisů je patrno, že žal. úřad na základě § 24 zák. čl. XXVII:1907 požádal výnosem ze 16. září 1922 adm. výbor župy bratislavské, aby bylo proti st-li zavedeno disc. řízení pro přečin podle § 22 bodu 1 lit. c) cit. zák. článku, jehož skutková povaha dána jest tím, že st-l dne 20. srpna 1922 v kostele hrál a zpíval píseň: »Hol vagy István király, téged Magyar kiván ...« (Kde jsi Štěpáne králi, Maďaři po tobě touží. . .«), což vzbudilo u přítomných věřících rozčilení. V § 24 zák. čl. XXVII:1907, o který žal. úřad toto své opatření opřel, stanoví se v odst. 1, že min. vyuč. nařídí proti učiteli, ustanovenému při církevní škole ludové — bez ohledu na to, je-li k doplnění jeho základního služného nebo starobních přídavků povolena státní podpora či nic — v případech vypočtených v § 22 bodu 1 lit. a)—e) téhož zák. čl., považuje-li lo k zabezpečení státních zájmů v těchto bodech označených za nutné, disc. řízení, které se provede způsobem předepsaným v § 22 a za použití stanovených tam trestů.
Podle dovolaného zde § 22, jímž se upravuje disc. řízení proti učitelstvu obecních škol ludových a kterýchžto ustanovení jest dbáti i při disc. řízení, zahájeném ve smyslu § 24 proti učitelstvu církevních škol ludových, je adm. výbor k příkazu ministra vyuč. povinen naříditi proti učiteli ustanovenému při obecní škole ludové disc. vyšetřování a vynésti po jeho skončení nález, z něhož se učitel může odvolati k min. vyuč. K tomu sluší poznamenali, že působnost, přikázaná zde adm. výborům, přenesena byla zák. č. 126/20 (§ 6 odst. 1 lit. b) od 1. ledna 1923 (vl. nař. č. 310/22) na župní úřady a s těchto zák. č. 125/27 (§ 5) od 1. července 1928 na zemské úřady.
Jestliže tedy za tohoto stavu věci žal. úřad, použiv práva, které mu dává § 24 zák. čl. XXVII:1907, vyzval k provedení disc. řízení proti st-li pro přečin naznačený v § 22 bodu 1 lit. c) téhož zák. článku adm. výbor a nikoli ve smyslu § 23 příslušný církevní školní úřad a rozhodl-li pak nař. výnosem v cestě instanční o odvolání st-le z rozsudku zem. úřadu, neosvojil si kompetenci, která by mu nepříslušela, nýbrž postupoval podle zákona. Je proto stížnost, pokud tvrdí opak, bezdůvodná.
Ve věci samé st-l namítá, že se přečinu kladeného mu za vinu nedopustil, ježto inkriminovaná píseň neobsahuje nic protistátního, a pak také ne proto, že v § 22 bodu 1 lit. c) zák. čl. XXVII:1907 je jasně a taxativně řečeno, co má býti považováno za protistátní směr, z čehož plyne, že obvinění z tohoto přečinu musí se opírati o činy, které směřují výslovně proti ústavě, nacionálnímu rázu, jednotě, zvláštnímu postavení anebo teritoriální integritě státu atd., co vše v daném případě ani nebylo možno. I obsah posledního odstavce bodu 1 § 22 nasvědčuje po názoru stížnosti tomu, že zákonodárce předpokládal vždy takové positivní činy, které daly výslovně výraz tomu, co zákazy v lit. a)—i) obsahují.
O námitce této uvážil soud toto:
V § 22 bodu 1 lit. c) zák. čl. XXVII:1907 se stanoví, že učitel obecní ludové školy dopustí se disc. provinění, když sleduje protistátní směr. Dále pak se tu praví doslovně: »Za takový protistátní směr pokládá se obzvláště každý takový skutek, který směřuje proti ústavě státu, proti jeho národnímu rázu, jednotě, osobitosti anebo proti neporušitelnosti jeho zemí, dále proti tomu upotřebování státní řeči, které je zákonem ustanoveno, proti znaku státnímu, jeho odznaku a vlajce.«
Již samo slovné znění zákona mluví proti názoru st-lovu, jako by podaný zde výpočet skutků, jež se pokládají za »protístátní směr«, byl taxativní, naopak použité tu slůvko »obzvláště« svědčí jasně, že výpočet ten jest pouze demonstrativní, a že tudíž zákonný pojem »protistátního směru« není vyčerpán vyjmenovanými tam činy, nýbrž že se může projeviti i způsobem jiným. Pro určení tohoto pojmu je také zcela bez významu poukaz stížnosti na poslední odstavec bodu 1 § 22, kde se toliko stanoví, že disc. provinění, vyjmenovaná vpředu pod lit. a—i), jsou stejně trestná, stanou-li se ve škole nebo mimo ni, na území jiného státu, ústně, písemně, či tiskem, kresbou, rozšiřováním učebných knih, neb jiných učebných pomůcek, anebo uveřejňováním jích.
Stížnost ovšem dále také tvrdí, že skutková podstata disc. přečinu podle lit. c) bodu 1 § 22 není vůbec dána, jelikož prý píseň »Hol vagy István király, téged Magyar diván...« neobsahuje nic protistátního. Námitkou touto brojí stížnost proti správnosti úsudku žal. úřadu, že píseň, kterou st-l — jak sám doznává — hrál a zpíval v kostele, směřuje svým obsahem proti státu čsl. Leč okolnost, že v písni té volá se .po králi Štěpánovi jako zářiči hvězdě Maďarů, že v ní Maďar s pláčem v smutečním oděvu krále Štěpána žádá a, vzpomene-li naň, slzy roní, že kvetoucí zahradou se tu zove pověstná druhdy Panonia a pod., nenechává za změněných státoprávních poměrů na pochybách, že hraním a zpíváním písně takovéhoto obsahu dává se výraz touze po návratu zašlých dob královských v neztenčených hranicích starého státu uherského, tudíž něčemu, co stojí v příkré protivě k celistvosti a demokratickému, republikánskému zřízení a duchu státu československého.
Když tedy žal. úřad usoudil, že st-l tím, že v kostele hrál a zpíval onu píseň, projevil smýšlení protistátní, nelze shledati úsudek ten nelogickým, a je tedy stížnost i po této stránce bezdůvodná.

Citace:

Č. 10250. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 236-238.