Č. 10456

Učitelstvo: * Řídící učitel obecné školy (ředitel občanských škol), který odešel do výslužby před 1. lednem 1926, nemá podle zák. č. 70/30 nárok, aby jeho pensijní základna, určená podle § 20 vl. nař. č. 96/30 byla zvýšena o řiditelský přídavek ve výši stanovené §em 15 učit. zák. č. 104/26.
(Nález ze dne 30. března 1933 č. 20726/32.)
Věc: Josef N. v B. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o výměru odpočivného.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výnosem zšr-y v Brně z 26. srpna 1924 byl st-l jako řídící učitel obecné školy chlapecké v B. dnem 31. prosince 1924 dán na trvalý odpočinek po více než 42leté započítatelné službě s výslužným 19254 Kč a jednotným drah. přídavkem II. rodinné třídy 3360 Kč podle § 27 odst. 2 zák. č. 274/19. Výnosem téže zšr-y z 20. srpna 1930 bylo st-li ve smyslu § 20 odst. 5 vl. nař. č. 96/30 poukázáno výslužné 28050 Kč jakožto 100% pensijní základny, totiž služného 11. platového stupně ročních 27600 Kč a ředitelského přídavku 450 Kč ročně.
V námitkách proti tomuto výměru podaných domáhal se st-l také zvýšení funkčního přídavku, dovozuje, že ustanovení § 20 odst. 5 vl. nař. cit. jest nezákonné. Tyto námitky zamítla zšr v Brně výnosem z 30. srpna 1930 s tímto odůvodněním: »Zákon z 20. května 1930 č. 70 Sb. zmocnil v § 5 vládu, aby stanovila předpisy pro určení pensijní základny podle služebního poměru učitelova v den skončení činné služby způsobem, nepřesahujícím míru stanovenou předpisy pro převod do nových platů podle dílu V, 1 učit. zák. č. 104/26. Na základě a v rámci tohoto zmocnění ustanovila vláda v § 20 vl. nař. z 26. června 1930 č. 96 Sb. pensijní základnu učitelů národních škol v úvahu přicházejících a dodala v odstavci 5 tohoto paragrafu, že tato pensijní základna se u správců škol, řídících učitelů obecných škol a ředitelů občanských škol zvyšuje o dosavadní pro výměru výslužného započítatelný přídavek v té výši a potud, pokud na něj v den skončení činné služby měli nárok. — Řídíc se těmito předpisy, stanovila zšr, že Vám náleží na pensijních požitcích 100% pensijní základny vyplývající ze služného podle ustanovení § 7 učitel, zák. zvýšené o ředitelský přídavek v dosavadní výši, pokud jste měl na něj v den skončeni činné služby nárok, tedy 100% služného v částce 27600 Kč a 100% ředitelského přídavku v částce 450 Kč, dohromady obnos 28050 Kč. Určení ředitelského přídavku podle § 15 učit. zák. jest vyloučeno okolností, že užití tohoto paragrafu do V. dílu 1 cit. zák. nebylo pojato.«
Odvolání podané z tohoto výnosu zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí zšr-y.
O stížnosti uvážil nss toto:
St-l uplatňuje svojí stížností nárok na to, aby při úpravě jeho výslužného ve smyslu zák. č. 70/30, provedené výnosem zšr-y v Brně z 20. srpna 1930 pokud se týče z 30. srpna 1930 a nař. rozhodnutím potvrzené, vzata byla za základ výpočtu pensijní základny nikoli výměra ředitelského přídavku, na který měl st-l nárok v den skončení své činné služby, nýbrž vyšší výměra jeho, jak byla upravena §em 15 učit. zák. č. 104/26. Jest tedy zkoumati, zda tento nárok st-lův má oporu v zák. č. 70/30.
V § 2 tohoto zákona se stanoví, že pro učitele, uvedené v § 1 odst. 1 a §§ 13 a 14 zák. č. 104/26, na něž by se zákon ten vztahoval, kdyby nebyli bývali přeloženi do výslužby buď před jeho účinností nebo sice po jeho účinnosti, avšak podle § 27 zák. č. 286/24 obdobou ustanovení § 13 téhož zák., platí ode dne určeného v § 10 ustanovení §§ 32 až 34 učit. zák. č. 104/26, mají-li podle platných pensijních pravidel nárok na odpočivné požitky. Dalším předpisem § 5 téhož zák. č. 70/30 se vláda zmocňuje, aby stanovila předpisy pro určení pensijní základny osobám, na něž se vztahuje tento zákon, podle služebního poměru zaměstnancova (učitelova) v den skončení činné služby způsobem nepřesahujícím míru stanovenou předpisy pro převod do nových platů podle části sedmé plat. zák. č. 103/26, pokud se týče podle dílu V 1 učit. zák. č. 104/26 nebo předpisy zák. č. 105/26.
Z předpisů, jichž platnost byla podle cit. § 2 zák. č. 70/30 vztažena na pensionované učitele v tomto paragrafu označené, uvádí § 32 učit. zák. pro učitele obecných a občanských škol v platnost předpisy vydané pro učitele, na něž se vztahuje učitelská služební pragmatika, vydaná zákonem č. 319/1917 ř. z., jež se týkají výslužného, zaopatřovacích požitků a pensijního příspěvku i se změnami a doplňky, vyplývajícími ze současného zákona platového, ze zákona učitelského a ze zákonů pozdějších. Zároveň vláda zmocněna, aby tyto předpisy, pokud potřebí, nařízením přizpůsobila zvláštním potřebám služby na obecných a občanských školách. V § 33 učit. zák. jsou obsažena ustanovení o služební době započítatelné pro nárok na výslužné a pro jeho výměru. V § 34 téhož zák. je obsaženo specielní ustanovení o výslužném a zaopatřovacích platech učitelů s percentuelními platy a jejich pozůstalých.
V těchto předpisech nelze však nalézti podklad pro určení ciferného základu a ciferné výše pensijní základny pro nové odpočivné platy podle zák. č. 70/30. Jest tedy v tom směru hledati odpověď v § 5 téhož zák. Podle tohoto ustanovení přenesl zákonodárce svou normotvornou činnost ve příčině určení pensijních základen na vládu a dal jí současně směrnice dvojího druhu. Určil, že má vláda při vydání zmíněných norem vzíti zřetel k služebnímu poměru, v němž byl zaměstnanec v době odchodu do výslužby, a vedle toho, že obsah norem těch nemá přesahovati míru stanovenou převodovými předpisy plat. zák., pokud se týče dílu V 1 učit. zák. Byly tedy podle vůle zákonodárcovy závazny pro vládu při vydávání předpisů o pensijní základně předpisy platového, resp. učitelského zák. o převodu na nový platový systém, obsažené v 7. části plat. zák. resp. dílu V 1 (§§ 37—40) zák. učit. Přes míru povolenou při převodu zaměstnanců vláda při určení pensijní základny jíti nesměla.
Podle převodních předpisů učit. zák. díl V 1, které v dnešním případě jest vzíti v úvahu, obdrží učitel při převodu do nových platů jednak služné, jehož výše se stanoví podle délky započítatelné služební doby, zkrácené o 3, resp. 4 roky s event. zvýšením pro učitele škol občanských (§ 37) a za splnění podmínek § 39 přídavek na děti. Pokud by pak učitel podle nové úpravy obdržel na služebních příjmech v celku méně, než mu příslušelo podle dosavadních předpisů nebo individuelních aktů, má podle § 40 nárok na vyrovnávací přídavek.
Z těchto předpisů vysvítá, že při převodu do nových platů se přihlíží vlastně toliko k služnému, že se však na činovní přídavek, který řídící učitel obecné školy, ředitel školy, měl dne 31. prosince 1925, při stanovení výše služného podle § 37 učit. zák. vůbec nehledí. Je sice pravda, že obdrží řídící školy (ředitel) ode dne 1. ledna 1926 nový ředitelský přídavek, ale nárok na tento přídavek nedává mu žádný z převodových předpisů odd. V 1 učit. zák., na něž se poukazuje v § 5 zák. č. 70/30, nýbrž předpis § 15 učit. zák., zařazený v oddílu II zák. toho.
Ředitelský přídavek podle § 15 učit. zák. jest ovšem činitelem spoluurčujícím celkovou výši nových služebních příjmů stejně jako funkční přídavek dřívější je složkou celkových služebních příjmů dosavadních, a jest tedy výši obou přídavků vzíti v počet při zjišťování, zda jsou tu předpoklady pro přiznání vyrovnávacího přídavku podle § 40 učit. zák. Avšak předpis § 40 o vyrovnávacím přídavku je dán jen pro ty případy, kdy učitel je novou platovou úpravou co do úhrnu svých služebních příjmů postaven hůře než před touto úpravou. Nepřichází tudíž tento předpis vůbec k uplatnění, obdrží-li učitel již na služném (event. s dětským přídavkem) podle nové úpravy aspoň tolik, kolik mu příslušelo na celkových služebních příjmech před touto platovou úpravou. V takovém případě zůstane tedy i pouhý ciferný efekt ředitelského přídavku při provádění převodu do nových platů úplně mimo úvahu. Toto ustanovení platné jen pro srovnávání nových a starých požitků bylo převzato pak §em 6 zák. č. 70/30 a nelze jeho působnost rozšiřovati nad jeho účel, t. j. užíti ho mimo zmíněné srovnávání.
Z předeslaného vysvitá, že, stanoví-li § 5 zák. č. 70/30, že pensijní základna pro odpočivné platy podle tohoto zák. nesmí přesahovati míru stanovenou předpisy dílu V 1 učit. zák., znamená to, že výše pensijní základny nesmí přesahovati onu míru služebních příjmů, která přísluší učiteli podle ustanovení dílu V 1 učit. zák. při převodu do nových platů. Ke služebním příjmům podle těchto ustanovení nenáleží však — jak nahoře dovoženo — u řídících učitelů obecných škol, resp. ředitelů škol ředitelský přídavek podle § 15 učit. zák., a jest proto ponechati při zjišťování míry služebních příjmů směrodatné podle § 5 zák. č. 70/30 pro výši pensijní základny, ředitelský přídavek mimo počet.
Opak nelze dovoditi ani z toho, že činovní (ředitelský) přídavek tvořil podle dřívějšího platového systému a tvoří i podle § 15 učit. zák. součást pensijní základny, kdyžtě podle jasného znění § 5 zák. č. 70/30 je při stanovení výše pensijní základny řídícího učitele obecné školy, který odešel do výslužby před 1. lednem 1926, vžiti zřetel toliko k těm služebním příjmům, podle nichž se ve smyslu učit. zák. zásadně prováděl převod do nových platů učitelských, mezi těmi však činovní (ředitelské) přídavky nejsou.
Mylnými jsou však i další vývody stížnosti, kterými zdůvodňuje st-l své stanovisko. Stížnost poukazuje k tomu, že byl na staropensisty-ředitele středních škol vztažen v nař. č. 96/30 Sb. předpis § 75 plat. zák. č. 103/26 o funkčním služném, ačkoli není předpis ten uveden v § 1 zák. č. 70/30, a že proto není překážky, aby byl vztažen i předpis § 15 zák. č. 104/26, který upravuje tutéž materii pro řídící učitele obecných škol, na staropensisty-řídící přes to, že není výslovně uveden v § 2 zák. č. 70/30.
Bylo již uvedeno shora, že rozhodným předpisem při řešení sporné otázky není § 2 zák. č. 70/30, nýbrž § 5 cit. zák. a netřeba proto odpovídati s tohoto hlediska na přednesenou výtku. Pokud však výtka ta provádí srovnání ředitelského přídavku ve smyslu § 15 učit. zák. č. 104/26 s funkčním služným § 75 zák. plat. č. 103/26, vykládá si nesprávně zákon. Především nutno konstatovati, že »ředitelský přídavek« upravený v § 15 učit. zák. je právně podstatně jinak konstruován než »funkční služné« platového zákona. Ředitelský přídavek je podle svého pojmenování služebním přídavkem, pro který jsou stanoveny jiné předpoklady než u funkčního služného ředitelů středních škol. Výše ředitelského přídavku řídí se počtem tříd, kteréžto kriterium zákon platový u funkčního služného nezná. Nezavedl-li tedy učit. zákon funkčního služného pro řídící učitele, ředitele atd., a dal-li pro určení ředitelského přídavku jiné základní směrnice než dává platový zákon pro funkční služné, nelze se dovolávati pro ředitelský přídavek analogie předpisů plat. zák. o funkčním služném ředitelů škol středních a selhává již z tohoto důvodu argumentace stížnosti.
Leč mylnost jejího názoru potvrzuje dále i skutečnost, že ustanovení o funkčním služném bylo pojato mezi převodová ustanovení plat. zák. (srov. § 181) a že tedy má pro určení jeho uvedený zákon přesná převodová ustanovení. Tato chybí v učitelském zákoně, pokud jde o ředitelský přídavek. Spadá proto funkční služné ředitelů středních škol mezi služební příjmy, jež patří uvedeným zaměstnancům podle převodových ustanovení platového zákona a bylo proto ve smyslu § 5 zák. č. 70/30 právem pojato do vl. nař. 96/30 při určování části pensijní základny (srovn. § 9 cit. nař.). Převodová ustanovení učit. zák. neznají však vůbec předpisy pro určení ředitelského přídavku při převodu a přesahovalo by proto mez § 5 zák. č. 70/30, kdyby byly přídavky ty propůjčovány podle § 15 učit. zák. řídícím učitelům obecných škol (ředitelům občanských škol), kteří odešli do výslužby před 1. lednem 1926, při úpravě nové pense ve smyslu zák. č. 70/30. Z toho, co dolíčeno, vysvítá, že zák. č. 70/30 nezaručil uvedeným řídícím učitelům obecných škol (ředitelům škol občanských) nárok na to, aby byl brán v počet při určování jejich nové pensijní základny ředitelský přídavek v sazbách určených §em 15 učit. zák., a nemohlo se proto dotknouti vl. nař. č. 96/30 jejich práv, vyplývajících ze zák. č. 70/30, ustanovilo-li v§ 20 bodě 5, že se pensijní základna jejich určená podle předcházejících ustanovení zvyšuje o dosavadní pro výměru výslužného započítatelný přídavek (sc. činovné).
Z těchto úvah dospěl nss k názoru, že st-l nemá nárok na to, aby při výpočtu jeho nové pensijní základny byl do ní započítán ředitelský přídavek ve výměře stanovené v § 15 učit. zák., a zamítl proto stížnost pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 10456. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 748-752.