Č. 10404.

Vyživovací příspěvky: Zemská vyživovací komise není oprávněna změniti rozhodnutí okresní vyživovací komise z moci úřední v neprospěch strany ani za platnosti zák. č. 120/1921 Sb.
(Nález ze dne 10. března 1933 č. 17626/31.)
Prejudikatura: Srov. Boh. A 79/1919 a 148/19.
Věc: Matylda U. a Otmar K. jako poručník nezl. Hildy U. ve V. proti zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek pro Hildu U.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okresní vyživovací komise v Prachaticích přiznala výměrem ze 6. prosince 1930 st-lce pro nemanželskou její dceru Hildu U. vyživovací příspěvek podle zák. z 18. března 1921 č. 120 Sb. v částce denně Kč 1.80. Toto rozhodnutí zrušila zemská vyživovací komise výměrem z 23. dubna 1931 odvolávajíc se na ustanoveni odst. 7 k § 7 vl. nař. z 20. října 1919 č. 582 Sb. v souvislosti s ustanovením § 5 zák. č. 120/21 Sb. pro nezákonnost, ježto výživa dítěte, které se svou matkou žije a jest vydržováno ve společné domácnosti velmi dobře situovaných rodičů nemanželského otce Aloise S., nebyla ohrožena tím, že tento nastoupil vojenskou službu. Současně bylo st-lce předepsáno k náhradě Kč 381.60, které byly st-lce za dobu od 1. října 1930 na vyživovacích příspěvcích vyplaceny. Stížnost podaná na toto rozhodnutí především tvrdí, že žal. úřad vůbec nebyl oprávněn z moci úřední zrušiti výměr okresní vyživovací komise, kterým byl st-lce přiznán vyživovací příspěvek na její dceru Hildu. Tuto námitku uznal nss důvodnou. Ani v zákoně z 18. března 1921 č. 120 Sb., kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacích příspěvků rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou, ani v §§ 3 až 9 zák. z 23. září 1919 č. 530 Sb. o státním příspěvku vyživovacím, které podle § 5 dříve cit. zák. platí obdobně i ve příčině příspěvku podle zák. č. 120/21 Sb., není předpisu, který opravňuje zemskou vyživovací komisi ku změně rozhodnutí okresní vyživovací komise z moci úřední. Proto dlužno míti podle zák. za to, že zemská vyživovací komise ku změně rozhodnutí I. stolice oprávněna je pouze potud, pokud bylo stranou k tomu oprávněnou podáno odvolání.
Žal. úřad opřel své rozhodnutí ovšem i o ustanovení odstavce 7 k § 7 vl. nař. z 20. října 1919 č. 582 Sb., podle kterého má zemská vyživovací komise jako evidenční místo úkol chrániti zájmy státní pokladny, zejména zabraňovati dvojímu přiznání a nenáležitému dalšímu požívání příspěvků, a jest oprávněna poukazy platů, které se týkají vyživovacích příspěvků od ní v evidenci chovaných zastaviti u každé pokladny, které je svěřeno je vypláceti. Ale z tohoto ustanovení plyne pouze, že zemská vyživovací komise udržujíc přehled o vyživovacích příspěvcích je toliko oprávněna pro rychlé odstranění škod hrozících státní pokladně z dalšího neoprávněného braní příspěvků přímo u vyplácející pokladny zastaviti další vyplácení, ale nelze z toho dovozovati oprávnění její změniti z úřední moci rozhodnutí I. stolice, třeba nebylo podáno odvolání, změnu takovou navrhující. Že cit. ustanovení má jen tento smysl, plyne i z ustanovení odst. 2 k § 7 téhož prov. nař., podle něhož k rozhodování o nároku na vyživovací příspěvek, jímž je zřejmě i rozhodnutí o tom, má-li příspěvek býti odňat, je povolána okresní vyživovací komise.
V daném případě se zástupce finanční správy proti rozhodnutí st-lce příznivému neodvolal a neměl tedy žal. úřad podnětu ku zrušení, resp. změně výměru okresní vyživovací komise. Ke změně takové z úřední moci pak žal. úřad podle toho, co řečeno, oprávněn nebyl. Osvojila si proto žal. zemská vyživovací komise, zrušivši z moci úřední tento výměr, oprávnění, které v žádné normě jí dáno není a bylo proto zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss, aniž se nss musil zabývati dalšími námitkami stížnosti.

Citace:

č. 10404. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 622-623.