Č. 10408.

Církevní věci. — Učitelstvo. — Řízení před nss-em (Slovensko): I. Ve věci vymáhání naturálních požitků pro učiteleorganistu při řím.-kat. církevní škole ludové jsou ke stížnosti na nss legitimováni jak biskup, tak školská stolice. — II. O instančním pořadu při rozhodování o takovéto věci před zák. č. 125/27. — III. Jest věcí školské stolice »opatřiti a dodati« učiteli církevní školy ludové naturální požitky jemu vokátorem zabezpečené, třebas k poskytování naturalií těch jest povinna osoba třetí (obec).
(Nález ze dne 11. března 1933 č. 14.297/32.)
Prejudikatura: Boh. A 7134/28, 721/21, 6614/27, 9554/31.
Věc: Dr. Pavel J. v T. a Hubert R. ve V. (adv. Dr. Aladár Pronay z Bratislavy) proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě (za zúč. Štěpána D. adv. Dr. Em. Slabý z Prahy) o naturální požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Podáním ze 6. února 1912 zažádal Štěpán D., učitelkantor ve V., za vykoupení své kantorské příslušnosti 32 křížů pšenice za 400 K; kdyby zastupitelstvo obce k tomu nebylo ochotno, žádal čistou pšenici, poněvadž na kříže pšenice nemá místa. Obecní zastupitelstvo ve V. usneslo se dne 13. března 1912, schváliti vykoupení naturální příslušnosti učitele-kantora Štěpána D. 32 křížů pšenice za 300 K k tíži obce s tím, že panství se vykoupením zatížiti nemůže. Municipální výbor župy prešpurské usnesením z 30. září 1912 usnesení to schválil.
Dne 25. září 1919 usnesl se obecní výbor ve V., že sosypné obecního učitele-organisty od 1. ledna 1919 na tři roky, t. j. na roky 1919, 1920, 1921, zamění za 900 Kč ročně. Usnesení to bylo adm. výborem župy bratislavské dne 12. ledna 1920 schváleno.
Podáním ze 14. ledna 1922 zažádal Štěpán D. u obecního zastupitelstva ve V., aby výkup sosypného byl přiměřeně běžným cenám zvýšen o 400% na 3.600 KČ, kdyby obecní zastupitelstvo tuto částku ustáliti nemohlo, žádal D., aby mu sosyp byl dáván opětně v přírodninách, a to buďto 32 křížů pšenice, anebo čistá vymlácená pšenice. Obecní zastupitelstvo ve V. usneslo se 21. ledna 1922, vykoupiti sosypné učitele-organisty na roky 1922, 1923 a 1924 s 100% ním zvýšením na náklad obce a ustanovilo výkupné odvisle od schváleni župního adm. výboru ročními 1.800 Kč. Usnesení to bylo obvyklým způsobem vyhlášeno (vybubnováno), odvolání podáno nebylo. Obecní finanční komise usnesení to bez námitky přijala. Usnesení bylo cestou služnovského úřadu v Trnavě předloženo župnímu úřadu v Bratislavě ke schválení. Župní adm. výbor v Bratislavě usnesením ze 3. července 1922 odepřel schváliti zmíněné usnesení obecního zastupitelstva, poněvadž podle předloženého výtahu kanonické visitace není politická obec zavázána nésti uvedený náklad a proto odporuje zařádění částky té do obecního rozpočtu § 4 zák. č. 329/21. Rozhodnutí to bylo opatřeno poučením, že se proti němu lze odvolati do 15 dnů.
Obec V. podle usnesení zastupitelstva z 23. září 1922 odvolání podala. Min. pro Slov. rozhodnutím z 1. července 1924 ápelátu zamítl a schválil usnesení adm. výboru s tím dodatkem, že v tom případě, že učitel-organista nežádá, aby jeho náležitost v podobě pšenice hradili církevníci v naturaliích, je politická obec V. povinna hraditi jemu na náklad obecní pokladny jenom 300 Kč ročně pod titulem výkupného sosypu na základě vrchnostensky schváleného pravoplatného usnesení obecního zastupitelstva ze 13. dubna 1912. Rozhodnutí toto bylo nálezem Boh. A 7134/28 zrušeno pro nezákonnost z důvodů, že žal. úřad v rozhodné době nebyl příslušným ve věci rozhodovati.
Dříve ještě než byl vydán ve věci té uvedený již nález, podal Štěpán D. dne 15. prosince 1924 okresnímu úředu v Trnavě žádost, aby tento přiměl školskou stolici ve V. k vydání sosypu po 32 křížích pšenice za léta 1922, 1923 a 1924, dovolávaje se cit. rozhodnutí ministra pro Slov., jímž podle jeho názoru mu bylo zabezpečeno právo žádati buď sosyp v naturaliích na církevnících, anebo místo toho částku 300 Kč ročně na politické obci. Rozhodnutí to stalo prý se pravoplatným, jelikož nebylo napadeno. Školská stolice ve V. zdráhá prý se vydati mu sosyp in natura, který na ní požadoval. Vyřizuje toto podání, vyslovil okr. úřad výměrem z 20. května 1925 toto: Povinnost poskytovati učiteli-organistu sosyp náleží podle kanonické visitace obci církevní, nikoliv politické obci. Proto je církevní obec povinna, aby jmenovanému poskytla za léta 1922, 1923, 1924 ročně 32 křížů pšenice, anebo relutum na penězích, kteréžto relutum okresní úřad současně stanovil podle vyšetřených cen tržních částkami 180 Kč za rok 1922, 120 Kč za rok 1923 a 190 Kč za rok 1924, a to za 100 kg pšenice. Štěpánu D. uložil, aby politické obci V. vrátil částku 1.800 Kč, kterou tato mu vyplatila za léta 1922, 1923 v důsledku usnesení obecního výboru z 25. září 1919. Své rozhodnutí opřel okresní úřad v Trnavě o dříve již uvedené rozhodnutí min. pro Slov. 1. července 1924.
Řím.-kat. školská stolice odvolala se z tohoto výměru k župnímu úřadu v Bratislavě svým podáním z 6. června 1925 dovozujíc: 1. kanonická visitace, které se dovolává okresní úřad v Trnavě, pochází z roku 1781, kdy církevní obce vůbec ještě nestávaly. Nemohla proto církevní obec touto visitací převzíti vůbec nějakých závazků vůči organistovi. 2. Povinni dodáváním sosypu byli podle této visitace majitelé jednotlivých sessií, kteří též až do r. 1912 sosyp dodávali. 3. Okresní úřad mylně se domnívá, že ujednání kantora-organisty s politickou obcí stalo se jen na určitou dobu. Správné jest, že ujednáním vznikla pravoplatná smlouva mezi oběma stranami, která nemůže býti jednostranně zrušena. 4. Rozhodnutí min. pro Slov. nebylo vůbec doručeno řím.-kat. školské stolici jako právnické osobě. 5. Z toho, že organista nyní žádal na školské stolici sosyp in natura— kteroužto žádost tato odmítla — nelze vyvoditi, že by dodáním sosypu byla povinna církevní obec a nikoliv obec politická.
Rozhodnutím z 11. března 1928 zrušil župní úřad v Bratislavě napadený výměr okresního úřadu v Trnavě a vyslovil, že povinnost sosypu zatěžovala a zatěžuje dosud politickou obec, nikoliv obec církevní, což podává se z kanonické visitace, která je smlouvou církevní vrchnosti s obcí politickou, jež přebírá na sebe určité závazky vůči církevnímu zaměstnanci, a čemuž nasvědčuje i okolnost, že v době původu V.-ské kanonické visitace (1781) církevní obce ještě nestávaly. Nehledě k tomu povstala mezi Štěpánem D. a politickou obcí V. pravoplatná, jednostranně nezměnitelná smlouva usnesením obecního zastupitelstva z 13. března 1912, schváleným adm. výborem župy bratislavské, kterýmžto usnesením byl sosyp organisty-učitele vykoupen k tíži politické obce obnosem 300 Kč ročně. Meritorního výroku o žádosti Štěpána D. z 15 prosince 1924, aby školská stolice ve V. byla přinucena vydati mu za léta 1922 až 1924 sosyp po 32 křížích pšenice, župní úřad neučinil. Rozhodnutí župního úřadu bylo opatřeno právním poučením, že lze podati proti němu odvolání k oddělení min. vnitra v Bratislavě.
Na rozhodnutí toto podal dne 14. června 1928 Štěpán D. stížnost k referátu min. škol. v Bratislavě, který, jak v podání uvedl, považuje za úřad ve věci příslušný. V této stížnosti vytýkal předně jako vadu formální, že župní úřad nerozhodl meritorně o jeho žádosti, kterou se domáhal toho, aby církevní obec byla donucena k dodání sosypu in natura. Po stránce věcné pak tvrdil, že rozhodnutí župního úřadu je nezákonné. Dokládal, že podle zák. čl. XXVI1:1907 je rozhodující pro posouzení požitků učitele vokátor (důchodkový list). Jeho vokátor z 28. srpna 1911, schválený příslušnou církevní vrchností dne 2. října 1911, zabezpečuje mu mezi jiným i 32 křížů pšenice. Požitky učitelovy, byť i sestávaly z naturálií, je povinen sebrati a učiteli odevzdati udržovatel školy, t. j. církevní obec. Učitel vůbec nebyl legitimován k ujednání s politickou obcí, a ujednání toto nemohlo nabýti platnosti, protože nebylo schváleno církevní vrchností, ale i kdyby se tak bylo stalo, stal se výkup — jak vyslovil ve svém rozhodnutí z 1. července 1924 min. pro Slov. — jen pro ten případ, že učitel-organista nepožádá sosyp in natura. Učitel však o to požádal a udržovatel školy, t. j. církevní obec, má mu sosyp dodati.
Žal. úřad napadeným výnosem zrušil rozhodnutí býv. župního úřadu jednak pro formální vadu (neúplný enunciát), jednak proto, že odporuje věcně právnímu stavu, a prohlásil za platné rozhodnutí okresního úřadu v Trnavě z 20. května 1925, kterým bylo vysloveno, že závazek sosypu zatěžuje obec církevní.
V důvodech bylo v podstatě uvedeno: Odvolatel je učitelem řím.-kat. ludové školy, jejímž vydržovatelem je ve smyslu § 11 zák. čl. XXXVIII:1868 církevní obec. Ve smyslu §§ 6 a 7 zák. čl. XXVII:1907 jest vydržovatel školy povinen vyplácet svému učiteli plat a pokud pozůstává i z naturalií, tyto bez přičinění učitele vybrati a jemu odevzdati. Podle § 15 zák. čl. XXVII:1907 a nař. býv. min. kultu uh. 76.000/1907 (§ 19) je vokátor (důchodkový list) výlučně oním dokumentem, který slouží za základ při ustálení učitelských náležitostí, a zajišťuje s listinami v témže paragrafu uvedenými nabytá práva učitelova. Vokátor Štěpána D. byl sdělán školskou cirkevní stolicí obce V. 28. srpna 1911 a v něm byl uvedený důchod jemu zabezpečen. Vokátor schválila církevní vrchnost dne 2. října 1911. Ve vokátoru je pod bodem V. uvedeno i sporných 32 křížů pšenice jako důchod kantorský, který však se zřetelem na ustanovení § 25 zák. čl. XVI:1913 nutno pokládati za součást důchodu učitelského. Štěpán D. nestojí podle spisů k politické obci V. v žádném služebním poměru. Politická obec V. nemá též — podle připojeného výpisu z kanonické visitace — žádných závazků k místní řím.-kat. ludové škole... Tím, že politická obec podle usnesení svého zastupitelstva z 13. dubna 1912 vykoupila zmíněný naturální požitek, byla církevní obec zbavena svého závazku vůči učiteli, vyplývajícího z cit. zákonných předpisů a vokátora, ale jen pokud učitel se s touto náhradou, poskytovanou mu politickou obcí spokojil a neuplatňoval svůj nárok vůči církevní obci. Když však politická obec smluvenou náhradu za naturalie nedávala, pokud se týče nemohla poskytnouti v důsledku opatření dohledajícího úřadu, žádal učitel na školské stolici vydání in natura . . . .
Rozhoduje o stížnosti na toto rozhodnutí, podané jménem řím.-kat. školské stolice ve V. Drem Pavlem J., biskupem a apošt. administrátorem vikariátu trnavského, a Hubertem R., předsedou řím.-kat. školské stolice ve V., uvažoval nss takto:
Nss musil se nejprve zabývatí otázkou legitimace st-lů; musil tak učiniti nejen z povinnosti úřední, ale též vzhledem k tomu, že zástupce strany zúčastněné při veřejném ústním líčení vytknul, že st-lé nejsou bez náležitého zmocnění školské stolice legitimováni ke stížnosti. Námitku tu neshledal nss důvodnou. Předmětem sporu jest plnění závazků ohledně požitků učitele-organisty na církevní škole, tedy zaměstnance církevního; rozhodnutí správních úřadů této věci se týkající jsou tedy způsobilá dotknouti se práv církve jako vydržovatelky školy, takže příslušní representanti církve, t. j. školská stolice, zastoupená předsedou (farářem Hubertem R.), a ordinář (biskup), mají na věci právní zájem tím spíše, když jde nejen o otázku výše požitků zmíněného zaměstnance církevního, nýbrž také o to, zda vydržovatelka školy je povinna, naturalie ty učiteli dodati.
Ostatně byl dodatečně při veřejném líčení předložen zástupcem stížnosti protokol o zasedání řím.-kat. školské stolice ve V., konaném 13. října 1929, na kterém bylo usneseno podati stížnost k nss a předseda stolice Hubert R. zmocněn potřebné zaříditi. Námitku zástupce zúčastněné strany, že doklad ten byl podán opožděně, neuznal nss směrodatnou, jelikož jde o otázku legitimace, kterou zjišťuje nss ex officio.
Dále musil se nss zabývati námitkou nepříslušnosti žal. úřadu k rozhodování ve věci na sporu jsoucí. Ani tuto námitku neuznal nss důvodnou.
Stížnost tvrdí, dovolávajíc se nálezu Boh. A 7134/28, že měl v této věci rozhodnouti s konečnou platností nástupce župního adm. výboru, jímž není dnešní žal. úřad. Stížnost tu přehlíží, že jde o věc jinou, než jaká byla předmětem sporu, který zavdal podnět k nálezu dříve cit. Kdežto v onom sporu šlo o záležitost obecního hospodářství, projednávanou mezi obcí a úřady nadřízenými, zdali totiž obec mohla, či nemohla určité závazky finančního dosahu převzíti, jest předmětem dnešního sporu otázka služebního poměru, resp. služebních požitků učitele řím.-kat. školy. Jde o to, kdo je povinen dodati tomuto zaměstnanci naturální požitky.
Pokud nss z úřední povinnosti musí si řešiti otázku, zdali v této relaci byl dnešní žal. úřad příslušným, dospěl ke kladnému zodpovědění této otázky. Paragraf 51 zák. čl. XXVI:1896 by sice nasvědčoval tomu, že v daném případě končil instanční pořad u župního adm. výboru, na jehož místo nastoupil vzhledem k předpisům zák. č. 126/20, resp. § 5 zák. č. 125/27 zemský úřad; avšak § 30 zák. čl. XVI:1913, o němž po názoru nss-u nelze míti za to, že by se týkal pouze oněch vztahů, které zák. čl. XVI:1913 nově přibyly, který naopak jest předpisem všeobecným, normuje přípustnost opravných prostředků až k min. vyuč., nyní škol., resp. k jeho bratislavskému referátu.
Zda by dopadalo na tuto otázku zkrácení instančního pořadu na dvě stolice podle čl. 8 zák. o organisaci politické správy č. 125/27, nemusil nss zkoumati, neboť v daném případě rozhodoval žal. úřad o odvolání Štěpána D., podaném dne 14. června 1928 z rozhodnutí župního úřadu v Bratislavě z 11. března 1928, doručeného odvolateli dne 29. května 1928. Šlo tedy o opravný prostředek proti rozhodnutí, vydanému přede dnem účinnosti zák. čl. 125/27, který byl podle předpisů tehdy platných přípustný, a o němž podle čl. 8 odst. 4 cit. zák. bylo rozhodnouti i tehdy, kdyby podle zák. č. 125/27 opravný prostředek již přípustný nebyl.
Ve věci samé uvážil nss toto:
Učitel-organista Štěpán D. domáhal se svým podáním k okresnímu úřadu v Trnavě, učiněným 15. prosince 1924 toho, aby tento úřad přiměl školskou stolici ve V. k »vydání« sosypu pšenice jemu příslušejícího. Tím měl patrně na mysli předpis § 7 zák. čl. XXVII:1907, podle něhož udržovatel školy jest povinen opatřiti požitky oprávněnému od příslušných povinníků a tomuto dodati. Otázka, kdo jsou oni vlastní povinníci, není tu řešena. Ale pak možno i v nař. rozhodnutí viděti pouze výrok, že církevní stolice jako udržovatelka školy je povinna zaopatřiti učiteli ony požitky a jemu dodati. Tento výrok srovnává se i s vokátorem (důchodkovým listem), který, jak nss konstantně judikuje (srovn. Boh. A 721/21, 6614/27, 9554/31) jest v této otázce rozhodující.
Vokátorem z 28. srpna 1911, schváleným příslušnou církevní vrchností dne 2. října 1911 bylo zabezpečeno učiteli-organistovi Štěpánu D. pod č. V též 32 křížů pšenice, o které jde. Tyto opatřiti a dodati svému zaměstnanci jest podle cit. § 7 zák. čl. XXVII:1907 povinna církevní stolice, při čemž není vyřešena otázka, zda a na kom může školská stolice po případě toto plnění dále vymáhati. Jest proto i po této stránce stížnost bezdůvodná.
Ujednání, které se bez účasti církevní stolice stalo mezi politickou obcí a učitelem-organistou, jest ve vztahu k otázce, o kterou v daném případě šlo, totiž, kdo jest povinen »dodati« st-li sporné naturální požitky, irelevantní, a nemusil se tudíž nss jím zabývati.

Citace:

Č. 10408. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 637-642.