Č. 10453.

Závodní výbory: * Odborová organisace zaměstnavatelská (zaměstnanecká) nemá právního nároku před nss-em stihatelného na zákonné povolávání přísedícího rozhodčí komise podle zák. o závodních výborech č. 330/21 Sb. se strany zaměstnanecké (zaměstnavatelské).
(Nález ze dne 29. března 1933 č. 2611.)
Věc: Svaz strojíren a kovodělných závodů v republice Československé v Praze proti zemskému úřadu v Praze o členství v rozhodčí komisi podle zák. o závodních výborech.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Osp na Smíchově jmenovala výměrem z 23. září 1926 členy rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech za skupinu zaměstnanců Čeňka K. a Ladislava V. Svaz strojíren a kovodělných závodů v Praze spolu s ústřednou kovodělných živností a průmyslů stavebních v Praze upozornily v roce 1928 okresní úřad na to, že jmenovaní dva členové nejsou zaměstnanci žádného kovodělného odvětví, nýbrž že první z nich je tajemníkem Svazu kovodělníků v republice čsl., druhý pak tajemníkem Odborového sdružení čsl. republiky kovopracovníků v Praze, a žádaly, aby místo jmenovaných osob ustanoveni byli za členy rozhodčí komise skuteční závodní zaměstnanci z oboru kovoprůmyslu. Okresní úřad v Praze—Venkov výnosem z 9. září 1929 této žádosti vyhověl a zprostil jmenované dva členy jejich funkce v rozhodči komisi, poněvadž nejsou efektivně činni jako dělníci v kovoprůmyslu a nejsou tudíž oprávněni zastupovati zájmy zaměstnaneckých skupin kovodělníků. Podle § 30 vl. nař. č. 2/22 mají totiž zasedati v komisi ti členové, kteří jsou stejného nebo příbuzného povolání nebo ze stejné skupiny, o jejíž věc jde. Z toho vyplývá, že zákon slovy »po dvou zástupcích zaměstnanců« mínil osoby, jež jsou skutečně v tom kterém oboru zaměstnány a nikoliv tedy zaměstnance organisací zaměstnaneckých.
Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání Svaz kovodělníků v Čsl. republice v Praze spolu s vyloučeným členem komise Čeňkem K. Odvolání tomu vyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím tím, že zrušil rozhodnutí okresního úřadu potud, pokud jím byl Čeněk K. zproštěn členství v rozhodčí komisi. Rozhodnutí své odůvodnil žal. úřad takto: Z ustanovení zák. o záv. výborech č. 330/21, jakož i z prov. nař. č. 2/22 nelze dovozovati, že by zástupci zaměstnanců v rozhodčí komisi jmenovaní k návrhu odborových zaměstnaneckých organisací musili býti sami dělníky zaměstnanými v příslušném výrobním oboru a že by v jejich zastoupení nemohli býti členy rozhodčích komisí zaměstnanci odborových organisací zaměstnaneckých. Se zřetelem k tomu, že Čeněk K. byl jmenován tajemníkem Svazu kovodělníků v republice čsl. v Praze dne 1. prosince 1932, takže byl tajemníkem zmíněné zaměstnanecké organisace již v době, kdy rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech pro venkovské obce politického okresu smíchovského byla býv. osp-ou na Smíchově jmenována, a že během činnostního období této rozhodčí komise svého zaměstnání nezměnil, nelze jmenovaného členství v rozhodčí komisi pro venkovské obce politického okresu smíchovského zprostiti na základě ustanovení § 29 odst. 3 vl. nař. č. 2/22.
Uvažuje o stížnosti Svazu strojíren kovodělných závodů v republice čsl. v Praze, podané do rozhodnutí zem. úřadu, musil se nss vzhledem k ustanovení § 2 zák. o ss zabývati nejprve otázkou, zda odborové organisace, které podle § 26 zák. o záv. výborech a § 28 prov. nař. k tomuto zák. mohou vykonávati určitý vliv na jmenování členů rozhodčí komise, mají právní nárok na to, aby členové rozhodčí komise, kteří byli ustanoveni členy rozhodčí komise po návrhu jiné odborové organisace, své funkce byli zbaveni, resp. zproštěni, vyjde-li dodatečně najevo překážka, která bránila ustanovení jich za členy rozhodčí komise. Neboť jen v tom případě, kdyby odborovým organisacím takovýto právní nárok příslušel, dalo by se mluviti o porušení subj. práva stěžujícího si svazu, a jen v tomto případě mohl by se svaz s úspěchem dovolávati ochrany, kterou nss proti zkrácení práv poskytuje.
Odvodní spis zúčastněných stran popírá existenci řečeného subj. práva stěžujícího si svazu. Po náhledu nss-u sluší v tom odvodnímu spisu přisvědčiti. Podle § 26 odstavce 2 zák. o záv. výborech č. 330/21 tvoří se rozhodčí komise tímto způsobem: okresní úřad jmenuje jednoho přísedícího rozhodčí komise jako odborného znalce z veřejných úředníků sociálně politicky nebo národohospodářsky působících a dále jmenuje po návrhu příslušných odborových organisací po dvou zástupcích zaměstnavatelů a zaměstnanců. Vl. nař. vydané k provedení tohoto zák. (č. 2/22) ustanovuje v § 28, že zmíněné zástupce zaměstnavatelů a zaměstnanců v rozhodčí komisi jmenuje okresní úřad, vyžádav si návrhy příslušných odborových organisací.
Při výkladu těchto ustanovení může snad býti sporno, zda odborovým organisacím přísluší právní nárok na to, aby okresní úřad vyžádal si před jmenováním zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců v rozhodčí komisi jejich návrhy a po případě, zdali mají nárok na to, aby úřad jejich návrhy se řídil. Než ani zákon, ani prov. nař. nedává žádné opory pro názor, že odborové organisací zaměstnavatelské (zaměstnanecké) přísluší právo kontrolovati, zdali jmenování přísedících, provedené k návrhu odborové organisace zaměstnanecké (zaměstnavatelské), je ve shodě se zákonem, zejména zda osoba, jež byla ustanovena za přísedícího, má k tomu kvalifikaci zákonem požadovanou. Takovéto oprávnění odborových organisací nelze dovoditi ani z předpisu § 29 odst. 3 a 4 vl. nař. č. 2/22, jenž ustanovuje, za jakých předpokladů mohou členové rozhodčí komise býti zproštěni nebo zbaveni svých funkcí před uplynutím období, na něž byli jmenováni. Z ustanovení 3. odstavce mohl by snad nanejvýš býti konstruován nárok odborové organisace, aby ten člen komise, jehož tato organisace navrhla, byl zproštěn své funkce proto, poněvadž přestal býti členem této odborové organisace, resp. změnil své zaměstnání do té míry, že není již povolán zastupovati příslušnou skupinu, nelze však z něho odvoditi nějaký všeobecný nárok odborové organisace, aby úřad zprostil funkce takového člena rozhodčí komise, kterého jmenoval k návrhu odborové organisace jiné kategorie.
Poněvadž stěžující si svaz právě toho se domáhá, ač právní nárok na takové úřední opatření nelze mu přiznati, musil nss odmítnouti stížnost pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 10453. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 742-744.