Č. 10484.

Zaměstnanci veřejní. — četnictvo: I. * Ustanovení § 18 vl. nař. č. 96/30 tím, že neurčilo pensijní základnu četnických strážmistrů I. třídy ve smyslu nař. býv. min. zeměbrany ze 4. června 1914, Dep. XX č. 3005 (Věstník četnictva č. 11/1914) postupem stanoveným v odst. 4 cit. paragrafu podle I. plat. stupnice § 132 plat. zák., neodporuje zákonu. — II. * četnický strážmistr I. třídy ve smyslu nař. býv. min. zeměbrany ze 4. června 1914, Dep. XX č. 3005 (Věstník četnictva č. 11/1914) nemá nároku, aby při úpravě odpočivných platů podle zák. č. 70/30 zvýšena byla pensijní základna, určená podle ustanovení části prvé nař. č. 96/30 o četnický přídavek, o němž mluví § 148 odst. 2 plat. zák. č. 103/26.
(Nález ze dne 10. dubna 1933 č. 8148/31.)
Věc: Metoděj St. v B. proti ministerstvu vnitra o úpravu odpočivných platů podle zák. č. 70/30 a vl. nař. č. 96/30 Sb.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l byl přeložen jako četnický strážmistr I. třídy dnem 1. srpna 1914 na trvalý odpočinek. Vykazuje dobu započítatelnou pro postup do vyšších požitků 27 roků, 10 měsíců, 17 dnů a pro výměru odpočivných požitků 45 roků, 1 měsíc, 26 dnů. Výměrem z 24. září 1930 upravilo zem. četnické velitelství v Brně výslužné st-lovo na základě zák. č. 70/30 a § 18 B a §§ 51 a 52 vl. nař. č. 96/30 vzhledem k pensijní základně 16008 Kč penízem 16008 Kč ročně, t. j. 100% pensijní základny 16008 Kč (služné II. platové stupnice, 6. stupně: 15408 Kč a služební přídavek 600 Kč). Z tohoto výměru podal st-l odvolání, v němž domáhal se určení pensijní základny podle I. platové stupnice § 132 plat. zák. č. 103/26.
Odvolání tomu nevyhověl žal. úřad nař. výnosem z těchto důvodů: »Dnem 1. srpna 1914 byl jste jako četnický strážmistr I. třídy přeložen do trvalé výslužby. Byla Vám proto podle ustanovení § 18 odst. 1 B písm. b) a odst. 3 vl. nař. z 26. června 1930 č. 96 Sb. pensijní základna určena na základě Vaší pro postup v požitcích započítatelné skutečné četnické služební doby 27 roků, 10 měsíců, 17 dní nejprve v III. platové stupnici (§ 132 plat. zák.) služným 14400 Kč a podle tohoto výsledku v II. platové stupnici (§ 132 plat. zák.) služným nejblíže vyšším 15408 Kč. Poněvadž jste měl při skončení činné služby služební (četnický) přídavek ve výši ročních 600 Kč, byla Vám pensijní základna nař. rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 51 cit. vl. nař. pouze o uvedenou částku zvýšena.«
Nss uvážil o stížnosti takto:
Proti stanoveni pensijní základny, vyplývající ze služného, brojí stížnost námitkou nezákonnosti, kterouž spatřuje v tom, že žal. úřad určil pensijní základnu st-lovu postupem stanoveným v § 18 odst. I B b) a odst. 3 vl. nař. č. 96/30. St-l má za to, že mu přísluší pensijní základna podle I. stupnice § 132 plat. zák. č. 103/26 a snaží se tento svůj názor dovoditi v prvé řadě ze souvislosti § 1 zák. č. 70/30 s předpisy §§ 153—156, 158—160, 162—164 plat. zák. č. 103/26. Z této prý plyne, že dnem stanoveným v § 10 zák. č. 70/30 platí, pro pensisty v tomto zákoně jmenované předpisy o pensích zákona platového a že proto služné a přídavky, jež tvoří ve smyslu § 154 posléz cit. zákona pensijní základnu, mohou býti posuzovány co do číselné výše jen podle příslušných předpisů platového zákona.
Stanovisku tomu nemohl nss přisvědčiti.
Je sice pravda, že zák. č. 70/30 vztáhl ustanovením § 1 na zmíněné pensisty předpisy platového zákona o odpočivných a zaopatřovacích platech (část VI). Leč v předpisech těch nelze nalézti podklad pro určení číselné výše pensijní základny pro nové odpočivné platy. Tuto otázku řešil zákon č. 70/30 v § 5, v němž přenesl svou normotvornou činnost ve příčině určení výše pensijních základen na vládu, stanoviv současně pro rozsah dotčených abstraktních norem směrnice dvojího druhu. Určil, že má vláda při vydání norem těch vzíti zřetel k služebnímu poměru, v němž byl zaměstnanec v době odchodu do výslužby, a vedle toho, že normy ty nemají obsahově přesahovati míru stanovenou převodovými předpisy platového zákona. V tomto druhém směru tvořila tedy převodová ustanovení plat. zák. horní hranici číselného rozsahu úpravy ponechané v § 5 zák. č. 70/30 vládě. Tím bylo však zákonodárcem jasně vysloveno, že pro zmíněnou úpravu pensijních základen nemají platiti všechna požitková ustanovení plat. zák., nýbrž toliko ta, o nichž mluví část převodová. Bylo proto povinností vlády, aby přihlédla, vydávajíc předpisy o pensijních základnách, mimo jiné k převodovým ustanovením plat. zák. a podle nich úpravu tu provedla. Ustanovením tím je pro četnické gážisty mimo hodnostní (služební) třídy § 191 plat. zák., který rozlišuje mezi četnickými strážmistry, četnickými vrchními strážmistry a četnickými vrchními strážmistry-veliteli stanic, a přiznává služné v 1. platové stupnici podle § 132 leg. cit. toliko posléze jmenovaným četnickým gážistům mimo služební třídy. Nemohla proto ani vláda, plníc příkaz zák. č. 70/30, zařaditi četnické strážmistry-pensisty v § 18 vl. nař. do služného 1. platové stupnice a je stížnost na omylu, spatřuje-li porušení práv st-lových — četnického strážmistra 1. třídy v. v. — v tom, že nebyla zařazena tato kategorie četnických gážistů mimo služební (hodnostní) třídy ve výslužbě pro určení nových pensijních základen do služného I. platové stupnice.
Opak nevyplývá ani z další argumentace stížnosti, která je založena na výkladu druhé ze shora uvedených směrnic § 5 zák. č. 70/30 a dovozuje, že cit. vl. nařízení, pokud v § 18 určuje pensijní základnu ze služného I. platové stupnice § 132 plat. zák. č. 103/26 jen pro vrchní strážmistry-velitele stanic, na něž se vztahoval zák. č. 232/22, a vylučuje tím z úpravy pensijní základny podle této platové stupnice strážmistry I. třídy ve smyslu nařízení býv. min. zeměbrany ze 4. června 1914 Dep. XX č. 3005 (Věstník četnictva č. 11/1914), odporuje zákonu. Stížnost vyzdvihuje na tomto místě, že měla vláda určití pensijní základny ve smyslu § 5 zák. č. 70/30 také podle služebního poměru zaměstnancova v den skončení činné služby. Zákon č. 232/22 neupravil však služební poměry vrchních strážmistrů-velitelů stanic, nýbrž stanovil pouze nově jejich služební požitky. Služební poměr strážmistrů-velitelů stanic zůstal prý tímto zákonem nedotčen, jejich funkce a předpoklady pro povýšení na velitele stanic nebyly prý jím změněny. Jako velitelé stanic fungovali prý již podle zák. č. 1/1895 ř. z. a § 9 prov. předpisu min. zeměbrany č. 43/1895 ř. z. mimo místa služebního úřadu závodčí (Postenführer). Na této funkci se nic nezměnilo ani když závodčím byl dán titul: »závodčí tit. strážmistr«, ani když nařízením min. zeměbrany ze 4. června 1914 č. 3005/XX byly zavedeny pro závodčí tit. strážmistry tituly: »strážmistr I. třídy«. Také zák. č. 186/20 Sb. neměnil nic na služebním poměru četnických strážmistrů 1. třídy, neboť prostě v § 15 stanovil, že tehdy v činné službě jsoucí strážmistři I. a II. třídy zařadí se do stupnice II., uvedené v § 10 téhož zák. (stupnice vyšší). Byly-li proto vl. nař. č. 96/30 v § 18 určeny pensijní základny ze služného podle I. platové stupnice § 132 plat. zák. jen pro vrchní strážmistry-veíitele stanic (okresů), na něž se vztahoval zák. č. 232/22, nebyla určena pensijní základna ostatních velitelů stanic s tituly dříve užívanými, jak to káže § 5 zák. č. 70/30, podle jejich služebního poměru v den skončení činné služby.
Podle toho rozumí stížnost pojmem »služební poměr« v § 5 zák. č. 70/30 toliko služební postavení četnických gážistů mimo hodn. třídy s hlediska předpisů o organisaci služby a s ní spojených hodností bez zřetele na postavení požitkově-právní a má za to, že mělo vl. nař. toliko podle oněch znaků vydati předpisy o určování pensijních základen resp. o výši služného jako základu nové pensijní základny. — Leč stížnost se mýlí.
Jak bylo uvedeno již shora, měla vláda přihlédnouti při vydávání předpisů pro určení pensijních základen státních zaměstnanců uvedených v § 1 zák. č. 70/30 vedle převodových předpisů plat. zák., také k služebnímu poměru zaměstnancovu v den skončení činné služby. Zákon neuvádí blíže, co je v jeho smyslu »služebním poměrem«, a sluší proto míti za to, že užívá výrazu toho jako pojmu všeobecně známého a ustáleného. S tohoto hlediska posuzováno, vyrozumívá se »služebním poměrem státního zaměstnance« nejen ona stránka vzájemných poměrů státu a státního zaměstnance, která se týká práv a povinností zaměstnancových, jež vyplývají z organisace služby a její povahy, nýbrž celé právní i hospodářské postavení jeho, jak jest upraveno platným právním řádem. Z toho vyplývá, že nelze z pojmu »služební poměr« vylučovati ani materielní stránku jeho. Správnost výkladu toho potvrzuje i úvaha, že hlavní součást převodových ustanovení zákona platového tvoří právě požitkový prvek a že bylo-li dbáti při vydávání předpisů o pensijní základně požitkových norem, uložených v převodových ustanoveních zák. č. 103/26, je na snadě závěr, že i druhá směrnice, určující číselný rozsah nových pensijních základen (služební poměr v den skončení činné služby), nechce nechati bez povšimnutí materielní stránku, ba naopak, že s ní počítá. Sluší proto s tohoto hlediska čísti a vykládati ustanovení § 5 zák. č. 70/30, pokud stanoví/že má býti provedena úprava pensijních základen »podle služebního poměru zaměstnancova v den skončení činné služby.« Dlužno tedy »služebním poměrem vyrozumívati právní a služební postavení, jaké zaujímal ten který zaměstnanec v den skončení činné služby ve všech jeho vztazích, tedy i po stránce požitkové. Toto služební postavení zaměstnancovo mělo zůstati podle vůle zákonodárcovy nezměněno při nové úpravě pensí a nesmělo tedy vl. nař. nic měniti ani na kategorii, hodnosti a postupové skupině ani bráti zřetel k těm změnám, jež nastaly v personálním zákonodárství v době po odchodu do výslužby v té které kategorii zaměstnanecké. Je proto na omylu stížnost, domnívá-li se, že myslí zákon »služebním poměrem« toliko postavení služební v době odchodu do výslužby s hlediska organisačního, resp. že chce, aby se hledělo při vydávání norem o určení pensijní základny také k tomu, jak je místo, které ten který pensista svého času zastával, systemisováno v době vydání vl. nař. č. 96/30.
Za tohoto stavu věci nelze ovšem uznati důvodným ani názor, že mělo nařízení vlády vžiti zřetel k tomu, jaké služební požitky by byl četnický pensista měl, kdyby se byl dočkal v činné službě účinnosti zák. č. 232/22. Leč stížnosti by nebylo lze dáti za pravdu ani kdyby byl smysl předeslané výtky ten, že zák. č. 232/22 nepřinesl žádnou organisační změnu ve služebním postavení četnických gážistů mimo hodnostní (služební) třídu a že proto vyloučení strážmistrů I. třídy ve smyslu nař. býv. min. zeměbrany ze 4. června 1914 Dep. XX 3005 z úpravy pensijní základny podle služného I. platové stupnice příčí se zákonu. I když zákon č. 232/22 upravuje podle svého nadpisu služební požitky četnických vrchních strážmistrů, kteří jsou veliteli stanic (okresů) nelze přece přehlédnouti, že nakládá s uvedenými příslušníky sboru čsl. četnictva jako se samostatnou, novou organisační složkou jeho, a že proto nelze důvodně tvrditi, že by byl nepřinesl organisační změnu ve služebním postavení četnických gážistů mimo hodnostní (služební) třídy.
Z předeslaných úvah dospěl nss k právnímu názoru, že ustanovení § 18 vl. nař. č. 96/30 tím, že neurčilo pensijní základnu četnických strážmistrů I. třídy ve smyslu nař. býv. min. zeměbrany ze 4. června 1914 D XX č. 3005 (Věstník četnictva č. 11/1914) postupem stanoveným v odst. 4. cit. paragrafu podle I. platové stupnice § 132 plat. zák. č. 103/26, neodporuje zákonu.
St-l odešel do výslužby dne 1. srpna 1914 a byl v den skončení činné služby četnickým strážmistrem I. třídy. Jestliže proto žal. úřad při stanovení pensijní základny jeho postupoval podle předpisu § 18 odst. 1 bodu B, b a určil pensijní základnu jeho způsobem uvedeným v odst. 3 cit. paragrafu, nelze důvodně tvrditi, že by se byl při tom opřel o předpis, jenž zákonu neodpovídá, a že by proto postup úřadu byl nezákonný.
Stížnost brojí dále proti stanovení služebního (četnického) přídavku a započtení jeho do pensijní základny ve výši dosavadní, t. j. ročních 600 Kč, namítajíc nezákonnost tohoto postupu. Podle § 1 zák. č. 70/30 a § 154 plat. zák. č. 103/26 jest prý stanovití přídavky, které jsou výslovně označeny jako započítatelné pro výměru výslužného, co do číselné výše opět jenom podle předpisů obsažených v plat. zák. č. 103/26, t. j. podle § 148 ve spojení s § 12 zák. č. 186/20. Předpis § 51 vl. nař. č. 96/30 praví prý sice, že pensijní základna se zvyšuje u četnických osob o četnický přídavek v té výši a potud, pokud jej měli při skončení činné služby. Než tomuto předpisu jest prý rozuměti tak, že výše četnického přídavku se má říditi podle pravidel v den skončení činné služby, t. j. podle služebních let atd., že však číselně má býti vyjádřen podle § 148 plat. zák. ve spojení s § 12 zák. č. 186/20.
Ani tuto námitku neshledal nss důvodnou.
Stížnost se mýlí, má-li za to, že jest podle § 51 cit. vl. nař. výši četnického přídavku určití podle služebních let. Předpis ten podle svého znění a smyslu nic takového neobsahuje; naopak připíná nárok na přípočet četnického přídavku do pensijní základny na skutečnost, zda a v jaké výši příslušel tomu kterému četníkovi v den skončení činné služby. Pokud se stížnost dovolává pro své stanovisko § 148 plat. zák. a tvrdí, že měl býti vyměřen uvedený přídavek sazbou na tomto místě označenou, je bezdůvodnost stanoviska jejího patrna již z toho, že cit. předpis plat. zákona nebyl recipován zákonem č. 70/30, a to ani v § 1 odst. 1, ani v § 5.
Pro určení pensijní základny z četnického přídavku neobsahuje zákon č. 70/30 vůbec žádné sazby. Paragraf 154 plat. zák. č. 103/26, který jest v prve zmíněném zákoně v § 1 odst. 1 citován, stanoví jen, že pensijní základnu tvoří vedle služného přídavky, které jsou výslovně označeny jako započítatelné pro výměru výslužného. Které to jsou, stanoví právě § 51 vl. nař. č. 96/30. Převodová ustanovení plat. zák. č. 103/26 mají na zřeteli, pokud se týká četnických gážistů mimo hodn. třídy, pouze stanovení služného a lze tudíž podle nich určití pensijní základnu staropensistů jen vzhledem k služnému, nikoli k četnickému přídavku. Z toho nutno usuzovati, že zákon č. 70/30 nemínil měniti dosavadní ustanovení, která platila v příčině četnického přídavku v době skončení činné služby toho kterého četnického gážisty mimo hodn. třídu jakožto staropensisty. Ježto pak vládě nebylo v § 5 zák. č. 70/30 uloženo, aby stanovila předpisy pro určení pensijní základny staropensistů, pokud se týče všech složek pensijní základny, podle sazeb plat. zák. č. 103/26, nýbrž jen že nesmí tyto sazby v mezích převodových předpisů překročiti, nelze shledati, že by ustanovení § 51 vl. nař. č. 96/30, jímž vláda vyslovila, že »pensijní základna určená podle první části tohoto nařízení se zvyšuje u četnických osob o četnický přídavek.... v té výši a potud, pokud jej měly při skončení činné služby«, odporovalo zákonu.
Shrnuv tyto vývody, dospívá nss k právnímu názoru, že četnický strážmistr I. třídy ve smyslu nař. býv. min. zeměbrany ze 4. června 1914 Dep. XX č. 3005 (Věstník četnictva č. 11/1914) nemá nárok, aby při úpravě odpočivných platů podle č. 70/30 zvýšena byla pensijní základna, určená podle ustanovení části prvé vl. nař. č. 96/30, o četnický přídavek, o němž mluví § 148 odst. 2 plat. zák.
Jak nesporno, přiznal žal. úřad st-li do pensijní základny, určené podle první části vl. nař. č. 96/30, přídavek 600 Kč, který st-l dne 1. srpna 1914, tedy v den skončení činné služby, pobíral. Neporušil proto nijaké subj. právo st-lovo.

Citace:

č. 10484. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 819-824.