Č. 10591.

Četnictvo: I. Ustanovení § 51 vl. nař. č. 96/30, že se pensijní základna, určená podle ustanovení části první tohoto nař., zvyšuje u četnických osob o četnický přídavek v té výši a potud, pokud jej měly při skončení činné služby, neodporuje zákonu. — II. Při stanovení pensijní základny býv. rak. četnického důstojníka podle zák. č. 70/30 a vl. nař. č. 96/30 ve smyslu § 15 odst. 1, 2. věty cit. nař. jest odečísti čekatelský rok i tehdy, jde-li o důstojníka, který nevyšel z řad četnického mužstva. — III. Bývalý rak. četn. důstojník, pensionovaný v r. 1919, nemá nároku na přípočet válečných půlletí podle § 7 č. 2 zák. č. 186/20.
(Nález ze dne 7. června 1933 č. 848.)
Prejudikatura: ad I.: Boh. A 10484/33.
Věc: Václav K. v T. proti ministerstvu vnitra o pensijní požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podle opisu kmenového listu byl st-1 po absolvování zákopnické kadetní školy 18. srpna 1883 jmenován kadetem kaprálem tit. šikovatelem, 1. prosince 1884 kadetem důstojnickým zástupcem, 1. listopadu 1885 poručíkem a po převzetí k četnictvu dnem 20. listopadu 1889 byl postupným povyšováním jmenován konečně 1. května 1915 plukovníkem, v kteréžto hodnosti přeložen na vlastní žádost dnem 1. prosince 1917 do výslužby a ponechán jako zemský četnický velitel na dobu války na dosavadním služebním místě. Dnem 1. ledna 1919 pensionován a vyměřena mu pense. K přihlášce st-lově o úpravu odpočivných požitků podle zák. č. 70/30 vydalo min. vnitra dne 16. prosince 1930 tento dekret: »Na Vaši přihlášku z 24. července 1930 vyměřuji Vám se souhlasem zem. fin. ředitelství v Praze na základě zák. z 20. května 1930 č. 70 Sb. vzhledem k pensijní základně 35700 Kč, určené podle §§ 15 a 51 vl. nař. z 26. června 1930 č. 96 Sb. místo dosavadních Vašich odpočivných požitků od 1. ledna 1930: 1. výslužné 35250 Kč (slovy . . . . .) ročně, t. j. 100% nové pensijní základny 33900 Kč (služné 4/b platové stupnice 33900 Kč a 75% četnického přídavku 1800 Kč, t. j. 1350 Kč) na dobu trvalé výslužby — Proti tomuto rozhodnutí můžete u zdejšího úřadu podati námitky do 15 dnů počínaje dnem následujícím po doručení tohoto dekretu.«
St-lovu »odvolání« z 28. prosince 1930 min. vnitra nař. rozhodnutím nevyhovělo z těchto důvodů: »Pensijní základna byla Vám podle ustanovení §§ 15 a 50 cit. vl. nař. určena správně ve 4. platové stupnici (§ 103 plat. zák.) služným stupně b) 33900 Kč na základě Vaší započítatelné služební doby ztrávené v hodnosti vojenského a četnického důstojníka, t. j. 33 roků a 2 měsíců. Po odečtení 28 let, t. j. doby potřebné k dosažení 1. stupně VI. hodn. třídy časovým postupem podle zák. č. 186/20, vybývající doba 5 roků a 2 měsíců jest dobou rozhodnou pro určení Vaší pensijní základny, z níž při tříletém postupu resultuje stupeň b) 4. platové stupnice. — Na započítání služební doby čekatelské, resp. její části a pěti válečných pololetí nemáte nároku, poněvadž započitatelnost těchto dob stanovil teprve zákon z 19. března 1920 č. 186 Sb., jehož účinnosti jste se v činné službě nedožil a jeho výhod ani prostřednictvím § 77 zák. ze 4. července 1923 č. 153 Sb. účasten nebyl. — Rovněž na propočítání služební doby podle zák. ze 13. července 1922 č. 231 Sb. nemáte vzhledem k ustanovení § 10 vl. nař. z 29. září 1922 č. 316 Sb. nároku, poněvadž jste byl přeložen na odpočinek před 31. prosincem 1919. — Při skončení činné služby jste měl četnický přídavek 1800 K, byla Vám proto pensijní základna nař. rozhodnutím ve smyslu § 51 vl. nař. č. 96/30 pouze o tuto částku zvýšena. — Ve smyslu ustanovení § 52 cit. vl. nař. bylo Vám z četnického přídavku pro výměru výslužného započteno — jako dosud 75%.«
Toto rozhodnutí napadá stížnost pro nezákonnost ve dvojím směru: 1. že nebyla st-li určena pensijní základna podle stupně d) 4. platové stupnice částkou 39000 Kč a 2. pokud se týče četnického přídavku, že měla býti určena 100% z 2100 Kč.
Ad 1. V prvním směru vytýká st-1, že při stanovení doby rozhodné pro určení pensijní základny bylo od celkové služební doby ztrávené v hodnosti vojenského a četnického důstojníka 33 r. 2 m., odečísti jako dobu potřebnou k dosažení VI. hodnostní třídy časovým postupem v I. postupové skupině podle § 6 zák. č. 186/20 pouze 27 r., protože k při- počtení 1 r. čekatelského není prý příčiny, ježto st-1 ztrávil již před jmenováním důstojníkem jako důstojnický čekatel více než 2 r., takže se již z tohoto rozdílu podává doba rozhodná 6 r. 2 m., z níž vyplývá stupeň c/4, platové stupnice. Než nař. rozhodnutí nepřihlíželo dále podle § 50 vl. nař. č. 96/30 k době pro postup do vyšších požitků započtené, totiž k služební době čekatelské (od 18. srpna 1883 do 31. října 1885), pokud převyšuje 1 rok, tedy k době 1 r. 2 m. 14 d. a k 5 válečným pololetím 2 r. 6 m., takže doba rozhodná činí 9 r. 10 m. 14 d., z níž resultuje stupeň d/4. platové stupnice. Nárok na tento zápočet odůvodňuje pak stížnost tím, že podle § 1 zák. č. 70/30 mělo býti zrovnoprávnění t. zv. staropensistů provedeno tak, jako kdyby nebyli bývali přeloženi do výslužby před účinností plat. z. č. 103/26, t. j. jako kdyby se prý na ně vztahovaly požitkové zákony a předpisy platné pro zaměstnance aktivní v době, kdy byl jich převod do platů podle zák. č. 103/26 stanoven a že zák. č. 70/30 a vl. nař. č. 96/30 rozšířily prý zejména platnost zákonných ustanovení o časovém postupu na staropensisty, na něž se za jejich činné služby nevztahovala.
Námitky nemohl nss uznati důvodnými.
Zákon č. 70/30, kterým se upravují odpočivné a zaopatřovací platy některých státních a jiných zaměstnanců a učitelů, jakož i jejich pozůstalých, stanovil v § 1 odst. 1, že »pro státní zaměstnance uvedené v §§ 1 a 2 zák. č. 103/26 (platový zákon), na něž by se zákon ten vztahoval, kdyby nebyli bývali přeloženi do výslužby buď před jeho účinností, nebo, platí ode dne určeného v § 10 ustanovení §§ 153 až 156 a §§ 158 až 160 a §§ 162 až 164 plat. z. 103/26, mají-li podle platných pensijních pravidel nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy.« — V § 5 pak se »vláda zmocňuje, aby stanovila předpisy pro určení pensijní základny, příslušných přídavků na děti a doplňovacího přídavku ženatých osobám, na něž se vztahuje tento zákon (§§ 1 až 4), podle služebního poměru zaměstnancova (učitelova) v den skončení činné služby způsobem nepřesahujícím míru stanovenou předpisy pro převod do nových platů podle části sedmé plat. z. č. 103/26 «
Ze znění těchto ustanovení zřejmo, že zák. č. 70/30 jednak vztáhl na staropensisty svou bezprostřední disposicí pouze taxativně vypočtená ustanovení šesté části plat. zák. č. 103/26 o odpočivných a zaopatřovacích požitcích, jednak ponechal vládě, aby stanovila předpisy pro určení pensijní základny podle daných směrnic, t. j. podle služebního poměru zaměstnancova v den skončení činné služby a způsobem nepřesahujícím míru stanovenou pro převod do nových platů, upravený v části sedmé plat. zák. — Podle toho bylo úmyslem zákonodárce retrotrahovati ke dni skončení činné služby staropensistů pouze ustanovení citovaných částí plat. z. a to ustanovení převodových jen pokud jsou směrodatná pro určení pensijní základny, tvoříce horní hranici číselného rozsahu úpravy její ponechané v § 5 zák. č. 70/30 vládě, tak jako by platila již onoho dne; ale nerozšířil na ně, ani nechtěl rozšířiti i jiná ustanovení plat. zák. č. 103/26, nebo jiných zákonů upravujících služební poměr resp. požitky zaměstnanců, pokud nabyla platnosti v mezidobí od skončení činné služby toho kterého zaměstnance do 1. ledna 1926 jakožto počátku účinnosti plat. zák. (§ 215). Jediným účelem zák. č. 70/30 bylo tedy přizpůsobiti pensijní základny staropensistů úrovni sazeb služného stanovených platovým zákonem, ale se zřetelem na předpisy upravující služební poměr toho kterého zaměstnance (četnického gážisty) v době odchodu jeho do výslužby.
Tomuto názoru nasvědčuje i důvodová zpráva k vládnímu návrhu zák. č. 70/30 č. tisku 165/1930 senátu N. S., která k § 5 pod č. 1 dovozujíc, proč určení pensijních základen nemůže býti stanoveno způsobem přesahujícím míru stanovenou předpisy pro převod do nových platů podle zák. č. 103/26, uvádí, že »osnova musí vžiti i tu zřetel na odchylné předpisy platné pro zaměstnance v různých časových obdobích, ve kterých skončili činnou službu (na př. na období před služební pragmatikou, jíž byl zaveden časový postup, na období, kdy postupové lhůty byly vyměřeny různě ), aby neutrpěli ve vzájemném poměru újmy.« — Pod č. 2. praví dále, že »úprava má býti provedena na podkladě služebního poměru, v němž byl zaměstnanec v den skončení činné služby a nelze po úmrtí resp. odchodu do výslužby na těchto z nejosobnějších poměrů vyplynuvších základnách čeho měniti. Je naprosto vyloučeno, aby byl zaměstnanec po skončení činné služby jmenován, přeskupován a pod., poněvadž všechna tato opatření personální dějí se a děla se jen se zřetelem na poměry, jež byly v té které době, které se zaměstnanec dožil v činné službě.« — Podobně i zpráva rozpočtového výboru senátu N. S. č. tisku 184/1930 uvádí, že »má-li býti převod správně proveden tak, aby nastala skutečná rovnost mezi pensisty, musí se počítati služební doba každého zaměstnance zvláště, neboť u každého vyskytují se jiná data a nejen to, nýbrž také okolnost, že jedni odcházeli do pense před služební pragmatikou, druzí po ní, třetí přeci propočtením let, druzí po něm, jedni před zákonem č. 541/19, druzí po něm, padá tu na váhu, vždyť v každém tom údobí byly jiné postupové lhůty, s nimiž se nyní při převodu musí počítati.«
Nesrovnává se proto výklad, jaký dává stížnost zákonu č. 70/30 ani se skutečným obsahem zák., ani s jeho úmyslem, jak právě byl uveden; výklad ten znamenal by vlastně posunutí dne skončení činné služby staropensisty do doby převodu aktivních zaměstnanců do nových platů zák. č. 103/26 a vedl by právě k oněm nechtěným nesrovnalostem ve vzájemném poměru staropensistů, kdyby po skončení služebního poměru činného měl býti u zaměstnance prováděn časový postup, jehož se v činné službě nedočkal, nebo zápočet služební doby, propočítání a j.
Z toho vyplývá pro případ st-lův, že skončil-li nesporně činnou službu dne 31. prosince 1918, nemůže důvodně uplatňovati nárok na časový postup, resp. na zápočet služební doby důstojnického čekatele, pokud přesahuje 1 rok čekatelský, ani na zápočet válečných pololetí na základě zák. č. 186/20 (§§ 6 a 7 bod. č. 1 a) a 2, ani konečně na propočítání služební doby podle zák. č. 231/22 a vl. nař. 316/22, poněvadž tyto předpisy nabyly účinnosti teprve po odchodu st-lově do výslužby. Že mu nárok ten neplyne z cit. zákonů přímo, resp. ani ze zák. č. 153/23, vyslovilo již nař. rozhodnutí, aniž důvody jeho byly v tomto směru stížností napadeny. Že se st-1 výhod z těchto zákonů plynoucích nestal účastným ani prostřednictvím zák. č. 70/30, resp. prováděcím jej nař. č. 96/30, bylo shora vyloženo.
Žal. úřad určuje pensijní základnu st-lovu podle § 15 odst. 1 poslední věty vl. nař. č. 96/30 jako četnickému důstojníku I. postupové skupiny, zjistil podle § 50 téhož vl. nař., jehož se zmíněná věta dovolává, jako započitatelnou dobu služební 33 roky 2 měsíce, ztrávenou skutečně ve služebním poměru důstojníka (vojenského a četnického), jejíž správnost stížnost nepopírá. Nepřipočetl-li jako dobu započtenou období ztrávené st-lem ve vlastnosti důstojnického čekatele, pokud přesahuje jeden rok a válečná pololetí celkem 3 roky 8 měsíců a 14 dnů, jest postup jeho — jak dovoženo — v souhlasu se zákonem.
Poukazuje-li stížnost na to, že byly st-li přiznány menší požitky, než by příslušely staropensistům ve stejném služebním poměru a se stejnou služební dobou, kteří byli sice rovněž před účinnosti platového zákona pensionováni, ale dočkali se účinnosti zmíněných zákonů v činné službě, přehlíží, že na takové rozdíly časové a rozdíly předpisů v různých dobách platných zákonodárce pomýšlel, ale podle shora citované důvodové zprávy k vl. návrhu zák. č. 70/30 č. tisku 165/1930 senátu N. S. k § 5 č. 1, chtěl je vyrovnati jedině tím způsobem, vtěleným v ustanovení § 15 odst. 1 posl. věty vl. nař. č. 96/30, že při zjištění doby, rozhodné pro určení pensijní základny přihlíží se ke skutečné delší době, kterou ztrávil zaměstnanec ve služebním poměru, v němž byl v den skončení činné služby, než jaké by bylo třeba k dosažení platového stupně hodn. třídy, v němž toho dne byl, časovým postupem podle zák. č. 186/20. Použila tedy vláda na základě zmocnění daného jí v § 5 zák. č. 70/30 lhůt časového postupu, stanovených zákonem č. 186/20 pro četnické důstojníky, jen jako objektivního měřítka pro stanovení doby rozhodné přihlížejíc k ustanovením převodovým, obsaženým v §§ 189 a 172 zák. plat. č. 103/26. A že k tomuto objektivnímu měřítku patří nejen postupové lhůty v hodnosti XI. až VII. hodn. třídy podle § 6 zák. č. 186/20, celkem 27 roků, ale i 1 rok čekatelský podle § 7 č. 1 a) téhož zák., ani stížnost nepopírá. Jestliže tedy žal. úřad postupuje právě podle předpisu § 15 vl. nař. č. 96/30 Sb. dospěl k závěru, že podle zásad uvedených činí rozhodná doba st-lova 5 roků, 2 měsíce a přiznal podle tříleté postupové lhůty požitky stupně b) 4. platové stupnice 33900 Kč, nelze důvodně tvrditi, že by jeho postup byl v rozporu se zákonem.
Námitka stížnosti, že přiznání tohoto stupně znamená snížení dříve dosažené hodnosti, když VI. hodn. tř. v době skončení činné služby st-lovy měla jen 2 stupně, kdežto nyní má 4. platová stupnice 4 stupně, jest lichá, protože se jedná pouze o úpravu odpočivných požitků, která se hodnosti st-lovy nijak nedotýká, stejně, jako přiznání toho či onoho platového stupně v mezích téže platové stupnice (srv. §§ 15 a 17 plat. zák.).
Ad 2. V příčině nesprávné výměry pensijní základny z četnického přídavku vytýká stížnost, že ustanovení § 51 vl. nař. č. 96/30, jehož se naříkané rozhodnutí co do výše četnického přídavku dovolává, neodpovídá duchu, smyslu a účelu zák. č. 70/30 a dovolávajíc se svého výkladu ustanovení § 1 cit. zák., jak byl shora pod č. 1 uveden dovozuje, že v době převodu do nových platů podle zák. č. 103/26 byl četnický přídavek důstojníka VI. hodn. třídy podle § 2 zák. č. 186/20 a § 148 plat. zák. 2100 Kč, tvořil pak podle § 6 zák. č. 153/23 se služným pensijní základnu a musela prý proto částka odpočivného býti z četnického přídavku vyměřena jako ze služného 100%.
Ani těmto námitkám nemohl nss dáti za pravdu.
Bylo již pod č. 1 shora uvedeno, že zákonem č. 70/30, resp. prováděcím vl. nař. č. 96/30 byly na staropensisty vztaženy pouze předpisy části šesté a sedmé plat. zák. č. 103/26 a této jen potud, pokud jest jako horní hranice číselného rozsahu úpravy směrodatná pro určení pensijní základny. Ani zák. č. 70/30, ani zmíněné části plat. zák. pokud se týkají četnických důstojníků, neobsahují však ustanovení, jež by určovalo výměru četnického přídavku, nebo procentní jeho sazbu, resp. stanovilo, že tato procentní sazba musí jak ze služného, tak z přídavků do pense výslovně započitatelných býti stejná. Převodová ustanovení plat. zák. č. 103/26 (§§ 184 až 189), jichž použila vláda v mezích § 5 zák. č. 70/30 i ve vl. nař. č. 96/30 pro určení pensijních základen, poukazují výhradně na sazby služného platovým zákonem nově zavedené. Z toho plyne, že zák. č. 70/30 nechtěl na výši přídavků do pense započitatelných — pokud podle § 196 plat. zák. nezanikají — a procentní sazbě jich, tedy ani četnického přídavku nic měniti, takže rozhodují o nich předpisy platné v době, kdy staropensista skončil činnou službu. Tomu nasvědčuje i důvodová zpráva k vl. návrhu zák. č. tisku 165/1930 senátu N. S., která k § 5 pod č. 1 uvádí, že »jiné pensijní předpisy nebyly celkem ani zákony platovými měněny, zejména zůstávají nedotčeny předpisy o době započitatelné pro nárok a výměru výslužného, předpisy o určení procentní sazby atd.« — Ostatně zákon č. 70/30 zmocnil v § 5 vládu, aby stanovila předpisy pro určení pensijní základny, k níž podle § 154 plat. zák. náleží nejen služné, ale i přídavky, které jsou výslovně označeny jako započitatelné pro výměru výslužného, způsobem nepřesahujícím míru stanovenou pro převod do nových platů, ale neuložil jí, že by všechny složky pensijní základny musela stejnoměrně uvésti na míru stanovenou novým platovým zákonem č. 103/26, vytknuv jí pouze mez, kterou překročiti nesmí.
Jestliže tedy vláda, vydávajíc na základě zmíněného zmocnění vl. nař. č. 96/30, stanovila jím v § 51, že »pensijní základna určená podle ustanovení první části tohoto nařízení zvyšuje se u četnických osob o četnický přídavek ... v té výši a potud, pokud jej měly při skončení činné služby,« nepřekročila nijak meze zákonem jí dané a jest proto cit. předpis v souhlasu se zákonem. Mohl se ho tudíž žal. úřad právem dovolati.
Poukazuje-li stížnost na ustanovení zákona č. 153/23 a § 148 plat. zák., přehlíží, že první zákon se na st-le, jak již řečeno, nevztahuje a předpis § 148 plat. zák. jsa zařazen v části páté plat. zák. nebyl ani prostřednictvím § 1 zák. č. 70/30 na staropensisty vztažen. (Srv. nál. Boh. A 10484/33.)
V příčině procentní sazby četnického přídavku odvolalo se nař. rozhodnutí na ustanovení § 52 vl. nař. č. 96/30, že »doba a procentní sazba, které byly vzaty za základ pro výměru dosavadních odpočivných (zaopatřovacích) požitků toho kterého zaměstnance (jeho pozůstalých), zůstávají nedotčeny.« — Stížnost dovozuje, že se toto ustanovení může prý podle ducha a smyslu zákona vztahovati jen na předpisy platné v době převodu do nových platů podle zák. č. 103/26, mylně.
Ani ze znění zákona, ani z úmyslu jeho nelze nic takového dovoditi. Naopak měla-li vláda podle § 5 zák. stanoviti pensijní základny podle služebního poměru zaměstnancova v den skončení činné služby, mohly se předpisy jí k provedení tohoto ustanovení vydané vztahovati jen na tuto dobu. Ostatně ani platový zákon neměnil — jak již řečeno — nic na procentních sazbách odpočivných požitků a platily tudíž i v době převodu platového podle zák. č. 103/26 předpisy dosavadní. Není-li tedy o tom sporu, že v době skončení činné služby bylo st-li přiznáno vzhledem k ustanovení § 29 zák. č. 1/1895 ř. z. 75% četnického přídavku 1800 Kč a nemůže-li se st-1 dovolávati ani předpisů zák. č. 153/23 z důvodu shora uvedeného, jsou výtky stížnosti i po této stránce liché.
Ani z ustanovení § 6 odst. 3, § 9 odst. 5 a § 10 odst. 3 vl. nař. č. 96/30 nemůže stížnost nic vytěžiti, neboť tato ustanovení normují jen pro určité kategorie (soudce, profesory a státní učitele) pensijní základnu vyplývající z jedné části služného, t. zv. funkčního, které však není přídavkem obdobným přídavku četnickému, jak stížnost mylně za to má. (Srv. §§ 40 odst. 2, § 72 plat. zák.). Ostatně ustanovení o funkčním služném jsou u těchto kategorií státních zaměstnanců pojata do převodových předpisů platového zák. č. 103/26 (§§ 174, 181) a mohla tudíž vláda v mezích § 5 zákona č. 70/30 k nim při určení pensijních základen u těchto kategorií přihlížeti. U četnických přídavků četnických gážistů však tomu tak není a jest proto poukaz st-lův na tyto kategorie nepřípadným.

Citace:

č. 10591. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 1080-1085.