Č. 10296.

Samospráva obecní: I. V jakých směrech je obec legitimována k stížnosti na nss do usnesení zem. výboru, kterým tento, jednaje o žádosti obce za příspěvek z vyrovnávacího fondu podle zák. č. 77/ 1927 Sb., provedl změny v obecním rozpočtu? — II. Zemský výbor není v takovémto případě povinen, aby — sděluje obci předem zamýšlené změny — změny ty zvláště odůvodňoval. — III. Otázku, zda jsou dány předpoklady pro dozorčí úpravu obecního rozpočtu podle § 10 odst. 5 a § 3 odst. 7 cit. zák., musí zem. výbor posouditi podle doby, kdy úpravu provádí. — IV. O některých praktických případech úpravy obecního rozpočtu podle cit. předpisů.
(Nález ze dne 24. ledna 1933 č. 1069.) Prejudikatura: srov. Boh. A 9130/31, 9401/31, 9674/32, 9683/32, 9931/32, 10.009/32.
Věc: Městská obec K. proti zemskému výboru v Praze o úpravu obecního rozpočtu.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká v potřebě z předešlého roku položek na obnovovací fondy pro koně (II-4-13), vozy a postroje (II-4-14) a pro vůz na popel (VII 9-2), dále v běžné potřebě položek na přespočetné hodiny obecních zaměstnanců (I -1-5a, b), na udržování budov (II 2, 1, 4, 7, 11a) a na lidovýchovné kursy (X13-2) a posléze položky vedlejšího rozpočtu chudobince na práce pokrývá čské (4), zrušuje se pro vadnost řízení, pokud se týká v běžné potřebě položky na pětinu ošetřovacích útrat (VII-12) a položky vedlejšího rozpočtu chudinského fondu na stálé chudinské podpory (I-1), dále v úhradě z předešlého roku položky na nedoplatcích přirážek (I-1) a konečně v běžné úhradě položek obecního povozu (II-4), dávky ze zábav (IV-2) a výnosu přirážky k domovní dani činžovní, zrušuje se pro nezákonnost. Jinak se stížnost dílem odmítá pro nepřípustnost, dílem zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Stěžující si obec zakročila po usnesení zastupitelstva z 9. listopadu 1928 u zem. výboru v Praze, aby jí byl k úhradě nekrytého schodku řádného rozpočtu na rok 1929 poskytnut z vyrovnávacího fondu příspěvek ve výši 445.445 Kč 64 hal. Výnosem zem. úřadu v Praze z 28. července 1929 bylo st-lce na žádost tu sděleno, že zemský výbor zamýšlí ve stanoveném rozpočtu provésti změny, vyznačené ve výkaze, jenž byl výnosu tomu připojen.
Když se obec podáním z 9. září 1929 o záměru tom vyjádřila, rozhodl zem. výbor v sezení dne 15. ledna 1930, řídě se ustanovením § 10 odst. 5 a § 3 odst. 6—8 zák. č. 77/27, aby v rozpočtu stěžující si obce na rok 1929 byla v potřebě a úhradě provedena řada změn, v důsledku nichž rozpočtená potřeba 1,207.317.62 Kč snížena na 1,180.015.78 Kč, rozpočtová úhrada pak 761.871.98 Kč zvýšena na 870.968.61 Kč, takže konečný upravený schodek činí 309.047.17 Kč.
Při tom poznamenáno, že úhrn částek, jež byly uznány za náklady, k nimž jest obec po zákonu povinna, anebo jež spočívají na jiném právním titulu, činí v celkové upravené potřebě 1,172.565.78 Kč a v konečném upraveném schodku 301.597.17 Kč a že výkaz položek, k nimž není obec po zákonu povinna ani nespočívají na jiném právním titulu a které činí v celkové upravené potřebě úhrnem 7.450 Kč, se pro přehled připojuje.
Uvažuje o stížnosti obce na toto rozhodnutí, mohl nss především povšechně odkázati na právní názor, který zastává ve své stálé judikatuře (viz na př. nál. Boh. A 9130/31, 9401/31, 9674/32, 9683/32, 9931/32, 10.009/32), že po vydání zák. č. 77/27 o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy je svobodné právo obce sestavovati obecní rozpočet podstatně omezeno, když k úplné úhradě rozpočtové potřeby nestačí ani nejvyšší přirážka, podle § 1 zák. toho dovolená. V takovém případě je totiž úřad přirážky povolující a stejně i úřad, rozhodující o příspěvku z vyrovnávacího fondu, podle § 3 odst. 7 a 8 resp. § 10 odst. 5 téhož zák. nejen oprávněn, ale i povinen zkoumati jednotlivé rozpočtové položky i po stránce účelnosti a prováděti v potřebě a úhradě změny jak co do zařazení tak co do výše, při čemž ovšem závazky obce, plynoucí ze zákona anebo zakládající se na právním titulu, nesmějí býti dotčeny. Ježto pak takovéto opatření nahrazuje podle § 3 odst. 8 usnesení zastupitelského sboru a vstupuje tudíž na místo svobodné disposice obce, může se proti němu obec brániti jen potud, pokud by popírala, že je splněn svrchu zmíněný základní předpoklad pro jeho vydání, nebo pokud by tvrdila, že úřad překročil meze své pravomoci, anebo že nešetřil předpisů o řízení, jež dlužno ohledně zamýšlených změn rozpočtových provésti (§ 3 odst. 7 posl. věta). V jiných, než tuto uvedených směrech nelze tedy obci přiznati legitimaci ke stížnosti, poněvadž by nemohla důvodně tvrditi zkrácení svého subj. práva ve smyslu § 2 zák. o ss.
Zkoumaje napadnuté rozhodnutí s hlediska právě vyloženého a v mezích uplatňovaných bodů stižních, shledal nss toto:
Stížnost vytýká především, nepopírajíc splnění základního předpokladu pro vydání nař. rozhodnutí, t. j. že obec nevystačí s nejvýš přípustnou přirážkou, jako vadu řízení, že výnos zem. úřadu, kterým byly zamýšlené rozpočtové změny obci oznámeny, neobsahoval náležitého odůvodnění. Námitka tato není důvodná, poněvadž zákon č. 77/27 ukládá v § 10 odst. 5 resp. v § 3 odst. 7 zem. výboru toliko, aby zamýšlené změny v rozpočtu s obcí předem sdělil, nepožaduje však, aby ve sdělení tom byly uvedeny také důvody.
Pokud se týče další všeobecné výtky formálního rázu, že žal. úřad se ve svém rozhodnutí nevypořádal s námitkami, jež obec proti zamýšleným rozpočtovým změnám ve svém vyjádření z 9. září 1929 vznesla, byl by nedostatek tento podstatnou vadou jen za předpokladu, že nejde o pouhé úpravy s hlediska účelnosti, které úřad, ježto tu vystupuje loco obce, není povinen odůvodňovati (Boh. A 9130/31), a i tu ještě toliko tehdy, když opomenutím tím by byla obci ztížena obrana před nss, anebo bylo nss-u znemožněno nař. rozhodnutí přezkoumati. Bude proto možno posouditi důvodnost této námitky až při rozboru věcné části stížnosti v níž stěžující si obec proti jednotlivým rozpočtovým změnám brojí takto:
1. V potřebě z minulého roku (podle výkazu pasivních nedoplatků k 31. prosinci 1928) byly sníženy položky obnovovacích fondů a to: pro koně (II-4-13) ze 7.000 Kč na 5.000 Kč, pro vozy a postroje (11-4-14) ze 2.800 Kč na 1.300 Kč, správně na 1.500 Kč, pro vůz na popel (VII-9-2) ze 3.000 Kč na 1.500 Kč a pro vodovod (VII-6-12) ze 7.083.05 Kč na 5.000 Kč.
Proti změně uvedených položek namítala obec ve svém vyjádření z 9. září 1929, že po usnesení městské rady a hospodářského odboru musí býti pár dosavadních tažných koní, kteří již požadavkům nevyhovují, vyměněn za koně zdravé a upotřebitelné a že podle vyžádaného dobrozdání bude při této výměně činiti doplatek 7.000 Kč — 8.000 Kč, dále že u nákladních vozů a postrojů, jakož i u vozu k odvážení popela budou nutný v brzku větší opravy, které v předešlém roce pro nedostatek prostředků nemohly býti uskutečněny a posléze, že vodovodní fond pochází z roku 1928 a že ho musilo býti použito na jiná běžná vydání.
Ve stížnosti uplatňuje st-lka kromě toho dále, že jde ve všech dotčených případech — s výjimkou vodovodu — o fondy, k jichž založení je obec podle ustanovení § 21 odst. 2 obec. fin. novely č. 329/21 povinna a že také již od roku 1924 příslušné kvóty byly do rozpočtů vkládány a zsv-em schváleny, že však dosud ke skutečnému založení fondů těch pro nedostatek peněz nedošlo. Po názoru stížnosti nebyl proto zem. výbor oprávněn řádně rozpočtené a v dřívějších létech dohlédacími úřady schválené výdajové položky, které byly jako povinnost předepsány a do obecního inventáře již zařazeny, snižovati.
I když s posléze dotčeným názorem v jeho vešobecnosti nelze sóuhlasiti, ježto uváděným okolnostem by podle toho, co bylo svrchu řečeno o právech a povinnostech úřadu při dozorčí úpravě rozpočtu, bylo možno přiznati relevanci jen potud, pokud by šlo o plnění založená na zákonu nebo právním titulu, a dále přes to, že se obec v řízení připomínkovém výslovně takto nebránila, nelze přece ohledně obnovovacích fondů pro koně, vozy a postroje a pro vůz na popel, o nichž vzhledem k poměrně nevelkým nákladům pořizovacím bylo možno důvodně předpokládati, že spočívají na zákonné povinnosti obce, uznati správným, když žal. úřad položky ty snížil, aniž prve zjistil právní povahu jmenovaných fondů, po případě pokládal-Ii je za fondy obligatorní, že jejich restrikci nijak neodůvodnil. Nedostatek tento zabránil nss-u postihnouti pravý obsah těchto opatření a řádně je přezkoumati a zakládá proto podstatnou vadu řízení ve smyslu § 6 zák. o ss.
Naproti tomu nelze přiznati obci věcnou legitimaci ke stížnosti, pokud jde o snížení obnovovacího fondu pro vodovod, k jehož založení st-lka podle vlastního udání není po zákonu povinna, takže žal. úřad mohl tu, jak nahoře řečeno, vystupovati na místě obce a nebyl povinen opatření své odůvodňovati. Je tudíž v tomto bodě stížnost nepřípustná.
2. V běžné potřebě snížil zem. výbor položky na přespočetné hodiny obecních zaměstnanců (I-1-5a, b) z 1.000 Kč na 500 Kč, resp. ze 4.500 Kč (správně 2.500 Kč) na 1.500 Kč, ač proti záměru tomu bylo namítáno, že, pokud se týče zaměstnanců Sch. a F. (pol. 1-1-5 b), jde o žalovatelný závazek obce z titulu narovnání, učiněného se jmenovanými zaměstnanci obecním zastupitelstvem po ukončení sporu u nss-u, a že v dsůledku toho mají nárok na odškodnění za přespočetné hodiny i dva vedoucí úředníci (pol. 1-1-5 a).
Ježto nař. rozhodnutí po této stránce postrádá jakéhokoliv odůvodnění, není z něho patrno, jakou právní povahu žal. úřad uvedeným položkám přikládal, ani z jakých příčin neshledal důvodným tvrzení obce, že jde o plnění spočívající na právním titulu a oč snížení položek těch se opírá. V nedostatku tomto znemožňujícím nss-u řádné přezkoumání nař. opatření, spočívá další podstatná vada řízení.
3. Proti snížení položky na výpomoci z nouze (1-1-6) ze 3.000 Kč na 1.500 Kč namítá stížnost, že se jedná, jak obec ve svém vyjádření z 9. září 1929 sdělila, o vánoční výpomoc všech zřízenců a dělníků obecních po 100 Kč, a že předpisy § 10 odst. 5 resp. § 3 odst. 6—8 zák. č. 77/27 nedávají naprosto zem. výboru právo posuzovati, zda výplata tak nepatrné »výpomoci v nouzi« je účelná či nikoli, k čemuž je kompetentní výlučně obec sama, která jedině nutnost a zákonitost takového výdaje může zjistiti.
Námitka tato je bezdůvodná, ježto žal. úřad, netvrdila-li obec v řízení připomínkovém, že k vyplácení sporných výpomocí jest po zákonu nebo z nějakého jiného právního titulu povinna, byl právě podle předpisů, jichž překročení stížnost neprávem vytýká, oprávněn posouditi zmíněné položky jen po stránce účelnosti.
Vytýká-li pak dále stížnost jako vadu řízení, že zem. výbor nevyšetřil, nemaji-li zřízenci a dělníci na tyto výpomoci právni nárok a poznamenává-li při tom, že je to tím pravděpodobnější, protože obec výpomoci v nouzi již po více let vyplácí, není ani tato výtka důvodná, ježto žal. úřad neměl žádné příčiny, aby v příčině té konal nějaké šetření, když obec ve svém vyjádření nic takového nejen netvrdila, ale ani v nejmenším nenaznačila.
4. Položky na udržování budov (11-2-1-4, 7, 11 a) byly sníženy z 12.200 Kč na 6.000 Kč (správně 6.200 Kč) a položka vedlejšího rozpočtu chudobince na práce pokrývačské (4) ze 3.000 Kč na 1.500 Kč, ač obec namítala, že podle protokolu z 11. července 1929 o šetření, prováděném ohledně rozpočtu na rok 1929 orgány zem. úřadu, jsou městské budovy ve velmi špatném stavu a potřebují naléhavých oprav, takže preliminované částky jsou minimální. Obec musila také, jak tvrdí ve stížnosti, podle své povinnosti (§ 21 odst. 1 fin. novely č. 329/21) nejnutnější opravy pro neodkladnost již provésti, čímž vzniklo při snížení příslušných položek překročení rozpočtu u budov o 3.856.05 Kč a u chudobince o 1.282 Kč.
Nss shledal tuto námitku důvodnou.
Podle § 21 cit. zák. jest všechen majetek obce, ústavů a fondů obecních spravovati tak, aby, plně vyhovuje účelu, ke kterému jest věnován, zůstal neztenčeně zachován. Jest tedy zákonnou povinností obce učiniti opatření, aby obecní budovy byly udržovány v řádném stavu. Potom však úřad, opravuje rozpočet, musil řádným a nepochybným způsobem zjistiti, zdali obec může s částkami, na které rozpočtové položky k účelu tomu určené snížil, skutečně vystačiti. Ze spisů není patrno, že by o tom nějaké šetření bylo konáno. Jestliže tudíž žal. úřad, aniž by ve svém rozhodnutí blíže uvedl, proč nepřihlíží k námitkám uplatňovaným obd v tomto směru, prostě bez jakéhokoli vysvětlení položky na udržování obecnich budov a chudobince snižil, byla tím straně ztížena obrana a nss-u znemožněno nař. rozhodnutí po této stránce přezkoumati. Trpí proto také řízení v tomto směru podstatnou vadou.
5. V dalších svých vývodech obrací se stížnost proti změně těchto rozpočtových položek:
a) Položka na pětinu ošetřovacích útrat ve veřejných nemocnicích, porodnicích a ústavech pro choromyslné ve smyslu § 21 fin. novely č. 77/27 (VII-12) byla snížena z 8.000 Kč na 5.000 Kč, ve skutečnosti však činila potřeba z tohoto titulu 9.256.85 Kč. Je vadou řízení, když zem. výbor snížil příslušnou položku bez odůvodnění a aniž se dotazem u místa předpisovacího (zem. úřadu) o výši potřeby informoval, ač v době úpravy rozpočtu byla celoroční povinnost obce již známa. Ve svém vyjádření také obec upozornila, že jí výnosem zem. úřadu z 31. května 1929 bylo uloženo, aby měla pro tento účel na rok 1930 pohotově 14.000 Kč, a zároveň vyslovila pochybnost, že proto sotva lze míti za to, že by se v roce 1929 vystačilo s pouhými 5.000 Kč.
b) Ve vedlejším rozpočtu chudinského fondu byla položka na stálé chudinské podpory příslušníků obce (I-1) snížena z 10.000 Kč na 9.000 Kč, ač se obec proti snížení této potřeby ohrazovala poukazem k tomu, že převážná část obyvatelstva města pozůstává z dělnictva a drobných živnostníků, kteří pod tlakem hospodářské kříse trpí, dále že město má nepoměrně velký počet nuzných a potřebných chudých, kteří jsou ubytováni ve dvou chudobincích, a konečně, že v roce 1928 činily běžné chudinské podpory 10.446.20 Kč proti 9.922 Kč v roce 1927, z čehož je patrný vzrůst chudoby. Tomuto stanovisku obce dala také skutečnost za pravdu, neboť v roce 1929 musilo býti vyplaceno na podporách 10.468 Kč. Za tohoto stavu věci nebyl zemský výbor oprávněn prostředky ke splnění zákonné povinnosti obce nutné zkracovati.
c) Do úhrady z předešlého roku (aktivní nedoplatky ke dni 31. prosince 1928) vložila obec na nedoplatcích obecních a školních přirážek (pol. 1-1) částku 21.131.36 Kč, kterou zem. výbor zvýšil podle bilance berního úřadu ze 16. září 1929 na 101.398 Kč. (30% z 337.995 Kč.)
Již při šetření, prováděném dne 11. července 1929 zemskými orgány, poukazovala obec na to, že podle zkušeností nabytých v předchozích létech a ze zřetelem k hospodářské situaci poplatníků nemůže dojiti ani polovina celkem rozpočtených přirážek, ve svém vyjádření z 9. září 1929 pak, když bylo obci sděleno, že zem. výbor zamýšlí nedoplatky na přirážkách, které podle výkazu aktivních nedoplatků ke dni 31. prosinci 1928 činily u obecních přirážek 19.451 Kč 39 h a u školních 61.693 Kč 49 h, vložiti do rozpočtu podle bilančního účtu, uvedla, že k tomuto záměru nemůže zaujmouti definitivní stanovisko, když jí není známo, v jaké výši fondovní správa dlužné přirážky do rozpočtu pojme. Při tom však hned zdůraznila, že podle upraveného výtěžku přirážek (běžné přirážky 1929) činí tyto pouze 118.927 Kč a že podle prohlášení berního úřadu může obec v roce 1929 obdržeti nejvýš (v nejlepším případě) tuto částku, naproti tomu však že musí zase vrátiti na přeplacených přirážkách 51.626 Kč, takže čistý příjem z přirážek bude v rozpočtovém roce maximálně 89.214.60 Kč, jak je patrno z toho, že měsíční převody v roce 1929 činily do té doby průměrně 7.434.55 Kč. Předpoklad tento se objevil správným, ježto v roce 1929 bylo obci na přirážkách poukázáno dohromady toliko 87.518 Kč, místo zem. výborem odhadnutých 208.494 Kč, takže se jeví úbytek 120.976 Kč.
Z uvedeného je patrno, že na základě daňových bilancí nelze jen tak prostě vkládati částky do rozpočtové úhrady. Zem. výbor také opomenul poskytnouti obci příležitost, aby se k zařádění přirážek z předešlých let do rozpočtové úhrady vyjádřila, v čemž dlužno spatřovati podstatnou vadu řízení.
d) Jako čistý výtěžek obecního povozu vložil žal. úřad do běžné úhrady (pol. II-4) částku 3.000 Kč s odůvodněním: »Výsledek 1928 — Kč 6011.« Při tom vedlejší rozpočet povozu změněn nebyl, takže nelze zjistiti podklad tohoto opatření, které by mohlo míti svůj důvod jen buď ve sníženi potřeby anebo ve zvýšení úhrady. Na tento nedostatek upozornila obec ve svém vyjádření, zem. výbor však nevzal k tomu zřetel. Poněvadž pak obec musí hospodařiti v rámci vedlejšího rozpočtu, je rozhodnutí v tomto směru vadné.
e) Výnos dávky ze zábav (pol. IV-2) byl zvýšen z rozpočtených 35.000 Kč na 40.000 Kč s odůvodněním »Výsledek 1928 — 48.902 Kč«, ač obec upozornila, že skutečný výsledek roku 1928 činí pouze 40.103 Kč, poněvadž z částky 48.902 Kč se musí odpočísti splátky vykázané v účetní závěrce (str. 2, kap. IV-12) ve výši 8793.93 Kč a přes to, že o správnosti tohoto tvrzení se mohl zem. výbor přesvědčiti nahlédnutím do předložené účetní závěrky. V postupu tomto spočívá rovněž podstatná vada řízení.
f) Ke zvýšení výnosu z přirážky k domovní dani činžovní, rozpočteného obcí na 27.063 Kč, o 18.043 Kč dospěl žal. úřad tak, že prostě z daňové základny roku 1927 per 25.059 Kč vypočetl 180%, při čemž nevzal zřetel na námitky obce, že snížením daňové sazby okrouhle o 1/3 (zákon č. 76/27) sníží se i daňová základna a dále, že nutno počítati aspoň s 10%ní kvotou pro nedobytnost. Spočívá tudíž zvýšení této úhradové položky na nesprávné daňové základně, což zakládá rovněž podstatnou vadu řízení.
O všech v předu pod a—f) uvedených námitkách uvážil nss toto:
Otázku, zda jsou dány předpoklady pro dozorčí úpravu obecního rozpočtu ve smyslu § 10 odst. 5 a § 3 odst. 7 zák. č. 77/27, musí rozhodující úřad posouditi podle doby, kdy úpravu tu provádí, neboť, nahrazuje-li takové jeho opatření usnesení zastupitelského sboru obce (§ 7 odst. 8 cit. zák.), jde tu o samostatné rozhodnutí o rozpočtu, od sdělání jeho obcí nezávislé.
Poněvadž pak obec sdělává svůj rozpočet podle hospodářských poměrů, jak se v rozpočtovém roce asi vyvinou, tedy podle zásady pravděpodobnosti, musí úřad, jestliže se poměry ty později změní nebo ustálí tak, že nelze na nich již nic změniti, k tomu při úpravě rozpočtu přihlédnouti. Proto žal. úřad, který vydal své rozhodnutí až 15. ledna 1930, tedy po uplynutí správního roku, pro který rozpočet byl určen, nemohl se —když obec ve svém vyjádření se ohrazovala jak proti snížení rozpočtové potřeby k úhradě pětiny ošetřovacích útrat a stálých chudinských podpor, obojího to plnění spočívajícího na zákonu, tak proti vložení čistého výtěžku z obecního povozu, pokud se týče proti zvýšení úhrady z dlužných přirážek i výnosu z dávky ze zábav a z přirážky k domovní dani činžovní — přidržeti při úpravě rozpočtu pouhých cifer pravděpodobných, vypočtených odhadem nebo na základě bilance berního úřadu ze dne 16. září 1929, resp. daňového základu, nýbrž měl zjistiti, kolik z uvedených titulů v rozpočtovém roce 1929 z obecní pokladny skutečně bylo vydáno resp. do ní došlo.
Když žalovaný úřad tak neučinil, vycházeje patrně z nesprávného právního názoru, že může i po uplynutí správního roku při úpravě rozpočtu, pokud jde o uvedené položky, držeti se cifer pravděpodobných, je jeho rozhodnutí v těchto bodech nezákonné, a bylo je tudíž zrušiti podle § 7 zák. o ss.
6. Posléze obrací se stížnost proti nař. rozhodnutí, pokud v něm jsou ve zvlátšním výkazu seznamenány položky, které nespočívají ani na zákonu, ani na jiném právním titulu a to: 1-2-7 (Ústřední správa — věcný náklad: Různé) 150 Kč, 11-3-6 (obecní pozemky: Různé výlohy) 100 Kč, IV-1-8 (S vybíráním dávek spojené vydání: Různé) 200 Kč, VI-2-6 (požární policie: Subvence hasičům) 500 Kč, X-4-l (sociální péče: šestinedělky) 200 Kč, X-4-2 (Okresní komise pro péči o mládež) 1.000 Kč, X-6-1 (Příspěvky humanitním ústavům) 5.000 Kč, Xl-3-2 (Lidovýchovné kursy 100 Kč a XI-3-3 (Okrašlovací účely) 200 Kč, úhrnem 7.450 Kč. V této příčině pak st-lka namítá:
Uvedené částky nebyly sice z rozpočtu vyškrtnuty, byly však vyloučeny z dotování vyrovnávacím fondem, což je ovšem totéž, jako by byly škrtnuty. Ve výnosu zem. úřadu z 28. července 1929 nebylo toto rozhodnutí obsaženo ani naznačeno, takže obci nebylo možno proti tomuto vyloučení zaujmouti stanovisko. Zem. výbor opomenul zjistiti, nejsou-li mezi položkami těmi potřeby, které přece spočívají na právním titulu. Na doklad se uvádí, že na příklad položka XI-3-2 (Lidovýchovné kursy) nepochybně na zákonu spočívá, ježto podle § 3 zák. ze 7. února 1919 č. 67 Sb. jest obec povinna postarati se o vhodnou místnost pro tyto kursy a nésti věcný náklad.
Námitce této především nelze přisvědčiti potud, pokud se v ní tvrdí, že sporné položky byly z dotování vyrovnávacím fondem vyloučeny, neboť rozdíl mezi výdaji, ku kterým je obec po zákonu nebo z jiného právního titulu povinna a jinakými výdaji, k nímž obec takové povinnosti nemá, pozůstává podle ustanovení § 10 odst. 5 zák. č. 77/27, k němuž také nař. rozhodnutí poukazuje, pouze v tom, že při rozdělování příspěvku po zjištění celkového nároku na vyrovnávací fond dlužno dbáti toho, aby v mezích pohotových prostředků fondu byly nejprve uhrazeny náklady prve uvedené, a že na ostatní výdaje lze povoliti příspěvek teprve ze zbývajících prostředků se zřetelem na jejich účelnost a na obce (okresy) finančně slabé, zejména s nízkou přirážkovou základnou. Opatřením tím tedy není obci bráněno v tom, aby i tyto posléze dotčené výdaje realisovala, ovšem musí při tom počítati s tím, že se jí na ně po případě příspěvku z vyrovnávacího fondu nedostane.
Podle toho nejde ohledně dotčených položek, které nebyly, jak obec sama přiznává, z rozpočtu vyškrtnuty, o změnu rozpočtu, a neprávem tudíž vytýká stížnost jako vadu řízení, že položky ty nebyly označeny za výdaje, k nimž není obec povinna, již ve výnosu zem. úřadu, kterým byly zamýšlené změny rozpočtové st-lce oznámeny (§ 10 odst. 5 resp. § 3 odst. 7 cit. zák.).
Pokud pak stížnost dále namítá, že žal. úřad opomenul zjistiti, nejsou-li mezi položkami uvedenými ve výkazu potřeby, které přece spočívají na právním titulu, mohl se nss touto námitkou, k níž zásadně nelze obci upříti oprávnění, věcně zabývati jen potud, pokud vyhovuje předpisu § 18 zák. o ss, t. j. pokud jest náležitě konkretisována, jak je tomu jedině ohledně položky XI-3-2 na lidovýchovné kursy. Tu však v odpor vzaté opatření postrádá jakéhokoliv odůvodnění, takže z něho není patrno, jak žal. úřad položku tu po stránce právní a skutkové posoudil, ač zákon č. 67/19 ve příčině lidových kursů skutečně, jak stížnost tvrdí, obcím .určité povinnosti ukládá. Trpí tudíž nař. rozhodnutí v tomto směru podstatnou vadou po rozumu § 6 zák. o ss. —

Citace:

Č. 10296. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 351-358.