Č. 10594.

Horní právo: I. Povinnost podnikatele hor zabezpečiti opuštěná díla proti nebezpečí pro osoby a majetek? — II. Prekluse námitek nepřednesených při komisionelním jednání.
(Nález ze dne 7. června 1933 č. 10394.)
Prejudikatura: ad II.: Boh. A 563/20.
Věc: Obec Š. a manželé Karel a Marie Sch. v Š. proti báňskému hejtmanství v Praze (báň. rada Dr. Jar. Votruba, za zúč. G.-ovy uhel. doly, akc. společnost v D., adv. Dr. Vilibald Piek z Teplic-Šanova) o ochranná opatření proti účinkům dolování.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dne 10. května 1927 dostavil se k revírnímu báňskému úřadu v Chomutově starosta obce Š. a Karel Sch., spolumajitel domu č. p. . . . tamtéž a udali, že v poslední době v území, kde se sbíhají cesty č. parc. . . . sesedla se v délce asi 50 m půda asi o 1.50 m, při čemž zejména dům č.. . . byl tak poškozen, že hrozí sesutím, vyslovili názor, že toto sednutí půdy pochází od dolování prováděného kdysi v márách Karolus v š., jejichž majitelem jsou nyní G.-ovy uhelné doly, akc. spol. v D., a žádali za úřední vyšetření.
O tomto oznámení provedl revírní báňský úřad komis. šetření, načež vydal výměr z 11. listopadu 1927, jímž v dohodě s osp-ou prohlásil ve smyslu §§ 220 a násl. hor. zák., že se opatření v dolování G.-ových uhelných dolů k ochraně shora uvedených parcel nenařizuje a že náklady místního šetření se ukládají obecnímu úřadu v Š.
Odvolání, jež z výměru toho podali dnešní st-lé, žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto: Stížnost brojí proti tomu, že báňský úřad odepřel naříditi horně policejní opatření na ochranu povrchových objektů stěžujících si stran proti účinkům dolování prováděného stranou zúčastněnou. Při tom jde o otázku, je-li zúčastněná strana povinna udržovati ve svých dolových měrách stará, opuštěná díla čili nic. Jak st-lé, tak i žal. úřad vycházejí při řešení této otázky z právního názoru, že podnikatel hor je jen tenkráte povinen takováto stará, opuštěná díla proti jakémukoli nebezpečí pro osoby a majetek zabezpečiti, jde-li o díla, která provedl buď sám nebo některý jeho právní předchůdce, nebo jež aspoň s jeho provozem hor nějak souvisejí, ať již přímo či nepřímo.
Tento právní názor musil také nss uznati za správný, neboť z ustanovení § 266 hor. zák. se podává, že bezpečnostní opatření ohledně starých děl musí býti provedena již před výmazem horního majetku a že proto k udržování jich v řádném stavu nemůže býti přidržován ten, jenž po výmazu horního oprávnění získal propůjčkou takové dolové míry, v jejichž mezích existují opuštěná díla, což platí v plném rozsahu i tenkráte, nedošlo-li sice k formálnímu výmazu, jsou-li však v dolových měrách stará díla, jež byla fakticky dávno již opuštěna (srov. Budw. A 5523/07).
St-lé během správního řízení tvrdili, že v dolových měrách zúčastněné strany existují stará díla, jež vyvolávají pohyb půdy a tím poškozují a ohrožují povrchové objekty st-lů. Zúčastněná strana je po názoru st-lů k udržování těchto starých děl v řádném stavu povinna z toho důvodu, poněvadž prý její horní oprávnění spočívá na téže úřední propůjčce, na jejímž základě byla svého času také ona stará důlní díla provedena.
Žal. úřad zamítl tuto námitku s odůvodněním, že by v daném případě mohla přicházeti v úvahu nanejvýš taková stará díla, jež by ležela v západní části dolové míry Karolus XII., že však tato míra byla právnímu předchůdci zúčastněné strany propůjčena teprve v r. 1864. Ježto pak od té doby v této dolové míře nebylo již vůbec dolováno, je zbytečno pátrati v této míře po existenci nějakých důlních děl, ježto tato díla od předchůdce zúčastněné strany pocházeti nemohou a nejsou také v žádné souvislosti s provozem zúčastněné strany, takže udržovací povinnost ohledně těchto starých děl nemohla by ve smyslu § 170 hor. zák. v žádném případě zúčastněnou stranu stihati. — St-lé naproti tomu namítají, že dolová míra Karolus XII. existovala již v roce 1864, že v tomto roce nebyla právním předchůdcům zúčastněné strany teprve nově propůjčována, neboť tehdy jednalo se prý o pouhou komasaci dolových měr již existovavších.
Nss neuznal tuto námitku důvodnou, žal. úřad založil své zjištění, že dolová míra Karolus XII. byla teprve v roce 1864 nově propůjčena, na prvopisu propůjčovací listiny z 27. září 1864. V tomto prvopisu stojí výslovně, že na základě místního ohledání z roku 1864 byly propůjčeny dvě dolové míry Karolus XII. a XIII. k doplnění dolové míry Karolus III. Propůjčka stala se na základě ustanovení § 48 hor. zák., jenž po doplnění dolové míry nařizuje stejná šetření, jaká jsou předepsána pro nové propůjčky vůbec. Z toho však, že je zde citováno ustanovení § 48 hor. zák. a že se zde mluví o propůjčení k doplnění, se podává, že se při této příležitosti naprosto nejednalo o scelení dolových měr, nýbrž o propůjčení nových dolových měr v území dosud volném, při čemž okolnost, že tato propůjčka směřovala zároveň k doplnění sousedních měr dříve již propůjčených, je naprosto nerozhodnou.
Zůstává-li však zjištění, že dolová míra Karolus XII byla předchůdcům G.-ových závodů propůjčena teprve v roce 1864, neotřeseno, dlužno z toho usouditi, že se před rokem 1864 horní oprávnění právních předchůdců zúčastněné strany na území dnešní dolové míry Karolus XII nevztahovalo, a že až do této doby území této míry leželo ještě ve volném poli. Nebyl-li však starý porub, existující snad v uvedené části míry Karolus XII. z doby před rokem 1864 zřízen zúčastněnou stranou ani jejími právními předchůdci, mohl by tento porub býti jen tenkráte předmětem udržovací povinnosti zúčastněné strany, kdyby byl v nějaké přímé či nepřímé souvislosti s jejím dnešním provozem.
V tomto směru namítají ovšem st-lé, že v dolové míře Karolus XII, a to v okolí staré povrchové jámy zv. »Bruchteich«, ležící ve střední části této míry, bylo také po propůjčení této míry právním předchůdcům zúčastněné strany dolováno, a že se tak dělo zejména za války v r. 1866. Námitka tato mohla by míti jen tenkráte význam, kdyby tehdejší porub sám o sobě nebo v souvislosti s některými starými, opuštěnými díly majetek st-lů nějak ohrožoval. Vyvraceje tvrzení st-lů tímto směrem se nesoucí poukázal žal. úřad na výpovědi slyšených svědků, kteří nebyli s to potvrditi nic podstatného, nýbrž uvedli pouze, že se sami na dotčené dolování nedovedou upamatovati a slyšeli jen od jiných lidí, že v blízkosti ohrožených parcel mělo v r. 1866 za války býti dolováno. O bližších okolnostech, kdy a kým toto dolování bylo prováděno, nemohli však uvedení pamětníci udati nic určitého. Také nebyli žádní pamětníci vedeni o tom, že starý porub byl v souvislosti s hlubinným dolováním, provozovaným po r. 1826, t. j. po propůjčení dolové míry Karolus I.
Žal. úřad dospěl tudíž k přesvědčení, že výslechem pamětníků nebylo ani dokázáno, že se v dolové míře Karolus XII. po roce 1864 vůbec kdy dolovalo, a poněvadž ani mapy ani spisy neposkytují podkladu pro úsudek, že by se tak bylo dálo, nedá se po názoru žal. úřadu ani usuzovati na to, že by tento provoz byl v nějaké spojitosti se starou povrchovou jamou »Bruchteich« a s domnělými starými díly pod povrchovými objekty, náležejícími st-lům. Ježto toto usuzování žal. úřadu nelze označiti za nelogické a ježto úřad má právo provedené důkazy volně hodnotiti, musí také nss podle § 6 zák. o ss vycházeti ze zjištění, že právní předchůdci zúčastněné strany neprovedli žádná díla, jež by mohla zakládati nějakou udržovací povinnost zúčastněné strany vzhledem k ohroženým objektům st-lů.
Námitka st-lů, že dolování, provozované v roce 1866, musí pocházeti od právních předchůdců zúčastněné strany proto, že nelze míti za to, že by tito právní předchůdci byli ve svých dolových měrách trpěli nějaký cizí porub, mohla by míti jen tenkráte význam, kdyby bylo jisto, že po roce 1864 byl vůbec prováděn nějaký porub, jenž by byl v nějaké spojitosti se starými díly, ohrožujícími majetek st-lů, neboť teprve pak by mohla přijití v úvahu otázka, kým tento porub byl prováděn. Tato otázka však odpadá, kdyžtě nějaký porub z doby po roce 1864 vůbec zjištěn nebyl. Ostatně budiž poznamenáno, že svědek E. se zmínil o tom, že tvrzené dobývání uhlí z roku 1866 bylo kýmsi zakázáno. Nelze tedy souditi, že toto dobývání uhlí bylo prováděno právními předchůdci zúčastněné strany, kteří přece k dobývání takovému byli oprávněni.
St-lé namítají konečně, že zúčastněné G.-ovy závody jsou dodnes vlastníky staré dědičné štoly Nataliiny, která probíhá územím Š.-ským a dnes ještě odvodňuje celé území měr Karoli, a to i onu jejich část, která je již dávno mimo provoz. Tím chtějí st-lé patrně tvrditi, že tato stará dědičná štola odvodňuje také ona stará opuštěná díla, která podle dobrozdání obou slyšených znalců při nebezpečném sesouvání se půdy pod povrchovými objekty st-lů mohla spolupůsobiti, a že tím je dána spojitost mezi horním provozem G.-ových závodů na jedné straně a těmito starými díly na straně druhé.
Žal. úřad arci na tuto námitku přednesenou st-li již v instančním rekursu, v nař. rozhodnutí vůbec neodpověděl. Zabýval se pouze jinou dědičnou štolou, probíhající rovněž tímto územím, totiž štolou Johanni, o níž bylo v rekursu také mluveno, o jejíž existenci a držbu však odvolatelé svoje vývody o udržovací povinnosti G.-ových závodů neopírali. Důvod této záměny dlužno patrně hledati v tom, že v odvolání byla sice štola Nataliina dostatečně popsána, nebyla však označena jménem.
Přes to nemohl nss v tomto opominutí shledati nějakou podstatnou vadu řízení. Na žádost st-lů o zavedení horněpolicejního šetření bylo totiž nařízeno komis. jednání za přivzetí znalců a při tomto jednání, jež se konalo dne 7. června 1927, podali také znalci za přítomnosti st-lů resp. jejich zástupců svá dobrozdání. Podle ustálené judikatury tohoto soudu (srov. Boh. A 563/20), jenž se v tomto směru přiklonil k právnímu názoru hájenému již také býv. ss (srov. Budw. A 9566/13), nemůže totiž strana, jež se zúčastnila komis. jednání za účelem stanovení ochranného území, avšak opominula při tomto jednání nález znalců potírati nebo navrhnouti doplnění provedeného šetření, potírati teprve v řízení odvolacím úřední rozhodnutí vydané na podkladě dobrozdání, podaného při takovémto komis. jednání, námitkou, že řízení zůstalo v uvedeném směru vadným nebo neúplným. Učiní-li tak přece, nemá právního nároku na vyřízení takovéto námitky.
V daném případě podali oba znalci, přivzati ke komis. jednání ze 17. června 1927, svoje dobrozdání v ten smysl, že pohyby půdy, ohrožující povrchové objekty st-lů, mají svůj původ v prvé řadě v přirozené povaze této půdy, a že by jako spolupříčina mohla zde nanejvýš ještě přijití v úvahu stará povrchová jáma »Bruchteich« a jakési blíže neznámé, staré poruby pod ohroženým územím. O existenci nějaké dědičné štoly a možnosti vlivu jejího na toto území se žádný ze znalců ani nezmínil. Za tohoto stavu věci bylo na st-lích resp. jejich zástupcích, aby již při komis. šetření na existenci dědičné štoly Nataliiny upozornili a navrhli doplnění provedeného šetření a po případě též znaleckého dobrozdání. To však neučinili. Ale pak podle toho, co bylo svrchu řečeno, pozbyli práva námitky tohoto obsahu uplatňovati v řízení odvolacím. Na tom ovšem nemůže nic změniti okolnost, že se st-lé komis. jednání zúčastnili bez zástupce práva znalého, neboť bylo jejich věcí, aby si v takovémto případě zástupce kvalifikovaného zřídili. Nelze proto shledati ani nezákonnost ani vadnost řízení v tom, že se žal. úřad shora uvedenou, v odvolání již nepřípustnou námitkou nezabýval.

Citace:

č. 10594. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 1090-1094.