Č. 10.248.

Školství (Slovensko): I. Z ustanovení § 15 zák. čl. XXXVIII:1868 o sobě neplyne právo min. škol., odníti náboženské společnosti právo k vydržování církevní školy z důvodu, že přes trojí vládní napomenutí vytýkané vady školy nebyly odstraněny. — II. Lze právo takové vyvozovati z ustanovení § 11 téhož zák. čl.? — III. V uvedených směrech rozhoduje toliko faktický stav školy bez ohledu na to, zda vydržovatelka školy vytýkané závady odstraniti chtěla nebo mohla.
(Nález ze dne 4. ledna 1933 č. 18.452/32.)
Prejudikatura: Boh. A 8799/30, 9307/31, 9614/32.
Věc: Dr. Pavel J. v T. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o právo k udržování veřejné církevní školy.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Po trojím bezvýsledném vládním napomenutí, uděleném ve smyslu § 15 uh. zák. čl. XXXVIII:1868 řím.-kat. biskupskému úřadu v Trnavě, jako církevní vrchnosti řím.-kat. školské stolice ve F., udržovatelky řím.-kat. ludové školy tamtéž, prohlásil referát min. škol. v Bratislavě nař. rozhodnutím, že dnem 31. srpna 1932 přestává právo udržovatelky této školy udržovati veřejnou ludovou školu, poněvadž nesplnila podmínek stanovených v § 11 bodu 1 zák. čl. XXXVIII:1868. Týmž dnem zastavil i další poskytování zálohy na požitky učitelů (učitelek) této školy, poskytované vzhledem na ustanovení § 45 učit. zák. č. 104/26 na účet vydržovatelky školy. Zároveň vzal na vědomí i opatření okresního úřadu, jímž bylo nařízeno ve smyslu §§ 23 a 42 cit. zák. politické obci F. zřízení obecní ludové školy, a stanovil další pokyny ohledně školy, finančního nákladu a počátku vyučování v této škole.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost, nepopírajíc vůbec, že, v době vydání nař. rozhodnutí nedostatky školy, vytýkané jí již při třech vládních napomenutích, dosud trvaly, dovozuje v prvé řadě, že z § 15 zák. čl. XXXVIII:1868 neplyne ještě právo žal. úřadu k odnětí práva udržování školy, kteréžto právo přísluší udržovateli školy podle § 11 cit. zák. Paragraf 15 cit. zák. dává prý pouze vládě právo, že může naříditi stavbu společné obecní školy, nevyhověl-li udržovatel církevní školy přes trojí vládní napomenutí svým povinnostem.
Po této stránce bylo by stížnosti přisvědčiti, avšak pouze potud, že ze samotného § 15 cit. zák. čl. neplyne ještě právo žal. úřadu k odnětí práva udržování veřejné školy, jež přísluší náboženské společnosti na základě §§ 10 a 11 cit. zák. Stížnost však přehlíží tu okolnost, že žal. úřad prohlásil zánik práva k udržování veřejné církevní školy z toho důvodu, že udržovatelka školy nesplnila podmínek, stanovených §em 11 bodem 1 cit. zák. Nesplnění podmínek souvisí ovšem s tím, že nebylo vyhověno třem vládním napomenutím, uděleným ve smyslu § 15 cit. zák., leč souvislost tato nemění nic na tom, že žal. úřad opírá své rozhodnutí po stránce stížností napadené o § 11 cit. zák. a nikoliv o § 15. Že by pak z § 11 takové právo žal. úřadu nepříslušelo, stížnost netvrdí a proto nebylo třeba jejími vývody se dále zabývati, ježto nejsou formulovány v námitky s hlediska § 11 cit. zák. a jdou tudíž mimo naříkané rozhodnutí.
Zůstává tudíž nař. rozhodnutí po této stránce stížností neotřeseno. Stížnost namítá ovšem ještě in eventum, že i v tom případě, kdyby vláda právo takové měla, nebyly by prý splněny podmínky, za jakých možno ho použiti, ježto st-l podal proti třetímu vládnímu napomenutí stížnost k nss-u, která v době vydání nař. rozhodnutí nebyla rozhodnuta a není tudíž ani rozhodnuto, zda podle zákona neučinil st-l zadost podmínkám mu uloženým.
Po této stránce bylo by však uvážiti, že pravoplatnost a vykonatelnost vládních napomenutí, tak jako každého jiného před nss-em naříkaného správního aktu, řídí se předpisy — ať již všeobecnými ať specielními — o řízení správním, t. j. před správními úřady, dlužno proto na takový akt, vydaný konečnou stolicí, pohlížeti jako na pravoplatný a vykonatelný a nebrání tomu ani okolnost, že proti němu je podána stížnost k nss-u (§ 17 zák. o ss). Dokud eventuelní zrušující nález nss-u není vydán, možno proto přistoupiti i k výkonu správního aktu; chce-li se strana uchrániti této exekuce, může z důvodů uvedených v § 17 zák. o ss žádati u správního úřadu za přiznání odkladného účinku. Neučiní-li tak, nebo není-li jí odkladný účinek přiznán, pak výkonu správního aktu nestojí nic v cestě.
V daném případě pak ani strana netvrdí a ani ze správních spisů neplyne, že by bylo žádáno za přizná odkladného účinku vzhledem k tomu, že proti III. vládnímu napomenutí byla podána stížnost k nss-u. Rovněž tak nepopírá stížnost, že v době stanovené III. vládním napomenutím neodstranila vytýkané vady na církevní škole, a že vady ty byly tu i v době vydání nař. rozhodnutí. Nelze proto za daného skutkového i právního stavu v rámci stížností napadeném shledati nezákonnost v tom, že v daném okamžiku, kdy podle konstantní judikatury tohoto soudu rozhoduje jedině faktický stav školy, v níž se vyučuje (srov. Boh. A 8799/30, 9307/31 a 9614/32), žal. úřad prohlásil, že právo k udržování stávající veřejné ludové školy ve F. náboženskou společností přestává, ježto nebyly splněny podmínky tohoto práva, dané v § 11 bodu 1 zák. čl. XXXVIII:1868.
Ale pak padá i sama sebou výtka nezákonnosti odnětí státní podpory, poskytované vzhledem k § 45 učit. zák. č. 104/26 na účet vydržovatelky školy, poněvadž stížnost nezákonnost tuto zdůvodňuje jedině tím, že je nezákonným prohlášení žal. úřadu o tom, že právo k udržování uvedené veřejné školy přestává.

Citace:

Č. 10248. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 232-234.