Č. 10397.

Pojištění nemocenské: Podléhá volontér v kancelářské službě soudní pojistné povinností podle zák. č. 221/24?
(Nález ze dne 7. března 1933 č. 20586/30.)
Prejudikatura: Boh. A 9017/32, 9051/32, 3157/24.
Věc: Československý stát (justiční správa), zastoupený českou finanční prokuraturou v Praze proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění volontérky. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním výměrem ze 4. října 1927 předepsala okresní nemocenská pojišťovna v H. presidiu krajského soudu v H. nemocenské pojistné za volontérku Štěpánku K. za dobu od 1. září 1926 do 24. září 1927. Osp v H. nevyhověla odvolání, jež z tohoto platebního výměru podalo presidium krajského soudu, zsp v Praze zrušila však v pořadu instančním výměr osp-é a vyslovila, že Štěpánka K. jako bezplatná volontérka krajského soudu pojistné povinnosti podle § 2 odst. 1 zák. č. 221/24 nepodléhala. Min. soc. péče nař. rozhodnutím nevyhovělo odvolání okresní nemocenské pojišťovny, pokud jde o dobu od 17. září 1926 do 24. října 1926, vyhovělo však odvolání, pokud jde o dobu od 25. října 1926 do 24. září 1927 a vyslovilo, že Štěpánka K. v této době nemocenské pojistné povinnosti podle cit. § 2 podléhala. V důvodech se praví: »Podle zápisu krajského soudu v H. ze 17. září 1926 nastoupila Štěpánka K. jako bezplatná volontérka tohoto dne ke krajskému soudu. Jako bezplatná volontérka byla zaměstnána až do dne 24. října 1926. Nepodléhala v této době povinnému pojištění, jak správně uvedeno v důvodech napadeného rozhodnutí. Pokud i v této době byla podrobena služebním a disciplinárním předpisům, nelze z toho vyvozovati pracovní poměr podle § 2 zák. č. 221/24, ježto podrobení toto vyplývá samo sebou ze zaměstnání u úřadu veřejného, u něhož i volontérská služba musí býti vykonávána za šetření veřejnoprávních pravidel pro služby toho kterého druhu vydaných. Podle sdělení presidia krajského soudu v H. byla však jmenovaná počínajíc 25. října 1926 honorována denním platem 11 Kč 30' h. Tímto dnem přestala býti tudíž bezplatnou volontérkou a minuly proto všechny předpoklady shora uvedené, neboť tím, že od zaměstnavatele pobírala za vykonanou práci denní plat, byla i soukromoprávně zavázána práce jí uložené konati, zaměstnavatel měl na výkon prací těch v důsledku poskytnuté úplaty nárok, a tudíž tímto dnem nastaly podmínky pracovního poměru, na základě něhož podléhala pojistné povinnosti ve smyslu § 2 cit. zák.«
Na toto rozhodnutí, pokud vyslovilo pojistnou povinnost Štěpánky K., podala finanční prokuratura v Praze v zastoupení justiční správy stížnost, o níž nss uvážil toto:
Na sporu jest otázka pojistné povinnosti soudní volontérky Štěpánky K. podle § 2 odst. 1 zák. č. 221/24, podle něhož jest pojištěním povinen a podle tohoto zákona pojištěn, kdo v republice čsl. vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského (volontérského, praktikantského) a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Tím, že zákon tu uvádí vedle poměru učňovského v závorce poměr volontérský a praktikantský, přispěl k výkladu pojmu »poměru učňovského« potud, že vyloučil, aby pojem ten byl pojímán v úzkém slova smyslu jako poměr učně podle živn. řádu. Sám zákon však poměr učňovský (volontérský, praktikantský) blíže nedefinuje. Pokud jde o učně, živn. řád v § 73 řadí učně mezi pomocné pracovníky živnostenské a definuje pojem účedníka v § 97 tak, že za učedníka jest pokládati toho, kdo u majitele živnosti vstoupí do zaměstnání, aby živnosti prakticky se naučil. Jest tedy poměr učební karakterisován především účelem vyučiti se živnosti. Právní poměr soudních volontérů není definován ani upraven zákonem a třeba vzhledem k tomu, co shora řečeno, pojmové znaky poměru volontérského podle cit. § 2 odst. 1 posuzovati se stejných hledisek jako při poměru učňovském a zkoumati v každém jednotlivém případě, jsou-li předpoklady zákonné in concreto splněny.
K založení pojistné povinnosti podle cit. § 2 odst. 1 jest, jak opětovně bylo judikováno, zapotřebí jednak konání prací nebo služeb, jednak právního titulu, t. j. uzavření smlouvy pracovní, služební nebo učňovské. I při poměru volontérském vyžaduje se tedy, aby byly práce neb služby vykonávány a aby byla uzavřena příslušná smlouva, tedy, aby došlo k projevu souhlasné vůle a to se strany volontéra nabídky konati práce neb služby k dosažení zmíněného účelu nutné, se strany druhé pak, v daném případě justiční správy, přijetí této nabídky. Takovým vzájemným souhlasem vůle vzniká smluvní poměr, označený zákonem jako poměr volontérský, z něhož pak přirozeně vyplývají práva a povinnosti pro obě smluvní strany a tedy i nárok státu na vykonávání prací volontérem (srov. Boh. A 9617/32 a 9651/32).
V daném případě čerpal žal. úřad podklad pro svoje rozhodnutí ze zápisu, sepsaného v presidiu krajského soudu v H. ze 17. září 1926, obsahujícího žádost Štěpánky K. o přijetí za kancelářskou volontérku a prohlášení presidia krajského soudu, že žadatelka se přijímá prozatím za bezplatnou volontérku, že může býti kdykoli bez výpovědi propuštěna a že po dobu své služby u soudu bude podrobena služebním a disciplinárním předpisům pro pomocné kancelářské zaměstnance platným, dále z připíšu presidia krajského soudu v H. z 18. února 1928, v němž se osp-é na její dotaz sděluje, že Štěpánka K. je dosud u krajského soudu zaměstnána jako volontérka a je za práci honorována od 25. října 1926 denním platem 11´30 Kč. V tomto skutkovém materiálu měl žal. úřad dostatečný podklad pro svůj úsudek, že došlo k souhlasnému projevu vůle o konání prací justiční správě, kdyžtě justiční správa přijala pohotovost Štěpánky K. konati jí určité služby, podrobila ji služebním předpisům pro pomocné kancelářské zaměstnance a za práci ji honorovala denním platem. Právem tedy žal. úřad usoudil, že v daném případě šlo o smluvený poměr ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 221/24. K vývodům stížnosti dodává se ještě toto:
Stížnost se dovolává nál. Boh. A 3157/24, v němž bylo dovoženo, že volontéři u soudu nepodléhají pojištění podle § 1 zák. č. 268/19, míní, že §em 2 zák. č. 221/24 nenastala, pokud jde o pojistnou povinnost volontérů, žádná změna právního stavu, a že skutečnost, že Štěpánce K. byl počínajíc 25. říjnem 1926 přiznán denní plat, nezměnila ničeho na jejím právním postavení jako volontérky; podle náhledu stížnosti není správné, že by tím byla i soukromoprávně zavázána konati práce a že by justiční správa měla na výkon prací těch v důsledku úplaty nárok, šlo prý o dobrovolnou odměnu za dobrovolně vykonanou práci, na odměnu tu Štěpánka K. neměla právního nároku a nebyla též povinna práci konati a mohla ji kdykoli opustiti. Není tu tedy podle náhledu stížnosti podstatných znaků smlouvy služební.
K vývodům těmto stačí poukázati na nesporný skutkový stav případu, jak byl shora vylíčen, zejména na citovaný tam přípis presidia krajského soudu, v němž presidium přiznalo, že u Štěpánky K. jde o práci honorovanou denním platem 11'30 Kč, tedy o práci námezdní. Přihlédne-li se ještě k tomu, že Štěpánka K. se k práci té nabídla a že justiční správa nabídku tu přijala, nelze dojíti k jinému závěru, nežli došel žal. úřad, t. j., že jde o smluvenou práci za mzdu, jak ji má na mysli § 1151 o. z. o. a tudíž i § 2 odst. 1 zák. č. 221/24, jenž výrazem poměr pracovní, služební nebo učňovský míní poměr plynoucí ze smlouvy podle § 1151 o z. o., což stížnost sama zdůrazňuje. Je-li tomu tak, měla pak justiční správa ze smlouvy té právní nárok na práce, stejně jako měla Štěpánka K., pokud smluvené práce konala, nárok na přislíbený plat. Tyto vzájemné smluvní nároky a závazky nepozbývají této své povahy tím, že Štěpánka K. mohla podle tvrzení stížnosti kdykoli zaměstnání bez výpovědi opustiti, poněvadž takovéto ujednání pojmově nevylučuje existenci smlouvy podle § 1151 o. z. o.
Na ostatní své vývody nalezne stížnost odpověď v nál. Boh. A 9617/ 32 a 9651/32, jež byly již shora citovány.

Citace:

č. 10397. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 606-609.