Č. 10324.

Zaměstnanci veřejní. — Legionáři: O zápočtu legionářské doby pro zvýšeni služného za platnosti zák. č. 103/26.
(Nález ze dne 3. února 1933 č. 1784.)
Prejudikatura: Boh. A 7344/28.
Věc: Jan S. v Praze proti ministerstvu zahraničních věcí (odb. r. Em. Dyk) o zápočet legionářské služby pro zvýšení služného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, který podle legionářského potvrzení ze 4. dubna 1923 má 17 roků započítatelné služby v čsl. legiích, byl 5. května 1920 přijat jako smluvní úředník do služeb min. zahr. věcí. Od 1. února 1923 požíval odměny podle V1I/1 hodn. třídy od 1. října 1926 plat ročních 24.600 Kč. Od 14. června 1928 bylo st-li výnosem min. zahr. z 20. června 1928 propůjčeno služební místo VI. plat. stupnice v osobním stavu úředníků vyšší správní služby pomocné v oboru min. zahr. a výnosem téhož min. z 21. června 1928 bylo mu započteno podle § 142 odst. 1 plat. zák. z legionářské služby 8 roků pro zvýšení služného v 6. platové stupnici. Min. fin. totiž vázalo svůj souhlas k tomu, aby st-l ve smyslu § 14 odst. 2 plat. zák. mohl býti jmenován přímo do 6. platové stupnice, podmínkou, že se st-li spokojí započtením legionářské služby nejvýše v rozsahu tom, načež st-l předložil prohlášeni datované 25. května 1928 tohoto znění: »Ve smyslu výnosu min. fin. ze 17. února 1928 vzdávám se pro případ svého definitivního jmenování do 6. platové stupnice v osobním stavu úředníků služ. tř. II. v min. zahr. nároku na započtení celé legionářské služby pro zvýšení služného a spokojuji se s jejím započtením nejvýše v rozsahu 8 roků v případě, že min. vnitra projeví s tímto započtením souhlas.«
Podáním z 15. listopadu 1929, označeným jako »žádost«, domáhal se st-l započtení plné nezkrácené legionářské služby pro zvýšení služného, dokládaje, že částečné započtení odporuje zákonu a že na zápočet plné legionářské služby má nesporný nárok podle odst. 1 § 142 plat. zák. a zák. č. 462/19. Současně žádal za doplatky od 1. července 1928.
Min. zahr. sdělilo nař. výnosem st-li, že k tomuto jeho rozkladu neshledává důvodů pro změnu svého výnosu z 21. června 1928 z těchto důvodů: Podle ustanovení § 14 odst. 1 plat. zák. měl st-l býti ustanoven v 7. plat. stupnici, v níž by mu byla celá legionářská služba v rozsahu 17 roků započtena pro zvýšení služného. V důsledku toho byl by obdržel od 1. července 1928 služné stupně f) 7. plat. stupnice (18.000 Kč) s nárokem na zvýšení služného od 1. července 1929 (služné 7 f + 1 náslužný přídavek, t. j. 19.500 Kč). Kdyby na to byl povýšen v době mezi 1. červencem 1928 a 1. červencem 1929 do 6. platové stupnice, měl by podle § 17 plat. zák. nárok na služné stupně c) 6. platové stupnice (18.000 Kč) a od 1. července 1929 na služné stupně d) (19.800 Kč). Byl-li ustanoven přímo v 6. plat. stupnici, nemohlo se připustiti, aby byl na tom lépe než úředník se stejnou dobou, jmenovaný do 7. plat. stupnice a povýšený do 6. plat. stupnice. St-l proto nebyl nijak poškozen tím, že mu vzhledem k ustanovení jeho přímo v 6. plat. stupnici bylo započteno pouze 8 legionářských roků. Dodáno bylo, že podle ustálené judikatury nss-u (Boh. A 7344/28) sice nemůže se státní zaměstnanec vzdáti nároků na započteni legionářské služby v plném rozsahu, avšak ustanovením st-le přímo v 6. plat. stupnici byla vzata v úvahu celá služba legionářská, a že započtení jen její části pro zvýšení služného jest pouze výpočtem výsledku, který by se objevil, kdyby st-l byl býval normálně ustanoven toliko v 7. plat. stupnici.
O stížnosti na toto rozhodnuti podané uvážil nss takto:
Nezákonnost napadeného rozhodnutí shledává stížnost v tom, že přes předpis zák. č. 462/19, který byl výslovně zachován §em 142 odst. 1 plat. zák., byla st-li legionářská služba započtena jen částečně. Prohlášení na něm žádané před jmenováním do 6. plat. stupnice podepsal prý st-l v očekávání, že mu bude předchozí doba, ztrávená ve smluvním poměru započtena, když se to však nestalo, pokládal se za oprávněna, domáhati se započtení plné služby legionářské, a to se zřetelem k právní zásadě, vyslovené v nál. Boh. A 7344/28, podle které veřejní zaměstnanci nemohou se platně vzdáti práva zákonem jim daného. Dedukce žal. úřadu neobstojí před striktním předpisem § 142 odst. 1 plat. zák., zák. č. 462/19 a i vl. nař. č. 151/20, podle něhož doba služby v legiích počítá se trojnásobně do služební doby, rozhodné pro zvýšení služného v příslušné platové stupnici, jmenováním nabyté.
Po této stránce uvážil nss toto:
Ustanovení st-le úředníkem vyšší správní služby pomocné v oboru min. zahr. spadá do doby účinnosti zák. č. 103/26. Podle § 138 odst. 2 tohoto zák. stává se propůjčení místa účinným doručením dekretu, kterýž podle odst. 1. tohoto § jest vydati a jenž má obsahovati údaje označené v odst. 1, 3 a 5 cit. paragrafu. Jest tudíž pro posouzení služebního poměru zaměstnancova jedině rozhodným vyřčený obsah dekretu jemu vydaného při propůjčení místa. Dekretem min. zahr. z 20. června 1928 bylo st-li propůjčeno služební místo 6. plat. stupnice v osobním stavu úředníků vyšší správní služby pomocné v oboru min. zahr., a to bez jakékoliv výhrady, zejména bez nějaké fruktifikace st-lova předchozího prohlášení z 25. května 1928, že se spokojuje se započtením jen osmi let své legionářské služby, na kteréžto prohlášení nebylo v dekretu vůbec ani poukázáno.
Sluší tudíž na obsah zaměstnaneckého poměru, založeného, jak uveveno, jmenovacím dekretem, v konkrétním případě použiti ustanovení zákonných, a to pokud jde o posouzení nároků na započtení legionářských let, zák. č. 462/19 o propůjčování míst legionářům a vl. nař. č. 151/20, vydaného k provedení tohoto zákona, kteréžto předpisy byly §em 142 odst. 1 plat. zák. výslovně ponechány v platnosti.
Odstavec II. § 1 zák. č. 462/19 stanoví, že služba ztrávená v čsl. legiích počítá se všem legionářům trojnásobně do služby i do výslužby. Čl. I. vl. nař. č. 151/20 pak stanoví, že služba ztrávená v čsl. legiích počítá se všem legionářům bez rozdílu, ke které kategorii státních zaměstnanců náležejí, trojnásobně do služební doby, podle § 37 služební pragmatiky rozhodné pro určení služebního pořadí v příslušné hodn. třídě jmenováním nabyté, dále do postupu do vyšších stupňů platových i do postupu časového, konečně pro dosažení starobních přídavků a pro odůvodnění nároků na pensi, jakož i pro vyměření požitků pensijních.
Je-li však těmito předpisy zaručen nárok na zápočet legionářských iet, jejž st-l uplatňuje, porušil úřad st-lovo subj. právo, nabyté již ze jmenovacího dekretu, když odepřel vyhověti nároku tomu z důvodu ve jmenovacím dekretě nevyjádřeného, totiž že st-l před jmenováním přistoupil k tomu, aby jeho jmenování bylo provedeno s určitým omezením, kteréhož souhlasu st-lova však, jak bylo řečeno, žal. úřad v uvedeném dekretě jmenovacím — vzhledem k ustanovení § 138 plat. zák. jedině směrodatném — nevyužil.

Citace:

Č. 10324. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 422-424.