Č. 10307.

Známky: Může min. obch. naříditi podle § 21 lit. d) známk. zák. z r. 1890 výmaz známky »Tilia« zapsané pro kosmetické přípravky?
(Nález ze dne 27. ledna 1933 č. 1075.)
Věc: Alexandr B. v Budapešti proti ministerstvu obchodu o ochrannou známku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výnosem ze 14. července 1926 pojalo min. obch. pochybnosti o registrační způsobilosti st-lem pod č. 29.826 Praha pro všeliké kosmetické prostředky zapsané slovní známky »Tilia«, ježto slovo to, česky »lípa«, obsahuje údaj způsobu výroby chráněného zboží (§ 1 znám. novely z r. 1895). Po vyjádření st-le upustilo však min. od těchto pochybností výnosem z 21. září 1926.
Na podání firmy P. v Praze z 21. dubna 1927, v němž bylo žádáno o výmaz této známky, ježto slovo »Tilia« jest latinský překlad českého slova »lípa« a proto nezpůsobilé k zápisu, zahájilo min. obch. řízení o registrační způsobilosti uvedené známky znovu dotazy na obch. komoru v Praze, na společenstvo mydlářů, voňavkám a majitelů kosmetických laboratoří a na voňavkářský odbor ústředního svazu čsl. průmyslníků. Dotaz ten zněl, zda slovo »Tilia« je jménem zboží, resp. údajem o způsobu výroby, případně údajem vlastnosti chráněného zboží. Ve vyjádření z 8. července 1927 sdělila obch. komora v Praze, že v daném případě nebylo by pokládati slovo »Tilia« za údaj způsobu výroby chráněného zboží, nýbrž spíše za údaj vlastnosti v tom směru, že výrobek slovem tím označený má specifickou vůni květů lipových. Společenstvo mydlářů, voňavkám a majitelů kosmetických laboratoří sdělilo přípisem z 20. května 1927, že slovo »Tilia« je latinský název květu lípy a že je zhusta užíváno v lékařství; rovněž ve voňavkářství, kosmetice a mydlářství užívá se slova toho k označení vůně lipové. Sdružení čsl. průmyslníků chemických při ústředním svazu čsl. průmyslníků se vyjádřilo v připíše z 10. května 1927 v ten smysl, že považuje slovo »Tilia« za název fantastický, z něhož nelze vyvozovati, z jakého druhu surovin nebo materiálu byl výrobek jím chráněný vyroben. V dalším obsahu odpovědí je uvedeno, že jmenované sdružení se nemůže vyjádřiti, jaké vlastnosti má míti chráněné zboží se zřetelem na jeho pojmenování. Pokud se týče způsobilosti k zápisu, obsahuje vyjádření názor, že by se té příčině mohlo říditi odůvodněním obsaženým v podání firmy P.
Ve svém vyjádření podaném k těmto výsledkům provedeného šetření uvedl st-l kosmetické přípravky, při kterých slovo »lípa« nemůže vůbec znamenati způsob výroby jako na př. ořechový olej, brilantina, bayrum, shampoon, zubní pasta, zubní prášek, toiletní krémy, mýdla, pudry, prášek na pěstění nehtů, holičský kamenec, pásky na vlasy a na vousy, lapíš, líčidla atd. V úvahu by mohlo přicházeti jen zboží voňavkářské, leč lipový parfum se vůbec nevyrábí z lipového květu a kdyby tomu tak bylo, bylo by slovo »Tilia« vyloučeno ze zápisu jen pro tuto voňavku.
Výnosem z 25. července 1928 dotázalo se min. obch. komor, zda slovo »Tilia« může býti monopolisováno jako známka pro všeliké kosmetické přípravky pro jednoho podnikatele, či zda jde o nechranitelné jméno zboží, resp. o údaj vlastnosti nebo způsobu výroby chráněného zboží. Obch. komora v Praze, odpovídajíc na tento dotaz odkázala na své vyjádření z 8. července 1927, shora již uvedené.
Obch. komora v Chebu odpověděla, že pro obor voňavkářský, kosmetický a mydlářský sluší považovati slovo »Tilia« za údaj jakosti a původu. Obch. komora v Opavě se vyslovila, že slovo »Tilia« jest ve vztahu ke kosmetickým prostředkům údajem o vlastnosti zboží. Obch. komora v Báňské Bystřici se vyjádřila, že slovo »Tilia« je latinský název lipového květu, jehož se užívá při výrobě různých kosmetických přípravků, jmenovitě voňavek a mýdla; ze zpopelněného dřeva lipového se vyrábí carbo tiliae, prášek na čistění zubů. Podobně se vyjádřila i obch. komora v Brně. Obch. komora v Plzni se vyjádřila, že slovo »Tilia« jest považovati pro přípravky voňavkářské, mydlářské, kosmetické a pharmaceutické za jméno zboží nebo za označení vlastnosti určitého druhu zboží. Obch. komora v Liberci odpověděla v ten smysl, že není-li pro zboží chráněné předmětnou známkou slovo »Tilia« vůbec značkou volnou, obsahuje výlučně údaj o způsobu výroby a vlastnosti tohoto zboží. Obch. komora v Olomouci se vyjádřila, že slovo »Tilia« představuje v daném případě určité vlastnosti chráněného zboží. Komora v Čes. Budějovicích považuje ve svém vyjádření slovo »Tilia« za nechranitelné, ježto se v oboru kosmetiky, voňavkářství a mydlářství již dávno vžilo. Obch., komora v Bratislavě se vyjádřila, připojujíc se mínění slyšeného experta Františka P., že nelze předpokládati, že při výrobě různých kosmetických přípravků má lípa nějaký význam, ježto jde nejvýše o zboží mající lipovou vůni. Voňavka lipová se však vyrábí synteticky. Označení »TiIia« ukazuje sice na vůni zboží, tím ovšem do jisté míry je i označením druhu. Leč význam tohoto slova je znám jen nepatrnému okruhu konsumentů. Obch. komora v Košicích se vyjádřila, že slovo »Tilia« neobsahuje v daném případě údaj způsobu výroby chráněných výrobků, ježto k jeho výrobě se neužívá extraktu z květu lípy, nýbrž olejů syntetických, jimiž má býti vyjádřena právě vůně lipových květů.
Ve vyjádření de praes. 25. února 1929, podaném k tomuto šetření namítal st-l, že kromě obch. komory bratislavské, pražské a košické, které považoval za sobě příznivé, ostatní komory jednak neporozuměly dotazu, jednak se vyjádřily nesprávně, ježto neměly dobrých znalců a navrhoval šetření o tom, že se slovo »Tilia« na Slov. vžilo jako značka chráněného zboží.
Výnosem ze 24. června 1929 shrnulo min. obch. výsledky dosavadního šetření takto: Známka vykazuje jedině latinské slovo »Tilia«, jež značí česky »lípa«. Slova toho se užívá dodnes jako termínu vědeckého k označení lípy, resp. lipového květu, oleje a vůně. Jak jest patrno z dobrozdání Společenstva mydlářů, voňavkářů a majitelů kosmetických laboratoří v Praze z 20. května 1927, jest slovo »Tilia« ve voňavkářství a mydlářství hojně užíváno k označení lipové vůně (parfumu). Rovněž obch. komora v Praze se vyjádřila na podkladě šetření v zúčastněných kruzích výrobců ve svém dobrozdání z 8. července 1927 v ten smysl, že se sice lipového květu v průmyslu voňavkářském, mydlářském a kosmetickém vůbec nepoužívá, že však celá řada firem vyrábí »lipové mýdlo«, jakož i parfum lipového květu, který jest však vyroben ze syntetických olejů a který se vyznačuje vůní lipového květu. Dobrozdání to jest opřeno o souhlasné vyjádření Jednoty výrobců mýdla, sody, svíček, voskového zboží v Praze, Společenstva mydlářů, voňavkářů v Praze a předních firem. Známka »Tilia« určená pro všeliké přípravky kosmetické obsahuje výlučný údaj vlastnosti chráněného zboží a jest proto vyloučena z registrace podle § 1 známkové novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z. Pro nechranitelnost slova »Tilia« vyslovily se všechny komory kromě košické (a snad bratislavské) a převážná většina expertů; ti pak experti, kteří se vyslovují pro chranitelnost slova »Tilia«, uvádějí namnoze důvody, které odporují předpisům známkového práva. Otázka vžitosti nemá významu při známkách odporujících předpisu § 1 zn. novely z r. 1895 (srov. Bon. A 1704/22 a 1644/22). Současně vyzvalo min. obch. st-le, aby se vyjádřil k těmto výsledkům konaného šetření. Podle správních spisů byl tento výnos obch. komorou v Praze doručen 15. července 1929 st-lovu právnímu zástupci Dru Oskaru Venetianerovi, advokátu v Košicích, jenž podal v řízení správním svrchu uvedená vyjádření a také stížnost k nss.
Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že známka »Tilia« č. 29826 Praha neměla býti zapsána podle § 1 známk. novely z roku 1895 pro všeliké kosmetické přípravky a nařídil její výmaz podle § 21 lit. d) známk. zák. z roku 1890 z důvodů obsažených v předchozím výnosu ze 24. června 1029 a ke konci podotkl, že chranitel, ač byl vyzván, nepodal vyjádření.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Výtkou stížnosti, obracející se proti zjištění žal. úřadu, že. st-l nepodal přes vyzvání vyjádření k výsledkům provedeného Setření, jako spisy nedoloženému a tudíž formálně vadnému, nepovažoval nss za nutné se zabývati, ježto žal. úřad — jak jest z nař. rozhodnutí zřejmo — nevyvodil z tohoto zjištění ničeho v neprospěch st-le.
Další formální výtkou obrací se stížnost proti formulaci otázky dané žal. úřadem obch. komorám, namítajíc, že otázka ta neměla zníti, zda je slovo »Tilia« chranitelné pro různé kosmetické prostředky, nýbrž, při kterých kosmetických přípravcích znamená slovo »Tilia« poukaz na vlastnost nebo na způsob výroby a při kterých nikoli.
K tomu je poznamenati, že st-li byla dána podle spisů žal. úřadem příležitost, aby se vyjádřil o konaném šetření, že se však nedomáhal jiné formulace otázky položené ministerstvem obch. komorám. Ze spisů — jak byl jejich obsah shora podán — je patrno, že žal. úřad dotázal se obch. komor, zdali slovní známka »Tilia« zapsaná pro všeliké kostické prostředky obsahuje nechranitelné jméno zboží, resp. údaj o jeho vlastnosti nebo způsobu výroby chráněného zboží. Takto formulovanou otázku připnutou přesně k obsahu zápisu do rejstříku známkového, — znějícího »všeliké kosmetické prostředky« bez jakékoli specifikace — postihl však žal. úřad podstatu sporu a položil řízení ve věci samé základ odpovídající spisům i zákonu. Je tudíž výtka stížnosti v té příčině vznešená bezdůvodná.
Další výtky stížnosti vrcholí v tom, že žal, úřad hodnotil nesprávně výsledky provedeného šetření, že se prostě připojil k většině vyjádření st-li nepříznivých, která byla čerpána bez slyšení výrobců odborníků, že neodůvodnil, proč se nepřidržel vyjádření pražské obch. komory, komory košické a sdružení čsl. chemického průmyslu, st-li příznivých. Ani tyto výtky neuznal nss důvodnými. Jak je patrno z obsahu nař. rozhodnutí, zhodnotil žal. úřad výsledky provedeného šetření vlastni úvahou a svůj úsudek, že slovo »Tilia« jako známka obsahuje pro všeliké prostředky kosmetické údaj popisný o vlastnosti chráněného zboží, t. j. o jeho vůni, odůvodnil ve shodě s výsledky konaného šetření shora podanými. Nss neshledal, že nař. rozhodnutí, opřené jedině o zjištěni, že slovo »Tilia« obsahuje v daném případě výlučný údaj vlastnosti, t. j. vůně chráněného zboží, je v odporu s vyjádřením obch. komory v Praze a v Košicích, ježto obě tato vyjádření — jak ostatně stížnost sama výslovně přiznává — vyloučila toliko, že slovo to ukazuje na výrobu chráněného zboží. Že však slovo to ukazuje na vlastnost zboží v daném případě chráněného, vyslovila obch. komora pražská výslovně, a obch. komora v Košicích to připustila, vyjádřivši se v ten smysl, že syntetickými oleji vůně lipové, jichž se užívá k výrobě kosmetického zboží, má býti vyjádřena právě vůně lipového květu.
Tvrdí-li stížnost dále, že ani jediná z dotázaných komor nemá k disposici odborníka výrobce, míjí se rovněž cíle, kdyžtě — jak bylo zdůrazněno — neopřel žal. úřad své rozhodnutí o zjištění, že slovo »Tilia« ukazuje v daném případě na způsob výroby chráněného zboží, nýbrž na jeho vlastnost, t. j. vůni. Ostatně v řízení správním nenavrhoval st-l — ač mu k tomu byla dána příležitost — ve svých vyjádřeních slyšení dalších expertů, které snad považoval za odborníky. Se zřetelem však k tomu, že žal. úřad opřel své rozhodnutí o zjištění, že slovo »Tilia« ukazuje výlučně na vlastnost, t. j. na vůni chráněného zboží, neshledal nss ani vadným ani nezákonným, když žal. úřad nepřihlédl k vyjádření sdružení čsl. průmyslníků chemických, na které stížnost ukazuje jako na vyjádření odborníka výrobce a cituje z něho na svoji obranu podobně jako to činí u vyjádření obch. komory pražské a košické — jedině onu část, která vylučuje, že slovo »Tilia« ukazuje v daném případě na výrobu chráněného zboží. Namítá-li konečně stížnost, že úřad měl zkoumati, pro které jednotlivé kosmetické přípravky je slovo »Tilia« výrazem popisným, obsahujícím údaj vlastností, není ani tu důvodná, když zápis zní na všeliké kosmetické přípravky. Bylo-li pak konaným šetřením zjištěno, že ve vztahu k zboží takto označenému obsahuje údaj popisný, jest již tím dána překážka jeho zápisu v rozsahu uvedeném ve známkovém rejstříku a je proto výmaz v tomto rozsahu odůvodněn. Tím ovšem není bráněno st-li — jak stížnost zřejmě za to má —, aby nežádal o zápis toho slova jako známky pro individuelně určené kosmetické přípravky, k nimž slovo to nemá zjištěný popisný vztah, ovšem jen s hlediska § 1 známk. novely z roku 1895. Zda v tomto případu nebude na závadu zápisu ustanovení § 3 č. 4 známk. zák. z roku 1890, jest otázka, pro jejíž řešení nedává dnešní spor podkladu.

Citace:

Č. 10307. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 381-385.