Pensijní pojištění.

Sděluje min. rada dr. Bronislav Wellek.
Nálezy nejv. správního soudu týkající se pojmu kupeckých prací.
1. Nález ze dne 11. prosince 1924, č. 19199/24:
Má-li býti činnost nějakého zaměstnance hodnocena jako práce kupecká, jest nutno, aby vykonavatelé činnosti té měli určitou znalost ve svém oboru, určitou obratnost, pohotovost a zkušenost, tedy vlastnosti, které se nazývají v obchodních kruzích obecně kupeckou zdatností.
62 Tuto nutno přiznati číšníkům větší kavárny ve větším městě, kteří obstarávají jen inkaso peněz od hostí a súčtují inkasované peníze s majitelem kavárny. Již nálezy nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 16. prosince 1913, č. Rv. II. 1272/13, a ze dne 5. června 1912, Rv. I. 445/12, bylo uznáno, že sklepník zmocněný k přijímání platů jest obchodním pomocníkem ve smyslu zákona o obchodních pomocnících.
2. Nález ze dne 14. listopadu 1924, č. 19869/24:
Názor, jako by každý živnostenský odbyt zboží byl prací kupeckou, je právně mylný; jen takový živnostenský odbyt zboží, jenž vyžaduje určitých znalostí, jistého výcviku a pohotovosti, tedy toho, co se obecně nazývá kupeckou zdatností, jest prací kupeckou.
3. Nález ze dne 8. října 1924, č. 17177/24:
Pouhá pomocná práce kontorní (kancelářská), třebaže nespočívá v pouhém opisování a rozmnožování písemností, nýbrž ve vypisování určitých položek ze mzdových knížek na sáčky určené pro rozdílení peněz, není prací kupeckou (nýbrž toliko podřízenou), poněvadž nevyžaduje žádné zvláštní kvalifikace a není k ní zapotřebí zvláštních znalostí a výcviku karakterisujících službu kupeckou, nýbrž pouhé pozornosti.
4. Nález z 23. prosince 1924, č. 20815/24:
Při posuzování, je-li činnost nějakého zaměstnance službou kupeckou či vyšší službou nekupeckou, není podstatným kriteriem, zda vyžaduje práce taková převážně duševní činnosti, zda jest snad činností více méně mechanickou a zda se koná pod dozorem a kontrolou správy závodu. Činnost více méně mechanická (ve sporném případě výhradně písemné práce spojené s vyúčtováním mzdy a materiálu) zůstává přesto službou kupeckou, vždyť každá činnost na př. kupeckého mládence pozůstává ze stále ke opakujících úkonů, totiž vydávání žádaného zboží a příp. přijímání ceny za ně.
5. Nález ze dne 14. října 1924, č. 17604/24:
Prodavačka B. ve hlavním skladě tabáku konala pravidelně a ne jen výjimečně služby kupecké a nikoli pouze úkony podřízené, byť jenom dvě hodiny denně. Neboť povahu jejích služeb nelze posuzovati podle času, po který byla denně zaměstnána, nýbrž podle povahy úkonů, byly-li rázu pravidelného nebo jen výjimečné. — Vedení domácnosti není vůbec výdělečnou činností ve smyslu ustanovení § 2, odst. 1, bodu 2. pens. zák. (na Slovensku vládního nařízení ze dne 19./I. 1923, č. 16 Sb. z. a n.), jež vyjímá z pojistné povinnosti osoby, jejichž činnost, zakládající pojistnou povinnost, jest pouze vedlejším zaměstnáním vedle hlavní výdělkové činnosti, spojené s vyšším příjmem. Také okolnost, že B. má jako manželka učitele nárok na vdovskou pensi, nezprošťuje ji pojistné povinnosti, neboť ustanovení § 2, odst. 1. bodu 3. cit. předpisů má toliko na mysli normální pensřjní nároky, spojené s místem zastávaným zaměstnancem samým.
6. Nález ze dne 25. listopadu 1924, č. 20812/24:
Na pojistné povinnosti prodavače v konsumu Sch. nemění ničeho okolnost, že zaměstnání jeho bylo dočasné a přechodné.
Nález nejv. správního soudu ze dne 2. prosince 1924, č. 21259/24, o pojistné povinnosti dozorce na vinici a sklepmistra: Zaměstnanci pravidelně dozírající k pracím jiných osob jsou povinni pensijním pojištěním již z tohoto důvodu. Není třeba, aby dozorčí činnost jejich byla také převážně duševní činností.
Nález ze dne 25. listopadu 1924, č. 20814/24, o pojistné povinnosti pensijní přehlížeče (přetahovače) zboží v textilním závodě: Manuelní
63 práce, t. j. přetahováni látky přes stůl, není účelem jeho činnosti, nýbrž zkoumání látek za účelem zjištění vad, tedy tvoření úsudků, t. j. činnost převážně duševní.
Nálezy nejv. správního soudu týkající se řízení:
1. Nález ze dne 7. listopadu 1924, č. 19294/24:
Proti každému výměru zemské úřadovny Všeob. pens, ústavu jest podle ustanovení § 75, odst. 3. pens. zák. (na Slovensku vládní nařízení ze dne 19. ledna 1923, č. 16 Sb. z. a n.) přípustný opravný prostředek bez rozdílu, zda obsahuje výměr nějaký výrok in merito (na př. o pojistné povinnosti určitého zaměstnance) neb jen výrok rázu formelního (v konkrétním případě, že zemská úřadovna nemůže vzíti ohlášení pojištěnce na vědomí, o jehož pojistné povinnosti bylo již pravoplatně rozhodnuto). Žalovaný úřad nebyl oprávněn zamítnouti rekurs resp. námitky strany jako nepřípustně, nýbrž měl je zamítnouti (meritorně) jako bezdůvodné.
2. Nález ze dne 10. listopadu 1924, č. 19575/24:
Stížnost proti pojistné povinnosti zaměstnance od 1./7. 1920 jest nepřípustná, poněvadž stěžovatel proti tomuto výroku, obsaženému již v rozhodnuti zemské správy politické, k ministerstvu sociální péče si vůbec nestěžoval. —
Stížnost proti pojistné povinnosti téhož zaměstnance do 30./6. 1920 jest nepřípustná, protože tato sporná věc není ještě v pořadí stolic správních konečně vyřízena (stěžovatel sám se proti dotyčnému rozhodnutí zemské správy politické odvolal k ministerstvu sociální péče).
Stížnost týkající se výroku o počátku placení prémií se zamítá, protože ustanovení § 73, odst. 7. pens. zák., jehož se dovolává, nezabývá se otázkou, od které doby počíná povinnost příspěvky platiti, nýbrž od které doby počítá se příspěvková doba rozhodná pro případný nárok pojištěncův. Od kdy jest premie platiti, stanoví § 35 pens. zák., podle něhož počíná povinnost platiti příspěvek vznikem pojistné povinnosti, která není závislá od doručení výměru aneb úředního rozhodnutí.

Citace:

Pensijní pojištění. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1925, svazek/ročník 6, s. 74-76.