Pojištění úrazové a nemocenské.
(Pořádá Dr. Jindřich Tučný.)
Podpory nezaměstnaným, vyplácené zaměstnavatelem samým, nelze pokládati za součástku mzdy, t. j. za odměny za práci v užším slova smyslu. Započítání určitých příjmů v penězích aneb v naturaliích do pracovního výdělku má svůj význam pro předpis pojistných příspěvků, které se podle § 16 úr. zák. platí z pracovního výdělku pobíraného pojištěnci. Co jest pracovním výdělkem ve smyslu tohoto ustanovení označuje blíže § 6 ú. z. v ten rozum, že jest to pracovní výdělek, jejž zraněný měl v posledním roce, kdy zaměstnán byl v podniku, ve kterém k úrazu přišel. Přihlédne-li se pak k účelu úrazového pojištění, jak vyznačen jest zejména v § 1 ú. z., pojistiti všechny dělníky a výkonné úředníky zaměstnané v závodě proti následkům úrazů, jež se stanou při práci, pak jest zřetelně patrno, že pracovním výdělkem ve smyslu úr. zákona označiti lze pouze takové platy, jichž se zaměstnancům dostává v závodě jako úplaty za své zaměstnání, ať už od podnikatele samého, ať od osob třetích, pokud jsou jemu poskytovány za práci v závodě konanou. Příspěvky placené za dobu nezaměstnanosti však, jak již ze samého pojmu a významu slova vysvítá, za součást pracovního výdělku označiti nelze. Příspěvky ty se neplatí dělníkům za zaměstnání v závodě, nýbrž za to, že nejsou zaměstnáni, nejsou
64 tudíž odměnou za práci v podniku vykonávanou, nýbrž něčím jiným. Nezáleží pak na tom, zdali podnikatel ony částky poskytuje z liberality anebo z důvodů jiných, třebas aby si zajistil pracovní síly, aby mu byly k disposici pro případ, až nastane potřeba nové práce. (Nález nejv. správ. soudu z 1. října 1924, č. 16695/24.)