Pojem kupeckých prací.

(Nález Nejv. správ. soudu ze dne 26. května 1925, č. 7500/25.)
Naříkanými rozhodnutími bylo v pořadí instancí uznáno, že stěžovatelé Oskar Herz a Lola Blitzová podléhají po dobu svého zaměstnání u stěžující si firmy v Karlových Varech pensijní povinnosti pojistné podle zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., s odůvodněním, že podle konaného šetření zaměstnáni byli jako prodavač a prodavačka obsluhou zákazníků a že tedy konali kupecké služby ve smyslu zákona ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z. V rozhodnutí, týkajícím se pojistné povinnosti Loly Blitzové podotknuto, že je zaměstnána výlučně živnostenským odbytem zboží, kteroužto práci nutno považovati za práci kupeckou bez ohledu na to, je-li spojena s pracemi kalkulačními neb kontorními.
O stížnostech do rozhodnutí těch podaných uvážil nejvyšší správní soud toto:
Žalovaný úřad tím nechtěl vysloviti a nevyslovil také, že každý živnostenský odbyt zboží je službou kupeckou, nýbrž na podkladě nesporných svrchu uvedených skutečností dospěl k tomu, že stěžovatelé Oskar Herz a Lola Blitzová služby kupecké konají proto, že jejich činnost v závodě stěžující si firmy, k živnostenskému odbytu zboží směřující, vyžaduje určitých znalostí, jistého výcviku a pohotovosti, tedy toho, co obecně nazývá se kupeckou zdatností.
Při tomto z naříkaných rozhodnutí se podávajícím výkladě nelze však žalovanému úřadu vytýkati, že podrobiv oba zaměstnance pensijní povinnosti, nesprávně vyložil zákon. Neboť je-li k živnostenskému odbytu zboží stěžujícími si zaměstnanci nesporně konanému potřebí t. zv. kupecké zdatnosti, pak podle názoru nejvyššího správního soudu, vysloveného v nálezu ze dne 14. listopadu 1924, č. 19869/24, na němž nejvyšší správní soud trvá, konají zaměstnanci oni kupecké služby podle zákona ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z. a pak také podle § 1, odst. 2. lit. b) pensijního zákona jsou pensijní povinnosti pojistné podrobeni.
V témž nálezu vyslovil pak nejvyšší správní soud, že otázka, zda činnost toho kterého zaměstnance vyžaduje toho, čemu se v běžné mluvě říká obchodní zdatnost, je v konkretním případě skutkovou otázkou, jejíž zodpovězení závisí na různých okolnostech faktických. Zodpovězení to, jež tvoří část skutkové podstaty, z níž žalovaný úřad vycházel, může nejvyšší správní soud zkoumati jen s hlediska § 6, odst. 2. zákona o správním soudě, tedy jen po stránce formální, nikoli přezkoumati je věcně. V daném případě, kde je nesporno a jak stížnosti samy uvádějí, dokonce notorickým, že jde o prvotřídní závod ve světových lázních, v němž jsou jmenovaní zaměstnanci
422 zaměstnáni jen v hlavní saisoně, kde podle stížností nakupují jen zákazníci velmi zámožní, měl žalovaný úřad již v těchto faktech stěžovateli samými již v řízení administrativním tvrzených dostatečný podklad pro skutkový závěr, že činnost Herzova a Blitzové onu kupeckou signaturu má, t. j. že činnost jejich vyžaduje určité školenosti ve svém oboru.
Uvádějí-li stížnosti, že právě vysoká úroveň závodu stěžující si firmy svědčí tomu, že zaměstnanci nemají vůbec možnosti, aby vychvalováním zboží a přemlouváním zákazníků je přiměli k uzavření odchodu, stačí poukázati k tomu, že okolnost ta v některých případech bude pro posouzení skutkové otázky svrchu uvedené relevantní, v daném případě však na váhu padati nebude, když z jiných skutkových okolností, na př. prvotřídnosti závodu, platu zaměstnance a pod. je zřejmo, že prodavač vykazovati musí znalost svého oboru a značnou pohotovost.
Vycházeje z těchto úvah, zamítl nejvyšší správní soud stížnosti jako bezdůvodné.

Citace:

Pojem kupeckých prací.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1925, svazek/ročník 6, s. 434-435.