Námitku promlčení v pracovních věcech možno vznésti ještě i v druhé stolici.

Žalobce uplatňoval v dovolání, že námitka žalovaného, podle níž uplynula promlčecí doba ,před podáním žaloby, je opožděna, protože byla vznesena žalovaným teprve v druhé stolici, a že tedy na ni neměl soud druhé stolice bráti zřetele. Uváděl v tom směru:
Uplatňovati promlčení jest »nárokem«, a pouze forma, kterou se promlčení uplatňuje, jest »námitka«. — Jest to totéž, jako když nárokem je odporovatelnost a forma, kterou se tento nárok uskutečňuje, jest žaloba nebo námitka ve sporu, jest to totéž, jako když někdo tvrdí zánik dluhu započtením na vzájemnou pohledávku, což se může státi žalobou navzájem nebo námitkou kompensace. — Ustanovení § 33, odst. 3 zák. o prac. soudech sice mluví o tom, že »o nových nárocích kterékoli strany nelze jednati« v druhé stolici, avšak ve spojení s § 33, odst. 1 cit. zák. (»znovu v mezích určených nároky stran v odvolání) jest jasné, že celé ustanovení § 33, odst. 3 zák. o prac. soudech neznamená nic jiného, nežli že námitku promlčení, kterou žalovaný nevznesl v první stolici, nemůže již uplatniti v stolici druhé a jest jí prekludován. — Jestliže žaluji z určitého právního důvodu, je tímto právním důvodem individualisován nárok, a jestliže jsem žalován a popírám tvrzený dluh z určitého důvodu, na př. proto, že nevznikl, je tím můj nárok na zamítnutí žaloby individualisován, a jiná námitka, na př, že dluh sice vznikl, ale byl vyrovnán, by zakládala jiný nárok na zamítnutí žaloby. — Že námitka promlčení jest nárokem, jaký má na mysli § 33, odst. 3 zák. o prac. soudech, plyne i z obč. zák. Vždyť promlčení samo o sobě může dokonce býti uplatňováno žalobou stejně jako jakýkoli jiný nárok: §§ 1498 a 1499 obč. zák, to výslovně stanoví, a též § 1500 mluví o »nároku získaném promlčením«.
Nejvyšší soud o této otázce rozhodl: Nešlo tu o nějaký nárok žalovaného ani o protipohledávku, nýbrž jen o námitku, o kteréž proto soud druhé stolice právem pojednával (rozh. z 1. července 1939, Rv I 641/39).

Citace:

Námitku promlčení v pracovních věcech možno vznésti. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1938-39, svazek/ročník 3, s. 272-272.