Pensijní pojistné povinnosti podle zákona ze 16. prosince 1906, č. 1. ř. z. ex 1907, nepodléhal prodavač i když vykonával časem úkony převážné duševní, jež však časově ustupovaly do pozadí před jeho činností prodavačskou. — (Nález nejv. spr. soudu z 19. dubna 1920, č. 6874).
Stížnost Všeobecného pensijního ústavu pro zřízence ve Vídni do rozhodnutí býv. c. k. ministerstva sociální péče ve Vídni, podle něhož Κ. V. v Praze nebyl povinným pensijním pojištěním proto, že byl převážné činný jako prodavač, byla zamítnuta.
Prodavači nelze přiznati charakter úřednický, ani míti za to, že je zaměstnán převážně úkony duševními. Činnost jeho omezuje se hlavně na to, že obsluhuje zákazníky a prodává zboží za ceny předepsané majitelem závodu. Nerozhoduje, jestliže za prodané zboží vyhotoval i účty, vyřizoval drobnou korespondenci, podával továrně zprávy o stavu závodu a žádal o doplnění skladu, zboží došlé z továrny přijímal podle zvláštních konsignací, ztržené peníze odváděl do banky, ročně obstarával inventuru za dohledu majitele závodu a dohlížel na sluhu a druhou prodavačku. Při všech těchto úkonech jde o pouhé zápisy a konstatování určitých skutečností, jež nevyžadují zvláštní myšlenkové činnosti a slouží pouze na podporu hlavní práce. fysické, prodeje zboží zákaznictvu. Za činnost převážně duševní lze považovati pouze onu činnost, při níž podstatná část práce vykonává se duchem, myšlením, které, aby došlo zevního výrazu, vyžaduje pouze zevnější, písemné neb ústní formy. Činnost toho rázu však u prodavače ustupuje vzhledem к jeho celkovému výkonu zcela do pozadí.