Péče o osoby, odkázané na veř. pomoc a ochranu.

Zákon ze dne 30. června 1921, č. 256, o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. Ministr sociální péče se zmocňuje, aby, nedotýkaje se jiných zákonných ustanovení, nařízením určil:
1. že mohou býti děti do 14 let dány a přijaty do cizí péče (ošetřovanci, schovanci), po případě i dále v ní ponechány a podrženy jen s odvolatelným povolením orgánu k tomu ustanoveného;
2. jak se má dozírati na výše uvedené děti, jakož i na děti nemanželské do 14 let v péči vlastních rodičů a jak děti ty míti v patrnosti;
3. které osoby jsou způsobilé býti dozorci dětí v cizí péči a dětí nemanželských;
4. kdo tyto osoby jmenuje;
5. jaké odvolací právo přísluší pěstounům a rodičům proti dozorčím osobám.
§ 2. Osoby, pověřené dozorem na děti v cizí péči a na děti nemanželské, mají právo za tím účelem prohlížeti byty pěstounů nebo rodičů, místnosti dětem k pobytu určené, jakož i děti samy, a žádati na pěstounech, rodičích a členech jejich domácnosti, aby jim podle pravdy podávali vysvětlení o pamětech dětí, o jejich umístění, výživě, ošetřování a výchově, jakož i aby děti jim, nebo lékaři jimi označenému na určitém místě pravidelně předváděli. Děti do dvou roků je nutno předváděti lékaři ve lhůtách dozorčí osobou stanovených.
Soudy poručenské a jiné příslušné úřady jsou povinny v mezích své pravomoci zjednati tomuto oprávnění osob dozorčích podle potřeby průchod.
§ 3. a) Kdo dítě své do cizí péče dá nebo cizí dítě do své péče přijme bez předepsaného povolení, nebo
b) kdo v péči té dítě ponechá nebo podrží, ač dané mu povolení bylo odvoláno nebo pozbylo již platnosti, aniž o ně znovu zažádal, jakož i
c) kdo podmínek v povolení obsažených nedbá,
d) kdo poruší povinnosti, uložené jemu podle § 2., odst. 1., tohoto zákona,
e) kdo opomene hlásiti, co bude nařízeno ku provádění tohoto zákona, a kdo při tomto hlášení nebo při vysvětlení dávaném osobám dozorčím učiní vědomě údaje nesprávné,
trestán bude, pokud to není trestný čin, který dlužno trestati podle zákona trestního, pro přestupek politickými správami první stolice pokutou do 1000 korun nebo vězením do 1 měsíce. Spojiti pokuty s trestem na svobodě je přípustno. Zamění-li se nedobytná pokuta v trest vězení, nesmí převyšovati sazby pro ně stanovené.
§ 4. Orgány správy autonomní jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.
§ 5. Všechna právní jednání, podání, listiny a protokoly, jichž je třeba ku provádění tohoto zákona, jsou osvobozeny od kolků a poplatků přímých. § 6. Tento zákon nabývá účinnosti dnem prohlášení.
§ 7. Ministru sociální péče se ukládá, aby zákon provedl, dohodna se se súčastněnými ministry.
(Vyhlášen v částce 63. Sb. z. a n. dne 4. srpna 1921.)

Citace:

Péče o osoby, odkázané na veř. pomoc a ochranu.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1921, svazek/ročník 2, číslo/sešit 5, s. 363-364.