Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče, 1 (1919). Praha: Ministerstvo sociální péče, 623 s.
Authors:
= Sociální revue, 1 (1919)
PDF

Zákon ze dne 8. února 1920. čís. 89,
kterým se mění některá ustanovení zákona o pensijním pojištění (zákona z 16. prosince 1906, č. 1. ř. z. z roku 1907, a císařského nařízení z 25. června 1914. č. 138. ř. z.).


Článek I.
Zákon ze dme 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907, o pensijním pojištění zřízenců ve službách soukromých a některých zřízenců ve službách veřejných ve znění upraveném císařským nařízením ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z., má v paragrafech a odstavcích dále uvedených zníti takto: § 1.
(1) Pojištěním povinen a podle ustanovení tohoto zákona jest pojištěn, kdo překročiv 16. rok věku svého je v Československé republice v poměru služebním, pokud není činným jako dělník či učeň nebo nevykonává převážnou měrou prací podřízených, jako služeb čeledínských, nádenických nebo takových, jichž vykonavatelé se nepovažují za obchodní pomocníky. Podle zákona ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z. (§ 1. odst. 2.).
(2) Jsou tudíž pojištěním povinni zejména:
a) zaměstnanci, kteří vykonávají převážně duševní práce, nebo kteří k pracím jiných osob pravidelně dozírají, jako dílovedoucí, stavbyvedoucí, políři, mistři, podmistři, stárci, dozorci, důlní, lezci, šafáři, poklasní, hajní atd.
b) zaměstnanci v kancelářích, písárnách, obchodech, skladech, dopravních a jiných podnicích, ať výdělečných či nevýdělečných, kteří vykonávají kupecké nebo jiné vyšší služby ve smyslu zákona ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z., o obchodních pomocnících, zejména také všichni zaměstnanci kanceláří advokátních a notářských.
§ 2.
(1) Z pojistné povinnosti jsou vyňati:
1 zaměstnanci, kteří teprve po dokonaném 55. věku svého věku vstupují poprvé do zaměstnání, zakládajícího pojistnou povinnost;
2. osoby, jejichž činnost zakládající pojistnou povinnost je pouze vedlejšími jejich zaměstnáním vedle hlavní výdělkové činnosti spojené s vyšším příjmem;
3. zaměstnanci státu a jiných nucených svazků v územních neb zájmových, zaměstnanci podniků a ústavů provozovaných nebo zaručených státem nebo nucenými svazky zájmovými neb územními, zaměstnanci zákonně uznaných náboženských společností; všichni tito však jen tenkráte, mají-li normální pensijní nároky, které jsou spojeny s místem jimi zastávaným nebo jsou jim zaručeny po uplynutí stanoveného zkušebního čas i nebo stanoveného prozatímního postavení;
4. kandidáti advokacie a notářství, lékaři v přechodném, nesamostatném zaměstnání
5. všichni zaměstnanci kočovných divadel, kočovných orchestrů a podobných kočovných podniků, kočovní artisti, byť i vystupovali na jevištích stálých;
6. zaměstnanci cizozemských podniků; které nemají v tuzemsku pevného závodu (provozovny, obchodní kanceláře, skladiště), zaměstnanci, kteří se toliko dočasně v tuzemsku zdržují, provázejíce svého zaměstnavatele, jenž nemá v tuzemsku řádného bydliště;
7. osoby požívající invalidního důchodu podle tohoto zákona, i když jsou zaměstnány v povolání o sobě podrobeném pojistné povinnosti; vzdají-li se však důchodu, stávají se opět pojištěním povinnými.
(2) Za zaměstnance vyňaté z pojistné povinnosti podle bodu 1. a 7. odst. 1. tohoto paragrafu jest zaměstnavatel povinen odváděti příslušnému nositeli pojištění ve prospěch fondu pro podporu potřebných nezaměstnaných (§ 42, bod 7) tu část prémií, kterou by — Kdyby z pojistné povinnosti nebyli vyňati — podle §u 33, odst 2., nesl ze svého. O hlášení tohoto zaměstnancův a odvádění zmíněných příspěvků platí obdobné všechna pravidla platná pro osoby pojistné povinnosti podrobené.
§ 2a.
Pensijní pojištění zaměstnanců drah, sloužících veřejné dopravě jich pomocných ústavů upraví ministr sociální péče s ministrem železnic nařízením.
§ 3. odst. 1.—4.
(1) Osoby povinné pojištěním jsou roztříděny podle svých ročních požitků do šestnácti tříd služného a to:
Osoby s ročními požitky
1. až do 900 Kč do I. třídy
2. 900 1200 II.

3. 1200 1800 III.
4. 1800 2400 IV.
5. 2400 3000 V.
6. 3000 3600 VI.
7. 3600 4200 VII.
8. 4200 4800 VIII.
9. 4800 5400 IX.
10. 5400 6000 X.
11. 6000 6600 XI.
12. 6600 7200 XII.
13. 7200 7800 XIII.
14. 7800 8400 XIV.
15. 8400 9000 XV.
16. 9000 XVI.
(2) Při zařaďování do těchto tříd služného jest jako součást služného započítati také příbytečné, aktivní, funkční a jakékoliv jinak nazvané přídavky (válečné, drahotní vybavovací, nákupní), dále smluvené proměnlivé požitky (tantiémy, provise a jiné požitky, závislé na obchodním nebo pracovním výsledku), pak smluvené nebo pravidelně se opakující odměny (remenurace, novoročné), jakož i všechny druhy naturálních požitků.
(3) Pevné požitky je započítati částkou vypočítanou pro celý rok. Proměnlivé požitky jest započítati průměrem částek vyplaceních v předcházejících 3 letech, nebo trvá-li služební poměr kratší dobu, v této kratší době; pokud pak průměr nelze stanoviti, jest je započítati jednou pětinou pevných požitků.
(4) Naturální byt spojený po případě s otopem a osvětlením, nebo i stravou, započítá se částkou, již po slyšení zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců stanoví politický úřad II. stolice počátkem každého roku se závaznou platností pro obvod své působnosti. Jiné naturální požitky se započítají podle místních průměrných cen.
§ 4.
Předmětem pojištění jest:
Pro pojištěnce.
1. důchod invalidní (§§ 6—10),
2. důchod starobní (§ 11),
3. příplatky vychovávací k důchodu invalidnímu a starobnímu (§ 17a). Pro pozůstalé
4. důchod vdovský (§§ 12—14),
5. příspěvky vychovávací (§§ 15—17),
6. pohřebné (§ 19),
7. odbytné pro vdovu, děti, nebo potřebné rodiče (§ 18).
§ 5.
(1) Aby bylo dosaženo nároků a dávky uvedené v § 4, čís. 1—6, je třeba, aby vedle ostatních podmínek pro to stanovených uplynula dobu čekací 120 příspěvkových měsíců (§ 8).
(2) Nastal-li pojistný případ před uplynutím 120, ale po uplynutí 60 příspěvkových měsíců, příslušejí tyto dávky ve výměra snížené (§ 8a).
(3) Nastane-li nezpůsobilost k výdělku nebo smrt pojištěncova před uplynutími doby čekací, avšak následkem podnikového úrazu (§ 5 zákona z 26. prosince 1887, č. 1 ř. z. z roku 1888, ve znění nařízení z 21. srpnu 1917, č. 363 ř. z.), považuje se čekací doba 120 příspěvkových měsíců za dokonanou (§ 8, odst. 4.).
§ 7, odst. 2.
(2) Za nezpůsobilého k výdělku považuje se kromě toho pojištěnec, který dokonal 65. rok života, nеní-li ve služebním poměru podrobeném pojistné povinnosti,
§ 8.
(1) Invalidní důchod se skládá z částky základní a z částek zvyšovacích.
(2) Základní částka vyměřuje se podle průměrné třídy služného. Průměrnou třídou služného je třída, která odpovídá ročnímu průměru započitatelských požitků (§ 73, odst. 7.), jež pojištěnec měl za posledních 24 příspěvkových měsíců v době čekací. Nastal-li podnikový úraz před uplynutím 24 příspěvkových měsíců, položí se za základ výpočtu průměrné třídy roční průměr započítatelných požitků v uplynulých měsících.
(3) Základní částka činí:
v I. třídě 180 Kč ročně
v II. 270
v III. 360
v IV. 540
v V. 720
v VI. 900
Je-li průměrná třída vyšší nežli VI., stanoví se základní částka tím způsobem, že k základní částce VII. třídy připočítá se za každý příspěvkový měsíc v době čekací získány
ve třídě VII. částka 1,50 Kč
VIII. 3.—
IX 4,50
X. 6.—
XI 7,50
XII. 9.—
XIII. 10,50
XIV 12.—
XV. 13,50
XVI . 15.— (4) Příspěvkové měsíce, chybějící do 120 měsíců, započítají se jako příspěvkové měsíce dokonané v průměrné třídě služného.
(5) Základní částka nesmí však býti menší, nežli čtvrtina prémií dospělých až do uplynutí doby čekací, případně až do dne, kdy pojištěnec utrpěl úraz § 5, odst. 31.
(6) Zvyšování důchodu invalidního počíná po uplynutí doby čekací. Zvyšovací částka činí 1/8 prémií, které dospěly v příspěvkové době po 120. příspěvkovém měsíci.
§ 8 a.
(1) Snížená výměra důchodu invalidního (§ 5, odst. 2.) činí po 60 příspěvkových měsících dvě třetiny základní částky a stoupá každým dalším příspěvkovým rokem o jednu patnáctinu základní částky. Pro příspěvkovou dobu kratší nežli jeden rok počítá se stoupání poměrně podle počtu dokonaných měších.
(2) Snížený důchod invalidní nesmí však býti nižší nežli jedna šestina prémií dospělých do jeho nápadu.
§ 8 b.
Důchod invalidní může býti zvýšen až o 50%, pokud důchodce je tak bezmocný, že potřebuje cizí péče a ošetřování. O zvýšení tomto rozhoduje po návrhu příslušné komise (§ 60) s konečnou platností představenstvo Všeobecného pensijního ústavu.
§ 9.
(1) Požitek invalidního důchodu počíná dnem ztráty výdělečné způsobilosti. Nevyšetří-li se v řízení o prohlášení invalidity (§ 74, odst. 2.) doba, tedy i nastala ztráta způsobilostí výdělečné, pokládá se den ohlášení nároku na den této ztráty.
(2) Má-li pojištěnec na základě pojistné povinnosti u některé nemocenské pokladny, zřízené podle zákona o nemocenském pojištění, nebo pomocné pokladny, nebo bratrské pokladny nárok na nemocenské, nebo má-li nárok vůči zaměstnavateli na další placení služného (§ 9 c, bod 4. zákona o nemocenském pojištění), počíná požitek invalidního důchodu dnem. kdy končí nárok na nemocenské nebo další placení plného služného. Za dobu však, po kterou bylo placeno nemocenské, má důchodce nárok na příspěvek ve výši, o kterou důchod invalidní, jemu přiznaný a této době odpovídající, převyšuje vyplacené nemocenské.
§ 11, odst. 4.
(1) Požitek starobního důchodu počíná duem jeho nápadu a zaniká smrti osoby oprávněné k požitku.
§ 14, odst. 1.
(1) Požitek vdovského důchodu počíná dnem úmrtí manželova a zaniká opětným provoláním nebo úmrtím vdoviným.
§ 15.
Nárok na vyvolávací příspěvek má každé dítě pod 18 let v případě úmrtí pojištěného otce nebo pojištěné matky, požíval-li zemřelý rodič v této době invalidního nebo starobního důchodu nebo měl-li čáku na takový důchod. Nemanželské děti mají vsak nárok na vychovávací příspěvky, zakládající se na pojištění jejich otce, jen tehdy, bylo-li otcovství soudně zjištěno nebo za živobytí otcova mimosoudně uznáno.
§ 17.
(1) Požitek vychovávacích příspěvků počíná dnem úmrtí pojištěného rodiče a zaniká dokonaným 18. rokem věku, dřívějším zaopatřením, provdáním neb úmrtím dítěte.
(2) V uvážení hodných případech Všeobecný pensijní ústav může povoliti vyplácení vychovávacích příspěvkův i přes dokonaný 18. rok věku.
§ 17a.
Invalidní nebo starobní důchod osoby, která má dítě nebo děti, jež by pro případ smrti měly nárok příspěvek vychovávací, zvyšuje se o příplatek vychovávací, pokud důchodce o dítě pečuje. Tento příplatek činí za každé dítě 1/6 základní částky důchodu, požívá-li však důchodce jen sníženého důchodu, 1/6 snížené částky důchodové. Úhrn všech těchto příplatků nesmí však činiti více, nežli 50% základní, případně snížené částky důchodové. Požitek tohoto příplatku počíná současně s důchodem invalidním nebo starobním a zaniká v případech, uvedených v § 17, odst. 1.
§ 18.
(1) Nárok na odbytné má vdova a není-li jí nebo nemá-li nároků, stejnými díly děti pojištěné osoby, zemře-li tato osoba před uplynutím 60 příspěvkových měsíců, ne však následkem úrazu podle § 5, odst. 3, a jsou-li jinak splněny podmínky pro požívání vdovského důchodu nebo vychovávacíiho příspěvku (§§ 13, 15 a 17).
(2) Není-li tu ani vdovy, ani dětí, k některému nároku podle tohoto zákona oprávněných, má pozůstalá potřebná matka a, není-li jí, pozůstalý potřebný otec nárok na odbytné, přispíval-li pojištěnec k jich výživě.
(3) Jako odbytné náleží vdově, po případě dětem dvojnásobná, matce nebo otci jednoduchá základní částka invalidního důchodu, která přísluší po uplynutí 120 příspěvkových měsíců podle pojištěncovy průměrné třídy služného v době jeho úmrtí (§ 8).
§ 19.
Pohřebné.
(1) Nárok na pohřebné mají pozůstalí po osobě, která požívala podle tohoto zákona důchodu invalidního, starobního, vdovského nebo příspěvku vychovávacího, nebo po pojištěnci, který dokonal aspoň 60 příspěvkových měsíců, jestliže vybarví-li pohřeb.
(2) Pozůstalými podle předchozího odstavce rozumějí se manžel, děti, rodiče, nebo sourozenci zemřelého. Pohřebné náleží tomu z nich, kdo pohřeb vypravil.
(3) Pohřebné činí 1/4 ročního důchodu, jehož zemřelý požíval, po případě 1/4 důchodu, na nějž měl čáku.
§ 20.
(1) Všechny důchody a vychovávací příspěvky vyplácejí se v měsíčních lhůtách do předu. Měsíční částky důchodu zarovnávají se na 10 h tím způsobem, ze částky аž do 5 h zůstávají nepovšimnuty a že vyšší částky čítají se za 10 h. Skončí-li právo k důchodů během měsíce, přijaté částky se nevracejí.
(2) Oprávněni mají na požádání před každou výplatou předložiti potvrzení o živote neb o vdovství.
(3) Odbytné a pohřebné vyplatí se po předloženi průkazů, osvědčujících nárok.
§ 21, odst. 1.
(1) Výplata důchodu invalidního, vdovského a příspěvku vychovávacích se staví, pokud k požitku oprávněný požívá důchodu podle ustanovení zákona o úrazovém pojištěni, a to: 1. napadly-li důchody zprvu jmenované před uplynutím čekací doby 120 příspěvkových měsíců, až do výše důchodu podle zákona o úrazovém pojišťování, 2. napadly-li však po uplynutí doby čekací, potud, pokud součet obou důchodu převyšuje 2/3 započitatelných požitků, které pojištěnec měl za posledních 60 příspěvkových měsíců. Toto ustanovení o stavení výplaty důchodů však neplatí při úplné bezmocnosti důchodce (§ 8 b).
§ 23 a. odst. 1-4.
(1) Nositel pojištění jest oprávněn zavésti léčebné řízení, aby výdělečná způsobilost příjemce důchodu invalidního byla obnovena nebo nezpůsobilost k výdělku, hrozící pojištěnci nemocí, byla odvrácena.
(2) K tomuto účelu nositel pojištění může zejména na vlastní útraty dáti důchodce, po případě pojištěnce do léčebního ústavu (nemocnice, léčebny) nebo do jiného pro léčení vhodného místa, a to beze svoleni pojištěncova v těch případech, ve kterých podle § 8 zákona ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., pojištěnec může býti dán do nemocničního ošetřováni.
(3) Po dobu léčebního řízení požitek invalidního důchodu může býti zcela nebo z části zastaven. Má-li však ten, kdo byl léčebnému řízení podroben, členy rodiny, k jichž výživě dosud podstatně přispíval, náleží těmto členům rodiny podpora alespoň polovinou důchodu, jehož pojištěnec požíval nebo na nějž by měl nárok v případě nezpůsobilosti k výdělku (§ 7).
(4) Nepodrobí-li se důchodce léčebnému řízení, nezávislému na jeho souhlasu, muže mu být i požitek invalidního důchodu zcela nebo z části dočasně zastaven; nepodrobí-li se léčebnému řízení onemocnělý bez závažného důvodu a byla-li by léčebním řízením nezpůsobilost k výdělku pravděpodobně odvrácena, muže býti důchod invalidní zcela nebo z části dočasně odepřen, byl-li onemocnělý upozorněn na tyto následky.
§ 25.
(1) Zanikne-li pojištění povinné nebo dobrovolné (§§ 28—31) z kteréhokoli důvodu, kromě důvodu uvedeného v § 24. bod 2. a zůstane-li pak vystouplý pojištěnec aspoň po 6 měsíců bez zaměstnání povinného pojištěním, má nárok, aby mu bylo vráceno:
I. za dobu pojištění povinného část skutečně zaplacených prémií bez úroků, a to ve třídě I.—IV. jedna třetina prémií, ve třídě V.—XVI. jedna polovina prémií, pokud pak jde o pojištění před platností tohoto zákona a pokud za počitatelné požitky převyšovaly 7200 Kč. Celé prémie, nejvýše však prémiová reserva; 2. za dobu dobrovolného pojištěni (§ 28) nebo za dobu zákupem služebních let započítanou (§ 31) 75% té částky prémiové reservy, která vznikla dobrovolným pojištěním nebo zákupem.
(2) Osobám ženského pohlaví, které vejdou v manželství ve dvou letech po výstupu z pojištění, nebo vystoupí z pojištěni ve dvou letech po uzavřeni sňatku, doplní se částky prémií, na jichž vrácení mají podle předchozího ustanoveni nárok, na 80% prémií za ně skutečně zaplacených.
(3) Tyto nároky mohou býti uplatněny toliko pojištěncem, a přecházejí na jeho dědice, byly-li uplatněny.
(4) Zemře-li pojištěnec, jenž uplatnil nárok na vrácení prémii, před jich výplatou, mají oprávněni dědicové volbu, buď požadovati výplatu těchto prémii, nebo žádati zákonná plnění pojistná v nezkrácené výměře (§ 26).
(5) Nároky na vráceni prémií požívají ochrany podle § 9 a.
(6) Nárok na vráceni prémií nemá pojištěnec, který přešel do služby vyňaté podle § 2. bod 3. z pojistné povinnosti.
(7) Nárok na vrácení prémií zanikne, nebyl-li u příslušného nositele pojištění uplatněn do tři let po zániku pojištění nebo před dřívějším opětným vstupem do pojistné povinnosti.
§ 27 a. odst. 1 —2.
(1) Čáky získané aspoň 60ti příspěvkovými měsíci mohou se uchovati ve výši, ve které byly při zániku pojištění, placením uznávacího poplatku 4 Kč ročně do předu s tím účinkem, že nároky z pojištění zachovávají se přes 18měsíční lhůtu, ustanovenou v závěrečné větě § 24, po případě přes 6timěsíčni lhůtu, stanovenou v § 29. odst. 2., bez jakéhokoli časového obmezení.
(2) Toto zachování čák zaniká bez nároku na vrácení již zaplacených uznávacích poplatků, zůstane-li pojištěnec se splátkou déle nežli 6 měsíců po její dospělosti v prodlení. První splátka uznávacího poplatku, která jest dospělá prvního dne 19. měsíce po zániku pojistné povinnosti, po případě prvního dne 7. měsíce po zániku dobrovolného pojištěni, musí být zaplacena ve čtrnácti dnech po své dospělosti, jinak zanikne právo na zachování čák.
§ 28.
(1) Osoby, jichž pojistná povinnost zanikla z kteréhokoli důvodu, kromě důvodu uvedeného v § 24, bodu 2. mají právo dobrovolně pokračovati v pojištění.
(2) Toto právo pomíjí, nebylo-li uplatněno do 6ti měsíců po zániku pojistné povinnosti.
(3) Osoby, zaměstnané v cizozemském pobočném závodě domácího podniku, mohou též kromě případu prvního odstavce býti připuštěny k dobrovolnému pojištění u Všeobecného pensijního ústavu podle výše svých požitků, jsou-li u Všeobecného pensijního ústavu pojištěni též zaměstnanci domácího podniku.
(4) Dobrovolné pokračování v pojištění osob. které při zániku pojistné povinnosti byly již invalidní (§ 7). jest neplatné.
§ 30.
Odst. 1. bod 3.
3. zdržuje se trvale v cizině, nejsa v některé službě podle § 28. odst. 3., nebo za účelem léčení. Za trvalý pobyt v cizině se považuje, má-li pojištěnec řádné bydliště mimo území Československé republiky déle 3 let.
Odst. 2.
(2) Z ustanovení posledního bodu mohou býti vzhledem k jednotlivým státům ustanoveny výjimky nařízením ministra sociální péče.
§ 31
(1) Každý pojištěnec musí si zvýšiti nároky zakoupením služební doby nepojištěné tím, že doplní svoji prémiovou reservu na částku, která odpovídá jeho věku a jeho započitatelné příspěvkové době po provedeném zákupu.
(2) Započítání služební doby jest však přípustno pouze po průkazu skutečné služby, podle třídy služného v době zákupu a pouze potud, pokud vstupní stáří pojištěncovo zakoupením let neklesne pod 16. rok jeho věku.
(3) Dobu, ztrávenou po dobu války ve službě vojenské nebo civilní, lze při zákupu let i dvojnásobně počítati. Tato doba může však býti zakoupena nejdéle do pěti let po provedené všeobecné demobilisaci.
(4) Ze zákupu služebních let vzchází pojištěnci nárok teprve uplynutím dvou let po zákupu. Nastane-li případ pojistný před uplynutím dvou let, vrátí se zaplacená zákupní prémie se 4%ním úrokem.
(5) V případě přeměny provisního pojišťování u bratrské pokladny v pojištění pensijní (§ 92b) není započítání služebních let omezeno, ani pokud se týče času jeho uplatnění ani pokud se týče jeho účinku.
§ 33
(1) Za každý měsíc služného (příspěvkový měsíc) platí se pevné prémie:
v I. třídě 6 Kč
II. 9
III. 12
IV. 18
V. 24
VI 30
VII.36
VIII. 42
IX. 48
X 54
XI. 60
XII. 66
XIII 72
XIV. 78
XV. 84
XVI. 90
(2) Z těchto prémií nese v prvních čtyřech třídách služného zaměstnavatel dvě třetiny, pojištěnec jednu třetinu, ve vyšších třídách každý polovici nedosahuje-li však celkový nepočítatelný roční plat ani 600 Kč, nebo skládá-li se toliko z požitků naturálních, nese zaměstnavatel celou prémii ze svého. (3) Zaměstnavatelem jest, kdo uzavřel služební smlouvu se zaměstnancem a zavázal se v ni platiti služné. Není-li tato osoba současně majitelem podniku, v témž pojištěnec jest zaměstnán, ručí s ní podnikatel za prémie podle tohoto zákona rukou společnou a nerozdílnou.
(4) Nápadem invalidního nebo starobního důchodu přestává povinnost platiti prémie (§ 24, odst. 2.)
§ 38, odst. 1, věta 1.
(1) Zadrželé prémie buďte zúrokovány 5 procenty.
§ 40
(1) Všeobecný pensijní ústav může svým jménem nabývati práv a přejímati závazky, před soudem žalovati a žalován býti.
(2) Ústav sídlí v Praze.
(3) Jeho řádným soudem jest věcné příslušný soud v Praze.
§ 41.
(1), Členy Všeobecného pensijního ústavu jsou a) zaměstnanci, pro které jest jmenovaný ústav podle § 64, odst. 5., k pojištění příslušný, b) jejich zaměstnavatelé, a c) osoby podle § 28 dobrovolné pojištěné.
§ 45
(1) Presidenta Všeobecného pensijního ústavu jmenuje ministr sociální péče vždy na dobu 4 let. President, jímž může býti toliko státní občan Československé republiky, musí bydleti v Praze a nesmí býti členem ústavu.
§ 46, odst. 2.-4.
(2) Členy představenstva volí valná hromada ze svéprávných členů Všeobecného pensijního ústavu. Členy představenstva mohou býti toliko státní občané Československé republiky. Aspoň dvě pětiny členů zvolených z jednotlivých skupin muší bydleti v Čechách.
(3) Z volitelnosti do představenstva jsou vyloučeny osoby, které jsou zbaveny volebního práva a volitelnosti podle § 5 zákona ze dne 31. ledna 1919, č. 75 sb. z. a n. o volebním řádu do obecních zastupitelstev.
(4) Členové představenstva volí se na dobu 4 let.
§ 49.
(1) Výkonným orgánem správy ústavu je ředitelství, které sestává aspoň ze dvou členů, z nichž jeden musí býti pojistným matematikem, jenž jest zodpovědnými matematikem ústavu, a jeden znalý práva. Členové ředitelství mohou býti jmenováni nebo propouštěni jen se souhlasem ministra sociální péče.
(2) Placení úředníci a zřízenci buďtež vzati do slibu a podléhají disciplinární moci představenstva.
§ 50, odst 4. a 5
(4) Počet delegátů, jež výbor zemských úřadoven má voliti, řídí se počtem příslušných členů, takže na každých 2000 členů připadnou dva delegáti, pokud se týče náhradníci, při čemž zlomky až do 1000 členů zůstanou nepovšimnuty, kdežto zlomky větší odůvodňují nárok na 2 delegáty. Každé zemské úřadovně příslušejí aspoň 2 delegáti.
(5) Delegáti voli se na 4 léta. § 53.
(1) Dosavadní zemské úřadovny ponechávají se nadále v činnosti.
(2) Ministr sociální péče se však zmocňuje, aby podle potřeby nařízením sloučil zemské úřadovny nebo změnil obvod jejich působnosti a sídlo.
§ 58.
(1) Předseda zemské úřadovny jmenuje ministr sociální péče na dobu čtyř let.
(2) Předsedou může býti toliko státní občan Československé republiky. Předseda musí bydleti v sídle zemské úřadovny a nesmí býti členem Všeobecného pensijního ústavu.
§ 59, odst 3. a 4.
(1) Členy výboru mohou býti toliko státní občané Československé republiky.
(2) Z volitelnosti do výboru jsou vyloučeny osoby, které jsou zbaveny osobního práva a volitelnosti podle § 5 zákona ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 Sb, z. а n., o volebním řádu do obecních zastupitelstev.
§ 61, odst. 1.
(1) Placení úředníci a zřízenci skládají slib, že budou plniti své povinnosti a jsou podrobeni disciplinární moci předsedově.
§ 62, odst. 2. a 7.
(1) Jejich volba koná se osobně ze svéprávných členův ústavu podle zásady poměrnosti odděleně podle skupin (zaměstnavatelův a zaměstnanců). Volby jsou přímé a tajné.
(8) Delegáti se volí na 4 léta.
§ 62 a
Podrobnější ustanovení o provedení volby delegátů (volební řád) obsahuje jednací řád jednotlivých zemských úřadoven.
§ 64.
(1) Pojistnou povinnost (§ 1) lze též splniti pojištěním u některého tuzemského náhradního ústavu (§ 65 a 66), pokud to neodporuje ustanovení § 4 zákona ze dne 20. prosince 1918, č. 92 Sb. z. a n.)
(2) Všichni zaměstnanci téhož podniku pojištěním povinní musí býti pojištěni u téhož nositele pojištění.
(3) Členství zaměstnavatelovo u některého náhradního ústavu má za následek, že tento ústav jest v mezích svého uznání za náhradní ústav výlučně příslušný pro pojištění všech povinně pojištěných zaměstnancův onoho podniku, který byl k náhradnímu ústavu přihlášen, a že přejímá vůči těmto zaměstnancům ručení, vyplývající z povinného pojištění.
(4) Ministr sociální péče může v případech zřetele hodných povoliti jednotlivým pojištěncům výjimky z těchto pravidel.
(5) Všechny osoby povinné pojištěním, které nenabyly uvedeným způsobem příslušnosti k některému náhradnímu ústavu, jsou příslušny pojištěním u Všeobecného pensijního ústavu.
(6) Ustanovení stanov náhradních ústavů, která jsou v odporu s předcházející úpravou příslušností pojišťovací nebo s jinými závaznými ustanoveními zákona о pensijním pojištění, pozbývají platnosti a jsou až do přiměřené změny stanov nahrazena příslušnými zákonnými ustanoveními.
§ 64 a
(1) Pokud jde o zřízence, pro něž jest ve smyslu § 64 některý náhradní ústav k pojištění příslušný, jest tento ve stejném rozsahu jako Všeobecný penzijní ústav oprávněn vydávati výměry, vyjma takové, jimiž se popírá pojistná povrchnosti.
(2) O této otázce pak o tom, který nositel pojištění v určitém čase pro některého zaměstnance jest příslušným, rozhoduje přímo politický úřad II. stolice služebního místa zaměstnancova (§ 75)
§. 65
(1) Za náhradní ústavy mohou býti na příště uznány pensijní ústavy, pokladny, fondy atd., jejichž stanovy (řády a p.) byly podkladem náhradních smluv, uzavřených podle zákona ze dne 16, prosince 1906, č. 3, ř. z. 1907, nebo podle cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138, ř. z. Vyhovoval-li obsah náhradní smlouvy nejposléze dne 31. prosince 1918 požadavkům. § 65. bod 1—4, cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z., bude-li příslušný nositel tohoto pojištění do 31. prosince 1920 žádati o tuto přeměnu náhradní vlastnosti a přizpůsobí-li své stanovy podmínkám § 66. Nestane-li se jak, pozbývá náhradní smlouva dnem 31. prosince 1920 povahy náhradního zařízení.
(2) Náhradní smlouvy uzavřené u tuzemských pojišťoven podle § 65 lit. a) zákona ze dne 16. prosince. 1906, t. 1 ř. z. z r. 1907, nebo podle cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z, musí nejdéle do 31. prosince 1920 vyhověti podmínkám § 66. odst. 1., bod 1'.—5., a nejdéle do 31. prosince 1922 zažádati o přeměnu v ústav náhradní podle odstavce 1. tohoto paragrafu.
(3) Jinak se zřizování nových náhradních ústavů nepřipouští.
§ 66
(1) Ústavy, uznané podle zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907, za náhradní ústavy, jsou povinny upraviti platným způsobem své stanovy tak, aby odpovídaly těmto podmínkám:
1. Hodnota nároků, které ústav poskytuje členům pojištěním povinným a jejich pozůstalým, vypočtená podle zásad pojistné matematiky, musí převyšovati hodnotu nároků podle tohoto zákona alespoň o jednu pětinu.
2. Příspěvky členů pojištění povinných nesmějí přesahovati výměry, která podle rozdělovacích klíče stanoveného §§ 33, odst. 2 vyplývá za přislíbené dávky podle početních základů Všeobecného pensijního ústavu.
3. Rozhodování sporů o nárocích podle stanov o jejich výši musí býti vyhrazeno rozhodčímu soudu Všeobecného pensijního ústavu místně příslušnému § 76.
4. V každém druhém roce, po prvé za rok 1919 musí býti provedeno technické prozkoumání fondů pojistně-matematická bilance a musí býti stanoven závazek, že shledá-li se schodek, budou učiněna nutná opatřeni k sanaci.
5. Nemá-li ústav aspoň 100 členů, musí tu býti dostatečné zajišťovací reservy; vyšetřené v každém případě zvláště podle pojistně-matematických odhadů, nebo jiné záruky. 6. Ve správě náhradních ústavů (valné hromadě, výboru, představenstvu atd.) musí býti pojištěnci zastoupeni takovým počtem osob, jako zaměstnavatelé. Volby jich jsou přímé a tajné a konají se podle zásady, poměrnosti, pokud možno osobně.
(2) Náhradní ústavy, které nepředloží nejdéle do 31. prosince 1920 ministra sociální péče žádost o schváleni stanov, vyhovujících hořejším pravidlům, ztrácejí tímto dnem uznání jako náhradní zařízení.
(3) Náhradní ústav, pozbyvší uznání jako náhradní zařízení, jest povinen převésti veškeré jmění na Všeobecný pensijní ústav, který zajistí jeho členům nároky, odpovídající převedeným kapitálům. Jmění ústavu, přesahujícího částky potřebné k zajištění nárokům získaných podle stanov, smí se použíti, pouze ve prospěch členstva tohoto ústavu.
§ 67.
(1) O uznání za náhradní ustav jest zakročiti u ministra sociální péče, jenž o žádosti rozhodne, vyslechne Všeobecný pensijní ústav. Při ústavech, které jsou zřízeny nebo dotovány podnikem, jenž podléhá státnímu dozoru jiného ústředního úřadu, jest dohodnouti se zúčastněným ministrem.
(2) Uznáni může býti uděleno s podmínkou, že jinde složena přiměřená jistota (kauce); v tomto případě je stanovení její výši a účel, způsob jejího složeni, jakož i podmínky pro vrácení.
(3) Ministr sociální péče může naříditi kdykoliv zvýšení složené jistoty a jest oprávněn odvolati uznání za náhradní ústav, nejsou-li tu již podmínky pro toto uznáni.
§ 68 odst. 1—4. (nyní 1. a 2.).
(1) Při změnách pojistné příslušnosti jesť dřívější nositel pojištění povinen odevzdati novému nositeli pojištění prémiovou reservu, potřebnou ke krytí získaných nároků přestupujícího pojištěnce, vypočtenou na základě ryzí prémie, podle početních základův opuštěného nositele pojištění, po případné srážce splátek, které pojištěnec ústavu dluhoval v době výstupu. V každém případě musí však býti převedena aspoň částka odpovídající prémiové reservě, která by tu byla, kdyby zaměstnanec byl býval pojištěn u Všeobecného pensijního ústavu po celou příspěvkovou dobu započitatelnou podle § 73. odst. 7. pro pojištění, vyčítajíc v to v služební léta případně zakoupená.
(2) Přestoupí-li zaměstnanec pojištěný u Všeobecného pensijního ústavu nebo náhradního ústavu do služby vyňaté podle § 2, bod 3. z pojistné povinnosti, jest nositel pojištění povinen příslušnému zaměstnavateli, jmenovanému v § 2. bod 3, vydati prémiovou reservu podle předchozích ustanovení. Vystoupí-li zaměstnanec ze služby vyňaté z pojistné povinnosti podle § 2. bod 3., aniž byl dán na odpočinek, a vstoupí-li do pojistné povinnosti podle tohoto zákona, jest dřívější jeho zaměstnavatel, jmenovaný v § 2, bod 3. povinen vydati nositeli pojištění, u něhož bývalý jeho zaměstnanec jest pojištěn, prémiovou reservu, která by byla u Všeobecného pensijního ústavu, nashromážděna, kdyby zaměstnanec byl býval pojištění tohoto ústavu
§ 68, odst. 7, (nyní 5.).
(5) Převyšuje-li odevzdaná částka výši prémiové reservy, která novým nositelem pojištěni na základě dosavadní započítatelné příspěvkové doby, čítajíc v to služební dobu podle § 31 zákona pensijního započtenou má býti utvořena, jest tohoto rozdílu, podle volby pojištěncovy, použíti k dobrovolnému pojištění na vyšší dávky nebo jest jej pojištěnci přidati k dobru, při opětném přestoupení novému nositeli pojištění odevzdati a, nastane-li pojistný případ nebo nastanou-li podmínky § 25, se 4% úroky vydat.
§ 73, odst. 7.
(7) Stala-li se ohláška alespoň jednou stranou včas, počítá se příspěvková doba od měsíce, ve kterém pojištěnec vstoupil do zaměstnání podrobeného pojištění, nehledíc k tomu, byly-li příslušné příspěvky zaplaceny čili nic. Jinak počítá se příspěvková doba od měsíce, ve kterém ohláška dodatečně byla provedena, nebo pojistná povinnost výměrem nebo rozhodnutím a úřední moc byla zjištěna, nehledíc k tomu, byly-li příslušné příspěvky vskutku zaplaceny čili nic. Ostatní služební doba započte se jako příspěvková doba toliko podle skutečně zaplacených prémií, pokud budou dodatečně zaplaceny v šesti letech po splatnosti. Ustanovení tohoto odstavce platí obdobně pro ohlášky, které vykonati se mají podle odstavce 2. Po vzniku pojistné události jsou veškeré ohlášky podle odst 1. a 2. již nepřípustny a okolnosti do té doby nehlášené pro nárok pojistný nerozhodny, leč že nastala pojistná událost ve lhůtě, stanovené zákonem prohlášku.
§ 73a), odst. 1.
(1) Zaměstnavatelé i zaměstnanci jsou povinni kdykoli podati zprávu politickým úřadům i zemským úřadovnám o všech okolnostech, které jsou rozhodny pro pojišťovací poměr. Zaměstnavatelé jsou mimo to povinni dovoliti legitimovaným k tomu orgánům Všeobecného pensijního ústavu a politických úřadů, aby na příště samém nahlédli do mzdových záznamů, vedených podle zákona ze dne 8. února 1909, č. 29 ř. z., i do jiných zápisků, kterých je třeba k vyšetření pojistného poměru, a aby na místě pracovním konali šetřeni potřebná ke zjištěni pojistné povinnosti. Legitimovaní orgánové Všeobecného pensijního ústavu jsou při výkonu své služby pod odíranou § 68 všeob. trest, zákona. Totéž platí o orgánech Svazu pensijních ústavů. (Čl. II., bod 4.).
§ 73b.
(1) Nemocenské pokladny, zřízené podle zákona o nemocenském pojištění, zapsané pokladny pomocné a bratrské pokladny jsou povinny dáti legitimovaným k tomu orgánům, vytčeným v § 73 a), odst. 1., nahlédnouti do svých záznamů zа účelem zjištění pojistného poměru.
(2) Ustanovení odst 2., § 73 a) platí též o okolnostech takto zjištěných.
§ 74, odst.1.
(1) Nároky osob u Všeobecného pensijního ústavu pojištěných nebo jejich rodinných příslušníků proti tomto ústavu, zakládající se nа zákoně o pensijním pojištění, jest vznésti u příslušné zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu s připojením potřebných průkazů.
§ 74 a
Ustanovení §§ 73, 73a), 73b) a 74 mají obdobnou platnost, je-li nositelem pojištění ústav náhradní, pokud stanovy ústavu v jednotlivých případech nic odchylného nestanoví. § 75.
Odst. 2. (druhá věta).
Takovým výměrům může se odpírati toliko žalobou u příslušného rozhodčího soudu (§ 70) v neprodlužitelné lhůtě šesti měsíců po doručení výměru.
Odst. 4.
(4) Z rozhodnouti politických úřadů II. stolice připouští se odvolání k ministerstvu sociální péče, které dlužno podati do čtyř neděl u politického úřadu II. stolice, jenž vydal rozhodnutí.
§ 76.
Odst. 2. (druhá věta).
Předsedu a jeho náměstka jmenuje ministr spravedlnosti ve shodě s ministrem sociální péče ze soudcovských státních úředníků.
Odst. 7.
(7) Výdaje spojené se zařízením a jednáním rozhodčích soudů nese Všeobecný pensijní ústav. Způsob, jakým přispívají na úhradu nákladu rozhodčího soudu náhradní ústavy, stanoví ministr sociální péče nařízením.
§ 77
(1) Spory nositelů pojištění mezi sebou, které se opírají o zákon o pensijním pojištění, rozhoduje, vyjímajíc spory o převody prémiových reserv (§ 68), s vyloučením práva výměrového přímo politický úřad II. stolice, v jehož obvodě, obě strany mají své sídlo. Je-li podle toho příslušno několik politických úřadů II. stolice, rozhodnou v dohodě. Nedosáhne-li se dohody, přejde rozhodnutí na ministerstvu sociální péče.
(2) Spory nositelů pojištění mezi sebou, dále spory mezi nositelem pojištění a některým zaměstnavatelem, jmenovaným v § 2, odst. 3., jež týkají se převodu prémiových reserv (§ 68), rozhoduje s vyloučením práva výměrového přímo ministerstvo sociální péče.
(3) Pojištěnce nebo jejich pozůstalé jest k spornému řízení přibrati, může-li rozhodnutí o takových nárocích nositelů pojištění u zaměstnavatelů, jmenovaných v § 2, bodu 3., míti vliv na jejich práva.
§ 78
(1) Všeobecný pensijní ústav a jeho zemské úřadovny, jakož i náhradní, ústavy označené v §§ 65 a 66, podléhají dozoru státní správy; tento dozor vykonává ministr sociální péče.
(2) Ministr sociální péče uděluje též státní schválení nařízená v tomto zákoně.
(3) K bezprostřednímu vykonávání státního dozoru mohou býti zřízeny zvláštní orgány.
(4) Ministr sociální péče jest oprávněn podrobiti hospodařeni Všeobecného pensijního ústavu a jeho zemských úřadoven, jakož i náhradních ústavů úřednímu prozkoumáni podle ustanovení §§ 38 a 39 min. nař. ze dne 5. března 1896, č. 31 ř. z., může též rozpustiti představenstvo Všeobecného pensijního ústavu a výbory jeho úřadoven a přenésti správu a zastupování ústavu prozatímně na správce nebo představenstvo, po případě výbor jím jmenovaný. Jmenovaný správce nebo představenstvo (výbor) vede správu a zastupuje ústav až do řádného ustanovení představenstva, pokud se týče výboru vzešlého z nových voleb. Ministr sociální péče má učiniti nutná opatření k provedení nových voleb ve třech měsících po rozpuštění.
§ 87.
1. odst., 1. věta.
(1) Od daně výdělkové a důchodové, včetně důchodové daně podle zákona ze dne 27. května 1919, č. 292 Sb. z. a n., čl. I., odst. 3) jsou osvobozeny.
Odst. 6.
(1) Ministr financí může ve shodě s ministrem sociální péče nařízením opatřiti, čeho jest třeba, aby státní poklad byl zabezpečen se zřetelem k právním jednáním, naznačeným v obou předešlých odstavcích.
§ 88. odst. 2.
(2) Z nových hotovostí Všeobecného pensijního ústavu a náhradních ústavů, které mohou býti trvale uloženy, musí býti uloženo aspoň 20 % v československých státních papírech a 10% v jiných papírech, které určí ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí.
§ 89.
Všeobecný pensijní ústav a náhradní ústavy jsou povinny podávati ministru sociální péče za každý kalendářní rok zprávu a statistické výkazy o svém hospodářství o stavu fondů a způsobu jich uložení. Ministr sociální péče může naříditi, v jaké formě tyto zprávy a statistické výkazy mají býti podávány a jaký mají míti obsah.
§ 92a). odst. 1. (první věta).
Ministr sociální péče může ve shodě s ministrem veřejných prací k souhlasné žádosti zaměstnavatele a pojištěnce upraviti převod provisního pojištění do pensijního pojištění jinak, nežli nařizují §§ 91 a 92.
XXV.
Ustanovení přechodná
§ 93
(1) Ustanovení tohoto zákona mají obdobnou platnost pro pensijní pojištění, provedené náhradní smlouvou, uzavřenou podle § 66 zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř, z. z roku 1907, po případě cís. nař. ze dne 25. července 1914, č. 138. ř. z.
(2) Zaniklo-li pojištění náhradní smlouvou provedené podle § 66 lit. b) cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138. ř. z., následkem vystoupení pojištěnce ze služby, jest zaměstnavatel povinen odevzdati po uplynuti 18 měsíců Všeobecnému pensijnímu ústavu prémiovou reservu, vypočtenou podle ustanoveni § 68.
§ 94.
Zanikla-li pojistná povinnost nebo dobrovolné pojištění před tím, nežli touto zákon vstoupil v platnost, řídí se nároky pojistné podle ustanovení zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z roku 1907, po případě podle ustanovení cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z., byť i událost pojistná nastala teprve za platnosti tohoto zákona.
§ 95
Nové stanovy Všeobecného pensijního ústava a jednací řád Zemských úřadoven, přizpůsobené tomuto zákonu, vydá ministr sociální péče nařízením, vyslechna Všeobecný pensijní ústav.
§ 96.
Ministr sociální péče se zmocňuje, aby ohlášek a jich vyřizování
(§§ 73 až.75) nově upravil nařízením.
Článek II.
(1) Nositelé pensijního pojištění. uvedení v § 64, jsou povinni sdružiti se ve Svaz penzijních ústavů v republice Československé. K tomuto Svazu může přistoupiti také Všeobecný pensijní ústav v Praze.
(2) Úkolem Svazu je zejména:
1. společný postup ve věcech týkajících se společných zájmů pojištěnců všech ústavů náležejících ke svazu.
2. organizovaná léčebná péče o pojištěnce a za tím účelem zařizování a vedeni společných léčebných ústavů, případně opatření společných zařízení v lázních a léčebných místech a ústavech, uzavírání srdečných smluv s nemocnicemi, sanatorii, lékaři atd.
3. společný boj projí sociálním chorobám (tuberkulóse, nervóse, alkoholismu, pohlavním nemocem atd.), po případě spolu s nositeli nemocenského pojištění.
4. revise správy, účtování a jmění náhradních ústavů náležejících ke Svazu, dále kontrola provádění pojištění u nich a kontrola důchodců.
5. společné vkládání jmění,
6. sbírání statistiky o úmrtnosti, invalidnosti, rodinných a platových poměrech atd. pojištěnců a její zpracování k účelům zákonodárným a vědeckým.
(3) Svaz podléhá státnímu dozoru, jejž vykonává ministr sociální péče ve smyslu § 78. Pro ukládání svazového jmění a hospodaření s fandy vůbec platí obdobné ustanovení § 88, o zprávách a statistických výkazech § 89.
(4) Ministr sociální péče může při vykonávání, dozoru na jednotlivé pensijní ústavy, zejména při provádění revise, jich užíti spolučinnosti svazu, který je povinen vyhověti tomuto požadavku.
(5) Zřízeni Svazu, zvláště pak obor jeho působnosti, správa, vedení jeho záležitostí a způsob zastoupení, dále ustanovení o příspěvcích pro účely Svazu, o jmění svazovém, jakož i o urovnání sporů, vznikajících ze svazového poměru, upravují stanovy, které stejně jako pozdější jejich změny podléhají schválení ministra sociální péče.
(6) Zanikne-li Svaz, nesmí se jeho jmění užíti k jiným účelům, jemuž nositelé pensijního pojištěni podle zákona slouží.
(7) Ukáže-li se, že nelze jinak odpomoci podstatným vadám ve správě, ministr sociální péče může rozpustiti představenstvo Svazu a správu přenésti na správce, představenstvo nebo výbor jím jmenovaný, kteří vedou správu a zastupují Svaz až do řádného ustanovení představenstva vzešlého z nových voleb. Opatření k provedení nových voleb jest učiniti do 3 měsíců po rozpuštění představenstva. Článek III.
(1) Vláda je zmocněna, aby sjednala s vládami států, v nichž jsou zařízení obdobná tomuto pensijnímu pojištění, smlouvy k úpravě vzájemných poměrů v tomto oboru. Při tom zejména v případě vzájemnosti:
1. může býti vyloučena pojistná povinnost zaměstnanců v zdejších závodech, které jsou součástí podniků zahraničních a může býti rozšířena na zaměstnance v závodech zahraničních, které jsou součástí podniku zdejšího,
2. ustanoveni druhého bodu § 21 může býti změněno nebo zrušeno,
3. může býti stanovena v mezích § 68 povinnost československých nositelů pojištění k převodu prémiových reserv na cizozemské nositele pojištění,
4. může býti zrušen nárok vystouplých pojištěnců na vrácení prémií podle § 25, stanou-li se povinni pensijním pojištěním v cizím státě, s nímž byla uzavřena smlouva o vzájemném převodu prémiových reserv.
Článek IV.
(1) Všeobecný pensijní ústav může pojistiti:
1. osoby u něho pojištěné na dávky, které převyšuji zákonné nároky.
2. osoby výdělečné činné, avšak nepodléhající pensijnímu pojištění, na dávky zákonné nebo na dávky zvýšené.
(2) Aby se provedlo pojištění těchto dávek, zřídí se zvládni odděleni s odděleným hospodářstvím a účtováním.
(3) Stanovy tohoto oddělení, obsahující též sazby prémií, podléhají schválení ministra sociální péče.
(4) Ohledně pojišťovacích obchodů v tomuto oddělení neplatí ustanovení odst. 1. § 87.
Článek V.
§ 1 a , § 3, odst. 5., §§ 37, 66a) a 68, odst. 8., § 88, odst. 3., jakož i článek II—VI. cís. nařízení z 25. června 1914 čís. 138 ř. z., se zrušují.
Článek VI.
Nemocenské pokladny, zřízené podle zákona o nemocenském pojištění, zapsané pomocné pokladny a bratrské pokladny jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona. Výlohy s tím spojené hradí nositel pojištění.
Článek VII.
Skupiny zaměstnanců podle tohoto zákona nově podrobené pojistné povinnosti nemohou býti členy zapsaných pomocných pokladen, jichž působnost jest podle čl. XXI., odst. 3. zákona z 15. května 1919, č. 268 sb. z. а n., obmezena na pojištěnce, podrobené pojistné povinnosti podle zákona z 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907, nebo cís. nař. z 25. června 1914. č. 138 ř. z.
Článek VIII
Tento zákon vstoupí v platnost dne 1. července 1920.
Článek IX.
Ministru sociální péče se ukládá, alby zákon tento provedl v dohodě se zúčastněnými ministry.
Tusur v. r.
T. G. Masaryk v. r.
Dr. Winter v. r.
Citace:
Zákon ze dne 5. února 1920, čís. 89, ..... Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 9, s. 339-356.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).