Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně, 26 (1917). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 392
Authors: Flieder, X

Postavení ženy a dítěte dle nov. z 12. října 1914.


Dr. Karel Flieder, c. k. soudce.
V době světové války, vyžadující plný zřetel a zaujímající takřka všechny zájmy naše, v těžké této době vydány byly cis. nařízením doplňky resp. změny k obě. zákonu našemu, jimiž zavedeno mnoho nového a potřebného.
Nás při probírání našeho thematu zajímati bude výlučně novella z 12. října 1914, která vešla v platnost ihned dnem vyhlášení (čl. II. cit. nov.). V krátkém přehledu těchto ustanovení lze říci, že to, po čem se již dlouho volalo a co pociťováno jako obzvláště zastaralé a novým řádům a novému nazírání se příčící, bylo nyní změněno nebo doplněno. Lze však také říci, že novellou touto uzákoněno bylo to, co moderní život již před vydáním novelly této via facti zavedl. Mám tu na mysli zejména praksí zavedenou poručnickou opatrovnici, která měla nahraditi mezeru ve starém zákoně, t. j. vyloučení žen z úřadu poručenského; jest to uznání oprávněných (se schváleným statutem) spolků pro ochranu mládeže k zastávání úřadu poručenského, kterýžto nedostatek pociťoval se citelně a dal se jen ztěží překlenouti, jest to dále zavedení t. zv. generálního poručníka atd. —
Nové předpisy tyto přejaty byly namnoze doslovně z obč. zákona pro říši německou z 18. srpna 1896, jinde šly ještě dále než jde obč. zákon německý a doplnily a reformovaly jeho ustanovení. Pro přehled a samostatné posouzení uváděno bude znění něm. obč. zákona doslovně v poznámkách.
Veliký a nemálo důležitý podíl přinesla uváděná novella v t. zv. otázce ženské a odchylují se tu nové předpisy také nejvíce od práva až do vydání novelly této platícího. Kdežto starý náš obč. zákon pomíjí ženu při otázce ochrany dítěte téměř úplně — stačí poukázati na to, že obč. zákon v §. 192. vylučuje ženu úplně z úřadu poručenského, nezná moci mateřské jako souhrnu zvláštních práv matky vůči dítěti atd. — snaží se probíraná novella napraviti tento nedostatek a postaviti ženu s mužem na stejnou úroveň. Vodítkem na cestě této bylo zase právo německé (obč. zák. z r. 1896). To nezná totiž více zvláštní moci — 202
otcovské, která ovšem zůstane u nás na dále, nýbrž přiznává oběma rodičům nad dítětem t. zv. »elterliche Gewalt«, kterou vykonává v první řadě otec, kdežto matce přísluší teprve tehdy, když otec zemře nebo když mu moc nad dítětem byla odňata, nebo dočasně tehdy, když otec moc tuto vykonávati nemůže (§§ 1684. a 1685. něm. obč. z.). Ač nová naše ustanovení nejdou tak daleko, pohybují se přece na této cestě: zemře-li otec a zanechá nezletilé děti a jim neurčí sám poručníka posledním pořízením, zřídí se jim poručník v osobě na živu zůstalé matky (§ 26. nov.), která obstarává záležitosti dítěte sama, bez spoluporučníka; ten povolává se toliko podpůrně v případech §. 27. nov.,1) když to totiž otec »letztwillig« nařídil, nebo matka sama za to žádá, nebo soud to ze zvláštních důvodů za nutné uzná. Nechce-li matka sama poručenský úřad převzíti a není-li tu nikoho, koho otec určil, má matka právo sama označiti (berufen!) osobu poručníka2) (§ 25., odst. 2. nov.), nebo ponechati volbu soudu, po případě s vyloučením určité osoby3 (§ 23. nov.). Z toho jest již viděti, že matka, mající právo označiti osobu poručníka, není povinna poručenství převzíti. Platí tedy dle nového práva: žena může zastávati každý úřad poručenský (nejen nad vlastními dětmi),4 ale nemusí 5 úřad ten přijmouti (arg. §. 24. omluvný důvod; proti ustanovení §. 200. obč. z., že každý jest povinen poručenství přijmouti, dle něm. obč. z. § 1785.). Posud zachované omezení ženy ve směru tom přijato z práva německého a záleží v tom, že vdaná žena k zastávání úřadu poručenského potřebuje souhlas6 svého duševně zdravého, s ní nerozvedeného manžela, leda by se jednalo o vlastní její dítě (na př. u ženy po druhé vdané; §§ 22., 28. nov.); manžel může také dané svolení kdykoliv (patrně i bez udání důvodů) odvolati (§ 28. nov.). Dále doznal též předpis §. 591. obč. z., odstraňující ženu z účastenství při zřízení testamentu jako svědka, podstatné změny v tom, že nyní dle znění §. 56. nov. a §. 3. ženy svědky při posledních pořízeních bytí mohou. 7) Dle §. 3. nov. připuštěny jsou ženy jako svědci při pořizování písemných listin, notářských aktů, a při soudním nebo notářském ověření.
S předpisy těmito jdou ruku v ruce nová ustanovení práva dědického (§ 68. až 72. nov.), dle nichž manžel (ať muž nebo žena) jest zákonným dědicem po zemřelém manželu, ovšem aniž by měl při tom práva na díl povinný. Již v §§. 60. až 64. nov. omezeno dědické právo na 4 parentelly8 (proti dosavadním šesti) a dědí pozůstalý manžel s I. linií čtvrtinu, s II. a III. (která však v tomto případě omezena pouzenaprarodičea neobsahuje také sourozence rodičů a jejich potomstvo!) polovinu pozůstalosti;9 nejsou-li tu pak vůbec příbuzní právě vypočtení, obdrží celou pozůstalost. Předpisy těmito odstraněno křiklavé bezpráví, že manžel vedle dětí zůstavitelových vůbec dědicem není, nýbrž obdrží toliko právo užívací k 1/4 nebo menší části pozůstalosti dle počtu dětí (§ 757. obč. z., nyní dle §. 68. nov. změněný), a 1/4 pozůstalosti že obdrží v neobmezené vlastnictví teprve tehdy, když zde není dětí zůstavitelových (§ 758. obč. z., nyní zrušený).
Jak právě ukázáno, věnována jest značná část novelly zlepšení sociálního postavení ženy, ovšem jak zde to ani jinak nelze, hlavně po stránce morální, ač předpisy z oboru práva dědického a dále probíranými ohledně nemanželské matky zlepšilo se i hmotné její postavení.
Novella tato upravuje nově, t. j. zlepšuje v druhé řadě postavení dítěte jak manželského, tak i nemanželského, dítěte majícího rodiče i sirotka. I když zákonodárství nedospělo posud až k metě, k níž na této cestě spějeme, znamenají nové předpisy rozhodně značný krok ku předu, tak že jest na soudci, aby v mezích zákonem mu vytčených takřka tvořil nové právo a — 204 —
vykládal nové předpisy co nejvíce k ochraně dítěte, tak že se pokročí opět dále, než kam zákonodárce při vydávání nových norem myslel.
Již starý náš občanský zákon zjednal v §. 178. jakousi všeobecnou ochranu dítěti tím, že ustanovením tím připustil veřejnou kontrolu nad nezletilými, a dal tak nepřímo podnět k zřizování spolků k ochraně mládeže, neboť každému přiznáno právo ujmouti se zanedbávaných dětí i proti rodičům, ovšem vždy za intervence soudu. Novellou probíranou jest ustanovení toto §em 4. nově upraveno, lze říci přímo precisováno (vypočteny jsou případy, v nichž každý, nejen dítě samo, pomoci soudu dovolávati se může) a značně rozšířeno §em 5., totiž přímým pojmutím »ústavů a spolků pro ochranu a péči o děti« v meze §. 178. obč. z. a poskytnutí jim ochrany soudu poručenského proti neoprávněnému nebo libovolnému odnětí dítěte, odevzdaného péči jejich. Obě posud uvedená ustanovení týkají se dětí, které mají oba rodiče, nebo aspoň otce, jehož otcovské moci jsou podrobeny.
Další § 6. nov. týká se dětí, jejichž rodičové jsou rozvedeni, nebo jichž manželství jest rozloučeno. Proti §. 142. obč. z. učiněn veliký krok ku předu tím, že rodičové takoví mohou uzavříti úmluvu stran výchovy a zaopatření dětí jen za intervence soudu (mit Zustimmung des Qerichtes), nebo neučiní-li za této intervence sami žádné opatření, postará se o děti poručenský soud sám;10) a pro tento druhý případ platí další předpisy tohoto paragrafu, že výlohy s výchovou dětí spojené nese otec a že druhému manželu, který děti nepodrží, zachován bude styk s dítětem. A pro oba případy platí, že soud jest oprávněn a povolán při změněných poměrech zaříditi vše nutné v zájmu dítěte, tedy i když rodičové úmluvu uzavřeli.
Další důležitá změna zavedená §§. 8. až 17. nov. týká se dětí nemanželských. Změny tyto vztahují se nejen na dítě samo, nýbrž i na nemanželské rodiče. Postavení dítěte nemanželského změnilo se proti právu dříve dle občanského zákona platícímu v jeho prospěch. To viděti hned z nové dikce zákona (novelly), v níž z §. 165. obč. z. vypuštěna příkrá věta: »uneheliche Kinder sind ůberhaupt von den Rechten der Familie und der Verwandschaft ausgeschlossen«. Platí sice o dítěti takovém i dále, že nemá nárok ani na rodové jméno otcovo, ani jeho šlechtictví,11) nýbrž že nese rodové jméno matky, ale další omezení stran práv příbuzenských vůči matce jsou odstraněna. Dítě takové má naopak vůči ní postavení skoro takové, jako její dítě — 205 —
manželské:12) nemanželská matka může býti poručnicí svému dítěti (§ 1778. něm.), ač v takovém případě ustanoví se obyčejně ještě spoluporučník (§ 27. č. 4. nov., § 1707. něm.), subsidiární povinnost nemanželské matky k výživě dítěte přechází na její rodiče (§ 1707. něm.), a konečně přísluší nemanželskému dítěti vůči matce a její příbuzným stejné dědické právo jako manželským potomkům (§ 65. nov.); naproti tomu dědí po nemanželském dítěti matka a její příbuzní (posud dědilo dítě nemanželské toliko po matce a toliko ona po něm; §§ 754.. a 756. obč. z.)
Jako posud platí ovšem i nyní, že nemanželské dítě má právo žádati na rodičích, aby je podle jmění svého živili, vychovávali a zaopatřili, a rozděluje zákon úkol ten mezi oba rodiče tak, že vychovávati je má matka (§ 12. nov.), živiti v první řadě otec (zemře-li, jeho dědicové, § 13.), v druhé řadě matka a po ní její rodiče (novum proti §. 167. obč. z., protože § 171. obč. z. platil teprve po smrti rodičů). A povinnost uložená otci nemanželskému rozšířena jest v §. 10. a 11. tím, že jemu ukládají se přísnější povinnosti pečovati též o matku nemanželského dítěte v době slehnutí (dle něm. obě. z. §§ 1715. a 1716.), čímž poměr tento přiblížen ještě více manželství, neboť zajisté i tu vznikají otci narozeného dítěte mimořádná vydání. A ještě dále jde zákonodárce v novelle ustanovením 2. odst. §u 8. (přijatého téměř slovně ze zák. něm. § 1706.) v tom, že manžel nemanželské matky (nemanželská matka vdá se na př. později za jiného než zploditele dítěte dle §. 163. obč. z.) může dítěti dáti své jméno (se svolením matky a dítěte, resp. poručníka a poručenského soudu), čímž aspoň na venek odium nemanželského dítěte se smaže, ač ovšem takové »dání jména« právních účinků nemá, nezakládajíc nijak mezi těmito osobami poměr příbuzenský.
Dále kodifikováno v §§. 16. a 17. nov. to, co se zajisté již před tím většinou dělo, totiž že poručenský soud má o to pečovati, aby k zajištění výživy dítěte zjištěno bylo ať cestou nesporného řízení, nebo ve sporu nemanž. otcovství, a že, pokud nemanželský otec povinnosti alimentační dobrovolně řádně plní, výše příspěvku toho soudně se neustanoví; konečně patří sem i ustanovení, že soud poručenský podporuje poručníka při zjišťování, po případě z moci úřední sám vyvolá rozhodnutí politického úřadu o domovském právu dítěte, je-li toho třeba při chudinské podpoře děcka.
Dětí týkají se dále i nové předpisy o adopci (§§ 18. až 20. nov.). Změny záleží hlavně v tom, že adoptující musí býti aspoň 40 let stár (posud platilo 50 let; tutéž hranici najdeme i v právu něm. § 1744., francouzském § 343. c. c. a italském § 202. — 206 —
c. c.), a dále, že obdrží adoptovaný jméno adoptujícího otce, nebo rodové jméno adoptující matky, kdežto dosud platilo dle nyní zrušeného §. 182. obč. z., že adoptovaný podrží zároveň i své rodové jméno; tato poslední eventualita může nyní nastati j e n, je-li zvlášť smluvena, a v tom případě jest na prvém místě jméno staré a nové se jen přivěsí.13) Hlavní zůstane však tu ustanovení, že dvorský dekret z 28. ledna 1816, dle něhož »unehelich erzeugte Kinder von ihren Eltern in keinem Falle adoptiert werden konnen«, jest zrušen; tím ovšem opět nemálo přispěno k odstranění odiosního původu nemanželsky zrozeného dítěte, když ono nemanželským otcem může býti adoptováno a obdržeti jeho jméno.
Zbývá ještě promluviti o spolcích a ústavech pro ochranu mládeže. Novella zmiňuje se o nich na dvou místech: jednak v §. 5. u dětí, jichž rodičové neb aspoň otec posud žije (viz výše v textu), dále v §§. 50. a násl. stran sirotků, t. j. dětí bez otce. Tu zejména důležité a jistě i praktické je ustanovení, že dětem v ústavech takových vychovávaným, pokud nemají nemovité nebo značnější movité jmění, se poručník nezřizuje (volné uvážení soudce), nýbrž povinnosti s úřadem tímto spojené zastává představený ústavu. Přirozeno jest proto, že se ústavům takovým ukládá za povinnost oznamovati soudu přijetí nebo vystoupení nezletilého chovance.
Ustanovení §§. 30. až 48. týkají se nové instituce »poručenské rady«; opatření toto resp. popud k němu převzat z práva německého; kde vedle instituce »Gemeindewaisenrat« (§ 1849. a násl.) zavedena ještě »rodinná rada« (§ 1858. a násl.). Instituce tato, jakož i zrušení sirotčí knihy zasluhovaly by zvláštního pojednání a upuštěno zde zatím úmyslně od něho.
Z krátkého pojednání tohoto viděti, že při péči o dítě opět takřka lví podíl ponechán soudci, jehož práva a moc proto v zájmu dítěte ještě rozšířena, uvolněna, neomezována literou zákona (intervence jeho při úmluvě rodičů stran dětí při rozvodu; právo soudce takovou úmluvu kdykoliv změniti, nevyhovuje-li; přidání spoluporučníka matce v zájmu dítěte; propuštění ženy z úřadu poruč., vdá-li se; ustanovení poručníka dítěti vychovávanému v ústavě atd.). Krásný úkol, ale také nesnadný, obtížný, má-li býti vykonáván opravdu se zdarem a býti korunován výsledkem. Proto byl jistě žádoucí stálý styk soudce s poručenci a všemi dětmi ochrany potřebujícími prostřednictvím poručenské rady, která ve smyslu zákona (§ 42. nov.) sestavena má býti z osob místní poměry znajících, a proto lze i tuto instituci pomocnou vřele vítati.
  1. § 1687. něm. obč. zák.: Das Vormundschaftsgericht hat der Mutter einen Beistand zu bestellen: 1. wenn der Vater eine Bestellung angeordnet hat; 2. wenn die Mutter die Bestellung beantragt; 3. wenn das Vormundschaftsgericht aus besonderen Gründen... die Bestellung im Interesse des Kindes für notig erachtet.
  2. § 1776. něm. obč. z.: Ais Vormünder sind in nachstehender Reihenfolge berufen: ... 2. wer von der ehelichen Mutter des Mündels ais Vormund benannt ist (naše nov. užívá výrazu: berufen).
  3. § 1782.: Zum Vormunde soli nicht bestellt werden, wer durch Anoidnung des Vaters oder der ehelichen Mutter des Mündels von der Vormundschaft ausgeschlossen ist.)
  4. Žena může býti také členem poručenské rady, § 41. nov.)
  5. § 1786.: Die Obernahme einer Vormundschaft kann ablehnen: 1. eine Frau; )
  6. § 1783.: Eine Frau, die mit einem Anderen ais dem Vater des Mündels verheiratet ist, soli nur mit Zustimmung ihres Mannes zum Vormunde bestellt werden.)
  7. § 2237. něm. obč. z. neuvádí ženy mezi osobami, které svědky při posledních pořízeních býti nemají, mohou jimi tedy býti.
  8. § 1929.: Gesetzliche Erben der fünften Ordnung und der ferneren Ordnungen sind die entfernteren Voreltern des Erblassers und deren Abkömmlinge. Má tedy něm. právo parentel více.)
  9. § 1931.: Der überlebende Ehegatte des Erblassers ist neben Verwandten der ersten Ordnung zu einem Vierteile, neben Verwandten der zweiten Ordnung oder neben Grosseltern zur Hallte der Erbschaft ais gesetzlicher Erbe berufen. Treffen mit Grosseltern Abkómmlinge von Groddeltern zusammen, so erhält der Ehegatte auch von der anderen Halíte den Anteil, der nach § 1926 den Abkómmlingen zuíallen wüirde. Sind weder Verwandte der ersten oder der zweiten Ordnung noch Grosseltern vorhanden, so erhált der überlebende Ehegatte die ganze Erbschaft.)
  10. Viz o tom můj článek v »Právníku« (ročník LII., sešit XIII.).
  11. § 1589. něm. obč. z., posl. odst.: Kin uneheliches Kind und dessen Vater gelten nicht ais verwandt.
  12. § 1705.: Das uneh. Kind hat im Verháltnisse zu der Mutter und zu den Verwandten der Mutter die rechtliche Stellung eines ehelichen Kindes.
  13. § 1758. něm.: ... Das Kind darf seinem neuen Namen den früheren Familiennamen hinzufugen, soiern nicht in dem Annahmevertrag ein Anderes bestimmt ist.
Citace:
FLIEDER, Karel. Postavení ženy a dítěte dle nov. z 12. října 1914. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1917, svazek/ročník 26, číslo/sešit 5, s. 219-224.