Zákon ze dne 1. dubna 1921, č. 155, kterým se mění ustanovení §u 1154 b) obč. zákoníka.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. § 1154 b) obč. zák. ve znění cis. nařízení z 19. března 1916. čís. 69 ř. z., mění se a bude napříště zníti takto:
Zaměstnanci přísluší po čtrnáctidenním zaměstnání nárok na mzdu nejvýše týdenní i tenkráte, když z důležité příčiny, týkající se jeho osoby, nemohl vykonávati práci nebo službu, pokud si toho nepřivodil úmyslně nebo hrubou nedbalostí.
Nemůže-li zaměstnanec vykonávati práci nebo službu proto, že onemocněl anebo že utrpěl uraz, přísluší mu místo mzdy uvedené v odstavci 1. až v třetím a čtvrtém týdnu nemoci po 10% jeho mzdy, v pátém a šestém týdnu nemoci po 20% mzdy. v sedmém a osmém týdnu nemoci po 30% mzdy.
Ustanovení předchozích odstavců netýkají se těch ustanovení kolektivních smluv nebo pracovních — (služebních) — řádů již platných, která jsou pro dělníky příznivější.
Požitky 'uvedené v odstavci druhém platí pro dobu tamtéž uvedeném také tehdy, 'když zaměstnanec byl propuštěn, potíže trvala nezaviněná nezpůsobilost klu práci přes čtyři neděle (§ 82 h živnostenského řádu).
§ 2. § 1164 obč. zák. ve znění cis. nař. z 19. 'března 1916, č. 69 ř. z. se pozměňuje takto:
Práva zaměstnance plynoucí z ustanovení §§ 1154, odst. 3., 1154 b), 1156—1159 b), 1160 a),1162-1163, nemohou býti pracovní smlouvou ani zrušena, ani omezena.
§ 3. Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministrům spravedlnosti a sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedli.
(Sb. z. a n. z 21. dubna 1921, část 36.)