České právo. Časopis Spolku notářů československých, (). Praha: Spolek notářů československých
Authors:
Má-li rejstříkový soud pochybnost o zdejší státní příslušnosti žadatele, ucházejícího se o zápis své firmy do obchodního rejstříku, jest oprávněn požadovati od něho, aby zdejší státní příslušnost vykázal způsobem dle dle ministerské vyhlášky č. 225/1926 sb. z. a n. a výnosu min. spravedlnosti z 28. prosince 1926 č. 54907/1926, po případě, je-li cizozemec, aby vykázal reciprocitu svého státu.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 1928 R I 796/28. Krajský soud v Litoměřicích Firm 3637/28.)
Rejstříkový soud vrátil žadateli kupci ohlášku jeho firmy k zápisu do obchodního rejstříku, aby vykázal způsobem dle min. vyhlášky č. 225/1926 sb. z. a n. a výn. min. spravedlnosti ze dne 28. prosince 1926 č. 54907/1926 sděl. 2 věstníku min. spravedlnosti 1927 (státní občanství podatele) a je-li cizozemec, vykázati úředním potvrzením min. spravedlnosti reciprocitu (§ 33 obč. z.).
Rekursu proti usnesení tomu soud stolice II. nevyhověl.
Také nejvyšší soud dovolací stížnosti nevyhověl. Odůvodnění: Nejvyšší soud prozkoumav spisy, neshledal, že by napadené usnesení rekursního soudu bylo ve zřejmém rozporu se zákonem neb se spisy, anebo že by bylo stiženo zmatečností. Není tu tedy podmínek § 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. z. a nemohlo býti dovolací stížnosti vyhověno.
Vzhledem k vývodům této stížnosti dlužno dodati toto: Měl-li rejstříkový soud pochybnosti, zda jest navrhovatel československým státním příslušníkem, byl oprávněn vyzvati opovídatele, aby tuto příslušnost prokázal, pokud se týče, nemohl-li by tak učiniti, jsa cizincem, aby vykázal vzájemnost. To plyne již z předpisů § 33 obč. z. a čl. 1. obch. zák.
Kupec plného práva jest dle čl. 19 obch. z. ovšem také povinen, aby svoji firmu opověděl k zápisu do obchodního rejstříku. Musí tak učiniti i cizinec, provozuje-li v tuzemsku po živnostensku obchody ve větším rozsahu (§ 7 uvoz. zák. k obch. zák. dle úpravy zákonem z 30. června 1921 č. 260 sb. z. a n.). Při tom jest lhostejno, zda byl živnostenským úřadem k provozu své obchodní živnosti připuštěn po průkazů vzájemnosti ve smyslu § 8 odst. 1 živn. řádu, či výjimečně zemským politickým úřadem bez průkazu vzájemností (§ 8 č. 2 živn. řádu), neboť podmínky zápisu do obchodního rejstříku posuzuje rejstříkový soud zcela samostatně (čl. 11 obch. zák.).
U kupce cizozemce jest však další podmínkou zápisu do obchodního rejstříku také průkaz vzájemnosti ve smyslu § 33 obč. z. a čl. 1 obch. z. Žádá-li tedy rejstříkový soud tento výkaz, jest se tomu podrobiti bezpodmínečně pod následky čl. 26 obch. zák. a § 12 uvoz. zák. k obch. zák. Nebyla-li by vzájemnost prokázána, nedojde ovšem k zápisu do obchodního rejstříku.
r.
Citace:
Má-li rejstříkový soud pochybnost. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, číslo/sešit 2, s. 25-25.