Rozhodnutí nejvyššího soudu.
Jak jest se zachovati, pozůstávala-li veřejná obchodní společnost pouze ze dvou společníků, z nichž jeden zemřel bez zanechání dědiců a druhý ze společnosti vystoupil, postoupiv závod osobě jiné.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 11. července 1929 R I 551/29.
Krajský soud v Chrudimi Firm 1081/29.)
Veřejná obchodní společnost J. Beneš a spol. pozůstávala pouze ze dvou společníků.
Jeden ze společníků oznámil rejstříkovému soudu, že ze zmíněné obchodní společnosti vystoupil a žádal, aby byl z rejstříku jako veřejný společník vymazán.
Soud rejstříkový návrh jeho zamítl, jelikož není podepsán i druhým společníkem.
K rekursu žadatelovu změnil soud rekursní naříkané usnesení v ten rozum, že uložil žadateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí rejstříkový soud, opatřil opověď ověřeným podpisem druhého společníka respektive jeho právních zástupců a doplnil ji návrhem na změnu dosavadního způsobu zastupování a znamenání firmy, jinak by po marném uplynutí lhůty opověď byla zamítnuta.
Na revisní stížnost žadatelovu zrušil nejvyšší soud obě usnesení nižších soudu a nařídil soudu rejstříkovému (stolice prvé), aby o návrhu stěžovatelově znovu rozhodl.
Odůvodnění: Stěžovatel oznámil, že vystoupil z veřejné obchodní společnosti J. Beneš a spol. a navrhnul, aby byl z obchodního rejstříku jako veřejný společník zmíněné firmy vymazán. Omylem mají oba soudy nižších stolic za to, že tu jde o změnu dosavadního způsobu zastupování a znamenání firmy. Poněvadž zmíněná společnost pozůstávala konečně pouze ze dvou společníků, dlužno míti za to, že zanikla vystoupením jednoho společníka a proto nutno považovati spornou žádost za opověď zrušení společnosti dle čl. 129 obch. z. K zápisu zrušení veřejné obchodní společnosti stačí však opověď i jen jediného veřejného společníka, neboť citované zákonité ustanovení nemluví o všech společnících. (Srovn. rozhod. sb. nejv. s. č. 5265.)
Pokud však jde o výmaz firmy samé, nelze přisvědčiti stěžovateli, že měla býti vymazána z moci úřední. Tento právní názor nemá opory v zákoně, jenž zásadně trvá na opovědi účastníků (čl. 26 obch. z.). Avšak v tomto případě, kde druhý společník zemřel a dědiců po něm není, poněvadž se jeho potomci nepřihlásili k pozůstalosti, nebude překážky, aby byla vymazána i firma z obchodního rejstříku, požádá-li o to stěžobvatel, pokud se týče, doplní-li v tomto směru svoji žádost a prohlásí-li K., jenž podle spisů převzal podnik zaniklé společnosti, že nečiní námitek.
Bylo proto uznati, jak se stalo.
—r.