Fuse společenstva s jiným společenstvem není ničím jiným než zvláštním způsobem zrušení družstva; má-li tedy družstvo splynouti s jiným, nutno předem usnésti se na jeho zrušení a likvidaci a tu též provésti.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 28. listopadu 1929 R I 647/29. Krajský soud v Písku Firm 1201/28.)
Nájemní a stavební družstvo v R. usneslo se na zrušení a po provedené likvidaci, která byla valnou hromadou schválena, bylo vymazáno v obchodním rejstříku a spojilo se s jiným družstvem téhož druhu v P.
Několik členů bývalého družstva v X žádalo o nové zapsání tohoto družstva uvádějíce v návrhu, že likvidace nebyla provedena správně.
První soud zamítl návrh.
Soud rekursní potvrdil usnesení to.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolací stížnosti. Odůvodnění: Napadené usnesení rekursního soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu rejstříkového, není ve zřejmém rozporu se zákonem ani se spisy, a není ani stiženo zmatečností. Není tu tedy podmínek § 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. z. a nemohlo býti dovolací stížnosti vyhověno.
Vzhledem k vývodům této stížnosti dlužno však dodati toto:
Jak nejvyšší soud již vyslovil v plenárním usnesení ze dne 21. června 1923 č. pres. 540/23 (číslo 2753 sb. n. s.), není k zápisu výmazu likvidace firmy vůbec třeba svolení berní správy ve smyslu § 8 zákona ze dne 17. února 1920 č. 134 sb. z. a n. Bylo ho ovšem třeba k zápisu usnesení o dobrovolném zrušení společenstva, rejstříkový soud si však před vyřízením opovědi zrušení a likvidace družstva ze dne 8. listopadu 1928 nevyžádal tohoto svolení a povolil zápis usnesením ze dne 19. listopadu 1926 čj. Firm 1056/26.
Než tato závada byla odklizena dodatečným prohlášením berní správy v Prachaticích ze dne 13. listopadu 1929, že proti výmazu firmy »Nájemní a stavební družstvo v R.«, zapsané společenstvo s ručením obmezeným v likvidaci nečiní námitek.
I jinak bylo vyhověno podmínkám, jež třeba splniti před výmazem firmy. Rské společenstvo usneslo se na valné hromadě dne 5. září 1926 na likvidaci po sloučení se stejným družstvem v P. Zákon ze dne 9. dubna 1873 č. 70 ř. z. se sice výslovně nezmiňuje o fusi jako zrušovacím důvodu, než fuse dle své právní povahy není ničím jiným než zvláštním způsobem zrušení Družstva usnesením společenstva (§ 36 č. 2 úvod. z.). Má-li tedy společenstvo splynouti s jiným, nutno se předem usnésti na jeho zrušení a likvidaci, což se právě stalo na valné hromadě z 5. září 1926. Jinak bude obdobně použíti také předpisu čl. 247 obch. zák., při čemž je však nezbytně třeba zachovati se i podle § 40 zák. družstevního, co do vyzvání věřitelů, aby se u společenstva přihlásili (viz: Dr. Em. Štross: das oesterr. Genossenschaftsrecht str. 245 a srovnej Dr. K. Hermann Otavský: všeobecný zákon obchodní str. 851 a II. díl str. 1774). Toto vyzvání jest ve spisech vykázáno.
Valná hromada ze dne 26. října 1927 schválila konečnou likvidační bilanci, udělila likvidátorům absolutorium a usnesla se na výmazu družstva ze společenstevního rejstříku, tedy na výmazu likvidační firmy. Podle konečné bilance vyvažují pasiva družstva jeho aktiva.
Není tedy závady, aby navrhovaný výmaz nebyl povolen.
Vyslovují-li stěžovatelé domněnku, že likvidační bilance nebyla správná, nemůže to vyvrátiti skutečnost, že byla valnou hromadou schválena a že bylo likvidátorům dáno absolutorium. Bilance byla sestavena ke dni 28. října 1927 a téhož dne byla valnou hromadou schválena a absolutorium likvidátorům uděleno. Tím dnem nutno tedy pokládati likvidaci zrušeného družstva za skončenou.
Pokud byla zamítnuta opověd stěžovatelů k opětnému zápisu družstva, stačí poukázati k důvodům, jež uvedeny jsou již v rozhodnutí nejv. soudu pod č. 3602 sb. nejvyš. soudu.
r.