Kdo svedl ženu pod slibem manželství a odepřel slib dodržeti, musí svedené nahraditi škodu i ušlý zisk a lhostejno je při tom, jaké jsou poměry stran a měla-li svedená vůbec naději na provdání. (§ 46 a 1328 o. obč. z.)
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 14./2. 1929 č. R II 195/28 — vrchní soud v Brně Co I 309/27 — krajský soud v Brně Ck VIII 400/26.
Žalobkyně domáhá se náhrady škody za to, že žalovaný ji svedl pod slibem manželství, odepřel však slib splniti.
Procesní soud žalobě vyhověl.
Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.
Nejvyšší soud podanému dovolání nevyhověl.
Důvody:
Žalobkyně domáhala se jednak z důvodu zrušení zasnoubení (§ 46 obč. z.) náhrady 3000 Kč, jednak z důvodu svedení pod slibem manželství (§ 1328 obč. z.) náhrady 20000 Kč, oběma soudy přiřčeno jí z prvního důvodu 1826 Kč, z druhého důvodu 10000 Kč. Jde o dva samostatné, na sobě nezávislé nároky, a proto jest posuzovati i přípustnost dovolání v příčině obou nároků samostatně. Ježto pak v prvém směru sporný předmět, o němž odvolací soud rozhodl, potvrzujícím rozsudkem, nepřevyšuje 2000 Kč, je dovolání v tom směru nepřípustné (třetí odst. § 502 c. ř. s.) a bylo proto odmítnuto (§ 507 c. ř. s.). Tím jsou vyřízeny odstavce 1. až 4. a 7. dovolacího spisu, a jest se dovolacímu soudu zabývati jen odstavci 5. a 6., jež se týkají nároku 10000 Kč podle § 1328 obč. z. V tom směru uplatňuje dovolatel jen dovolací důvod § 503 č. 4 c. ř. s. Tento není prováděn po zákonu, pokud se dovolatel jeho provedením rozchází s dovolacím zjištěním. Ani pokud je proveden po zákonu, nelze uznati, že by sporná věc posouzena byla v naříkaném rozsudku po právní stránce nesprávně.
Podle § 1328 obč. z. kdo přiměje ženu trestným činem, aby mu dovolila mimomanželskou soulož, má jí nahraditi utrpěnou škodu a ušlý zisk. Bylo zjištěno, že dovolatel svedl žalobkyni pod slibem manželství a že bezdůvodně odepřel dodržení tohoto slibu, dopustil se tedy dovolatel trestného činu podle § 506 tr. z. Proto odvolací soud poznává právem, že žalobkyni přísluší nárok na odškodnění i na úplné zadostiučinění, zejména za zhoršení vyhlídky na provdání, a není pro rozsah náhrady škody rozhodným, jak se dovolatel, poukazující na to, že je nemajetný, že je zvěrolékařem s platem ročních 12500 Kč v kraji, kde jest více průmyslu než dobytka, domnívá mylně, jmění svůdcovo, nýbrž rozhoduje škoda, kterou svedená žena utrpěla. Je také lhostejno, zdali žalobkyně měla vůbec kdy valnou naději na provdání a zdali za tímto účelem vyvíjela potřebnou činnost, aby se provdala, lhostejny jsou také rodinné poměry obou stran, neboť není opory v zákoně pro právní názor, že by domnělá beznadějnost žalobkynina provdání, které podle zkušeností života nikdy není u ženy vyloučeno, a že by nějaké rodinné poměry zprošťovaly svůdce povinnosti k náhradě škody. Také není opory v zákoně pro právní názor, že by svedená byla povinna za účelem provdání vyvíjeti nějakou činnost, a že by její nečinnost po této stránce rovněž zprošťovala svůdce povinnosti k náhradě škody, rovněž nesejde na tom, zdali, jak se nyní dovolatel snaží dovoditi, jeho známost byla pouze neuváženou studentskou známostí, kterou ani žalobkynina matka nepovažovala za vážnou, jakož i že svedená je starší, nežli dovolatel, nýbrž rozhoduje skutečnost, odvolacím soudem zjištěná, že dovolatel svedl žalobkyni pod slibem manželství a že bezdůvodně odepřel dodržení tohoto slibu.
Pokud jde o výši odškodnění, sdílí a schvaluje dovolací soud správné a zákonité důvody naříkaného rozsudku, pokud odvolací soud považuje přisouzení odškodnění za přiměřené žalobkynině škodě, ovšem majetkové poměry dovolatele tu nerozhodují, jak odvolací soud poznamenává správně.
Bezdůvodnému dovolání nemohlo tedy býti vyhověno.
Výrok o dovolacích útratách opírá se o §§ 41 a 50 c. ř. s.
Karel Jelínek.