Předpokladem, aby bylo užito ustanovení §u 265 tr. ř., jest právní možnost, aby sbíhající se trestní věci byly jednotně vyřízeny. Tomu není tak, konkuruje-li cizozemský rozsudek o trestném činu, pro nějž jest pravomoc tuzemského soudu vyloučena.

Nejvyšší soud vyhověl zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v X., pokud jím byl obžalovaný A. K. pro zločin podvodu podle §§ů 197, 200, 203 tr. zák. odsouzen podle §u 203 tr. zák. a §u 1 zákona ze dne 22. prosince 1921 č. 471 Sb. z. a n. čl. I. zák. ze dne 12. prosince 1923 č. 259 Sb. z. a nař. s použitím §u 55 tr. z. a se zřetelem na ustanovení §u 265 tr. ř. odsouzen do dalšího trestu těžkého žaláře na 6 měs., měsíčně 2 posty zostřeného a doplněného, rozsudek soudu prvé stolice ve výroku, jímž byl trest vyměřen za použití §u 265 tr. ř., zrušil a obžalovaného odsoudil podle §u 203 tr. z. a §u 1 zák. ze dne 22. prosince 1921 č. 471 Sb. zák. a nař., pokud se týče článku I. zákona ze dne 12. prosince 1923 č. 259 Sb. zák. a nař. s použitím §u 55 tr. zák. ku trestu těžkého žaláře 10 měsíců zostřeného a doplněného jedním postem měsíčně.
Z důvodů: Zmateční stížnost napadá právem rozsudek soudu prvé stolice důvodem zmatečnosti podle §u 281 čís. 11 tr. ř. vytýkajíc nalézacímu soudu, že použiv při výměře trestu ustanovení §u 265 tr. ř. vybočil ze své moci trestní.
Podle §u 34 tr. z. má zločinec, jenž spáchal více zločinů jsoucích předmětem téhož vyšetřování a odsouzení, býti potrestán podle toho zločinu, na který jest uložen přísnější trest, přihlížejíc však ke zločinům ostatním. Ve shodě s tím stanoví § 56 tr. ř., že klade-li se obviněnému za vinu několik trestných činů, jest konati trestní řízení pro všechny současně u téhož soudu a jest o všech vynésti jeden konečný rozsudek. Takovéto jednotné vyřízení není však v praksi vždy možné nebo náhodou k němu nedojde a v takových případech přichází k místu §u 265 tr. ř., aby uplatnil shora uvedenou zásadu materielního práva § 265 tr. ř. dlužno tudíž ve spojení s §em 34 tr. z. vykládati v ten rozum, že v případech, které podle všeobecných zásad bylo společně vyříditi, které však byly vyřízeny rozsudky rozdílnými, výměra celkového trestu nesmí převyšovati trest, na který by se uznalo, kdyby v úvahu přicházející trestné činy byly bývaly předmětem jediného odsouzení. Právní možnost, aby sbíhající se trestní věci byly jednotně vyřízeny, je tudíž nutným předpokladem pro použití §u 265 tr. ř. V tomto případě přichází jako konkurující v úvahu rozsudek cizozemský, kterým cizinec pro zločin v cizozemsku spáchaný byl odsouzen a který tudíž se týká trestného činu, ohledně něhož tuzemskému .soudu nehledíc k výjimečnému ustanovení §u 40 tr. z., jež tu лета místa, podle § 59 tr. z. pravomoc nikdy příslušeti nemůže. Jelikož tu podle toho, co bylo uvedeno, není zmíněného podstatného předpokladu §u 265 tr. ř., nelze tohoto ustanovení zákona zde použíti.
Tím jsou vyvráceny i důvody, jimiž nalézací soud použití posléze citovaného ustanovení zákona se snaží ospravedlniti. Ustanovení §u 36 tr. z. dovolává se soud prvé stolice neprávem, neboť to týká se výhradně tuzemců, kteří spáchali zločin v cizozemsku.
Rozhodnutí nejvyššího soudu z 25. září 1925 č. j. Zm I 553/25-5.

Citace:

Předpokladem, aby bylo užito ustanovení. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 3, s. 125-126.