Doložka o placení pachtovného zlatými korunami.

V roce 1918 vypsala kapitola nový pronájem svého dvora v Ch. na období od 1. ledna 1920 do 31. prosince 1931 a v podmínkách pachtovních, které pak převzaty byly do smlouvy pachtovní schválené konsistoří dne 27. dubna 1920 a zemskou správou politickou dne 11. května 1920, kterou tento dvůr pronajat byl manželům J. E. H. za roční pachtovní 18000 K, pojato toto ustanovení:
»Pachtovné smluveno v korunách měny zavedené zák. ze dne 2. srpna 1892 č. 126 ř. z., podle něhož se razí z jednoho kg ryzího zlata 3280 K, a proto jsou pachtéři pro případ zavedení jiné měny neb jiného mincovního čísla povinni, odváděti pachtovné v obnosu odpovídajícím smluvenému obnosu pachtovného naznačené ráže, a to i tehdy, kdyby zákonem zaveden byl jiný základ pro přepočítání starších závazků, ovšem v zákonných platidlech pak platných.«
Až do počátku r. 1925 přijímala kapitola pachtovné ze svého dvora v Ch. v původním obnose, ale pak pojednou požadovala, aby jí pachtéři platili nadále pachtovné 18000 K v hodnotě zlatých korun; a když vyjednávání mezi ní a pachtéři ve věci té nevedlo k cíli, podala proti manželům J. a E. H. u zemského soudu civilního v Praze žalobu, kterou se domáhala zaplacení čtvrtletního pachtovného na místě 4500 Kč v obnose 30375 Kč, který si vypočetla přepočítáním rak.-uh. korun, ražených podle zákona č. 126/1892 na americké dolary a z nich na koruny čs.
Pachtéři manželé J. a E. H. se tomuto nároku opřeli a zemský soud civilní v Praze žalobu rozsudkem č. Ck VII 258/25 zamítl asi z těchto důvodů:
Soud ze znění pachtovní smlouvy usuzuje, že strany měly na mysli, že pachtovné až do skončení pachtovního poměru má vnitřní hodnotou odpovídati 18000 K zlaté měny rak.-uherské, a to i tehdy, kdyby jiná měna neb jiné mincovní číslo bylo zákonem stanoveno. Státní převrat v r. 1918 zasáhl jako vis major i v hospodářské poměry státních občanů.
Stát československý dosud nevydal svou vlastní měnu, pouze zákonem ze dne 10. dubna 1919 č. 187 sb. zák. a nař. po zjištění starých platidel ve smyslu zák. ze dne 25. února 1919 č. 84 sb. zák. a nař. nařídil, že novou jednotkou jest koruna československá, a stanovil, že závazky znějící na koruny rak.-uherské splatné v oblasti republiky čsl. platí se v korunách čsl., při čemž se počítá 1 Kč za 1 K rak.-uherskou, čímž vyslovena parita koruny čsl. s korunou rak.-uherskou.
Pokud tedy závazek z pachtovní smlouvy splatným jest v oblasti samostatného státu československého, váže obě strany zák. z 10. dubna 1919 č. 187 sb. zák. a nař. a má se na dále platiti pachtovné v relaci 18000 K = 18000 Kč.
Na odvolání žalující kapitoly zrušil zemský vrchní soud v Praze shora označený rozsudek a vrátil věc k opětnému rozsouzení zemského soudu civilního v Praze z těchto důvodů:
V době uzavření smlouvy pachtovní byly již hospodářské poměry neutěšené a koruna rak.-uherská značně znehodnocena. Tyto poměry předvídaly dalekosáhlé změny v oboru hospodářském a byly toho příčinou, že žalující strana se chtěla shora uvedeným zněním smlouvy zajistiti, aby v případě takovýchto změn dostala se jí na pachtovném taková hodnota, která odpovídá relaci podle zákona ze dne 2. srpna 1892 č. 126 ř. zák.
V hodnotě, která odpovídá měně podle zákona ze dne 2. srpna 1892 č. 126 ř. zák., mělo býti placeno pachtovné již od doby uzavření smlouvy a tato povinnost trvá i po zavedení měny československé, ustanovení zákona, že závazky znějící na koruny rak.-uherské mají v oblasti republiky československé plněny býti korunami československými podle poměru 1 : 1, není rozhodným, když je tu smluvní ustanovení, podle něhož hodnota pachtovného má odpovídati korunám rak.-uherským raženým podle zákona ze dne 2. srpna 1892 č. 126 ř. zák.
Žalující straně nemůže býti na újmu, že až do 1. dubna 1925 bez výhrady přijímala pachtovné v československých korunách, tím vzdala se jen nároků na doplnění pachtovného za dobu minulou, ale nikoliv do budoucnosti.
S názorem žalující strany, že by byla oprávněna přepočítávati pachtovné 18000 Kč na americké dolary a zpět na československé koruny, nelze souhlasiti, ale přísluší žalující straně nárok, aby jí bylo pachtovné placeno v hodnotě, která odpovídá shora uvedené ráži podle bursovního kursu zlata a stříbra.
K dovolací stížnosti strany žalované nejvyšší soud zrušil právě uvedené usnesení vrchního zemského soudu a vrátil věc k opětnému rozhodnutí na tento soud z těchto podstatných důvodů:
Nárok na zvýšení pachtovného přes 18000 Kč není ustanovením smlouvy pachtovní odůvodněn. Ustanovení smlouvy, že má pachtovné placeno býti korunami podle zákona č. 126/1892, rozumělo se vzhledem k tomu, že jednalo se o nemovitost v obvodu republiky čsl., samo sebou a doložka »podle něhož razí se z jednoho kg ryzího zlata 3280 K«, neměla tvrzeného významu, ježto nebylo smluveno, že se má pachtovné platiti ve zlatě, t. j. zlatými mincemi aneb sice papírovými penězy, ale v hodnotě odpovídající částce 18000 K ve zlatě, a jest známo, že v srpnu 1918 byla skutečná hodnota papírové koruny hluboko pod hodnotou koruny zlaté. Pachtéři mohli podle smlouvy platiti pachtovné i papírovými penězy v nominelní hodnotě 18000 K, tudíž mnohem méně než připadlo na 18000 K podle poměru 3280 K = 1 kg ryzího zlata vzhledem ku obecné hodnotě tohoto kovu.
Zákonem ze dne 6. dubna 1919 č. 187 sb. zák. a nař. nebylo na závazku pachtéřů ničeho změněno, neboť tímto zákonem upraven byl oběh platidel v čsl. republice jen tím způsobem, že neoznačené rak.-uherské bankovky přestaly býti zákoným platidlem, a jako měnová jednotka pro oblast čsl. republiky označena byla koruna československá bez určení mincovního čísla neb ráže. Takovouto úpravu měny nelze pokládati za zavedení nové měny, které měly strany na mysli, neboť na mincovním čísle nebylo shora uvedeným zákonem ničeho měněno, ježto nebyla stanovena relace Kč ke zlatu, naopak čsl. stát převzal bývalou rakouskou korunu jako měnovou jednotku pod označením Kč ustanoviv výslovně, že závazky znějící na koruny rakousko-uherské, splatné v jeho oblasti, platí se v Kč, při čemž čítá Kč za K rak.-uherskou. Mincovní číslo změněno nebylo, takže pachtéři odvádějíce pachtovné 18000 Kč odvádějí částku připadající podle smlouvy na 18000 K naznačené ráže rak.-uherských korun.
Následkem tohoto rozhodnutí nejvyššího soudu vydal vrchní zemský soud v Praze nový rozsudek, kterým odvolání žalující kapitoly zamítl.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 24. III. 1926 č. R I 218/26. Dr. Fr. Steiner.

Citace:

Doložka o placení pachtovného zlatými korunami.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 15, s. 511-514.